Fotografování architektury s Alešem Jungmannem

Workshop byl rozdělen na dvě části. V té první jsme se dozvěděli, jak vlastně vypadá práce profesionálního fotografa architektury. Aleš Jungmann vyprávěl o tom, co ho přivedlo k tomu, že se začal věnovat tomuto zajímavému žánru. Seznámili jsme s výbavou, která je k fotografování architektury nezbytná a také základními postupy, které by se měly při focením samotném dodržet.

foto: Martin Lukeš

Fotografování architektury je přeci jenom hodně technická záležitost a tak je potřeba držet se osvědčených pravidel a to jak expozičních, tak kompozičních. Pokud bych to měl shrnout, tak klíčovým pomocníkem je stativ. Bez toho to zkrátka nejde. Díky němu lze velmi přesně nastavit a následně kontrolovat kompozici. Po tom, co najdete nejlepší úhel záběru a nejvhodnější kompozici, zafixujete stativ a polovinu práce máte za sebou.


foto: Martin Lukeš

Následně je ještě potřeba doladit expozici. Vzhledem k tomu, že díky stativu nejste omezeni použitím krátkého času, jako když fotografujete z ruky, můžete pracovat zcela libovolně se všemi expozičními hodnotami. Citlivost ISO se nastavuje nejnižší možná, aby zůstala zachována 100% obrazová kvalita a fotografie nevykazovala šum. Clona se nastavuje vyšší, kvůli optimální hloubce ostrosti. Většina fotografů, kteří se zaměřují na architekturu, používají clonu někde mezi hodnotou f/8 až f/16. V tomto rozmezí má většina objektivů nejlepší kresbu a zároveň vykazuje dostatečnou hloubku ostrosti, takže je prostor na fotografii proostřený celý.


foto: Martin Lukeš

Samozřejmě je nutné dodržet standardní pravidla pro focení ze stativu, tedy postavit ho na pevné podloží, nemačkat spoušť prstem, ale použít dálkové ovládání, ať už drátové, nebo bezdrátové, případně použít samospoušť. Dále je nutné vypnout stabilizátor, pokud jím je fotoaparát, nebo objektiv vybaven. To zabrání rozmáznutí fotografie, což by chvění stabilizátoru mohlo způsobit. No a ti z vás, kteří pracují se zrcadlovkou, by ještě neměli zapomenout předsklopit zrcátko. I jeho pohyb uvnitř přístroje může způsobit mikrochvění, jehož důsledkem je neostrá fotografie.

tilt-shift objektiv

Aleš Jungmann také objasnil, proč na fotografiích architektury dochází velmi často k nežádoucímu efektu kácení linií a také vysvětlil, jak tomu předejít, nebo jak se tohoto jevu případně zbavit. Na toto téma jsem před časem publikoval článek Jak fotit architekturu - dva úhly pohledu. Na místě jsme si mohli vyzkoušet, jak funguje profesionální tilt-shift objektiv, který umí linie srovnat optickou cestou. Nechybělo ani povídání na téma, jak vypadá jednání a spolupráce klienta, tedy zadavatele zakázky s fotografem, což je velmi důležitá součást práce každého profesionálního fotografa. Nakonec zbyl i prostor na dotazy, kde se mohl každý zeptat na to, co ho v tomto oboru zajímá.


foto: Martin Lukeš

Po této teoretické části jsme se společně auty přesunuli na lokaci, kterou bylo Rohanské nábřeží v pražském Karlíně. To je jedním z nejkrásnějších míst v Praze, co se moderní architektury týče. Aleš Jungmann zde s jedním ze svých zákazníků dojednal vstup do uzavřených prostor kancelářských komplexů v Danube a Nile House. Jedná se o nádherné prosklené budovy s ohromným zastřešeným atriem, s mnoha poschodími a galeriemi, kde si fotograf může najít stovky zajímavých úhlů záběru. Bohužel jsme se při vstupu do budovy trochu zdrželi, protože ostraha si nepředala informaci o tom, že nám mají být k dispozici. I podobná jednání a vysvětlování jsou velmi častým problémem, kterému musí profesionální fotograf mnohdy čelit. Poté, co jsme byly vpuštěni postupně do obou budov, jsme si všichni užili báječné focení. Obě budovy byly navíc v sobotu téměř bez lidí, takže jsme se mohli všude pohybovat bez toho, aniž bychom někomu překáželi, nebo naopak aby někdo překážel nám.


foto: Martin Lukeš

Celý workshop byl načasován tak, abychom byli na lokaci před soumrakem, tedy v čase pověstné modré hodinky. To je optimální čas pro focení v interiéru, protože se vyrovná hladina světla venku a uvnitř budov a tím pádem je celá expozice vyvážená, bez přepalů a tmavých míst. Každý si tak vyzkoušel na vlastní kůži, že i když se mluví o modré „hodince“, tak tento čas trvá jenom cca 15-20 minut. Pak se setmí a venku už je černo, což nevypadá tak efektně, jako temně modrá obloha. Fotograf by tedy měl mít předem vybrané místo, odkud bude fotit a jak zakomponuje celý záběr.

Na konci workshopu proběhla ještě malá konzultace, kdy Aleš Jungmann zhodnotil pořízené snímky účastníků.  Myslím, že všichni si přinesli domu spoustu zajímavých záběru, z nichž mnohé se objevili v soutěži na téma GEOMTERIE ARCHITEKTURY. Osobně se mi celé odpoledne velmi líbilo a byl jsem rád, že jsem si udělal čas workshopu se zúčastnit. Už jen proto, že je dobré potkat se s lidmi, které znám z Galerie a kteří propadli stejné zálibě, jako já.


foto: Martin Lukeš

Naše fotografická soutěž ROK S MEGAPIXELEM se pomaličku chýlí je konci a jedno z posledních zajímavých setkání, které v prosinci chystáme, bude to s garantem dvanáctého kola celoroční soutěže Janem Pohribným. To bude na téma - KDYŽ SVĚTLO MALUJE.