Díky efektu, který poskytuje, je možno odfiltrovat odlesky z nekovových předmětů - tedy od skoro všech předmětů, aspoň trochu se leskne všechno. Tím dochází k daleko sytějšímu podání barev, zvýraznění bílých mraků na obloze a podobně.

Světlo je elektromagnetické záření, které kmitá ve všech směrech. Polarizační filtr propouští pouze světlo, které kmitá v jednom směru. Filtr je v praxi našroubovaný na objektivu a je konstruován jako otočný. Požadovaný směr kmitání se řídí natočením filtru. Tím dochází k zachytávání polarizovaného světla. Polarizované světlo vzniká především odrazem od lesklého nekovového povrchu (voda, sklo apod.) nebo průchodem materiálem, který světlo polarizuje (např. opar), rozptylem a lomem světla nebo absorbcí.
Efekt polarizačního filtru se nejvíce projevuje tehdy, pokud je objektiv namířen kolmo ke slunci. Pokud je polarizační filtr ve směru rovnoběžném se slunečním světlem, efekt se neprojevuje vůbec. Stejně tak se efekt neprojevuje při fotografování s pomocí blesku. Pokud chceme pomocí polarizačního filtru odstranit odlesky např. ze skla, bývá účinek největší, fotografujeme-li směrem, který svírá s lesknoucím se povrchem úhel zhruba 35 stupňů. Při použití polarizačního filtru dochází také k úbytku světla o cca 1,5 EV.
Existují dva základní typy polarizačních filtrů

• lineární - po průchodem lineárním filtrem je světlo polarizované
• cirkulární - cirkulární filtr má pomocnou fólii, která po průchodu polarizačním filtrem světlo opět rozkmitá do všech směrů

Použití lineárního filtru může mít u digitálního fotoaparátu negativní vliv na kvalitu autofokusu nebo měření expozice.

Komentáře