Recenze Sigma 24-35mm f/2 DG HSM Art pro Canon

Jestliže rádi fotíte reportáže a využíváte k tomu světelné objektivy s pevným ohniskem právě kvůli daleko lepší světelnosti, než mohou nabídnout běžné zoomy, mohl by vás velice potěšit tento nový přírůstek ze stáje Sigma ART. Je to sice zoom, ale nabízí světelnost f/2,0, optickou kvalitou je s pevnými objektivy naprosto srovnatelný a ještě ke všemu pokrývá pro reportážní fotografii velmi používaná ohniska.

Světelnost f/2,0 se skvěle hodí nejen do špatných světelných podmínek, ale především pro možnost pracovat s malou hloubkou ostrosti. Přesto, že se jedná o širokoúhlý objektiv, u kterých malé hloubky ostrosti docílíte obtížněji, je zde právě díky dobré světelnosti poměrně snadné dosáhnout alespoň částečně rozostřeného pozadí, nebo popředí. Konec konců si to můžete prohlédnout na ukázkových snímcích. Snažil jsem se fotit různými ohnisky a s použitím především nízkých clonových čísel, aby se nový 24-35mm ukázal v těch nejsložitějších situacích. Asi je to obecně známý fakt, ale pro jistotu ho zopakuji. Opravdu málokterý objektiv fotí na plně otevřenou clonu dobře. Při tomhle nastavení vynikne maximum obrazových vad, což si můžete ověřit právě na zmíněných ukázkách. Naštěstí mohu říci, že i na takzvaně „plnou díru“ je tento objektiv velice dobře použitelný. Chromatická aberace minimální, ostrost překvapivě dobrá a navíc můžete dosáhnout i velice příjemně rozostřeného pozadí. Právě vzhled rozostřeného pozadí (bokeh) bývá u světelných objektivů jednou z nejdůležitějších vlastností.

Bokeh je ovlivněn jednak optickou konstrukcí objektivu, ale do značné míry také tvarem clony. Vzhledem k tomu, že se jedná o zoomový objektiv (i když s poměrně malým rozsahem), byl jsem na bokeh hodně zvědavý. Optická konstrukce je oproti pevným ohniskům samozřejmě daleko složitější a to se na vzhledu rozostřeného pozadí většinou negativně podepíše a navíc jsem zaslechl od některých kolegů, že v tomhle ohledu nemohu čekat žádné zázraky.

Nevím jak vy, ale já jsem s bokehem docela spokojen dokonce i při zaclonění. Clona je tvořena devíti lamelami a kruhový tvar si drží i při nastavení vyšších clonových čísel. Směrem k okrajům snímku se vlastnosti bokehu přirozeně mění. Uprostřed snímku je to dobré, ale především v okrajích fotky přichází spolu s malým clonovým číslem i obrazové vady.

I v okrajích snímku by měly být zobrazeny rozostřené body mimo hloubku ostrosti ve tvaru kruhů, respektive čoček, ovšem zde má bokeh podobu těžko definovatelných tvarů (vypadá to jako zvonečky - této obrazové vadě se říká sagitální koma a setkáte se s ní u mnoha světelných objektivů). Se zacloněním se ale v rozích zlepšuje jak kresba, tak bokeh. Mnohdy ale ani není potřeba zaclonit, stačí, když je pozadí výrazně dál, než je hlavní objekt a je to bez problémů. Pokud zaostříte na krátkou vzdálenost a pozadí je výrazně dál, je bokeh vynikající. Pokud ale používáte malá clonová čísla při větších zaostřovacích vzdálenostech, je rozostření samozřejmě výrazně menší. Ale i tak docela dobře funguje tzv. separační efekt, tedy oddělení ostrého od neostrého pozadí, nebo popředí.

Výřez z ukázkového snímku č.1 - na širokém ohnisku 24mm je i na plně otevřenou clonu f/2,0 rozostření pozadí poměrně malé a blízko pravému okraji se projevuje se tzv. kóma

Výřez z ukázkového snímku č.8 - ohnisko objektivu stále stejné, zacloněno na f/2,2 a bokeh je daleko příjemnější. Je to díky zaostření na krátkou vzdálenost a dostatečnému odstupu pozadí.

Ostrost je velice dobrá dokonce i na otevřenou clonu a to především ve středu snímku. Rozdíly mezi plně otevřenou clonou a například clonou f/5,6, kdy mi kresba přijde nejlepší, jsou podle mého názoru celkem zanedbatelné. Překvapením byla ostrost na zavřenou clonu, tedy na f/16. Opět minimální úbytek kvality, difrakce se sice projevuje, ale jen v malé míře. Samozřejmě dochází i k úbytku ostrosti směrem k okrajům (opět je to vidět na některých ukázkových snímcích), ale podle mého názoru to není žádná tragédie. Už na cloně f/4 je to velmi dobré a perfektní ostrost v rozích je od cca f/5,6.

Další obvyklou optickou vadou, se kterou se na ukázkových snímcích setkáte, je vinětace. Největší je na otevřenou clonu, což je běžné. Na můj vkus mi přijde docela výrazná, ale vzhledem ke konstrukci objektivu (světelný zoom) se tomu nijak zvlášť nedivím. Vinětace je znát i při zaclonění na f/2,8 a mizí zhruba od clony f/5,6.

Pokud jde o konstrukci, nečeká vás oproti ostatním ART objektivům Sigma žádné překvapení. Zpracování je špičkové, ostřící kroužek nemá žádné vůle a při manuálním ostření klade přiměřený odpor. Výhodou je, že Sigma nabízí i USB dokovací stanici, jejímž prostřednictvím si můžete objektiv seřídit dle vlastních potřeb. Tohle je u světelných objektivů naprosto klíčové. Pokud chcete využívat malou hloubku ostrosti, potřebujete naprosto přesné ostření. Osobně jsem s přesností ostření měl zezačátku problém, ale pomocí funkce Jemné doladění AF v menu fotoaparátu, jsem si s tím lehce poradil. Nutno podotknout, že s nepřesným ostřením se u „neznačkových“ objektivů (myšleno objektivů, jejichž výrobce je jiný, než výrobce těla zrcadlovky) setkáte velice často, ale výjimkou to není ani u „značkových“ objektivů.