295. derby pražských “S“ aneb moje první účast jako fotograf

Na úvod je důležité říci, že sport nefotím a toto byla moje druhá zkušenost, co se focení profesionálního sportu týče. Od Tribuny Sever jsem dostal požadavek na focení choreografií, které měly doplňovat celkovou prezentaci a atmosféru fotbalového utkání. To jsem samozřejmě nemohl odmítnout a v hlavě jsem si zformoval myšlenku, že když už tam budu, tak si zkusím vyfotit i ten fotbal.

Nechtěl jsem to podcenit a rozhodl jsem se oslovit Sony, zda mi půjčí Sony A9 II a k tomu nějaký objektiv, nejlépe univerzálnějšího charakteru. Mrknul jsem na naše stránky a hledal. Sony má v teleobjektivech 400 i 600 mm, ale to mi přišlo celkem dlouhé a ne tak univerzální, jako by bylo třeba 300 mm. Tak jsem sáhnul po objektivu Sony 200-600 mm f/5,6-6,3 G OSS. Volba to nebyla špatná, ale světelnost f/2,8 by byla rozhodně lepší. Ať už kvůli odpíchnutí hráčů od pozadí nebo možnosti nastavení kratších časů závěrky. 

Foto: Tribuna Sever

Dále bylo potřeba požádat o akreditaci. U derby to není nic jednoduchého, jelikož je to něj velký mediální zájem a proto existují jistá pravidla, podle kterých Slavia fotografy vybírá. Přednost mají samozřejmě přední sportovní média a fotografové, kteří chodí fotit ligu pravidelně. Já bych to měl trochu složitější, jelikož to byla moje vůbec první účast a ještě bez zastoupení médií.Tribuna Sever mě v tom ovšem nenechala a když už jsme se domluvili na focení, tak mi zajistili taky akreditaci.A pak už to bylo celkem rychlé a jednoduché.

Přišel jsem do Edenu a šel vstupem pro média, kde jsem podepsal souhlas s podmínkami chování na ploše, dostal jsem modrou vestu opravňující vstup ke hřišti a plastovou stoličku. Vyrazil jsem do útrob stadionu, kde na zdi stál nápis Média a fotografové se šipkou ukazující směr. Vydal jsem se chodbou zdobenou fotografiemi a úryvky textů ze slávistických zápasů až k místnosti, kde už se to hemžilo ostatními fotografy. Někteří využili připravené občerstvení a pochutnávali si na klobáskách a ostatní si chystali techniku na focení, stejně jako já.

Zbývala asi půl hodina do úvodního hvizdu. Vyrazil jsem z útrob stadionu na hřiště, kde už se hráči rozehřívali. Fanoušci Tribuny Sever už byli na svých místech a připravovali svoje hlasivky. Toho jsem využil a vyrazil jsem si vyzkoušet, čím, jak a odkud budu choreografii fotit. Díky dobrým kontaktům jsem mohl jít až za branku, kde měl vypuknout hlavní akt choreografie a to postavy v plynových maskách se světlicemi.

Foto: Tom Kalous

A teď taky trochu více k technice a fotbalu samotnému. Rozhodoval jsem se, jestli si půjčím Canon 1D X Mark III nebo Sony A9 II. A proč jsem tedy nakonec vybral Sony A9 II? Jednoduše proto, že sám fotím na Sony A7 III a znám všechna tlačítka, menu i jak se foťák chová. Navíc jsem s A9 dostal super rychlý ostřící systém se sledováním objektu v reálném čase a 20 snímků za sekundu při kontinuálním snímání. Na ploše jsem si našel místo v rohu u praporku, odkud jsem měl výhled na celé hřiště a díky univerzálnímu ohnisku 200-600 mm jsem si přiblížil hráče i u protější branky. A7 III jsem měl s sebou jako druhé tělo, na kterém jsem střídal objektivy Sony FE 16-35mm f/2.8 GM a Sony FE 70-200mm f/2,8 GM OSS. 

Fotbal je dost rychlý sport a na to je třeba používat i rychlé časy. Snažil jsem se držet čas závěrky na 1/1000 s, ale to se mi dařilo jen dokud bylo venku světlo, pak už jsem to musel trochu zkrátit kvůli hodnotám ISO. Při času 1/640 jsem po setmění míval hodnotu ISO téměř vždy 4 000 a nechtěl jsem jít výše. Ať si říká kdo chce co chce, z mojí zkušenosti odstup od šumu u Sony není kdovíjak lepší, jak všichni tvrdí (V porovnání s konkurencí Canon a Nikon). Jasně, zde je třeba připustit, že se jedná o reportážní fotku, která musí být ideálně hned po vyfocení odeslána do mediálního domu a publikována na web a nikdo tu neřeší, jestli je to zrnité nebo ostré jak břitva, jenže já mám rád čisté fotky. 

Foto: Tom Kalous

Focení fotbalu jako takového mě bavilo. Hlídal jsem si akci a snažil se přemýšlet dopředu, abych foťák namířil tam, kde se bude odehrávat akce. Na foťáku jsem si nastavil kontinuální ostření s režimem sledování a malý pohyblivý bod na střed. Tahle možnost sledování mi umožnila zaostřit hráče na středu foťáku a překomponovat, zatímco jsem stále držel namáčknutou spoušť a hráč byl stále zaostřený. Občas se mi stalo, že mi foťák zaostřil na něco jiného, ikdyž jsem měl bod na hráči.

Tuto nuanci dávám za vinu sobě a příště bych s nastavením ostření strávil více času, abych ho vyladil a poznal jeho chování. Objektiv jsem na ostřící vzdálenost neměl nikterak omezený a musím říct, že takto rychlé přeostřování jsem u objektivu tohoto typu vůbec nečekal. Ani jednou jsem se nesetkal s pumpováním nebo s jakýmkoliv jiným problémem. Dovedu si s tímto sklem představit focení i náročnějších motor sportů nebo divoké zvěře v přírodě. Kombinace stabilizovaného snímače a objektivu fungovala skvěle a tudíž nemám co vytknout.

Foto: Tom Kalous

Jsem rád, že jsem si derby mohl vyfotit a nebyl na mě vyvíjen takový ten pracovní nátlak. Zhruba 10 fotek choreografie jsem si ihned po vyfocení poslal do telefonu přes aplikaci ImagineEdgeMobile, upravil je v mobilním Apple Lightroomu a poslal klukům. Pak už jsem měl klid a mohl si fotit, co jsem chtěl a nemusel nic řešit, takže jsem měl o starost méně než ostatní fotografové. Pokud se vám někdy naskytne fotit něco takového, určitě neváhejte a jděte do toho! Je to výborná zkušenost, která se bude vždycky hodit. Tímto bych také rád poděkoval společnosti Sony za poskytnutí techniky. Ať žije Slavia!

Prohlédněte si další fotky