3D fotografie

Trojrozměrná, neboli 3D fotografie dokáže zachytit scénu tak, že ji nevidíte jen jako klasický dvojrozměrný snímek, ale vnímáte skutečně celý prostor. K dosažení tohoto efektu se používají různé technologie.

ABCDEFGHIJKLMNOPRSTUVWXZ

Trojrozměrná fotografie se vyskytla už v minulosti, metodě zobrazení 3D snímků se tenkrát říkalo stereoskopie. Šlo v podstatě o to, že fotograf vyfotil jeden záběr dvěma přístroji umístěnými těsně vedle sebe. Tak vznikly dva téměř totožné snímky, které se lišily jen tím, že byly pořízeny každý z trochu odlišného místa. Pro jejich zobrazení pak bylo potřeba oba snímky umístit těsně vedle sebe a pozorovat je pomocí speciálních "brýlí" vybavených malým držákem, do kterého se umístila dvojice fotek. Bylo to ale nevýhodné v případě, kdy si tyto fotografie chtělo prohlédnout víc lidí najednou.

V dnešní době se výrobci k 3D zobrazení začínají vracet, protože možnosti zobrazování jsou na úplně jiné úrovni, než tomu bylo před pár lety. Princip ale zůstává stejný. Stále je potřeba pořídit dvojici stejných snímků, každý z nepatrně jiného místa. Výhodou je ale to, že k jejich zobrazení můžeme použít velkoplošných obrazovek moderních televizí a samozřejmě také to, že nepotřebujete dva fotoaparáty. Sice k tomu potřebujeme zatím také brýle, ale těch můžeme mít v rodině hned několik, takže sledování krásných prostorových záběrů už není výhradou jednotlivce. A to se týká nejen promítání fotek, ale také videa!

Na klasické 3D fotky je tedy zapotřebí dvou objektivů, ale dnes se dá 3D snímek vyfotit i jedním objektivem. Trojrozměrné fotky pořízené pouze jedním objektivem vlastně nejsou trojrozměrné v pravém slova smyslu, je v tom vždy nějaký fígl. Například Sony u některých kompaktů nabízí možnost focení 3D fotek pouze jedním objektivem, ale ve skutečnosti dojde jen k vyfocení dvou fotek z nichž jedna je úmyslně neostrá a software v přístroji z téhle dvojice udělá "jakoby" trojrozměrnou fotku. Jiné řešení používá Panasonic. I když má jen jeden objektiv, dovede nabídnout skutečnou 3D fotografii. A dělá to celkem jednoduše.

Celé kouzlo totiž spočívá v tom, že v režimu 3D vyfotí fotoaparát sérii fotek, přičemž fotograf během focení pohybuje foťákem do strany asi o 10 cm, takže každá fotka je vyfocena z trochu jiného místa. Právě tohle je pro 3D efekt hodně důležité. Software v přístroji pak už jen vybere dvojici snímků, u které je prostorovost ideální. Tyhle dvě fotky pak uloží ve speciálním formátu, který dokážou přečíst 3D televize a trojrozměrná fotka je na světě.

Výsledek je opravdu působivý. Má to ale i nevýhodu, v režimu 3D je možno fotit pouze statické snímky. Jakmile se totiž při focení něco pohybuje, mění to svou polohu a přístroj si s tím nedokáže poradit a nemůže vybrat vhodnou dvojici snímků. Je také potřeba, aby fotograf s přístrojem pohyboval do strany a neotáčel s ním kolem svislé osy. V takovém případě totiž na displeji vyskočí hláška, že se 3D snímek nezdařil a pokus je nutno opakovat. 

V dnešní době se k některým videokamerám a nebo kompaktům s výměnnými objektivy dají dokoupit speciální objektivy určené právě pro 3D focení. V podstatě se jedná o to, že jsou v těle objektivu vestavěny dvě souběžné optické soustavy, které dokáží zaznamenat snímek s požadovaným efektem. Ten samozřejmě musí být uložen opět ve speciálním formátu, aby bylo možno takové fotografie prohlížet na nových 3D televizích.


Vložit nový komentář

: *

:

: *


Tip: odkaz na konkrétní komentář vytvoříte tak, že napíšete jeho číslo do hranatých závorek. Příklad: [1] na webu zobrazí odkaz na komentář číslo 1

Komentáře slouží ke zveřejnění vašeho názoru, děkujeme za vaše příspěvky. Jako provozovatelé této diskuse si vyhrazujeme právo na odstranění nevhodných komentářů.

Přihlásit

Přihlásit pomocí Facebooku

nebo e-mailem


Košík

Způsoby doručení

Doprava zdarma od 10 000 Kč

Nahrát fotku

Do fotosběrny Do galerie

Do fotosběrnyDo galerie

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace
Souhlasím