Čím fotografovat makro

 Makro s kompaktem

Na mnoho fotografů čekalo při přechodu z malého kompaktního fotoaparátu na pokročilejší zrcadlovku nebo bezzrcadlovku poměrně nepříjemné překvapení. Tím bylo zjištění, že u těchto vyšších modelů chybí režimy pro makro fotografování. Respektive mód macro na základním voliči režimů naleznete, ale zdaleka nefunguje tak, jak jste byly u běžného kompaktu zvyklí.

U kapesních fotoaparátů stačí přepnout na ikonku s květinou a přístroj v tomto módu zaostří již od 0 cm až 10 cm. Díky tomu je fotografovaný objekt na výsledném snímku velmi detailní a lze tak dosáhnout velkého poměru zvětšení v řádech 1:1 a více.


Kompaktní fotoaparát Canon PowerShot G7 X Mark II - makro od 5 cm

Hlavním důvodem, proč s touto třídou fotoaparátu lze makro zaznamenávat tak snadno, je ten, že kompaktní modely mají zcela odlišnou konstrukci objektivu a snímače.

Modely s výměnným objektivem jsou proti tomu vybaveny podstatně větším snímačem a běžná optika má mnohem delší zaostřovací vzdálenost. Skutečné makro s takovou sestavou fotografovat nelze a je nutné používat objektivy, které jsou zkonstruovány speciálně pro tento žánr. Případně lze rozšířit možnosti objektivu příslušenstvím, jako jsou mezikroužky nebo předsádkové dioptrické čočky.

foto: Luděk Janoušek
Makrofotografie pořízená kompaktním fotoaparátem  Sony CyberShot DSC-RX100

Některé fotoaparáty mají sice na hlavním voliči režimu také program označený květinou a pojmenovaný jako MACRO, ale o této funkci by se dalo dlouze polemizovat. Jde totiž o automatický režim, ve kterém fotoaparát zohledňuje především aktuální světelné podmínky, a těm přizpůsobí clonové číslo a expoziční čas. To ale nejsou hodnoty, které by určovaly, zda jde o makro fotografii nebo ne.

V tomto směru je důležitá především již zmiňovaná minimální zaostřovací vzdálenost, poměr zvětšení a případně světelnost objektivu. Ta jde ruku v ruce s minimálním clonovým číslem, potažmo hloubkou ostrosti.

Kompaktní fotoaparát Sony CyberShot DSC-RX100 VA - makro od 5 cm

Jaký fotoaparát je vhodný pro makro?

Možná budete překvapeni, ale fotoaparát jako takový je při fotografování tohoto oblíbeného žánru druhořadou záležitostí. Makro se totiž dá zaznamenat v podstatě jakýmkoliv současným běžným modelem. Do jisté míry mají určitou výhodu fotoaparáty s větším snímačem a s vyšším rozlišením. Ty mají obecně o něco lepší obrazový výstup a zvládnou preciznější reprodukci jemných struktur a detailů. Na druhou stranu jsou také často větší, těžší a samozřejmě také dražší. To samé platí o objektivech k nim příslušným. Ty totiž musí vykreslovat větší plochu a k tomu je zapotřebí větší masa skla v optických členech, což se projeví nejen na velikosti a váze, ale také na ceně.

foto: Jan Rozehnal / bezzrcadlovka Nikon Z6 II

Každému proto doporučuji vybrat si fotoaparát dle finančních možností, ale také s ohledem na ostatní žánry, kterým se chcete věnovat. Pro hodně fotografů je totiž makro pouze jedním z oblíbených motivů, a tak není nutné přizpůsobovat mu veškeré funkce a parametry fotoaparátu.

Pokud byste se chtěli makru věnovat přeci jenom o trochu více, pak vám tento žánr usnadní několik pokročilejších, velmi zajímavých a praktických funkcí.

bezzrcadlovka s vysokým rozlišení Nikon Z7 II

Focus Peaking

Při fotografování makra nebo drobnějších detailů je často klíčový manuální způsob ostření. Jen díky němu máte 100% kontrolu nad místem které má protínat rovina zaostření. U fotografií s malou hloubkou ostrosti, pořízených na otevřenou clonu to platí dvojnásob. A právě v těchto situacích lze u některých modelů využít funkci FOCUS PEAKING, což je jakýsi grafický indikátor zaostření.

Vše funguje velmi jednoduše. Standardním způsobem točíte zaostřovacím prstencem na objektivu. Na zadním displeji (u zrcadlovek v režimu Live View), nebo v elektronickém hledáčku bezzrcadlovek se vám barevně zvýrazní hrany místa nebo objektu, které jsou právě zaostřeny. Navíc si lze obvykle také zvolit barvy zvýraznění a určitou úroveň citlivosti detekce hran a textur.

Osobně považuji tuto funkci za naprosto převratnou a velmi aktivně ji používám i u mnoha dalších statických žánrů, ať už jde o fotografování jídla, produktů, architektury nebo krajiny. Zkrátka všude tam, kde fotím ze stativu a je to pro mě výhodnější.

Největší výhodou tohoto indikátoru je především jeho spolehlivost a dále to, že díky vizuální kontrole dokážete zaostřit mnohem přesněji a rychleji. Tuto funkci ocení také ti, kteří nosí brýle nebo hůře vidí na blízko. Stejně tak je tato funkce velmi praktická v terénu, když fotografujete na ostrém slunci a na displeji není skoro nic vidět, natož pak zda jste přesně zaostřili. Focus Peaking v kombinaci s manuálním ostřením vám umožní zaostřit doslova na vlas přesně, což se vám v režimu automatického ostření jen tak nepodaří.

Focus stacking (Focus bracketing)

Další praktickou funkcí, která je koncipována primárně na makrofotografii je tzv. Focus stacking. Kdo se fotografování makra věnuje intenzivněji dobře ví, že některé záběry zkrátka nejdou „uostřit“. Laicky řečeno, ani při největším zaclonění, tedy na nejvyšší clonové číslo objektivu, je hloubka ostrosti nedostatečná. Například když budete fotografovat nějakého brouka čelně, tak při zvětšení 1:1 nebo více nedosáhnete toho, aby byla jeho hlavička i zadní část těla ostrá. Hloubka ostrosti je při těchto záběrech zblízka tak extrémně malá, že většího proostření fyzicky nelze dosáhnout.

Dosud se to řešilo tak, že jste daný objekt vyfotografovali několikrát s různým posunem roviny zaostření a výsledný snímek se nakonec poskládal z této série snímků, z nichž se použilo vždy jen to nejvíce proostřené místo. Pro tyto účely se na stativ uchytil mikrometrický posuv, označován též jako makro-sáňky, a ten umožňoval velmi plynulým posunem měnit rovinu zaostření. Jen pro zajímavost podobné fotografie se obvykle skládají z několika desítek nebo dokonce stovek snímků, jejichž pořízení je nejen technicky, ale i časově poměrně náročné.

Fotografie složená ze 159 záběru s posunem zaostření 30µm  / zvětšení 3:1
foto: Radim Kadlečík

Současné fotoaparáty, které mají režim série snímků s posunem zaostření, tuto práci udělají za vás. Nastavíte si, kolik snímku chcete vytvořit, případně s jakým posunem, a pak už jen stačí zmáčknout spoušť. Fotoaparát si sám automaticky po každém záběru přeostří a posune zaostření o kousek dál. Vy už pak jen fotografie nasypete do počítače a příslušný program si jednotlivé snímky rozřeže a pak spojí do výsledného záběru.

Pokročilejší fotoaparáty bohužel nezvládnou sekvenci snímků složit do jednoho, protože nemají takový výkon jako počítačové procesory. Některé s menším rozlišením, které nemají fotografie s tak velkým datovým objemem, to ale už zvládnou. Je to tedy jen otázka času, když za nás budou makro-skládačky vytvářet fotoaparáty bez nutnosti počítačových editorů.

foto: Stanislav Judas
Fotografie složená z 58 záběrů s posunem zaostření

Reálný náhled expozice a zvětšení obrazu v hledáčku

Moderní bezzrcadlovky mají při fotografování několik obecných výhod. Tou hlavní, která se dá využít napříč všemi žánry, je reálný náhled expozice. Displej i hledáček fotoaparátu ukazují to, jak bude výsledná fotografie vyvážená z hlediska světla, stínů i barev, a to ještě předtím, než zmáčknete spoušť. To vám dává možnost vyladit expoziční hodnoty a vyvážení bílé do maximální dokonalosti.

Elektronické zvětšení fotografované scény na LCD a v hledáčku

Stejně tak je ohromnou výhodou samotný hledáček bezzrcadlovek. Díky tomu, že je elektronický, umí zobrazit nejen kompletní menu a všechny ostatní údaje jako zadní displej, ale stejně tak zobrazuje elektronické zvětšení (funkce lupa) fotografované scény. To pomáhá nejen k pozorování drobných detailů, ale také k jejich přesnému zaostření.

Článek věnovaný hledáčkům

Pomůcky vhodné k fotografování makra

Volba fotoaparátu pro makrofotografii, tedy jak vidíte, není nijak složitou záležitostí. Proto určitě nešlápnete vedle v podstatě s žádnou zrcadlovkou nebo bezzrcadlovkou. Tento populární žánr, ve kterém je hranicí pouze lidská fantazie, je mnohem víc o nejrůznějších hejblátkách, udělátkách a vychytávkách. Příslušenství a doplňky jsou tak mnohem důležitější než značka nebo konkrétní model fotoaparátu.

Předsádkové čočky

Takovou vstupní branou do světa fotografování detailů jsou tzv. makropředsádky. Jde v podstatě o skleněnou čočku vybroušenou do lupy, která je usazena v kovové obroučce se závitem. Ten slouží k tomu, aby šla připevnit na přední optický člen objektivu tam, kde se standardně šroubují filtry.
Předsádkové čočky se vyrábí v různé tloušťce a s různým zvětšením. To je značeno klasickým způsobem, který naleznete například u brýlí, tedy v dioptriích (+2 D atd.).

Výhodou těchto předsádek jsou především malé rozměry a nízká hmotnost. Často se také prodávají v setu, kde máte v kapsičce nebo ochranném pouzdře 2, 3 nebo 5 předsádek s různou hodnotou dioptrií. Rozumná je také jejich pořizovací cena, takže jsou dobrou volbou i pro fotografy, kteří se makru věnují spíše okrajově, a nechtějí proto do příslušenství pro tento žánr investovat větší částky.

Zvětšení násobené předsádkovou čočkou
fofo: Ondřej Reichmann

Bohužel má použití předsádkových čoček i své úskalí, a tím může být zhoršený obrazový výstup a snížená kvalita fotografií. Největší problém předsádek je především to, že jde o další optický člen navíc posazený v určité vzdálenosti od frontální čočky objektivu, a to může dělat neplechu.

Soustava rozšířená o makro člen může začít vykazovat celou řadu optických vad a těch není zrovna málo. Typickým nešvarem je například neostrost v rozích fotografie, kdy je nejlépe vykreslen obraz uprostřed snímku a směrem do rohů se kvalita zhoršuje.


Předsádková čočka se závitem na objektiv

Dalším častým problémem je tzv. vinětace. Ta se projevuje tak, že je výsledný snímek nasvícen nerovnoměrně a rohy má tmavší, než je střed fotografie. Důvodem je obroučka, ve které je čočka usazena. Ta brání rovnoměrnému dopadu světla na celou plochu snímače. Čím silnější obroučku předsádka má, tím je vinětace výraznější. I to je důvodem, proč se nedoporučuje předsádky spojovat za účelem výraznějšího zvětšení nebo kombinovat s fotografickými filtry jako jsou UV či polarizační.

Občas se může při použití předsádek objevit i chromatická vada zvaná aberace. Ta je nejvíc patrná na těch částech snímku, kde jsou ostré přechody mezi světlou a tmavou plochou. Na těchto hranách se mnohdy objeví linka výrazné barvy, která může pokazit celou fotografii. Nejčastější barvy aberace jsou růžová, fialová, modrá, zelená, žlutá nebo oranžová.

Na druhou stranu to neznamená, že se s předsádkou nedá pořídit dobrá fotografie. Naopak. Problém s tmavými a neostrými rohy se dá řešit drobným ořezem, kterým navíc zvětšíte fotografovaný detail.

Makro-čočky mnohdy používají i profesionální fotografové. V kombinaci s pokročilým makroobjektivem s jejich pomocí znásobí poměr zvětšení a dostanou se k detailům, které nejsou lidským okem viditelné.

Zvětšení násobené předsádkovou čočkou
foto: Jozef Solár

Mezi kroužky

O něco pokročilejším, sofistikovanějším, ale také trochu dražším řešením jsou mezikroužky. Jde o jakési distanční prvky, které se vkládají mezi fotoaparát a objektiv. Na rozdíl od předsádkových čoček, které se vybírají pouze podle průměru daného objektivu, nejsou mezikroužky univerzální. Upevňují se pomocí standardního bajonetu objektivu dané značky s tím, že na jedné straně mají rub, tedy bajonet s uchycením k fotoaparátu a na druhé straně líc, který je třeba upevnit k objektivu.

Ve skutečnosti jde pouze o jakýsi tubus, bez jakéhokoliv optického členu, jehož jediným úkolem je posunout zadní optický člen objektivu od roviny snímače. Díky tomu se zkrátí zaostřovací vzdálenost a výrazně znásobí poměr zvětšení fotografované scény. S běžným objektivem se tak lze dostat i na hodnoty 1:1, 2:1 nebo více, což z něj v podstatě dělá parametry profesionálního objektivu.

Snímek zachycený pomocí mezikroužků
foto: Eva Tylová

I mezikroužky mají své stinné stránky a slovíčko stinné je v tomto případě více než příznačné. Díky absenci optických členů nezhoršují výstupní obrazovou kvalitu, ale pro změnu ubírají světelnost objektivu. Tím pádem se při jejich použití často nevyhnete dlouhým časům, a tak je potřeba použít stativ, případně si scénu přisvítit ať už stálým světlem, nebo bleskem.

Mezikroužky se proto nejčastěji používají převážně s objektivy, které mají dobrou světelnost, ideálně f/2,8 a lepší. Optimální jsou pak především objektivy s pevným ohniskem a fixní světelností.

Tato velmi efektivní pomůcka se primárně dělí na dvě základní kategorie. V tom prvním případě jde o levnější typ mezikroužků, které nemají žádné elektronické kontakty, a proto nepřenášejí informace mezi fotoaparátem a objektivem. Z tohoto důvodu lze ostřit pouze manuálně, a navíc nelze používat objektivy, které nejsou vybaveny mechanickým prstencem pro ovládání clony. Ten bohužel naleznete jen u málokterého současného objektivu.

Mezikroužky Kenko

To je důvodem proč se tento typ mezikroužku téměř nepoužívá a na pultech naleznete spíše variantu s přenosem informací. Díky tomu lze clonit i ostřit přímo z těla fotoaparátu.

I mezikroužky, podobně jako makro předsádky lze koupit samostatně nebo v setu po dvou či třech. Liší se v šířce, tedy odsazení objektivu od těla fotoaparátu. Tento údaj je značen v metrické soustavě, přesněji v milimetrech.

Pomocí mezikroužku lze dosáhnout opravdu úchvatného zvětšení a jsou velmi oblíbenou pomůckou jak mezi hobby fotografy, tak i v řadách profesionálů.


Kombinace mezikroužků a reverzního objektivu
foto: Otakar Metlička

 

Reverzní kroužky

Trochu archaickým, ale přesto velmi efektivním příslušenstvím jsou tzv. reverzní kroužky. Jde o jakousi redukci, díky které lze nasadit běžný objektiv na fotoaparát opačně (reverzně). Možná se ptáte, k čemu by to mělo být dobré. Odpověď naleznete v dětství, pokud jste někdy, ať už omylem nebo záměrně nakoukli do dalekohledu opačně. Tak jak z té správně strany přibližuje, tak z opačně strany zvětšuje. Stejným způsobem funguje i běžný objektiv, ze kterého se po otočení stává jakási super lupa. Problém je, že bajonet k uchycení na fotoaparát naleznete na zadním optickém členu a ne vpředu. A přesně to řeší reverzní kroužek, který našroubujete zepředu do závitu pro filtry a díky bajonetu z druhé strany závitu ho připevníte k objektivu. Druhým způsobem použití reverzního objektivu je nasadit ho na makro či klasický objektiv zepředu podobně jako předsádkovou čočku. Pro tyto účely je třeba použít redukci, která má z obou stran závit na filtry.

Snímek zachycený reverzním objektivem
foto: Václav Roubík

I tento postup může vykazovat drobnější optické vady, ale i v tomto případě je zvětšení obrazu velmi efektivní. Reverzní set extrémně zmenší hloubku ostrosti a pro změnu může vzniknout opačný problém, že od určité vzdálenosti už objektiv nezaostří.

I zde je problém s přenosem ostření, clony a ostatních údajů z fotoaparátu, a proto je u základních reverzních kroužků nutné používat výhradně objektivy s mechanickým prstencem pro obsluhu clony. Existují i modernější reverzní sety, které jsou složeny ze dvou redukcí. První se vkládá mezi fotoaparát a objektiv a druhý na bajonetovou část objektivu. Oba prvky jsou spojeny kablíkem, který přemostí tuto sestavu a předá veškeré informace z fotoaparátu do objektivu.  Jde samozřejmě o podstatně dražší řešení, kterým se zabývají jen specializovaní výrobci, a na našem trhu na něj narazíte zřídkakdy.

Reversní set s přenosem informací mezi fotoaparátem a objektivem

Makro měch

Na podobném principu jako mezikroužky, tedy odsazení objektivu od snímače, funguje i další starodávně vypadající pomůcka, kterou je makro měch. Jde o jakýsi světlotěsně uzavřený rukáv v podobě tahací harmoniky, který se na jedné straně pomocí bajonetu připevní k fotoaparátu a na stranu druhou se upevní objektiv. Moderní makro měchy jsou usazeny na lyžinách a jejich posun (rozevření) je řízen mechanicky pomocí šroubovitého posunu. To zajišťuje, že osa objektivu zůstane kolmá ke snímači a měch nebude nikde stínit. Tento způsob fotografování makra byl hojně aplikován především v analogové éře fotografie, ale přesto ho lze využít i v kombinaci s moderní digitální technikou. Díky makro měchům lze dosáhnout extrémního poměru zvětšení. I v tomto případě je asi největší problém úbytek světla.


Makroměch

Makro objektivy

Co se týče doplňků a příslušenství, tak je při fotografování detailů jednou z nejvyšších met objektiv, který je konstruován přímo pro makrofotografii. Na první pohled se nijak neliší od těch běžných, ale konstrukčně se vyznačuje čtyřmi důležitými prvky.

• Obvykle jde o objektiv s pevným ohniskem bez možnosti zoomu
• Světelnost makro objektivů se pohybuje mezi hodnotami f/2,8 až f/3,5
• Makro objektivy zvládnou zaostřit na velmi krátkou vzdálenost
• Nejdůležitějším parametrem je poměr zvětšení, který dosahuje hodnot 1:1 a více (2:1, 5:1)

Přívlastek MACRO často naleznete i na zoomových objektivech, ale ve skutečnosti nemají poměr zvětšení 1:1, což je při fotografování detailů klíčové. To, jak zvolit správný makro objektiv, jaké parametry by měl splňovat a na co si při jeho výběru dát pozor, je tak složitá problematika, že jsme jí věnovali celý samostatný článek naší fotoporadny.

Makroobjektiv s poměrem zvětšení 1:5 - 2,5 - Laowa 25 mm f/2.8 2.5-5X Ultra Macro

Stativ na makro

Makro fotografie zahrnuje nepřeberné množství pod kategorií a žánrů, a tak je zřejmé že se každý z nich fotografuje trochu jinak. Co se detailů týče, tak lze fotografovat faunu i floru, nejrůznější struktury a textury, abstrakce, ale stejně tak mohou být cílem zájmu i technické detaily. I v tomto žánru ale platí základní rozdělení fotografie, a to na záběry statické a dynamické. Troufám si říci, že nehybné snímky mají v makrofotografii mnohonásobně větší podíl, a to i z důvodu problematiky spojené s ostřením a hloubkou ostrosti. Ta je při focení zblízka tak malá, že ji lze v pohybu jen velmi těžko kontrolovat, a to samé platí o přesném zaostření na klíčový detail.

Článek - Proč používat stativ

U scén, které se nehýbou je velmi důležitou pomůckou stativ, a to hned z několika důvodů.

• Hloubka ostrosti je často tak extrémně malá, že při fotografování z ruky stačí velmi nepatrný posun a záběr bude zaostřený na jinou rovinu, než byl původní záměr.
   
• Světelné podmínky nejsou často ideální a díky stativu není třeba zvedat citlivost, díky které by vzrostla hladina šumu. Ten by zhoršil obrazovou kvalitu a snížil ostrost fotografovaných detailů.
   
• Při fotografování zblízka vzniká velmi malá hloubka ostrosti, kterou je nutné kompenzovat vyšším clonovým číslem. Zacloněný objektiv ale propouští méně světla a prodlužuje čas expozice na hodnoty, které se často nedají udržet z ruky.
   
• Stativ nabízí precizní zafixování té nejlepší kompozici.
   
• Díky stativu, lze vytvořit několik identických záběru s posunem zaostření, nebo s posunem expozičních hodnot. Následně můžete v počítači tvořit skládané fotografie s větší hloubkou proostření (Focus Stacking) nebo snímky s větším dynamickým rozsahem (HDR).
   
• Fotografování makra jsou často dlouhodobější projekty a díky stativu lze fotografování přerušit a opět se vrátit ke stejné kompozici. Tímto způsobem se dají pořizovat i časoměrné animace nebo videa.
   
• Výběr stativu by měl být podřízen konkrétním scénám, které se chystáte fotografovat, ale pokud se bavíme o makru obecně tak by měl splňovat několik důležitých kritérií.
   
• Stativ nesmí vykazovat žádné vůle nebo vakly a musí mít dostatečnou nosnost, aby nedocházelo k samovolným posunům. V makru se každá desetina milimetru počítá a může zkazit celý projekt.
   
• Pokud se zaměřujete na faunu nebo floru v terénu a často fotografujete nízko u země, bude pro vás důležitá minimální provozní výška. Jednoduše řečeno stativ by měl jít poskládat tak, abyste se dostali jen pár centimetrů nad zem.
   
• U technického makra se naopak hodí výklopná středová tyč, kterou napolohujete do jakéhosi horizontálního ramene. Ty vám umožní fotografovat shora, kolmo na scénu, například nad stolem nebo pracovní deskou.

Samostatnou kapitolou jsou pak makrosáňky a mikrometrické posuvy, které se instalují na hlavu stativu, a do nichž se pak uchytí samotný fotoaparát. Díky této pomůcce lze velmi plynule a precizně zaostřovat posunem směrem od scény nebo k ní a stejně tak vytvářet skládanou fotografii s posunem roviny zaostření.

Článek - Jak správně používat stativ

Dálkové ovládání

Stejně důležité jako stativ je i dálkové ovládání. Tam kde bez problémů fotografujete ze stativu klasickým způsobem, tedy stisknutím spouště, hrozí velké riziko rozechvění fotoaparátu. To je v makrofotografii díky zvětšení detailů mnohem výraznější než u běžných žánrů. Je tedy strašně důležité, aby byl během expozice fotoaparát naprosto v klidu, a přesně to vám zajistí dálkové ovládání. Zvolit si můžete kabelovou spoušť nebo dálkový ovladač na principu infračerveného paprsku.

Chvění může způsobit i mechanické sklopení zrcátka u zrcadlovek nebo cvaknutí mechanické závěrky. Tomu, jak předejít podobným nešvarům jsme se věnovali ve článku JAK SPRÁVNĚ POUŽÍVAT STATIV.

Bezdrátové dálkové ovládání JJC RM-DSLR2

Nejmodernějším trendem v oblasti ovládání fotoaparátu na dálku jsou aplikace do mobilního telefonu. Ten spárujete s fotoaparátem prostřednictvím bezdrátového rozhraní Bluetooth nebo Wi-Fi a fotoaparát pak můžete ovládat přímo z displeje chytrého telefonu. Některé aplikace navíc umožňují přenos živého náhledu rovnou do telefonu. Fotoaparát tak můžete umístit někam na lokaci a z povzdálí provádět pozorování a foto dokumentaci klíčové scény. To se používá například v přírodě při fotografování zvířat nebo hmyzu.

Samostatnou kapitolou jsou u mnoho fotografických žánrů světla, přesněji řečeno přisvícení scény externím světelným zdrojem. Jak již bylo jednou řečeno fotografování makra probíhá často v náročnějších světelných podmínkách a také je navíc mnohdy spojené se zacloněním objektivu. V takových případech nezbývá nic jiného, než si scénu nějak přisvítit. Stejně jako v ostatních žánrech k tomu lze využít světla trvalá nebo záblesková.


Ovládání fotoaparátu na dálku pomocí mobilního telefonu (Nikon SnapBridge)

Led světla

K nejrozšířenějším trvalým světlům určeným pro makrofotografii patří nejrůznější panýlky a svítilny na bázi LED. Jejich výhodou je nízká hmotnost, možnost regulovat výkon a napájení jak ze sítě, tak na baterie. Všechny tyto parametry dělají z LED světel skvělého pomocníka, kterého lze využít jak v domácích podmínkách, tak i v přírodě a v terénu. Při výběru jsou nejdůležitějšími parametry jejich velikost a výkon. Ty je nutné přizpůsobit vzdálenosti a velikosti fotografované scény. Stejně tak je potřeba brát v potaz barevnou teplotu konkrétního typu světla. Naštěstí už dnes existují světla, u kterých lze tuto hodnotu měnit.

Světelný LED panel Fomei LED MINI RGB 5

Makro blesky

Dalším typem externího světelného zdroje jsou tzv. záblesky. Do této kategorie světel patří zábleskové ateliérové jednotky a externí systémové blesky.

Pro makrofotografii lze použít i blesky standardní, jen je potřeba počítat s tím, že často fotografujete z malé vzdálenosti a plocha, kterou potřebujete vysvítit je také malá. Proto je obvykle nutné pracovat s menším výkonem blesku.

foto: Štefan Csontos

Někteří výrobci mají ve svém portfoliu i blesky, které jsou určeny přímo pro makrofotografii. Vyznačují se tím, že mají menší zábleskovou hlavu a menší výkon, často je lze upevnit někam do scény pomocí klipu a některé z nich mají speciální úchyt. Ten se instaluje na přední člen objektivu, což zajistí, že je blesk dostatečně blízko fotografované scény a objektiv na ní nevrhá stín.


set makro blesků Nikon

Některé makro blesky lze pořídit v setu, který obsahuje několik zábleskových hlav. Větší počet světel nabízí možnost nasvítit scénu z několika směrů podobným způsobem, jakým se pracuje ve fotografickém ateliéru.

Blesky jsou na dálku řízeny pomocí kabelu nebo dálkového odpalovače, který vysílá v určité radiové frekvenci.

Články věnované práci s externím bleskem

• INTERNÍ BLESK
• EXTERNÍ BLESK
• REŽIMY EXTERNÍHO BLESKU
• ZÁKLADNÍ NASTAVENÍ EXTERNÍHO BLESKU
• MANUÁLNÍ NASTAVENÍ EXTERNÍHO BLESKU

Odrazné desky a stínítka

K přisvícení ale nemusí sloužit pouze světlo přímé a leckdy stačí to odražené. Podobně jako při fotografování portrétů nebo produktů se k těmto účelům využívá tzv. odrazná deska. Makrofotografie má v tomto směru jednu ohromnou výhodu a to, že k nasvícení scény mnohdy stačí destička o velikosti několika centimetrů. To je zásadní například v porovnání s fotografováním postavy, kde je potřeba odrazná deska o velikosti alespoň 1,5 metru.

Denní světlo a odrazná deska
foto: Martin Lacika / Borůvkový koláč

Výrobci odrazných desek s tímto populárním žánrem počítají, a tak si lze vybrat odrazky nepřeberných rozměrů, tvarů i barev. Ty pro makro mají často sofistikované držáky a rukojeti, takže je práce s nimi velmi pohodlná. Často se také dají složit do transportního rozměru, a tak se vejdou do brašny nebo i větší kapsy u bundy nebo kalhot.

Odrazná deska se navíc dá využít nejen k přisvícení scény odraženým světlem, ale naopak i k jejímu zastínění. To se používá tehdy, pokud je klíčové místo nasvícené nerovnoměrně, případně když je světla moc nebo pokud vytváří nežádoucí odlesky.

Článek věnovaný tématu odrazných desek

Filtry vhodné pro makro fotografii

A když už je řeč o odlescích určitě stojí za zmínku další velmi praktická fotografická pomůcka, kterou je polarizační filtr. Ten se dá v makrofotografii použít velmi podobně jako například v krajině. V záběrech, na kterých se nachází obloha, umí zvýšit její kontrast. Při fotografování květin, hmyzu nebo menších produktů potlačuje odlesky na nekovových plochách a vodní hladině. A v neposlední řadě otepluje barvy a přidává jim sytost. To vše jsou prvky, které lze využít jak v terénu a přírodě, tak při fotografování doma nebo nějakém makro ateliéru.

Články věnované fotografickým filtrům

•  FOTOGRAFICKÉ FILTRY (1/2)

•  FOTOGRAFICKÉ FILTRY (2/2)

Kromě polarizačních filtrů můžete v brašně zkušenějších milovníků makra nalézt také ochranné UV filtry a šedé neutrální ND filtry.

Velmi rozšířená ÚVéčka slouží primárně jako mechanická ochrana předního optického členu objektivu. Z čím větší blízkosti fotografujete, tím větší hrozí riziko, že si do objektivu o něco ťuknete nebo si ho škrábnete. V případě lístku květiny se až zas tak moc neděje, ale pokud by to byl nějaký nerost nebo kovový prvek, případně sklo, tím více by to váš objektiv bolelo. A vždy platí, že je lepší poškrábat filtr za pár stovek, než objektiv za několik tisíc.

Posledním filtrem používaným při fotografování makra a detailů je tzv. šedý neutrální (Neutral Density). Tento filtru tlumí nadbytečné světlo a pomáhá tak srovnat expoziční hodnoty nebo prodloužit expozici. Typickým příkladem je fotografování na ostrém slunci při otevřené cloně pro dosažení malé hloubky ostrosti. Stejně tak lze ND filtr použít při práci se zábleskovým světlem, které může být i na nejmenší výkon stále dost silné a fotograf by byl nucen extrémně clonit. To by zvyšovalo hloubku ostrosti, což je v některých případech nežádoucí.

Fotografie pořízená s polarizačním filtrem
foto: Monika Grillingerová

Teď by se mohlo zdát, že makro fotografie je snad tím nejnáročnějším žánrem, co se pomůcek a příslušenství týče. Na druhou stranu to berte tak, že většina těchto doplňku má kapesní rozměry, protože to k fotografování detailů stačí. A přisvítit nebo ztlumit světlo při makru je mnohem snazší, než když budete fotografovat třeba automobil.

Navíc makro je takový žánr pro hračičky, a tak se spoustu z uvedených pomůcek dá teoreticky nahradit běžně dostupnými věci. Vše je jen otázka důvtipu, improvizace a nejrůznějších pokusů či experimentů. A i to je na fotografování makra a detailů tak krásné a zábavné.

foto: Jiří Zadina

titulní foto: Štefan Csontos

Další související články s makrofotografií

• Jak fotografovat makro - technika, příslušenství a postupy

• Jak fotit makro

• Jak na problémy při skládané makro fotografii

• Jak na skládanou makrofotografii

 

Komunita Makro

Komunita Makro