Aby byl stativ kámoš aneb Jak vybrat stativ na fotoaparát #1

Podle určení

Stativ si pořizujeme z mnoha důvodů. Většinou něco (ne)cheme. Nechceme držet několik hodin fotoaparát. Chceme snímat časosběr. Nechceme mít rozmazanou fotografii. Chceme mít klidný plynulý videozáběr. Základní fajn vlastností stativu je, že stojí i s fotoaparátem nebo kamerou a sám od sebe se nepohne ani o milimetr. Toho rádi využíváme, protože my jsme na rozdíl od stativu poměrně neposední. Dýcháme, máme určitou tepovou frekvenci, kýveme se ve své ose, chvějí se nám ruce atd. Odborně mluvíme o pohybové neostrosti způsobené pohybem fotografa. Tento problém vyřeší typ stativu, který nazýváme tripod. Je to nejpočetnější rodina stativů a vyznačuje se tím, že má tři nohy. (Jsou výjimky i s vyšším počtem). Takové stativy ultimátně stojí a zaručují nehybnost. 

Druhou, méně početnou, skupinou stativů jsou monopody. Ty se vyznačují jednou základní nohou, v některých případech zakončenou nášlapem nebo malou pomocnou trojnožkou. Monopody pořizujeme v případě, kdy nepotřebujeme stálou fixaci fotoaparátu, ale potřebujeme pouze pomoc. Monopod je pro fotografa taková berlička. Pomůže nám udržet velký těžký teleobjektiv a přitom s ním rychle reagovat například při focení fotbalového utkání. Nejčastěji se používá právě při snímání s teleobjektivy. Jeho výhodou je jednoduchost, skladnost a možnost rychlé změny záběru. Nevýhodou, že s ním není možné dělat několikaminutové noční záběry (expozice).

Kolik toho unese

U každého stativu se dočteme, nebo se dá dohledat, kolik toho unese. Pokud nechceme mít doma sbírku stativů a vytvářet z nich kolekce, je dobré se při výběru trochu nadnést nejen nad svoji tvorbu, ale i v čase. V případě, že v dohledné době plánujete pořídit si nový světelný teleobjektiv (čti velmi těžký objektiv) anebo si při focení občas rádi dopomůžete bleskem (čti dalších pár deka navíc), je dobré i tuto budoucí zátěž při výběru stativu zohlednit. Mezi osvědčené stativy s přesahem nosnosti patří třeba Manfrotto MT055. U uvedené nosnosti bychom se také měli dočíst, jestli jde o průměrné nebo maximální hodnoty. V tomto má každý výrobce jiný přístup. Každopádně se vždy jedná o údaj orientační.

Pokud nosnost překročíme, stativ potažmo techniku na něm nezničíme, ale brzo narazíme na limity. Nebudeme si moct dovolit extrémní výkyvy mimo těžiště. Budeme muset čekat, až vlak projede a stativ se přestane chvět. A dost možná zkrátíme životnost stativu opotřebením zámků a kloubových částí z důvodu přetížení. Mohu si půjčit na výletě stativ s nižší nosností od kamaráda, ale z dlouhodobého hlediska na mne číhá právě zmíněné omezování. A pryč jsou časy, kdy jsem se chtěl nerušeně soustředit jen na kompozici a užívat si jen a jen focení. Takže raději volte průměrnou nosnost plus nějakou rezervu.

Kolik toho unesu já

Standardně víc času, než je fotoaparát na stativu, tráví stativ na našich ramenou. Tady je dobré, představit si extrém. Jestli plánujeme dvoutýdenní trek a chceme fotit se stativem, budeme vedle gramů nosnosti řešit hlavně gramy hmotnosti. Pro tyto jsou ideální lehké statiy Pokud fotíme maximálně pár kilometrů od domova, někde ve městě, kde se pohybujeme „emhádéčkem” a na ostatní lokace dojíždíme autem, tak nás nějaké to kilo navíc tížit nebude a můžeme si dovolit sáhnout třeba po Velbonu VS443D

Co se týče hmotnosti, stejně jako v outdooru, i tady se vyvažuje snížení hmotnosti zlatem a připlácíme za každý gram, který nechceme nosit. Hmotnost je tedy u stativů přesným opakem nosnosti, kde zase připlácíme za každý gram navíc, který stativ unese. V posledních letech nám ale vyšli výrobci v tomto ohledu vstříc a vedle tradičních materiálů jako hliník začali zpracovávat karbon a třeba i hořčík. Díky tomu tady máme velmi lehké a přitom stále pevné stativy.

Jeden ze zdrojů stabilního stativu je jeho hmotnost, tedy čím těžší stativ, tím stabilnější. Těžký stativ se zaboří do země a jen tak už s ním něco nepohne. Je to jako roztlačit naložené a prázdné auto. Jak je to tedy u lehkých stativů? Stačil jednoduchý geniální detail - háček. Ten je zpravidla zasouvací, aby nepřekážel a je umístěn na středové tyči. Háček je výborný pomocník, stačí na něj pověsit fotobrašnu nebo batoh a rázem má stativ o tři kila navíc a je stabilnější (i proto je dobré při výběru počítat s rezervou - viz. předchozí část „Kolik toho stativ unese”). Stabilita je z technického hlediska maximální, protože je v těžišti pod fotoaparátem. Bonus je, že nemáme brašnu s technikou v mokré trávě nebo na špinavé cestě a nemusíme se k ní ohýbat.

V pokračování se pak podíváme na anatomii konkrétně nohy stativu.

ZDROJ ÚVODNÍ FOTOGRAFIE: MEGAPIXEL GALERIE