Aby byl stativ kámoš aneb Jak si vybrat stativ #2 Fotoporadna

Aby byl stativ kámoš aneb Jak si vybrat stativ #2

Bohuslav BrožAktualizováno: 7. 12. 2018 v 15:33 • Rubrika: Fotoporadna

Nejen na internetu, ale i na prodejně není problém vybrat stativ. Jsou pěkně vystavené jeden vedle druhého, logicky seřazené a roztříděné. Problém nastává až při focení v terénu. Místo aby nám stativ pomáhal kreativně fotit, začne nás omezovat. Je těžký, špatně se mu rozevírají a fixují nohy podle aktuálních potřeb a okolního terénu, při pohybu jediné páčky nám rozboří celou kompozici atp. V následující druhé části článku se tedy pokusíme podívat na to, jak mít ze stativu pomocníka a ne obtěžující zátěž.

V předchozí části  jsme si rozdělili stativy podle použití, hmotnosti a nosnosti. Nyní vystřídáme fyziku anatomií a podíváme se nohy a páteř stativů.

(Nejen) lež má krátké nohy

Hmotnost stativu má velmi blízko k velikosti. Pokud pokukujeme po lehkém stativu na cesty, bude s velkou pravděpodobností dalším požadavkem malý rozměr. Když mám extrémně lehký stativ, nechci aby mi vyčníval nad batohem o několik desítek centimetrů a omezoval mě při pohybu v zarostlém lese nebo přelidněném mhd jihovýchodní Asie. Proto se i většina těchto lehkých stativů vyrábí v kompaktnějších rozměrech jako například Bushman Amarula VR

Jsou dvě daně za velikost (čti malost) stativu. První je celkově nízká pracovní výška. U takového stativu se budeme muset při práci častěji a víc ohýbat. To je při dlouhém komponování nebo hlídání scény v hledáčku dost nepohodlné. Druhou daní je větší počet členů nohou a kloubů. Odborně mluvíme o vícesekčních nohách. Maximální počet částí se pohybuje kolem 5. Dobrým příkladem je Manfrotto MK ELES5GY Element Traveller. Je logické, že pokud budeme mít třeba 40 centimetrový stativ, který po rozložení naroste na 2 metry, bude se muset skládat ze spousty dílů. Každý takový díl musí být zaaretován nějakým zámkem. To máme více částí, které je potřeba odemykat, vysouvat a následně aretovat. A samozřejmě více částí znamená nejen více práce, ale i vyšší riziko poškození. Stále platí, že nejpevnější je homogenní celistvá nepřerušovaná tyč nebo co nejméně částí.

Tady, stejně jako u háčku je geniální řešení i v konstrukci. Plně otočný systém nohou. Každý výrobce tento systém nazývá jinak, nejčastěji se vyskytuje asi výraz Vitruvian. Nohy lze vyklopit o 180 stupňů, takže se dají sklopit podél středového sloupku a „obejmou” jej ze stran včetně hlavy. Takový stativ je pak při transportu skladnější právě o zmíněnou hlavu. Řečí matematiky jsme ušetřili třeba i 10 centimetrů.

Tento systém má mimo skladnosti ještě jednu obrovskou výhodu. Flexibilita nohou je k nezaplacení při práci v terénu. Odprezentovat stativ na prodejně, kde je rovná podlaha není problém. Při focení v exteriéru se ale jen výjimečně setkáme s takto rovným podkladem. Všude jsou obrubníky, svahy, kameny, nezpevněný terén, nebo třeba stoly, na kterých chceme fotit a podobně. Běžně se tedy setkáte s focením na tripodu, kde je každá noha jinak rozevřená, nastavená na jinou výšku a opřená o jiný typ materiálu. V tomto ohledu je co největší rozevírání nohou skutečně nedocenitelné.
Profesionální stativy se dokáží vypořádat i s materiálem podkladu, povrchem a nebo ročním obdobím. Stačí konce nohou (standardně bývají zakončeny gumovými paticemi) osadit hroty, sněhovými talíři nebo spojovací základnou.

Poslední zmíněné zakončení se používá nejčastěji pro video nebo focení v ateliéru a je podpořeno i spojením nohou nejen na zemi, ale i ve vrchní části nohou. Jako příklad můžu uvést Manfrotto 545B. Takový stativ se pak nemá tendenci „rozjíždět” a je více stabilní. Pracovat s takovým stativem venku v terénu je však silně omezující.

Nejdůležitější noha

Tři nohy stativu se sbíhají v jednom místě, čímž umocňují jeho důležitost. Je to střed stativu. Tady bydlí středová tyč  nebo kolébka pro kulové osazení hlavy. Ten druhý případ je zpravidla otvor, do kterého se osazuje spodní část hlavy ve tvaru koule - přesně části koule. K čemu je to dobré? Jednoduše lze střed stativu i s hlavou natáčet o několik stupňů všemi možnými směry. Nejčastěji nachází toto „houpání” uplatnění u videa. 

První uvedený případ, tedy středová tyč, je podstatně rozšířenější a proto se u ní chvíli pozdržíme. Primárně propojuje hlavu se stativem. Sekundárně se stará o umístění těžiště celého stativu s technikou.
Tato část je také vysouvací, většinou opačným směrem, tedy nahoru a dokáže zvednout pracovní výšku stativu. Výrobci si jsou vědomi její důležitosti a díky novým materiálům a technologiím ji neustále zlepšují. Středová tyč se dá zcela vysunout a otočit. Proslulý zkrácením nebo otočením středové tyče je léty ověřený Velbon Sherpa 400. Takže fotíme nebo natáčíme pod stativem a vlastně nohama vzhůru. Osobně tento způsob nemám moc rád, nejen že je například fotoaparát nohama vzhůru, ale je ze tří stran těsně obklopen nohami stativu. Ty omezují přístup k ovládání a mohou se plést do záběru. Důvodem otáčení středové tyče je hlavně makro záběr. Kamera je těsně nad zemí a z bezprostřední blízkosti snímá květinu.

Pro ten samý účel je tu fenomén posledních let - kloubové uchycení středové tyče, kde vrchní část nejde pouze otočit směrem dolů, ale lze ji naklánět a fixovat skoro ve všech polohách. To vedle makra užijeme třeba při produktovém focení na stole. Hlavně ale nemusíme ovládat techniku nohama vzhůru. Jedna tyč a co dokáže.

V důsledku je výběr stativu nejčastěji kompromisem našich požadavků na hmotnost, cenu, nosnost a účel, o kterých jsme si psali… a v neposlední řadě i cenu. Méně podstatným kritériem je hlava, ale o té až příště.



Zobrazeny komentáře (4 - 1)

  • 4

    Lukeš

    Reaguje na (3) | Pokud bychom chtěli sepsat článek komplexně, bylo by to na knihu ;)

    Martin Lukeš - Megapixel, Šéfeditor galerie, Lektor fotografických kurzů, 12.12.2018 | Reagovat

  • 3

    Avatar

    Reaguje na (2) | Dobrý den. Domníval jsem se, že článek o výběru stativů na několik částí bude napsán komplexně a s nadhledem napříč celou škálou. Netušil jsem, že se články rozdělují na "pro širokou veřejnost" a "pro profíky". Naopak si myslím, že obecné pravdy a zásady o pevnosti stativů a síle trubek platí vždycky. Přijde mi směšné, že se řeší každý gram váhy stativu a neřeší se to, že větší fotobatoh váží 4kg prázdný. Já sám jsem fotil bez stativu rok. Původně jsem chtěl našetřit na největšího Travelera, ale potom jsem si nechal poradit od Jana Šmída který prohlásil, že dvojkové Gitzo je sračka a když jsem viděl cenový rozdíl mezi Systematic 4 a 5 tak jsem se rozhodl nedělat žádné kompromisy. To jsem ještě ani nevěděl nic o nodálních sáňkách a o tom, že pro správné složení panoramatu musím dostat foťák 20cm mimo střed stativu. A když jsem to potom zjistil, tak už jsem nemusel nic měnit.

    Martin Hašek, 11.12.2018 | Reagovat

  • 2

    Lukeš

    Reaguje na (1) | Dobrý den, Váš pohled na věc je samozřejmě správný. Zákazníků, kteří jsou ochotni dát 40.000 Kč za stativ, lezou na praděd v noci v mínus šesti stupních, při větru 70km/h jsou promile. Některé naše články směřujeme na profesionály a fotografy jako jste Vy a některé na širikou věřejnost. Je to stejné, jako kdybyste si přečetl ve Světe motorů recenzi na Dacii a ohrazoval se, že Vás tento automobil nezajímá, protože jezdíte v Lamborgini.

    Martin Lukeš - Megapixel, Šéfeditor galerie, Lektor fotografických kurzů, 06.12.2018 | Reagovat

  • 1

    Avatar

    Dobrý den. Můj kámoš je Gitzo Systematic GT 5543 LS s hlavou GH 5381 SQD. S obalem, náhradními hroty, panoramatický diskem, nějakým tím nářadíčkem a drátěnou spouští váží 4.6 kg. Vůbec mi nevadí s ním pochodovat celý den po Portu, nebo ho vláčet 14 dnů po Portugalsku už jen z toho důvodu, že si prostě nenechám stativ za 40.000,- ukrást v autě. Co se bytelnosti týká, nejsilnější karbonová trubka má průměr 42mm což je stejný průměr jako klasický zelený plotový sloupek na jaký se v satelitech napíná zelené poplastované pletivo. Takže pevnost nekompromisní. Byl jsem s ním i na Pradědu, v noci -6*C vítr přes 70km/hod. Na stativový háček jsem nic věšet nemusel. Zapíchnul jsem hroty do podrostu, zacvaknul jsem D810 se zapůjčeným Otusem 28/1.4 (Děkuji Zeissovi) a fotil. Opravdu bych nechtěl mít stativ 1.8kg (který se dle článku dobře nosí) na kterém by se ve větru kymácela 3kg fotobrašna kvůli větší stabilitě a totálně zmrzlejma prstama chytat na zem se řítící techniku za ranec. Ale chápu že pokud má někdo zrcadlovku za 20.000,- tak si k tomu koupí cokoli jenom aby něco trojnohého měl. To ale potom nebude číst články o stativech o třech dějstvích. Toliko můj náhled na věc. Martin

    Martin Hašek, 03.12.2018 | Reagovat

Vložit nový komentář

: *

:

: *


Tip: odkaz na konkrétní komentář vytvoříte tak, že napíšete jeho číslo do hranatých závorek. Příklad: [1] na webu zobrazí odkaz na komentář číslo 1

Komentáře slouží ke zveřejnění vašeho názoru, děkujeme za vaše příspěvky. Jako provozovatelé této diskuse si vyhrazujeme právo na odstranění nevhodných komentářů.


Související články

Doporučené stránky

  • Svět pod lupou

    Makro fotografie patří bezesporu k jednomu z nejvýtvarnějších a zároveň nejkreativnějším žánrům vůbec. Dá se říci, že jedinou hranicí makra je lidská…

Fotografie z galerie

Přejít do galerie

Související články

Nejbližší události

Nové recenze

Přihlásit

Přihlásit pomocí Facebooku

nebo e-mailem


Košík

Způsoby doručení

Doprava zdarma od 5 000 Kč

Nahrát fotku

Do fotosběrny Do galerie

Do fotosběrnyDo galerie

Používáme cookies, abychom Vám mohli nabídnout nejlepší možné služby na našich webových stránkách. Kliknutím na tlačítko „Rozumím“ souhlasíte s využíváním cookies a využití osobních údajů o vašem chování na webu pro zobrazení cílené reklamy na sociálních sítích a v reklamních sítích na dalších webech. Tyto souhlasy můžete kdykoliv změnit, vypnout nebo upravit v Nastavení soukromí, které otevřete kliknutím na odkaz níže.
Dozvědět se víc | Nastavení soukromí
Rozumím