Aby byl stativ kámoš aneb Jak vybrat stativovou hlavu#3

V předchozích dílech jsme si rozdělili stativy podle použití, hmotnosti a nosnosti a také podle nohou a středové tyče . Nyní budeme pokračovat v anatomii a podíváme se na typy hlav.

Nech na hlavě

Je to jeden z častých dotazů, které zaznívají na prodejně: „Která hlava je lepší, kulová nebo páková?” Popravdě, pokud by to bylo takhle jednoduché, byla by jenom jedna verze - samozřejmě ta lepší. Univerzální odpověď neexistuje, protože stejně jako v životě má vše plusy a mínusy.

Pákové hlavy

Páková hlava, jak už název napovídá, používá k nastavení systém pák nebo ovládacích prvků. Ty jsou velice přesné, dají se stabilně zaaretovat a umožňují vyklápění a natáčení téměř do všech směrů. Abychom jenom nechválili, nevýhodou je právě systém aretace. Povolit, nastavit a následně utáhnout třeba dva klouby jde relativně rychle, ale určitě to nebude systém vhodný na focení sportovního utkání nebo sledování nepravidelně se pohybujících objektů.

Pákové hlavy jsou zpravidla třícestné. To znamená, že je můžeme vyklápět a pohybovat s nimi ve třech osách. Tedy sledovat objekt, který se pohybuje po horizontu, ale i objekt, který padá svisle dolů. Třetí směr je rezervován pro vyklápění. Jednoduše můžeme fotit na výšku. 

Hlavy dvoucestné toho logicky budou mít méně, mají ale zase jiné výhody. Umí se otáčet kolem dokola po horizontu, ale i svisle ze shora dolů. Chybí tedy vyklápění hlavy do strany tzn. focení a natáčení na výšku. Natáčení na výšku? To je spíš záležitost poslední doby a sdílení na sítích. Standardní videozáznam se na výšku nenatáčí. Takže dvoucestné hlavy jsou určené většinou pro video. Video je celkově pro stativy a hlavy silně specifické. Při videu se pracuje s pohybem, takže tomu výrobci upravili i hlavy stativů. Nikomu by se asi nelíbil videozáznam s trhanýmí pohyby, proto při natáčení používáme v hlavách různé systémy pro plynulý pohyb od různých emulzí přes standardní fluidní systémy až po písty se stlačeným dusíkem.
Nyní už dost o pákových hlavách.

Kulové hlavy

Druhou, méně zastoupenou ale čím dál populárnější skupinou je hlava kulová. Základní princip je jednoduchý, stojí na kouli, která je umístěna v pouzdře. Pouzdro je vlastně důležitější než koule. Otvor v pouzdře určuje, kam až se bude fotoaparát nebo kamera vyklápět a zároveň dokáže kouli sevřít a pevně uzamknout. V pouzdře jsou totiž jakési čelisti. Pohyb a uzamčení probíhá přes jediný prvek a tím je šroub. A tady máme tu největší výhodu kolové hlavy - rychlost. Během okamžiku změníme úhel záběru a zamkneme, nebo jednoduše zvolíme odpor, kdy se dá s hlavou ještě hýbat, ale stále udrží fotoaparát v jedné pozici. Výhodu bychom měli. Jednou z nejrozšířenějších je například Manfrotto MHXPRO.

Nevýhodou je v tomto případě přesná technická fotografie, kdy potřebujeme přesné posuny v ose. Pokud povolíme základní šroub kulové hlavy dochází k borcení všemi směry. Všechny kulové hlavy již nyní disponují, alespoň samostatným otáčením v ose horizontu, takže jsou teoreticky schopné alespoň „vytočit” panorama. Kulové hlavy pak můžeme dělit dál na klasické kulové, kulové boční, pistolové a joystickové. Ty poslední uvedené jsou často kombinovány třeba s monopody, právě kvůli rychlé možnosti změny polohy. Proto můžeme joystickové hlavy vídat často při fotbalových utkáních na půlící čáře pod velkými bílými teleobjektivy.

Rychle a pevně držet

Fotoaparát, kamera nebo jiné příslušenství se přichytává nejčastěji k hlavě stativu pomocí závitu. Jednoduše kameru nebo mikrofon na stativ přišroubujeme. Tady se nám všichni výrobci shodli, proto máme sativy osazené ¼” šroubem. V případě mnohakilové profesionální techniky nebo starších přístrojů se můžeme setkat ⅜” závitem. Ale i s tím se u stativů počítá, takže máme k dispozice redukci nebo rovnou druhý šroub. Je obtěžující a zdlouhavé neustále fotoaparát šroubovat ke stativu, deprimující pak pokud nám během toho unikne záběr. Proto je nepsaným pravidlem rychloupínací destička, která zůstává na těle fotoaparátu. Ten pak velice rychle zacvakneme do hlavy stativu a o zbytek se postarají čelisti a případně pojistka. Mezi nejrozšířenější a tedy i nejuniverzálnější systémy destiček patří Arca Swiss a druhou nejpoužívanější destičkou je pak CR2.

Specialitky a lahůdky

Celou dobu se bavíme o obecném výběru těch nejzákladnějších skupin a druhů hlav a stativů. Jsou tu ale i ty menší, méně poptávané, úzkoprofilové ale o to zajímavější platformy. Jde o nadstavby pro specializované disciplíny. Patří mezi ně v poslední době populární video, do nedávna zažívala boom panoramatická fotografie a stálicí je třeba makrofotografie. S výčtem by se dalo pokračovat ještě velmi dlouho. Platí, že pokud máme (nebo jsou na nás kladeny) požadavky a nároky, musíme je uspokojit. K tomu máme v oblasti stativů širokou nabídku ramen, sáněk nebo třeba sliderů.
Všechny tyto nadstavby šroubujeme přímo na středové tyče stativů nebo na speciální hlavy. Z těch nejpoužívanějších se zmiňme o dvou skupinách.

Slidery

Do téhle skupiny řadíme dráhy a kolejnice. Po kterých posouváme zpravidla zařízení, které natáčí videozáznam. Všeobecně se dá říct, že jde o konstrukce, které nám umožňují dělat neotřelé záběry ze zajímavých úhlů a perspektivy. A tam, kde je dráha, by neměl chybět ani vozík, ten umožňuje posouvat kameru libovolně daleko po rovné ploše.

Ramena a sáňky

Ty nachází uplatnění u makra nebo při snímání panorama. Základem je lišta, po které můžeme velice jemně a přesně posouvat nosnou konstrukci. To se hodí při ostření třeba v makru, kde je potřeba zacílit na jednu miniaturní část motýla a rozhodně si nemůžeme dovolit minout ani o milimetr.
Na takové sáňky stačí přidělat pravoúhlé rameno a máme základ pro panoramatickou fotografii. Posun zpravidla dozadu je výborný pomocník a dokáže se slušně popasovat s paralaxou. A přídavné rameno nám pak umožní fotit a následně skládat fotky na výšku.

Jak už bylo řečeno. Je celá řada pomůcek a disciplín, na které výrobci stativů myslí a které vyrábějí. Určitě by se o nich dalo napsat pár dalších dílů tohoto seriálu. My se touto částí průvodce „Jak vybrat stativ” rozloučíme.
V tomto i předchozích dílech najdete základní obecné rozdělení. Neberte jej jako přímý návod, ale spíš jako seznam. Seznam, v kterém si určíte unikátní kombinaci svých osobních potřeb a priorit. A následně pak třeba budete vědět, kam koukat, po jakém stativu sáhnout.