Architektura - inspirujte se fotografiemi z Galerie

Do uzávěrky čtvrtého kola naší celoroční fotografické soutěže, jehož téma je Architektura jako odraz dějin, zbývá více než týden. Každý má tedy ještě stále velkou šanci přihlásit přes Galerii své soutěžní fotografie a získat jednu z atraktivních cen a navíc si připsat cenné body do naší velké foto soutěže, kterou pořádáme v rámci dlouhodobého vzdělávacího projektu ROK S MEGAPIXELEM. Následující fotografie spolu s rozborem Vám mohou být inspirací a návodem, na co se zaměřit.


Martin Lukeš / Gotham City V.

Fotografie byla pořízena v centru New Yorkského Manhattanu a patří do souboru Gotham City. V něm jsem se snažil zachytit jakousi mozaiku tvořenou ze střípků architektury tohoto velkoměsta. Celý soubor, včetně této fotografie, je postaven na vysokém kontrastu mezi černou a bílou podobně jako je to v komixech známého kreslíře Franka Millera (Batman, Sin city, 300). Pátý snímek tohoto souboru jsem založil na osvědčených prvcích fotografie, tedy diagonální linii a trojúhelníku. K atmosféře přispěla velkou měrou mlha, která se snášela nad městem. V ní se ztrácí i vrcholek slavného mrakodrapu Empire State Building. Samotná kompozice a perspektiva fotografie napovídá, že nejde o tradiční pojetí architektury ve fotografii, tedy jsem se nesnažil zachytit budovu tak, jak jí projektoval architekt, ale naopak jsem hledal co nejosobitější úhel pohledu na dané místo, což je také jedna z možností, jak fotografovat architekturu.
K fotografii se váže ještě jedna zajímavá historka. Ten den jsem nechal zrcadlovku na hotelu, protože pršelo a chtěl jsem se podívat spíš po obchodech. To mě ale brzy přestalo bavit, a tak jsem nakonec byl rád, že jsem měl u sebe aspoň systémový kompakt, kterým lze pořídit také snímek na velmi dobré úrovni.


Adam Bartoš / Západ nad Edinburghem

Snímek Adama Bartoše pořízený z Calton Hillu, tedy kopce, který se vzpíná v samotném centru Edinburghu zachycuje panorama tohoto nádherného historického města. Snímek zaujme na první pohled především perspektivou a nadhledem a samozřejmě hlavně také světelnou a barevnou atmosférou, za kterou může zapadající slunce. Autor zde pracoval velmi dobře nejen se světlem, ale i s expozicí. Optimální zaclonění objektivu poskytuje dobrou kresbu a ideální hloubku ostrosti. Minimální ISO zaručuje nulovou hladinu šumu a maximální obrazovou kvalitu a delší čas expozice samozřejmě musel Adam kompenzovat stativem. Bez toho se podobné záběry v této kvalitě pořídit nedají.


Martin Pokoracký / Jen tak Letmo

I další fotografie je založená na osobité perspektivě, kterou je tentokrát podhled. Přestože jde o klasický snímek architektury, hra linií a ubíhající perspektivy staví scénu až do jakési abstraktní roviny a nutí diváka přemýšlet, zorientovat se a objevovat. Tak by měl fungovat každý dobrý fotograf.


Zdeněk Papeš / Křtiny

Autor další fotografie je známý hlavně netradiční perspektivou svých fotografií, ke které mu pomáhá objektiv typu Rybí oko. Jde o objektivy s malou ohniskovou vzdáleností, tedy extrémní šířkou úhlu záběru. Tyto objektivy se vyznačují velmi silným zkreslením a nejsou tedy vhodné pro popisné fotografie. Na druhou stranu se i z této vady dá udělat přednost, pokud jí fotograf umí využít ve svůj prospěch. Když si pozorně prohlédnete fotografii, uvědomíte si úchvatnou perspektivu. Divák díky ní vidí čelní stěnu interiéru kostela a zároveň jeho celý strop. Na místě by něco podobného viděl jedině tehdy, pokud by opravdu hodně zaklonil hlavu. Jde sice znovu spíše o osobní úhel pohledu, ale to je pro diváka mnohdy zajímavější než striktně zarovnané linie.
Že jde spíše o dokumentární záběr dokazuje i expozice, kdy autor nemohl pracovat se stativem a volil vyšší citlivost, aby se dostal na expoziční čas, který je schopný udržet z ruky. I v tomto případě platí, že je mnohdy lepší fotografie lehce zrnitá, než rozmazaná nebo tmavá.


Carlos Sardá / Čekání na diváky

Zarovnané linie, ubíhající perspektiva a především precizní vycentrování symetrie scény. To jsou základní stavební kameny této fotografie. Efektivní je i téměř monochromatická tonalita fotografie, která dává fotografii zajímavou atmosféru. U snímku bych vytkl zbytečně vysoké ISO, protože světla bylo vzhledem k času expozice dost, ale jak se říká, chybami se člověk učí. Na druhou stranu u tohoto typu fotografie naštěstí vyšší šum není téměř patrný,


Lenka Nejedlá / Staroměstské náměstí

Netradiční pohled na tradiční místo. Tak by se dal shrnout další záběr, na kterém je známé Staroměstské náměstí v Praze. Lenka Nejedlá je v Galerii známá především velmi precizní kompozicí a zrovna tak expozicí. Oba prvky jsou patrné i na této fotografii. Podhled, struktura dlažby v popředí, pravá linie zarovnaná s hranou snímku i srovnání vertikálních linií budov, jasně ukazují na práci i s těmi nejmenšími detaily. Unikátní dynamiku záběru dávají rozfoukané mraky, které jsou zapříčiněné dlouhou expozicí. Ta by se samozřejmě neobešla bez stativu, a v tomto případě, i bez neutrálního ND filtru. Bez něj by byl snímek silně přeexponovaný. Další zajímavostí fotografie je absence lidí. O pohybující se objekty se postarala dlouhá expozice a o ty stojící pravděpodobně dodatečný postproces. I tato maličkost dává fotce skvělou atmosféru, která je ještě podtržena hezkým, kontrastním převodem do černo-bíla.


Martin Šulc / La Défense

Fotografie Martina Šulce působí jako by byla vystřižena z nějakého futuristického filmu. Moderní architektura je zde navíc velmi příjemně umocněna vysokým kontrastem noční scény a o dynamický prvek se postaraly stopy světel projíždějících aut. Přestože budovy nejsou na snímku celé a jde tedy o jakýsi polo-celek, divák je díky zajímavé kompozici doslova vtahován do scény. Navíc je potřeba brát v potaz to, že byl snímek pořízen ultrazoomem, tedy fotoaparátem s poměrně malým snímačem. Autor z něj ale vytěžil maximum. Použil vyšší clonové číslo, delší čas, minimální citlivost a samozřejmě nezbytný stativ. Pro podobný záběr je to bezchybná expozice.


Lukáš Pravda /  Berlínská televizní věž

Fotografie berlínského televizního vysílače, patří k dalším záběrům moderní architektury, které jsou založeny především na neobvyklém úhlu záběru. I zde zafungovala netradiční perspektiva rybího oka i další prvky jako kontrastní převod do černo-bíla, středová kompozice a symetrie celé scény. O oživení záběru se postaraly skupinky turistů a pes v popředí. Velmi dobře vyšla také obloha se působivou strukturou mraků, které hodně zvedly záběr. Bez nich by určitě nebyla fotka tak zajímavá.


Alexandr KOLOVRATNÍK / Hluboká nad Vltavou

Noční záběry nasvícených budov jsou poměrně komplikované. Ostrá světla halogenů většinou na fasádě tvoří přepaly a tím se zvyšuje dynamický rozsah scény. O to těžší je pak zachytit na snímku kresbu ve stínech i nejvyšších jasech. Alexandru Kolovratníkovi se to ale povedlo velmi dobře. Jedním z důvodů je bezchybné nastavení expozice,z části je to pravděpodobně také perfektním postprocesem a v neposlední řadě je to dáno i technikou. Použitý Nikon D800 patří v současné době k fotoaparátům s nejvyšším dynamickým rozsahem (14,4 EV). Noční fotografie zámku tak nabízí divákovi veškeré detaily jak v nasvícených místech, tak v obloze a i v nejtmavších plochách. Čítanková kompozice šikovně doplněná záhony v popředí je zachycena přesně tak, jak si jí představoval architekt nebo jak by jí zachytil realistický malíř.

titulní foto: Peter Krocka