Barva v digitální fotografii: Jak můžeme do barvy zasáhnout

V předchozí části jsme se podívali, jak vlastně barvy vnímá náš fotoaparát nebo mobil. Písmenka mimochodem běžela i o filtrech, které jsou umístěné před čipem. My pravděpodobně budeme znát ale spíše ty filtry, se kterými pracujeme v rámci objektivu.

Filtry

Filtry používáme hojně od dob kinofilmu. S nástupem digitálních fotoaparátů by mělo teoreticky dojít k poklesu prodeje, protože minimálně barvy upravíme slušně v postprocesu a UV filtr je již součástí filtrů před čipem, praxe je ale trochu jiná. Vzhledem k obrovskému nárůstu dostupnosti digitální techniky a jejímu masovému rozšíření došlo i na filtry. Ty aplikujeme na objektivy klasicky přes závit, anebo pomocí držáků v podobě deskových filtrů. Díky adaptérům můžeme navíc filtrem osadit i některé kompaktní fotoaparáty.

Uplatnění opět našla verze UV, která ale slouží primárně na ochranu. Ta nás ale nezajímá, protože barvu příliš neovlivní. Druhým nejpoptávanějším filtrem je polarizační (C-PL), ten už v nás zájem budí, a to díky barvě. Umí sice primárně odbourat odlesky, ale sekundárně také krásně vysytí barvy, vytáhne kontrast a umí kouzla v podobě dramatické oblohy.

Spoustu práce v obrazových editorech nám ušetří přechodové filtry. Ty v důsledku pracují zase sice jen se světlem, ale díky nim můžeme můžeme alespoň nějaké barvy vidět třeba v jinak čistě světlé obloze. Odtud je krůček k barevným filtrům. Ty se používají i nadále převážně v krajinářské fotografii kombinované s delšími expozicemi - příkladem jsou třeba tabákové filtry atd.

Tohle všechno děláme zvenčí mimo fotoaparát a i objektiv (některé objektivy používají filtry, které se vkládají do těla objektivů, ale těch je zanedbatelné množství).

Bracketing a HDR

Nyní se budeme věnovat dalším možnostem, které pro změnu měníme uvnitř fotoaparátu. V minulé části bylo zmíněno vyvážení bílé barvy (WB), to u většiny “lepších” fotoaparátů bývá doplněno o tzv. bracketing (český výraz "vějíř" je používán nevlastenecky trochu s ostychem). Bracketing je stupňovité posunutí (zpravidla v jednotkách EV škály). Prostě si můžeme navolit systematické posouvání a výsledkem nám bude několik fotografií s rozdílným barevným posunem.

Stejnou a častěji využívanou možnost máme potom v kombinaci s expozicí samotnou. Takže v závěru máme například pět snímků - od nejsvětlejšího po nejtmavší. To se zase barev přímo sice netýká, ale stejně jako u přechodových filtrů, tak i tady díky posunu můžeme získat alespoň nějakou barevnou informaci v jinak tmavých, anebo naopak přesvětlených místech. Takové snímky potom můžeme překrývat a prolínat a vybírat si z nich to, co je pro nás důležité. A to už vlastně není nic jiného než princip HDR (high dynamic range). Touto funkcí disponuje dnes většina fotoaparátů i mobilních telefonů. Jde o zvýšení dynamického rozsahu, kdy na snímku můžeme mít vykreslená světlá i tmavá místa. Výsledek působí sytějšími barvami, ale pozor - všeho moc škodí. Pokud se s HDR rozšoupneme, můžeme mít fotku, která v lepším případě už “tahá” za oči, v horším případě působí jako karneval v Riu a vzniklé “omalovánky” jsou až nekoukatelné.

ICC profily

Dosavadní nastavení a posouvání začínala a končila u fotoaparátu. Ale fotky i tiskneme, publikujeme a upravujeme. K tomu používáme monitory, počítače, obrazové editory a tiskárny. Všechny uvedené můžeme barevně kalibrovat a hlavně sjednotit, odborně hovoříme o ICC profilu. Barevné nastavení se dá naštěstí, jako většina nastavení v digitální technologii vyjádřit v číslech. Takže pokud máme oblíbeného tiskaře či společnost, kde si necháváme tisknout větší rozměry fotek, stáhneme si od nich ICC profil, který si nahrajeme například do Photoshopu, monitoru a do lepších fotoaparátů. A pak se můžeme spolehnout, že to, co vidíme na displeji fotoaparátu, uvidíme i vytištěné na papíře. 

To už jsou ale nuance, které nemusíme řešit u fotek 10 x 15 z dovolené určených pro babičku. S barevným nastavením v tomto rozsahu se budeme zaobírat, pokud se fotografií nebo tiskem třeba živíme, myslíme to trochu vážně, anebo jsme náročnější na věrohodnost barev.

Cesta světla skrz objektiv na čip je vlastně krátká, občas v řádech milimetrů. Vznik a tvorba barvy je záležitost mikrónů, ale těch možností...