Benátky karneval masek 2011 Blog

Benátky karneval masek 2011

Aktualizováno: 11. 4. 2011 v 8:22 • Rubrika: Blog

Společnost LowePro, jakož to výrobce fotografických brašen a batohu s nejdelší tradicí, pozval několik zástupců z našeho managementu na velmi zajímavý foto výlet. Jednalo se o několikadenní zájezd do italských Benátek, kde se právě konal tradiční festival masek.

Odjezd byl plánován na 6.3.2011 v 6:00 z Prahy od centrály společnosti Olympus na Evropské ulici .K cestě jsme využily auto firmy LowePro a řidičské umění jejich zástupce Martina Š.

FauWééé Passat odjel naplněn 4 člennou posádkou, trochou osobních věcí, pár fotoaparátů, stativů a dalších foto doplňků.Tedy abych to uvedl na pravou míru, byl jsem jediný, který cestoval na těžko, tj. Canon 60D, Canon 16-35mm /f2,8, Canon 70-200mm /f2,8, a těžký stativ Vanguard Tracker S. Ostatní dali přednost novému systému kompaktu s výměnným objektivem, konkrétně Olympus PL1 a PL2. To jsem jim poté trochu záviděl, ale o tom až později.První zastávka proběhla ještě na české straně v Rozvadově. Tam jsme trochu posnídali u Mc Donalda a po dvaceti minutách jsme pokračovali nach Deutschland. Cesta na německých dálnicích ubíhala velmi rychle a ani jsme se nenadáli a už jsme kvůli, jednomu z kolegů zastavovali před hranicí s Rakouskem na benzínce. Za cenu 1.5E jsme se zde mohli "vyvenčit".

Za celou cestu jsme stavěli celkem čtyřikrát než jsme v 16:00, dojeli do předem stanoveného cíle, hotelu Palladio.

Po rychlém ubytování jsme na recepci zakoupili jízdenky na MHD a busem vyrazili do centra Benátek. Cesta trvá cca 25min, tedy pokud autobus přijede včas. Tentokrát měl 10min zpoždění. Kolik je to zastávek vlastně ani nevím. Řidič totiž stavěl pouze aa vyžádání.

Nicméně při naší první jízdě byl autobus napěchován takovým způsobem, že jsem asi dvě zastávky venčil stativ za zavřenými dveřmi autobusu. Až poté jsem se dostal dovnitř i se stativem a mohl dostoupnout na pravou nohu, kterou jsem držel do této chvíle ve vzduchu,. Trošku mi to připomínalo obrázky z National Geografic, o cestách hromadnou dopravou v Indi. :) Cena jízdenky byla 1.20E, tam i zpět a to se vyplatí.

Po příjezdu na Piazzale Roma, kde zastavuje autobus, jsme zjistili, že naše výprava, která čítala osm lidí, není jediná v tomto koutě světa :), Vydali jsme se cestou přes Sestiere Cannaregio, Ponte di Rialto na náměstí San Marco. Po cestě už jsme začali být lačni po fotografování a tak jsme se snažili fotit co šlo respektive co jsme viděli skrze tisícový dav lidí.

Po příchodu na San Marco cca v 19:00, jsme zjistila že už nás není osm, ale jen tři. Nezbývalo tedy čekat až se zbytek vynoří z davu. Než jsme se pak dostali k hledání a hlavně nalezení volné restaurace na večeři , bylo 22:00h. To už jsme hlady neviděli. O to více nám pak chutnalo v pravé italské restauraci, kde nás večeře stála se vším všudy cca 15E na osobu.

Snažili jsme si to užívat i po zjištění, že v restauraci je jediný Ital, který nás obsluhoval a jinak byla plná kuchyň vietnamských kuchařů.

Návrat do hotelu byl až hodinu po půlnoci, protože po příjezdu autobusem proběhlo ještě pár sklenek vína v místním podniku.

 

Druhý den 7.3.2011 jsme vstávali cca kolem 8:00 a šli se nasnídat, po vydatné snídani následovalo zakoupení jízdenky a hurá do autobusu. Očekával jsem opět pekelně přeplněný hromadný prostředek, ale kupodivu, asi to bylo tím že je pondělí, bylo volno i na sezení. Nicméně jízdní řády tady evidentně nikoho netrápí a i místní dokonce chodí rovnou o 10 min později na zastávku.

Při vystupování na Piazzale Roma jsem se stal poprvé terčem posměchu, kvůli velké bagáži a vláčené technice. Ale ještě jsem si říkal čert to vem, jde se fotit.Tentokrát jsme se rozdělili do menších skupinek po 3 a vyrazili do centra, každý svou cestou.

V Benátkách na Vás dýchne taková nostalgie (tedy pokud zrovna nenasajete zápach z kanálů), kouzlo starých zlatých časů a umu dávných Benátčanů. Ti bývali hodně bohatí a mocní a ve své době financovali dokonce i křížové výpravy. Po centru města je rozmístěno plno pamětních desek hrdinů z první světové války. Z války druhé tu toho moc nenajdete, asi nejsou na tu dobu moc hrdí.

Zkrátka pro člověka, který se na okolní svět dívá skrzeva hledáček, neskutečné množství romantických zákoutí a motivů pro fotografii.. S příchodem poledne ale začínám pociťovat nejen hlad, ale i únavu z tahání všeho toho vercajku :) Poprvé jsem si začal připouštět výhody kompaktu s výměnným objektivem.

Dohodli jsme se, že si najdeme restauraci kde si dáme něco k jídlu, tedy mimo turistické lokace, a pustili jsme se do odlehlých uliček. Ta, už jsme obvykle nepotkávali žádné turisty, pouze místní a všudypřítomně rozvěšené prádlo. Prostě romantika .Pokračovali jsme dál kolem už asi osmdesátého kostelíku, překročili jsme 125mostků přes kanály ale nakonec jsme přece jenom našli prima podnik. Od turisticky navštěvovanějších se lišil dost podstatně vzhledem. Kdybych to měl přirovnat, tak asi pátá cenová :) Uvniř ale čisto a servírka milá. V salónku hráli místní štamgasti kartičky, kteří mimochodem vypadali jak z filmu o Al Caponem. Parádní italskou idilku, jen trochu hatila přítomnost forbesu, na kterém během 10minut stačila utrhnout perka stovce EURO, fešná asi čtyřicetiletá taliánská panička. Mimochodem WC na dvorku 3x3m, taky paráda :)

Dali jsme si fajnovou italskou kávičku za devadesát centů, něco k pití a k jídlu, a nasávali parádní atmosféru podniku.

Po příjemném aso hodinu a půl dlouhém odpočinku, jsme vyrazily na odpolední tah Benátkami. To už proklínám těžký stativ!!! Doufám, že ho použiji alespoň na pár delších expozic večer.

Přicházíme kolem rozsáhlých hradeb k hlavní bráně benátské pevnosti. Brána je velice krásná historická stavba, která je bohužel jako jedna z mála památek udržovaná a čistá. Děláme pár fotografií a také se nechávám zvěčnit kolegou, abych měl důkaz, že jsem tam opravdu byl. Benátky už jsem vlastně v minulosti jednou navštívil, ale to bylo na výletě se spolužáky z učňáku. Tehdy jsem měla ale úplně jiné starosti a bohužel si to tak neužil :)

Dostali jsme se přes S.Biagio, Schiavoni, kolem Palazzo Ducale na San Marco, kde jsme si dali s ostatními sraz "pod vocasem" (tedy nikoliv koně svatého václava jak jsme zvyklí v Praze, ale pod ocasem lva na sloupu, který je mimochodem jeden ze symbolů Benátek .Tou dobou bylo cca 19:00 a tak jsme se chtěli někde navečeřet. Začali jsme hledat vhodný podnik, ale po zkušenosti z předešlého dne, jsme s počínai obezřetněji a snažili nakouknout do kuchyně. To aby jsme se vyhnuli konfrontaci vietnamského umu a italské kuchyně.

Vhodný podnik jsme našli asi za hodinu a půl, dali si každý due litro vino bianco a nějaké ty špagety aglio olio a lasagne.Završilo to úžasné tyramisu s kávičkou.

To už byla tma jako v ranci. Říkám si že teď konečně přišla chvíle pro proklínaný stativ. Vyrážím napřed - fotit :) Paráda, alespoň ho využiji. Během dvou hodin jsem ulovil pár zajímavých záběrů .Skoro žádní turisté a tak je na focení klídek, užívám si to.

Do autobusu, který nás vezl zpět k naší ubikaci, sedám kolem půlnoci a u hotelu v již navštíveném podniku padne ještě nějaké to vínko. Mnozí si dávají i něco tvrdšího.Bohužel jsou mezi námi i tací, kterým to neudělá moc dobře a někdo jde tentokrát spát velmi "společensky unaven".

Další den 8.3.2011 se nám opravdu moc vstávat nechce, vzhledem k předešlé noci u vína. Navíc jsme po dvou celých dnech na nohou i trochu uchození, sice vstávám v osm, jdu snídat, poté se ale vracím na pokoj a tak nějak znovu usínám. S kolegou se probouzíme, asi v 11:00 a opět razíme na autobus. Tentokrát nás řidič nenachytá, vyrážíme klidně, s desetiminutovým skluzem a zcela pohodlně stíháme jeho odjezd.

Po Benátkách dnes chodíme jen ve dvou. Jdeme se podívat do přístavu a v domnění, že vstupujeme do nějaké historické budovy vlezli do dívčího internátu :) Ten byl mimochodem hned vedle kasáren. Dobře vymyšleno :)

V Bille si kupujeme něco k pití a pokračujeme dál podle vody, až ke kostelu svaté Marie. Tady se na chvilku zastavujeme a fotíme. Podívali jsme se i dovnitř.Paráda, nádherná architektura ve spojení s duchovní tematikou. Opět dělám pár fotografií a nasávám atmosféru.

Po prohlídce kostele zjišťujeme, že máme sraz za půl hodiny na San Marcu, bohužel jsme pěšky vzdáleni cca dvě hodiny, takže absolutně nestihneme. Po krátké poradě se rozhodujeme k pirátské akci - přejet místním lodní dopravou na černo. Pro naši omluvu musím říci, že nebylo kde zakoupit jízdenku. :(

Takže, šup na loď a jedeme. Prošlo nám to celkem hladce, vklouzli jsme dovnitř s návalem turistů a za chvilku vystupujeme na molo u San Marca. Alespoň můžeme říci, že jsme jeli po benátských kanálech na lodi, chtěli jsme vyzkoušet i klasickou gondolu, ale tam by nám náš pirátský kousek neprošel a šedesát éček se nám dávat nechtělo :)

Opět fotíme procházející masky. Všude míjíme stovky stánků a obchůdků kde mají jen a pouze masky, masky a zase masky a nebo menší masky.

Vracíme se k naší oblíbené zapadlé kavárničce na trochu odpočinku.

Když jsme odešli z kavárny, vyrazili jsme se podívat do přilehlého kostela a dále pal kolem brány pevnosti ještě hlouběji od centra města hledat další fotogenická místa. Při focení u kanálů na schůdkách si celou dobu říkáme, že poslední asi schod klouže a že by to bylo peklo uklouznout a zahučet do vody.Jen jsme si to zopakovali a najednou za sebou slyším, šplouchání a kvílení kolegy, který aktuálně dělá nad hladinou kanálu, něco mezi rozštěpem a trojitým rytbergrem za podpory kotvícího člunu. Bohužel vrozená česká povahová vlastnost škodolibost mi nedovolila jít okamžitě na pomoc, protože jsem se chechtal tak, že to nešlo :) Zkoušel jsem celou akci vyfotit, ale i tak kvalitní technika, kterou jsem sebou měl nestihla rychle se zmítajícího kolegu zachytit :)

Po této akci hledáme další cíl cesty a tím je čistá voda, kde se kolega chce opláchnou do bahna, které má po kolena a na rukou. Kašničku nacházíme záhy. Po cestě mě zaujal malá holčička v kostýmu Ta si evidentně maximálně užívala pozornost okolních lidí a strašně se jí to líbilo.

Jdeme i s mokrýma nohama vstříc západu slunce a děláme pár kýčů na kartu :)

 

Po srazu na San Marco, se vydáváme opět hledat kvalitní restauraci. Po dvoudenní zkušenosti navštívíme jako ostřílení matadoři, pro nás tu nejlepší restauraci,Tam jsme povečeřeli a já jdu udělat opět několik málo fotografií, s proklatě těžkým stativem. Alespoň jsem ho využil, ale příště se s takovou těžkou krávou tahat nebudu.

Po návratu k hotelu jdeme opět na dvojku bílého, ale už pouze s rozumem, protože dopoledne odjíždíme...bohužel.

Ráno snídaně a cca v 10:00 odjezd, po cestě ještě zastavujeme v supermarketu, pořídit nějaké ty dobroty z řad sýrů a vín. Po nákup sedáme do auta a se slovy na Prahu Vávro na Prahu, vyrážíme.

Nechávám si ještě foťák v pohotovosti a při překonávání alpských vrcholů, cvakám přes sklo auta pár obrázků .

Do Čech jsme dojeli cca v 20:30.

 

Co dodat na závěr ... slovy klasika...,, super a díky to bylo..."

 



Vložit nový komentář

: *

:

: *


Tip: odkaz na konkrétní komentář vytvoříte tak, že napíšete jeho číslo do hranatých závorek. Příklad: [1] na webu zobrazí odkaz na komentář číslo 1

Komentáře slouží ke zveřejnění vašeho názoru, děkujeme za vaše příspěvky. Jako provozovatelé této diskuse si vyhrazujeme právo na odstranění nevhodných komentářů.


Související články

Fotografie z galerie

Přejít do galerie

Související články

Nové recenze

Přihlásit

Přihlásit pomocí Facebooku

nebo e-mailem


Košík

Způsoby doručení

Doprava zdarma od 1 000 Kč

Nahrát fotku

Do fotosběrny Do galerie

Do fotosběrnyDo galerie

Používáme cookies, abychom Vám mohli nabídnout nejlepší možné služby na našich webových stránkách. Dozvědět se víc.
Souhlasím