Recenze Canon EOS 5DS tělo

Canon EOS 5D Mark III byl a stále je velice oblíbeným pracovním nástrojem mnoha fotografů. Někteří mu ale vyčítali ve srovnání s konkurenty relativně nízké rozlišení snímače. Canon tedy přišel s novým modelem, respektive hned se dvěma novými modely, které nabízejí momentálně nejvyšší rozlišení, jaké je k dispozici u zrcadlovek s fullframe snímačem, celých 50 Mpx. Canon EOS 5 DS a 5DS R se liší jen jednou jedinou „maličkostí“, jinak jsou stejné. Tou maličkostí je modifikovaný low-pass filtr u modelu EOS 5 DS R. Rozdíly jsou tedy podobné, jako před časem u konkurenčních modelů Nikon D800 a D800E. Modifikovaný low-pass filtr by měl poskytovat o něco ostřejší fotografie, ale snímky mohou být náchylné na tvorbu moiré, pokud se v záběru vyskytne pravidelná struktura (střešní krytina, zábradlí, textura látky a podobně). Fotografie naší testovací scény to potvrdily.

Ovládání

V tomto ohledu se oproti předchůdci nic nezměnilo, všechny ovládací prvky jsou naprosto stejně rozmístěny, takže při koupi novinky by vás nemělo nic překvapit. Vím jen o jedné malé drobnosti, která je ale velice příjemná. Pokud jste si zvykli nastavovat přístroj přes zadní displej a tlačítko Q, bude to pro vás teď ještě zajímavější. U nových modelů si totiž můžete uživatelsky nastavit, které funkce se vám mají na displeji objevit a kde budou umístěny.

Obrazová kvalita

Jak jsem psal před chvilkou, nový snímač má rozlišení 50 Mpx, to je na fullframe snímač skutečně hodně. Dobrou zprávou ale je, že pokud máte k dispozici kvalitní objektivy, můžete se těšit z opravdu velkého množství detailů. A to především s modelem EOS 5DS R. Modifikovaný low-pass filtr se na znatelně lepší ostrosti fotek skutečně projevuje. Prohlédněte si snímky testovací scény v Nástroji na porovnání obrazové kvality a uvidíte sami. Myslím, že to nepotřebuje žádný velký komentář.

Pokud jde o náchylnost k tvorbě moiré, tedy barevných skvrn na pravidelných strukturách, je model R k tomuto jevu skutečně náchylnější. Schválně jsem porovnával ještě s Nikonem D810, který je na tom s low-pass filtrem podobně, jako „erko“. Nikon na moiré tolik netrpí, ale rozdíl je skutečně malý. Pokud jde o samotnou ostrost, je verze 5DS R o dost ostřejší, než 5DS. Podotýkám, že scéna je focena vždy stejným nastavením, ze stativu a totožným objektivem, takže chyba fotografa je vyloučena. Protože fotíme vždy v továrním nastavení, je ostrost ovlivněna také redukcí šumu, takže když jí vypnete, u obou modelů se to ještě zlepší.

Právě šum je další věcí, která mnohé velice zajímá. I když mají snímače ohromné rozlišení, je šum naštěstí naprosto bez problémů a to i při nastavení vysokých citlivostí. Opět vás odkážu na ukázkové snímky, kde je to hezky vidět. Osobně bych snesl jemnější algoritmy, protože se zapnutou redukcí dost trpí právě kresba. U vysokých citlivostí jsou pak už detaily docela „vyžehlené“.

Bohužel jsem neměl dostatek času na to, abych pořádně vyzkoušel dynamický rozsah. Ale ve zkratce mohu říci, že se v tomto ohledu oproti předchůdcům nejspíš nic moc nezměnilo. Když jsem používal režim priority clony, velice často jsem musel nastavit korekci expozice na hodnotu -2/3EV, abych byl s množstvím světla ve fotce spokojen. Jinými slovy: zdá se mi, že mají oba modely sklony k přeexpozici. Zatím jsem nedělal přímé porovnání – a doufám, že se k tomu brzy dostanu – ale jsem z Nikonu zvyklý na to, že se jasů do fotky vejde prostě víc. Tam, kde jsem s Nikonem D810 zvyklý na perfektní fotku, se mi stávalo, že byla dost často přeexponovaná obloha. Je to vidět i na některých ukázkách.

Konstrukce a zpracování

Jak jsem psal v úvodu u ovládacích prvků, ani zde nás nečeká žádné velké překvapení. Tělo je z magnéziové slitiny, přitom je poměrně lehké a jak je u Canonů této kategorie zvykem, bohužel není vybaveno vestavěným výklopným bleskem. Argument, že vestavěný blesk je stejně k ničemu, samozřejmě neberu. Dá se s ním třeba bezdrátově ovládat externí blesk.

Přepracován byl mechanizmus zrcadla, aby byly při jeho sklápění minimalizovány vibrace. S vysokým rozlišením snímače a s kvalitními objektivy totiž neudržíte tak dlouhé časy, jako jste byli doposud zvyklí, takže každé drobné vylepšení v tomto ohledu je jenom vítáno.

Velice příjemný je velký hledáček. Na matnici se nyní může zobrazovat daleko víc údajů, než jste asi byli zvyklí a to je jednoznačně plus. V hledáčku přirozeně uvidíte také zaostřovací body, je jich 61. Při praktickém focení na brněnském okruhu jsem měl dostatek možností vyzkoušet, jak ostřící systém funguje. I když je oproti 5D Mark III o něco vylepšený, funguje dost podobně. Používal jsem profi objektivy s rychlými ostřícími motory, takže pravděpodobnost pořízení správně zaostřených fotografií byla docela vysoká. A většinou se to také povedlo. Jen režim automatické volby ostřícího bodu při sledování pohybujícího se objektu měl občas problémy. Ale při nastavení skupiny ostřících bodů a nebo při volbě jednotlivých ostřících polí fungoval autofokus o dost spolehlivěji.