Recenze Carl Zeiss Loxia T* 21mm f/2,8 pro Sony E

Řada objektivů Zeiss Loxia je určena pro kompakty s výměnnými objektivy Sony a to jak pro ty s malým APS-C snímačem, tak – a myslím, že především – pro modely vybavené fullframe snímači. Díky tomu, že tzv. bezzrcadlovky postrádají oproti zrcadlovkám sklopné zrcátko, jsou daleko menší a lehčí (což asi není žádné překvapení), ale stejně menší a lehčí jsou i objektivy určené pro tyto přístroje. Zadní čočka objektivu se totiž může posunout daleko blíže ke snímači a díky tomu je celá optická konstrukce o něco jednodušší. A to se může projevit i na optických vlastnostech objektivu. Je to jen pár dní, co jsem zveřejnil recenzi objektivu Zeiss Milvus 2,8/21, který je určen pro zrcadlovky. Loxia 2,8/21 má tedy stejné parametry a díky tomu můžeme pěkně srovnávat.

Obrazová kvalita

Zeiss Loxia 2,8/21 je stejně jako zmíněný Milvus 2,8/21 klasický velice širokoúhlý objektiv, který ocení především krajináři, nebo fotografové architektury. Na architekturu je Loxia 2,8/21 stejně jako Milvus velice dobrý, protože má skvěle korigováno sférické zkreslení. Abych byl přesný: sférické zkreslení dokáže v podstatě dokonale korigovat software foťáku, to ale na výsledku nic nemění.

Velké rozdíly nečekejte ani v ostrosti, kresba je skvělá už na otevřenou clonu, ovšem především ve středu obrazu, na okrajích to sice není žádná tragédie, ale určitého zhoršení si všimnout můžete. Neměl jsem možnost pořídit úplně stejné snímky s Loxií i Milvusem, ale subjektivně mi přijde menší Loxia o trochu ostřejší jak ve středu snímku, tak v okrajích.

Při zaclonění se už tak dobrá kresba ještě o něco zlepší a rohy jsou perfektně ostré už od f/5,6, což je cca o 1 stupeň lepší, než u Milvuse. Zase se u Loxie ale začíná dříve projevovat difrakce, k celkovému změkčení kresby dochází už na cloně f/16, přičemž fotka vyfocená na f/22 vypadá jako z jiného objektivu.

U každého objektivu (a u širokáčů obzvláště) samozřejmě najdete vinětaci. Ovšem u Loxie 2,8/21 je pro mě až překvapivě malá. Ztmavení rohů je skutečně minimální dokonce i na plně otevřenou clonu, což je velice neobvyklé. Podobně dobře je korigována i chromatická aberace, kterou při malém zaclonění sice najdete, ale musíte opravdu hledat. V žádném případě ale nepůsobí nijak rušivě, takže focení na plně otevřenou clonu je s tímto objektivem opravdu radost. Skvělá kresba, minimální aberace (a to jen v rozích) a téměř zanedbatelná vinětace. Co víc si přát?

Ještě tak dobré vlastnosti v protisvětle a je to kompletní. A také v tomto ohledu je na Loxii stoprocentní spolehnutí. Z ukázkových fotek je patrné, že jsem se s focením v protisvětle nijak nežinýroval. Slunce v záběru je vidět několikrát, stejně jako plošné protisvětlo. Nic z toho není problém, kontrast je stále perfektní a reflex nenajdete snad ani jeden (no, jeden malý jsem našel... :). Schválně se podívejte na ukázku číslo 14. Slunce je přímo v záběru nalevo od lampy, nad hlavou slečny s batůžkem…

Konstrukce

Pokud jde o konstrukci, nečeká vás oproti Milvusům (a vlastně i Otusům) žádné překvapení. Zpracování je špičkové, ostřící kroužek nemá žádné vůle a při manuálním ostření klade přiměřený odpor. I u Loxie platí mé velké díky za to, že Zeiss neupustil od celokovové konstrukce objektivu, na který se díky tomu daleko lépe šroubují filtry – u objektivů s plastovým tělem bohužel občas dochází k tomu, že se závit filtru nechytne správně a hrozí tak poškození závitu na objektivu.

Třešničkou na dortu je celokovová sluneční clona z vnitřní strany vyložená sametem. To výrazně zvyšuje její účinnost, stejně jako její tvar. Na rozdíl od Milvuse je ale sluneční clona doslova miniaturní a přesto velice účinná. Je to dáno celkově menšími rozměry objektivu a válcovým tvarem jeho těla.

Postřehy z praxe

Musím říci, že se mi s Milvusem fotilo skoro stejně dobře, jako s Loxií, ale na zrcadlovce jsem měl problém s přesným zaostřením přes hledáček. Tenhle problém u Loxie naprosto odpadl díky elektronickému hledáčku bezzrcadlovek. Při manuálním ostření totiž můžete jednak použít funkci Focus Peaking, což je barevné zvýraznění ostrých hran, ale také (a to se mi líbilo v kombinaci s Peakingem ještě víc) automatické zvětšení obrazu v hledáčku. Přesného zaostření tedy hravě dosáhnete i s takhle širokoúhlým objektivem, který má i bez přiclonění poměrně velkou hloubku ostrosti.

Když se nad tím zamyslím, vychází mi, že objektiv Zeiss Loxia 2,8/21 je celkově lepší, než Milvus 2,8/21, se kterým jsem byl ale velice spokojen. Důvod je vlastně jednoduchý: opticky je to špička v obou případech, i když Loxia je přece jen o fous výkonnější. Ale jsou to především o mnoho menší rozměry a hmotnost. Když si totiž připočítáte tělo přístroje, je rozdíl v hmotnosti a rozměrech celé „soustavy“ už poměrně značný. A protože se zde jedná o krajinářský objektiv, u kterého není potřeba ani to automatické ostření, dá se předpokládat, že fotograf svou techniku nějakou dobu také ponese na vlastních ramenou, než se dostane na lokaci.

Jsem zvyklý na zrcadlovky a i když jsou velké a těžké, mnohdy využívám jejich výhod – rychlost, pohotovost, velká výdrž akumulátoru. Ale pokud bych se specializoval pouze na krajinu, nebo obecně statické fotky a vybíral bych novou techniku, zrcadlovku bych si dneska už nevybral. Vybral bych si právě malou a lehkou bezzrcadlovku a k tomu malé a lehké objektivy. Obojí ve kvalitě, kterou většina zrcadlovek prostě nemůže nabídnout.