Digitální fotografie: jak s nimi naložit (1. díl) Fotoporadna

Digitální fotografie: jak s nimi naložit (1. díl)

Martin HájekAktualizováno: 13. 10. 2016 v 10:46 • Rubrika: Fotoporadna

Žijeme v digitální éře, téměř vše dnes máme takříkajíc “po ruce”. Paradoxně čím dál více věcí existuje pouze ve virtuální podobě. V lepším případě na pevných či přenosných discích našich počítačů, v horším případě kdesi na vzdálených serverech. Digitální fotografie je typickým příkladem častého archivování jen ve formě jedniček a nul v nekonečném oceánu internetu. A to je velká škoda i riziko současně.

Ať si kdo chce co chce říká, pouze tištěná fotografie je skutečnou fotografií. Jak jsme již naznačili v úvodu, drtivá většina fotografií dnes “leží ladem” kdesi na disku či vzdáleném cloudu. Přitom je podobný přístup velice nezodpovědný a svým způsobem i nebezpečný. Základem je pravidelné zálohování dat/fotografií - a to jinam, než na pevný disk Vašeho PC. Ideální je kvalitní externí disk (který bychom navíc měli čas od času re-formátovat). Mnoho z nás určitě ví, jak (ne)stabilní jsou harddisky osobních počítačů, jak snadné je přijít o data. Už z toho důvodu bychom se měli zajímat o zhmotňování našich fotografií a alespoň čas od času tisknout. Druhým důvodem je, že fotografie na papíře je prostě “jiná” než “to” co vidíme na monitoru PC - byť se jedná o jeden a ten samý snímek. Fotografie z foto tiskárny zkrátka má rozměr, formát, hloubku, reálné barvy a voní…

Výběr snímku

Při současné produkci fotografií je samozřejmě nesmysl tisknout vše, co vyfotíme. Ani by to dost dobře nešlo - resp. spoustě z nás by pak už nezbyl čas na nic jiného. Začít tedy musíme důsledným výběrem. Doporučuji osvědčené, jednou za čas (měsíc, ¼ roku, ½ roku, rok - perioda není podstatná, podstatná je pravidelnost) udělejte výběr nejlepších fotografií a ty připravte k fotografickému tisku. Pečlivost a důslednost při výběru se zbytečně přeceňuje.

Osobně volím dvě odlišné metody:

  1. tisk pro sebe a své blízké
  2. tisk pro klienty

Zatímco v prvním případě se řídím čistě citem (jak na mě působí), v druhé případě na to jdu výhradně rozumem (technická stránka - expozice, barvy, kompozice). Příliš dlouhá selekce a rozjímání nad fotografiemi je kontraproduktivní. Dejte na první dojem a seznamte se důvěrně s Košem - je to váš nejlepší kamarád.  

 

Úpravy fotografií

Další velké dilema a kolébka nekonečných svárů. Aneb kde končí samotná fotografie a začíná grafika/foto-grafika? Téma, které by vydalo na samostatný článek či spíše knihu. Základem samozřejmě je co nejlepší původní snímek - dobře exponovaný, komponovaný, barevně vyvážený a zaostřený. Případné úpravy mají pouze doladit finální dílo, nikoli jej zcela změnit. Na druhou stranu, úpravy se vždy prováděly, digitální věk zde vlastně nepřináší nic moc nového (nové jsou pouze nástroje a některé postupy). Mezi běžné úpravy patří: jas, kontrast, tonální a barevné vyvážení, doostření, ořez. V případě portrétů jsou běžné též: retuše, vyhlazení pleti či vrásek. Platí zde “všeho s mírou, méně je více”. Řídím se pravidlem 10/1: v průměru cca 10 min / snímek. Samozřejmě je to individuální, je rozdíl upravovat povedené krajinářské fotografie vs. komerční reklamní nebo portrétní fotografie. Současné foto editory nabízejí jak propracované funkce, tak i možnosti dávkových úprav. Za všechny například: Adobe Photoshop, Adobe Lightroom, Zoner Photo Studio.    

Barvy a SW filtry

Barevná nebo černobílá / monochormatická fotografie? A co další filtry: sépiový, duo-tónový nebo třeba HDR (ano, svým způsobem jde vlastně také o softwarový filtr). Ne nadarmo je k fotografickým SW filtrům přistupováno až s určitým despektem. Jejich oblíbenost je dána mj. snadnou dostupností. Nějakou sadu filtrů má totiž dnes již každý digitální fotoaparát - od kompaktů, přes chytré telefony až po digitální zrcadlovky či bezzrcadlovky.

Nic nezkazíme klasikou - černobílou (B&W) fotografií. Ovšem pouze, je-li užita vhodně. Monochromatická fotografie (odstíny šedé) je o liniích a tvarech, barva zde nehraje příliš důležitou roli. Dramatickým, aktovým a portrétním fotografiím často černobílé pojetí sluší. Stejně tak i snímkům s větším dynamickým rozsahem či zajímavým světlem.

Jakou velikost a formát

Máme-li hotový výběr a úpravy, můžeme přistoupit k samotnému tisku. První otázkou je, jak velký formát zvolit a jaké provedení? Běžné fotografie z rodinného kruhu nejspíše do fotoalba. Opravdu povedené snímky si prostě zaslouží velký formát a pověsit na zeď. Mé další doporučení? Nedržte se zbytečně při zemi! Důležité je, na jak velkou plochu fotoobraz či velkoformátovou fotografii pověsíme a z jaké vzdálenosti se na ní budeme dívat (čím větší plocha na zdi okolo obrazu, tím menší se fotografie subjektivně bude zdát). Fotografie velikosti cca A4 jsou vhodné do alba, nikoli na zeď. Na zdi má smysl obraz min. od A3 nebo A2 formátu (cca 30×45 resp 40×60cm). Obecně vždy doporučuji: zkuste o level vyšší formát, než jaký jste původně chtěli. Například navýšení z A3 na A2. Rozdíl v ceně je pár set korun ale rozdíl ve výsledném dojmu je k nezaplacení.  

A formát - poměr stran? Standard je 3:2 nebo 4:3 (DSLR vs kompakty / fotomobily). Na druhou stranu, 1:1 (čtverec) je také zajímavý, působí symetricky ale současně i lehce provokativně. Panoramatické formáty - nejčastěji poměr stran 2:1 nebo 3:1 - zdůrazní prostor: šířku / výšku. Jen pozor na přílišnou kombinaci mnoha formátů, může to působit zmateně.

Rozlišení a obrazové formáty

Před-tisková příprava má za cíl co nejlépe optimalizovat fotografii pro konkrétní rozměr, poměr stran, případně i materiál. Danému tématu jsme se podrobně věnovali v minulém článku Připravujeme fotografie k tisku: rastr a rozlišení. Obrazové formáty zase úzce souvisí s úpravami fotografií v PC. Zabývali jsme se jimi například v článku Obrazové formáty:  fotit do RAW, nebo do JPEG?. Obecně platí, čím větší fyzickou velikost fotografie, tím vyšší rozlišení. Na druhou stranu, fotografii lze zvětšovat ale je to vždy více/méně na úkor kvality snímku. Nyní pojďme na samotné materiály. Nač vlastně můžeme tisknout?

 

Standardní fotografické papíry

Jednou z možností je tisk na běžný foto papír s tzv RC podložkou. Jedná se o tzv potahovaná média (Resin Coated) se speciálním povrchem pro příjem inkoustů. Jsou velice rozšířené, relativně levné a také univerzální. Výhodou je tedy především dobrá cena, dobrý příjem inkoustů, vysoká odolnost a dostupnost jak spousty různých formátů, tak i gramáží (hustota, potažmo hmotnost, laicky - tloušťka nebo síla papíru). Tento typ médií je mj výborný k následné laminaci. K dispozici jsou povrchy: lesklé (glossy), matné (matt) a polo/lesk - satén, pearl. Nevýhoda RC papírů je v použití vysokých podílů umělých materiálů. RC fotopapíry obsahují optické zjasňovače - aby vypadaly zářivě bíle, ty se ale časem odpaří a fotografie nám pak působením světla bledne. I když současné RC papíry už jsou velmi kvalitní a pokud fotografii nevystavujete vyloženě přímému slunečnímu světlu, vydrží vám v pohodě spoustu let! 

FineArt média

Špičková média z ryze přírodních materiálů (či minimálně s jejich převahou), které se hojně využívají pro ten nejnáročnější fotografický tisk - například pro galerie, fotografické vernisáže atd. Jde o pomyslnou nejvyšší ligu fotografického tisku. Jedná se o papíry z přírodních materiálů, bez chemických příměsí nebo jen s jejich stopovým množstvím. Do této kategorie patří například barytová či akvarelová média - vyznačující se vyšší gramáží a výraznou povrchovou strukturou, v které výborně „drží“ inkoust. To má pozitivní vliv na hloubku obrazu, rozsah barev a vyšší hranovou ostrost. Fineart média jsou vhodná jak pro černobílé fotografie tak i výtvarné a stylizované snímky. K dispozici jsou papíry v různých odstínech - od přírodní křídově bílé, tak s barevným nádechem - krémové, teplé - lehce nažloutlé.

 

Nezapomeňme na ochranu

Oblíbená adjustace RC papírů spočívá v následné laminaci - potažení tenkou vrstvou průhledné fólie. Výhoda je zřejmá, lamino ochrání povrch fotografie jak před nepříznivými vlivy (vlhko, prach, poškrábání), tak i před UV zářením a tím postupným vyblednutím fotografie. Nevýhodou laminace je, že nám vždy změní původní povrch papíru. Nicméně dnes jsou laminovací foto fólie k dostání v různém provedení. Můžeme si tak vybrat mezi matným, saténovým, lesklým a ultra lesklým povrchem, ale také i s jemnou, nebo hrubší strukturou (imitující plátno).

V příští části se podíváme na konkrétní aplikace a možnosti - fotoobrazy, rámování a specifické materiály.



Vložit nový komentář

: *

:

: *


Tip: odkaz na konkrétní komentář vytvoříte tak, že napíšete jeho číslo do hranatých závorek. Příklad: [1] na webu zobrazí odkaz na komentář číslo 1

Komentáře slouží ke zveřejnění vašeho názoru, děkujeme za vaše příspěvky. Jako provozovatelé této diskuse si vyhrazujeme právo na odstranění nevhodných komentářů.


Související články

Fotografie z galerie

Přejít do galerie

Související články

Nové recenze

Přihlásit

Přihlásit pomocí Facebooku

nebo e-mailem


Košík

Způsoby doručení

Doprava zdarma od 1 000 Kč

Nahrát fotku

Do fotosběrny Do galerie

Do fotosběrnyDo galerie

Používáme cookies, abychom Vám mohli nabídnout nejlepší možné služby na našich webových stránkách. Dozvědět se víc.
Souhlasím