Jak fotit dokument

Jacob Augustus Riis / Bandité, 1888

To byl ukázkový případ toho, jak může fotografie jako obrazový dokument bez jediného slova ovlivnit chápání a vnímání diváka a tento princip se za více než sto let v podstatě nezměnil. K velkému rozmachu dokumentární fotografie došlo v polovině třicátých let, kdy se začali formovat první skupiny, které dali fotografům určitý impuls k tomu začít dokumentovat sociální problematiku té doby. Tento fenomén se brzy přenesl i do Francie, Anglie a brzy v podstatě pohltil zbytek světa. Díky těmto pionýrům dokumentární fotografie máme přímé důkazy o společenské situaci počátku dvacátého století a od té doby jsou v podstatě dokumentovány všechny podstatné události, které se v naší civilizaci odehrávají.


Otakar Metlička / Stvořená světlem

Technika

Dokumentární fotografie má o proti jiným fotografickým žánrům jednu velkou výhodu. Důraz není kladen na obrazovou kvalitu fotografie, ale na sílu a autentičnost příběhu, nebo událostí, které fotografie zachycují. Jednoduše řečeno nepotřebujete drahou fotografickou výbavu, a přesto se můžete stát skvělým dokumentárním fotografem. Dobrý dokumentární snímek se dá pořídit i mobilním telefonem. Na druhou stranu čím lepší techniku budete mít, tím více můžete s výslednou fotografií pracovat. Lze jí pak tisknou, publikovat, nebo v případě opravdu dobrého záběru jí nabídnout mediím, nebo světovým agenturám. Jednoduše řečeno od kvality se odvíjí další možnosti fotografie.


Jindřich Štreit / Jászszentlászló, 1995

Je velmi těžké shrnout jaká je nejvhodnější technika pro fotografování dokumentů. Velkou výhodu mají přístroje s dobrou světelností a to bez ohledu jestli jde o kompakt, nebo objektiv digitální zrcadlovky. Dobrá světelnost nám umožňuje jednak pracovat v prostředí, kde nejsou optimální světelné podmínky, dále díky ní můžete nastavit nízké clonové číslo, takže lze korigovat hloubku ostrosti a v neposlední řadě vám dovolí nastavit krátké expoziční časy. Snímek tak nerozmažeme pohybem svým, nebo pohybem fotografovaného objektu.


Zdeněk Dvořák / Zátah začíná...

Velkou výhodou, a dovolil bych si říci až nutností, jsou přístroje s možností manuálního nastavení expozice. Automatika, nebo přednastavené režimy si s dokumentárními záběry poradí jen těžko. Přístroj sice vyhodnotí světlo, ale nezná přesnou myšlenku a záměr fotografa a je velmi malá pravděpodobnost, že by se fotoaparát trefil přesně do vaší představy. U dokumentárních snímků navíc mnohdy není možnost záběr opakovat, takže fotograf musí sázet na jistotu. Ne každý začátečník dokáže bleskurychle nastavit jak čas, tak clonové číslo, přizpůsobit ISO a ještě správně zakomponovat záběr.

Antonín Kratochvíl / Věznice San Juan

Perspektiva

Jak je všeobecně známo úhel záběru a výslednou perspektivu snímku ovlivňujeme především ohniskovou vzdáleností objektivu. V době kdy neexistovaly objektivy s proměnnou ohniskovou vzdáleností, byl dokumentarista odkázán na jedno pevné ohnisko. S nástupem kinofilmu byl za reportážní objektiv brán ten s ohniskovou vzdáleností 35mm. Tento objektiv je částečně širokoúhlý, ale zároveň se dá použít i na fotografování postav, nebo portrétů. V éře kinofilmu někteří fotografové nosili do terénu více fotoaparátů. To se hodilo zvláště při fotografování reportáží a dokumentů, kdy nebyl čas měnit objektivy.


Jan Šibík / Děti válečníci, Monróvia, Libérie 2004

Psychologie

S pevnými objektivy je spojená i další stránka reportážních záběrů a tou je psychologie. S jejich použitím nemůžete stát na místě, ale naopak jste nuceni neustále měnit pozici a úhel k fotografovanému objektu. Zoomy člověka tolik netlačí do toho v záběru se pohybovat a tak to mnohdy dopadne tak, že dokumentarista stojí na místě a pouze zoomuje. Takové série snímků mohou působit trochu strnule a křečovitě. Když musíte jít blíž, stanete se součástí dění, splynete v jeden celek se scénou, cítit mnohem víc atmosféru místa, nebo příběhu a fotky jsou tak mnohem procítěnější. A to platí u dokumentární fotografie dvojnásob. Pokud uvidíte slzy plačícího dítěte až po tom co stáhnete fotografii do počítače a zvětšíte si ji na monitoru, nemůžete cítit bolest stejně, jako kdybyste byly tak blízko, že mu ty slzy můžete otřít.


Martin Lukeš / Zavírací den Národního Muzea, Praha 2011

Slavný brazilský fotograf Sebastian Salgado kdysi řekl “...aby člověk zvládl tento druh fotografie, musí se ztotožnit s námětem, na kterém pracuje" a já myslím, že v této jedné větě je obsažen celý návod na to jak se stát dobrým dokumentárním fotografe.