Dokumentární fotografie: Inspirujte se v Galerii Megapixel

Dokumentární fotografie jakožto žánr není zdaleka tak oblíbený jako jiná témata, ať už jde o focení krajin, portrétů, zvířat, makra nebo reportáže. Má to hned několik důvodu. Dokumenty se často týkají vážných témat, takže nejsou zdaleka tak líbivé. Dokument je málokdy o jedné fotografii, takže je třeba mu věnovat mnohem více času a úsilí. No a v neposlední řadě dokumentární témata si fotograf musí hledat a obvykle je nenalezne pár kroků za humny. I přesto všechno je v Galerii Megapixel hned několik skvělých dokumentaristů, kteří se s námi podělili o jeden či více dokumentárních souborů, které rozhodně stojí za zhlédnutí. Tady jsou.

Jozef Macak

První z doporučených autorů má ve svém portfoliu hned několik krásných dokumentů, které zprostředkovávají divákovi pohled do exotických destinací, jako je Vietnam, Indie, Myanmar, Kambodža, nebo Indonésie. Často jde o velmi propracované portréty plné emocí, které jsou velmi dobře propracovány jak z hlediska kompozice, tak i světla a barev. Na těch si Jozef velmi zakládá.

Zdeněk Dvořák

Dalšího autora netřeba dlouze představovat, protože jde o ikonu jak Galerie Megapixel, tak tuzemské dokumentární fotografie, ale i vítěze mnoha prestižních fotografických soutěží jak u nás, tak v zahraničí. Zdeněk se během své kariéry portrétního a svatebního fotografa věnoval mnoha dlouhodobým dokumentárním souborům. K nejznámějším patří bezesporu výlovy rybníku, soubory ze života cirkusových umělců, ale dokumentoval také život v Česku během pandemie Covid nebo sousedský život na vesnici ve svém okolí.

Podcast ze Zdeňkem Dvořákem


 

Marcel Rebro

Slovenský kolega, cestovatel a dokumentarista je další velmi výraznou osobností Galerie Megapixel. I jeho portfolio zahrnuje hned několik témat, kterým se věnuje v delších časových úsecích. K těm nejlepším, které svou kvalitou přesáhli nejen hranice Galerie Megapixel, ale i Česka a Slovenska, patří dokumenty ze života etické skupiny Něndů, kteří žijí za polárním kruhem. V dalších dokumentech se věnoval například válečnému konfliktu na Ukrajině, sociálním poměrům v Bangladéši, Tádžikistánu, Náhorním Karabachu nebo Arménii.

Jiří Havelka

Mezi fotografy, kteří pravidelně publikují v Galerii Megapixel, je i několik autorů, kteří nejsou čistě dokumentaristé a fotí všechno možné napříč různými žánry. S odstupem času se ale z některých jejich souborů nebo jednotlivých fotografií stávají velmi silná dokumentární svědectví, která jsou výpovědí určitého místa nebo nějaké konkrétní doby. Jedním takovým je i Jiří Havelka, jehož fotografie z analogové éry bych si uměl představit v samostatné publikaci, pokud jich má v archivů více.

Zoran Toldi

Pro mě osobně je jedním z nejsilnějších dokumentárních souborů naší Galerie ten, který pořídil Zoran Toldi v bohem zapomenutých vískách kdesi v Rumunsku. Tam velmi osobitým způsobem dokumentoval práci uhlířů a život obyčejných lidí, který je na hony vzdálen standardům, na který jsme zvyklí v srdci Evropy. Zajímavostí je, že jeho fotografie jsou autentické jak v černobílém podání, tak v barvě a autor se evidentně nebojí používat obě varianty.

František Kolský

Možná by si někdo mohl postesknout, že dobrý dokument nenafotí bez toho, aniž by procestoval půl světa. Že tomu tak zdaleka není, dokazuje mnoho známých i méně známých autorů. Ať už jde o výše zmiňovaného Zdeňka Dvořáka, který nafotil naprosto skvostný dokument na burze motoristických součástek, nebo slavné soubory již zesnulého Františka Dostála, který nafotil nejznámější dokumenty na plácku několika metrů čtverečních, které zabírá jedna maličká plovárna na Sázavě. Stejně tak dobré dokumentární fotografie jdou pořídit i například v rámci rodiny, což dokazuje další skvělý dokumentarista naší Galerie, kterým je František Kolský.

Otakar Metlička

Dalším zvučným jménem naší Galerie, které netřeba představovat, je fotograf, výtvarník a cestovatel Ota Metlička, kterému se podařilo několikrát získat titul fotografa roku v rámci jednotlivých ročníků naší velké foto a video soutěže Rok s Megapixelem. I tento autor umí stejně dobře pracovat jak s barvou, tak s černobílým výstupem. Jeho rukopisem jsou precizní kompozice, špičková technická kvalita, skvělé načasování okamžiku, velmi dobrá práce s perspektivou a v neposlední řadě využití výtvarných prvků, které jeho fotografie zvedají o několik tříd výš.

Jan Futera

Podobně jako výše jmenovaný Jiří Havelka, není  ani poslední autor naší dokumentární hitparády profilován konkrétním žánrem a fotografuje vše zajímavé kolem sebe. I jeho některé, několik desítek let staré fotografie časem uzrály a staly se z nich dokumentaristické perly. Jan Futera fotografoval například během pohřbu Jana Palacha, ale stejně tak momentky se svého života, nebo z blízkého okolí. Přestože vzhledem k technice a k tehdejším fotografickým postupům mnohdy nejde o technicky dokonalé fotografie, mají jeho snímky své kouzlo a hodnotu právě v nastavení onoho historického zrcadla, a to je u dokumentu více než ostrost nebo megapixely.
 

Související článek:

• Fotografický dokument: Vymezení a ikony žánru
• Jak fotit dokument a reportáž
• Automatická citlivost ISO při focení dokumentů a reportáží

titulní foto: Viktor Valeček