Foto toulky Madeirou

Týdenní putování hornatým a květnatým ostrovem Madeira v nás zanechalo hodně silných zážitků z krajiny, kterou nevedou jen cesty, ale především levády - kanály, které svádějí vodu z hor do pobřežních zemědělských oblastí. Tato autonomní oblast Portugalska leží v Atlantickém oceánu, na západ od Maroka. V hlavním městě Funchal žije takřka polovina jejich obyvatel, obecně velmi příjemných a milých lidí. Přešli jsme skoro 80 kilometrů a i když jsme naší cestu po Madeiře museli kvůli pandemii o týden zkrátit, užili jsme si nespočet pohledů na krajinu a dokonce poprvé i silné zemětřesení, které nás naštěstí zastihlo v bezpečí pod stanem.


Odvážný plavec v přírodním bazénu v Sao Vicente - podobných příležitostí pro koupání je na severním pobřeží několik, nejznámější jsou bazény v Porto Moniz.

Madeira je krásným koutem světa plným barev, bujné vegetace a vzrušujících pohledů na neuvěřitelné skalní útvary. Jednou tu cestu dokončime, až se svět o kousek uzdraví.

Naleznete zde tisíce druhů rostlin. Flóra této krajiny je nesrovnatelně bohatší než její fauna - potkali jsme jenom pár ještěrek a koček.

A za úsvitu. Kamenná chata pod nejvyšší horou, ve které jsme strávili nejchladnější noc a jedli nejlepší místní marakuju.

Casa de Pico Ruivo, při pohledu z vrcholu za soumraku.

Stopy uhořelého vřesu s bujnou novou vegetací na svazích pod Pico de Ruivo.

Kolem Pico des Torres vede cesta po západní straně, zařezává se do skály a nebo ji provrtává tunely.

Přechod ostrým hlavním hřebenem Madeiry dá trochu zabrat, ale schody, tunely i mosty jsou dobře jištěny.

Geologické vrstvy sopečného masivu místy dokresluje svěží vegetace všudypřítomného vřesu.

Za ideálního počasí, jaké jsme měli my, lze ze střechy Madeiry vidět téměř celý ostrov. Zde je pohled na část města Santana na severním pobřeží.

Nízký porost vřesu věrně obkresluje ostré záhyby hor.

Trek Pico de Areiro (1 818 m) - Pico de Ruivo (1 862 m) po střeše ostrova nabízí strhující výhledy do horských údolí sopečného původu.

Slunce po ránu z druhé nejvyšší hory Pico de Areiro s radarem NATO v popředí.

Levada do Furrado z Portely do Ribeiro Frio má řadu hezkých míst, tunelů, mostů, vodopádů a zákoutí.


Cesta severním pobřežím z Boca de Risco do Porto da Cruz vede celou dobu zaseklá v prudkém svahu vysoko nad hladinou

Ještě jednou Orlí skála v Porto da Cruz, tentokrát  z jihu z horské vesničky Portela.

Pohled z Porto da Cruz zpátky na hřeben, ze kterého jsme k moři sestoupili.

Ohromující byl první pohled na krásné městečko Porto da Cruz.

Při výšlapu do sedla Boca de Risco na hřebenu východní Madeiry se hezky zapotíme, ale pohled na oceán na severní straně ostrova z výšky 360 metrů stojí za to.

Místo, kde se Levada do Canical nejvíce vzdaluje Machicu a protíná jeho sytě zelená strmé políčka.

Stezka na konec Madeiry vede nad prudké srázy nad divokými vlnami Atlantiku.

Pohled na východní konec Madeiry, pouštní poloostrov San Lorenzo. I když čedičové podloží nedovolí vyrůst stromům a keřům, na jaře je i tento vyprahlý kus země zazeleněný travnatým porostem.

Foto a text: Katarína Hudačinová (Sony Alpha A6500)