Fotograf architektury Radoslav Vnenčák: Každá architektura je svým způsobem umělecké dílo, ne každá se však setká s pochopením

Co vás přivedlo k fotografování architektury? 
Jako asi každý, kdo vzal do ruky fotoaparát, i já jsem vyzkoušel mnoho fotografických směrů. Jeden týden jsem fotil květinky, druhý týden poskakoval ve skleníku a lovil motýly, zašel si na letiště a chytil pár letadel a u železnice čekal na parní lokomotivu. Pak jsem zašel do ateliéru, kde byl kurz na focení modelek, a vyzkoušel jsem i třeba produktovou fotografii. Ano, i o zvířátka jsem se pokoušel. Ale tak nějak jsem stále nakonec skončil ,,mezi baráky“.  Ničeho z toho nelituji a myslím, že je to takto dobře. Je potřeba si toho vyzkoušet víc, aby pak člověk věděl, nebo alespoň tušil, co za kterou fotkou je.  

Tančící dům v delší chvilce

Zažil jste někdy při focení něco mimořádného, na co nemůžete zapomenout, jako je například velice špatné počasí nebo náročná cesta?
Focení architektury zase až takové dobrodružství není, pokud nepočítám někdy ty procesy, jak je složité se na některá místa dostat. A pak samozřejmě tím, že fotím převážně v exteriéru, tak počasí hraje hlavní roli. 

Plánujete si focení dopředu, nebo jste spíš zastáncem náhodného focení?
Bylo období, kdy jsem vyrazil třeba do centra Prahy a až tam se rozhodnul, co budu ten den fotit. Dnes už focení většinou plánuji. Protože spolupracuji s různými institucemi v Praze i mimo ni, snažím se fotit tématicky s ohledem na roční období a v souvislosti s jednotlivými stavbami. 

Praha v delší chvilce

Jak dlouhou dobu trávíte u focené budovy? Kolik snímků budovy na jedno focení pořídíte? 
To je velmi individuální. Někdy jde jenom o jeden konkrétní záběr, a pokud je prostor, tak čekám na vhodné počasí. Občas je to však běh na dlouhou trať. Snažím se naplánovat denní dobu kvůli vhodnému směru světla, a pak to je složitější i ročním obdobím, aby byla fotografie co nejvíce komplexní. 

Fotíte raději přes den nebo v noci? Proč? 
Dříve jsem focení hodně podřizoval svým časovým možnostem, a tak to bylo buď hodně brzo ráno, nebo večer. Dnes fotím opravdu tehdy, kdy je to potřeba. Vím, že klienti občas vyžadují i denní fotografie, a tak vyrážím i v poledne, nebo lehce po poledni. Nicméně nejraději mám večerní focení, respektive focení v takzvané modré hodince. Je to čas, kdy architektura dostává další rozměr.

Český Krumlov z nadhledu

Co vám na fotoaparátech, které používáte, vyhovuje a který objektiv z vaší výbavy využíváte na fotografování architektury nejraději? 
Začínal jsem fotit na Canon 700D, který jsem si koupil společně se setovým objektivem 18-135 mm. Ten stále mám a je opravdu parádní pro začínající fotografy. Pak jsem si postupně pořídil Lkové objektivy od Canonu, jako jsou 16-35 mm f/2,8, 24-70 mm f/2,8 a 70-200 mm f/2,8. A pak nastal čas posunout to dál a pořídil jsem si Canon 6D M2 a byl jsem nadšený, co dokáže Full-frame. Dnes už mám Canon R6 a díky redukci mohu nadále využívat skvělé Lkové objektivy od Canonu. Co se týče objektivu, tak dnes nejraději sahám po 24-70 mm. 

Mimo jiné jste profesí truhlář a fotíte často i interiéry. Používáte k jejich zaznamenání odlišnou fototechniku, než při focení architektury?
Ano, jsem truhlář a mám malou truhlárnu. Ale jak se říká, kovářova kobyla…a tak dál :-) Ale ano, fotím i naše realizace a tam, protože ty prostory jsou často malé, rád využívám objektiv 16-35 mm a velmi často fotím i panorama. Jinak žádnou zvláštní techniku nevyužívám. 

Zlatá kaplička

Využíváte během focení také nějaké specifické příslušenství (filtry, dálkové spouště, blesky apod.)?
Postupem času jsem si do fotovýbavy pořídil pár pomocníků. V první řadě ND filtry, které mi pomáhají malinko nebo více prodloužit čas expozice, a tím se zbavit všude přítomných lidí, nebo přechodové filtry, díky kterým si pomůžu u scén s velkým dynamickým rozdílem světla. Protože často fotím panorama, pořídil jsem si i nivelizační polokouli a taky nodální sáňky. 

K focení využíváte stativ od Manfrotto. Co vám na něm nejvíce vyhovuje?
Mezi fotografy se často říká, že k té nejlepší technice se musíš prokoupit. Ano, taky jsem si prošel od nejlevnějších stativů až po to, co mám dnes. Je to Manfrotto MK055X Pro3 se skvělou hlavou MHXPRO-BHQ6. Někteří určitě namítnou, že je to strašně těžký stativ, a vlastně mají pravdu, ale pro mě a pro moje focení je to parádní pracant na kterého se můžu na 100 % spolehnout. 

Co nesmí chybět žádnému snímku architektury, abyste s ním byl jako autor spokojený? 
Každá architektura je svým způsobem umělecké dílo, ne každá se však setká s pochopením, ale to mě se až tak nedotýká. Vnímám ji jako dílo, za kterým je práce člověka, který ji navrhnul, stejně tak jako práce řemeslníka, který ji postavil. Mě vůbec nenáleží hodnotit, co je hezké a co je hezké méně, a snažím se tu kterou stavbu zachytit, a teď to bude znít otřepaně, v tom nejlepším světle. A pokud to zadání dovolí, snažím se k té fotce přidat i trošku něco navíc, jako jsou třeba lidi, roční období, Slunce nebo Měsíc.

Praha ouplňková

Fotíte převážně architekturu v Praze. Máte vysněnou nějakou budovu ze zahraničí nebo z Česka, kterou byste si rád vyfotil? 
V Praze žiji a Prahu miluji. Beru ji jako nevyčerpatelné téma pro focení a zatím si to moc užívám. Beru jako velký dar a jsem vděčný, že ji mohu fotografovat. Samozřejmě pokukuji i po jiných městech a mám vysněné stavby ve světě. Pokud bych měl být konkrétní, bude to těžké rozhodování, ale rád bych si podrobněji prošel Paříž a její dominanty nebo se na chvilku ztratil v Budapešti.

Ale nemohu opomenout, protože pocházím z Kežmarku, což je podtatranské město na východním Slovensku, že bych rád nafotil i toto město, jeho památky a taky Vysoké Tatry, na které jsem se celé dětství díval. 

Fotograf architektury Radoslav Vnenčák

Co považujete za své největší fotografické úspěchy? Máte nějaký cíl, kterého byste chtěl dosáhnout? 
Myslím, že jsem v základu člověk, pro kterého slovo úspěch je velmi relativní. Nebo spíše vnímám hranici úspěchu asi trošku jinak. Jsem rád, když se moje fotografie líbí, těší mě, pokud mě oslovují lidi a organizace na spolupráci, ale stále vnímám, že se mám co učit. Letos jsem měl možnost spolupracovat s hlavním městem na výstavě ohledně výročí 20 let od povodní v roce 2002, kde jsem fotil srovnávací fotografie z povodní a současný stav, nebo v současné době připravuji kalendář pro hlavní město Prahu na rok 2023. 

Praha po dešti 

Kde všude můžeme najít vaše fotografie?
To je otázka do pranice :) a v tomto nejsem úplně akční.  Proto kdo se chce podívat na mé fotografie, ať navštíví mé Facebookové stránky, Instagram nebo můj web. Velmi často se mé fotografie objevují na sítích mých zákazníků, jako je třeba Hlavní město Praha, Národní muzeum, Národní divadlo, Dopravní podnik a mnoho dalších organizací. Povedlo se mi taky objevit v pár časopisech.    

Často si na fotografiích hrajete se světlem. Je pro vás obtížné vychytat ten správný moment? 
Světlo je pro fotografii vlastně to nejdůležitější a tak, pokud si plánuji focení nejenom architektury, snažím se si to naplánovat tak, aby světlo hrálo prim. Ano, ne vždy je to možné, ale snažím se klienta přesvědčit, že pokud chce, aby fotka opravdu vystihla situaci, tak je potřeba fotit ve správný čas, nebo pokud je to možné, v zajímavém počasí.

Ginger a Fred

Máte nějaké doporučení pro začínající fotografy architektury? 
Hmmm, to je těžká otázka. Dnes a denně se potkávám se začínajícími fotografy a nejenom architektury. Píšou mi, ptají se, chtějí poradit, nebo alespoň doporučit nějakou techniku. Moje základní rada je, prostě foťte, foťte, foťte. Vlastně na začátku až tak nezáleží, co to bude, ale získáte tím základní návyky a jenom tak se můžete zdokonalovat.

Co se týče focení architektury, je mi jasné, že ne každý si na počátku může pořídit tu nejvhodnější techniku, ale může s tím, co má, začít od jednodušších projektů a postupně, pokud ho to bude bavit a bude mít poptávky, se propracovat k potřebnému vybavení, které popisuji výše. 

Jak moc je pro vás důležitá postprodukce? Kolik času nad ní trávíte? 
Proces fotografování mě strašně naplňuje a velmi často si ho velmi užívám. Ale většinou po této radosti nastává fáze, která není až tak lákavá, a kdo tvrdí, že to tak není, tak mu nevěřte :-) Ale zpátky k tématu. Postprodukce je u fotografie důležitá. Nemyslím, že musí být vždycky zásadní. Když fotím přes den, úprava je minimální, ale u večerní fotografie je potřeba vetší péče. U postprodukce fotografií architektury je za mě nejdůležitější srovnání horizontu a svislic. Někdy je to náročný.

Jedna rada na závěr, vše co uděláte pečlivě na místě focení, se vám výrazné vrátí v dobrém u postprodukce.


Než se uzavře nádvoří

Autorem fotografií v článku je Radoslav Vnenčák, jehož snímky naleznete také v naší Galerii.