Fotograf bez talentu v Indonésii - Přílet a první fotky 2/5

Přilétáme

Po příletu potřebujete vyřídit několik základních věcí, nejčastěji v tomto pořadí.

1) Dostat se z letiště do místa kde budete bydlet. Taxíky z letiště jsou hrozně drahé a nemohu je doporučit. Mnohem lepším způsobem je stáhnout si na letištním wifi aplikaci “Grab”, což je lokální obdoba místního Uberu. Také je možné stáhnout alternativu jménem Go-Jek, ale ta potřebuje registraci s lokální simkou a tu většinou ještě nemáte.

Pomocí aplikace Grab si vyberete odkud kam chcete jet a zda chcete svézt na skútru, nebo autem. Ceny jsou velmi nízké a až 10x levnější než běžný taxík. Asi 10 km cesta na skútru vás vyjde na 50 Kč.

2) Vyměnit si peníze. S Dolarem ani Eurem tu moc velkou díru do světa neuděláte. Občas by s tím asi šlo zaplatit, ale stálo by vás to víc.
Na letištích jsou směnárny drahé a je lepší najít směnárnu až ve městě. Protože potřebujete za cestu z letiště rovnou zaplatit, je dobré se dohodnout s řidičem, aby to vzal přes nějakou důvěryhodnou směnárnu a tam si peníze vyměnit.

V Indonésii se platí Rupiemi (IDR) a možná vás překvapí počet nul se kterými budete muset operovat. 100 000 IDR je 160 Kč a je to jejich největší bankovka.

3) Ubytování je dobré si najít již před cestou. Nijak jsem to nekomplikoval a vybral si na prvních pár dní pokoj přes Booking.com. Věděl jsem, že chci mít do začátku nějakou jistotu, abych přečkal jetlag a pak si najdu ubytování jiné a to se také stalo.
Prvních pár nocí mě tedy stálo cca 300 Kč/noc a byl to příjemný a čistý hostel, kterých za tu cenu najdete desítky až stovky.

4) Potřebujete skútr, nejběžnější indonézský dopravní prostředek.
Skútr se dá pronajmout na každém rohu a jako na bělocha na vás bude každou chvíli někdo pokřikovat, zda nechcete svézt, zda nechcete pronajmout skútr, zda nechcete masáž, masáž s “happy endingem” apod…

Skútr stojí od 80 Kč na den, pokud jde o krátkodobou zápůjčku na několik dní. Dlouhodobá, v řádu týdnů a měsíců, se dá usmlouvat i na polovinu. K pronájmu vám většinou postačí jen pas. Na řidičák se nehraje.

Policie sice občas udělá namátkovou kontrolu, ale to se dá ukecat na nějakou nízkou pokutu (cca 200 Kč).

Oficiálně je potřeba mít mezinárodní řidičkám, který jsem měl, ale ani jednou jsem jej nepotřeboval.

Nyní něco málo k místní dopravě.
Skútr prostě potřebujete. Bez něj jste jako bez nohou. Indonésie opravdu s chodci nijak nepočítá. Pokud chodník najdete, překvapí vás, že je asi jen 50cm široký a stejně už je obsazený skútry.

Já nikdy předtím motorku neřídil a trochu jsem se toho bál, ale asi po pěti minutách jsme se skamarádili a brzy jsem kličkoval jako profík.

Jezdí se vlevo a pravidla silničního provozu se tvoří sama. Na silnicích je jistá anarchie, ale brzy si na to zvyknete a já osobně to začal milovat. Přestože nikdo neřeší řidičák a na skútrech uvidíte i malé děti, jezdí se zodpovědně a každý předpokládá pochybení někoho jiného a jízda je velmi zodpovědná. Jediné, co se na silnicích opravdu trestá je jízda bez helmy, to nedoporučuji.

Benzín je na každém rohu a to doslova. Jednou jsem benzín do skútru koupil v krámku s mobily. Pokud se nejedná o klasickou benzínku, každý druhý krámek má benzín v lahvích a natankujete takřka všude.
Plná nádrž vyjde asi na 40 Kč.  

5) Simkartu a data. Simku také seženete všude. Je zde několik mobilních operátorů a ceny mají podobné. Jediné, na co si musíte dávat pozor, je reálný počet dat. Když si totiž koupíte např. 20Gb dat, data se zvláštním způsobem rozdělí na večerní a noční data, na video data, na chat data a pod.

Reálně pak z 20Gb můžete pro klasickou 4G síť využít jen 6Gb a pod. Další nečekaná záludnost je v podobě expirace dat. Koupená data musíte většinou vyčerpat do 30 dní a pak propadají.

Bydlení, skútr a data jsem měl a mohl jsem začít objevovat ostrovy.

 

Rozkoukávám se a začínám fotit

Na focení jsem si vybral poměrně dobré období. Protože šlo o prosinec a leden, trefil jsem se krásně mimo turistickou sezónu. V toto období zároveň řádila sopka Augung na Bali a to turistický peak snížilo o 80%. Zároveň jsem ale přijel do tzv. období dešťů, čímž se na rovníku vyznačuje zima.

V praxi to znamená, že občas chytnete den, kdy prostě jen prší, ale povětšinou jde pouze o nějakou tu večerní přeháňku. Nakonec ale více dní bylo hezky, než naopak.

Nicméně, pláštěnku si brát nemusíte, koupíte tu kvalitní a levnou na každém rohu.

Vyrážím na skútru na první kratší výlety a absolutně netuším, co chci fotit a co chci vidět.
Nedělal jsem si žádný itinerář, protože nemám zájem o památky a turistická místa. Chci vidět místní život a náladu.

Nejprve jsem měl foťák v batohu a vždy chtěl někam dojet a tam fotit. Po pár jízdách jsem si ale uvědomil, že ty nejzajímavější momenty míjím právě cestou a časem se mi foťák přemístil přímo na krk a každou chvíli jsem někde kvůli nějakému záběru zastavoval.