Fotograf bez talentu v Indonésii - Přípravy a odlet 1/5

Na začátek bych rád řekl, že procestovat celou Indonésii za jeden měsíc je zcela nemožné. Pod Indonésii spadá rovných 17 508 ostrovů. Ano, číslo čtete správně. Než jsem na cestu vyrazil, nečekal bych, že tolik ostrovů má celá naše planeta, natož pouze jedna jediná země. Projet jen střední Jávu mi trvalo déle než týden. Musel jsem se tedy spokojit pouze s několika málo ostrovy, které jsem stihl. Ale články nebudou až tolik o konkrétních místech, ale o celkovém dojmu, o lidech a o životě v této malebné zemi. Koneckonců, jsem fotograf, kterého nejvíce ze všeho zajímají lidé a samotný reálný život. Nečekejte tedy ode mě fotky známých památek a míst. Naopak jsem se snažil zachytit co nejobyčejnější věci a místa. Věřím, že právě v obyčejnosti je jistá neobyčejnost. :)

Pojďme na to ale úplně od začátku

Úplně první věc, kterou každý před cestováním řeší, je očkování. Pro Indonésii nejsou žádná nařízení, ale slyšel jsem už o případech, kdy tamní úřady požadovaly vakcínu proti žluté zimnici. V zemi se ale tato nemoc nevyskytuje. Já měl to štěstí, že jsem očkován již kvůli předešlým cestám např. do extrémně špinavé Bangladéše a tak jsem vše základní již měl. Mezi to základní do Asie řadím Hepatitidu A a B, břišní tifus, tetanus a případně vzteklina (všude jsou potulní psi). Ani po příletu, ani po dobu pobytu po mě nikdo nikde očkovací průkaz nechtěl. Moje doporučení tedy zní: Pokud to s cestováním myslíte vážně, určitě si oběhejte aspoň všechny typy žloutenky, ale vše ostatní už je na vás. Můžete si také vzít antimalarika, ale já třeba s komáry neměl jediný problém, jak se dozvíte později v článku.

To druhé, co jsem řešil, byly logicky letenky. Zpáteční lety do jihovýchodní Asie se pohybují kolem 15 000 Kč a nejčastější počet přestupů jsou 2. Pokud jste ochotni si trochu připlatit (cca za 18 000 Kč), můžete zvolit let s pouze jedním přestupem. Nejčastěji se jedná o Emiráty a přestup v Dubaii. Většinou se lítá letadlem Boeing 777 a při troše štěstí vychytáte i Airbus A 380, což je největší letadlo na světě, kde turbulence téměř necítíte. Já osobně jsem si s letenkou rovnou koupil i zdravotní pojištění. Nic hrozného se mi během cesty nestalo, tak nemohu poreferovat o kvalitě zdravotní péče. Na každém rohu tam však jsou dobře vybavené lékárny a myslím, že v případě běžných úrazů, by o vás bylo postaráno dostatečně. 

Vybavení na cestu

Následně jsem samozřejmě musel řešit, co si vezmu s sebou a co určitě nebudu potřebovat. Vizi jsem měl jasnou, chtěl jsem se vejít do známých 7 kg a mít pouze jeden batoh. Jako fotograf jsem samozřejmě musel řešit otázku techniky. Potřeboval jsem něco lehkého, univerzálního, odolného a technicky výkonného. Na trhu je několik foťáků, které těmto parametrům vyhovují a já nakonec sáhl po značce Olympus. Konkrétně OM-D E-M1 II s objektivem 12-40 F 2,8 Pro. Zde musím poděkovat společnosti Megapixel.cz, která mi přístroj zapůjčila. Do batohu jsem přibalil i nabíječku a náhradní baterku. Výhodou je, že v Indonésii používají stejný typ zásuvek, takže odpadla nutnost redukce. Co se týče paměťových karet, měl jsem v telefonu 200Gb, ve foťáku 128Gb a v GoPro Session, které s sebou pro svou kompaktnost nosím vždy a všude, 64Gb kartu.

Abych mohl fotografie rovnou zpracovávat, přibalil jsem i malý notebook. V mnoha případech by k tomuto účelu postačil nějaký výkonný tablet, ale já jsem potřeboval zvládat i jinou práci, protože odjet na měsíc znamená velkou zodpovědnost, ale k tomu se ještě dostanu. Dále jsem pak nechtěl zapomenout powerbanku 17000 mAh s USB C pro rychlé nabíjení, abych byl pořád v pohotovosti. Na chvíli jsem znejistil, když jsem se dočetl, že některé letecké společnosti nepovolují powerbanky nad určitou kapacitu (asi 5000 mAh podle společnosti), ale praxe byla úplně jiná. Nikdo to nikde vůbec neřešil a to se týká i dálkových i lokálních letů, takže se nebojte pořádně vybavit energií. Abych měl kromě GoPro co nabíjet, samozřejmě jsem si vzal i mobilní telefon. Normálně bych takovou samozřejmost vůbec nezmiňoval, ale měl jsem s odolnostním standardem  IP68 a byla to velmi dobrá volba. Vodotěsnost mi ho několikrát doslova zachránila. V indonésii je obrovská vlhkost a v této sezóně i období děšťů. Zároveň je ale u rovníku stabilní teplota po celý rok a jen málokdy se dostane pod 30 stupňů celsia. Oblečení vám tedy moc místa nezabere. Já se rozhodl, že si nastavím opravdu úsporný režim a přibalil jsem dvoje kraťasy, tři kusy spodního prádla, dvě trička a jeden lehký sportovní ručník. Plus lehké kalhoty a triko s dlouhým rukávem, které jsem měl na sobě po dobu letu. Boty jsem si vzal pouze jedny a vybral jsem barefoots, které za cenu asi 1200 Kč splnily moje očekávání. Pevná podrážka a zbytek z nepromokavého materiálu. V pohodě obstály menší trek v horách a stejně tak procházky po pláži. Nakonec samozřejmě všechny možné doklady, včetně mezinárodního řidičáku, základní hygienu a drobnosti jako jsou sluchátka, kabely k nabíječkám a pod. Na několik míst jsem si pak rozdělil pár stovek dolarů a pár stovek EUR. Ještě jsem váhal, zda si vzít filtr na vodu, nebo tablety na čištění vody, ale nakonec jsem se rozhodl to neřešit tak moc a ukázalo se, že to skutečně nebylo potřeba. Všude je velmi levná kvalitní balená voda a o pitný režim jsem měl postaráno. Batoh nevážil více, než 7 Kg a cesta v low cost stylu mohla začít.

Nyní udělám malou odbočku od focení, protože často narážím na lidi, kteří necestují, protože se bojí, že přijdou o práci. Nejprve je důležité říci, že za to taková cesta stojí i pokud máte např. pouze 2 týdny dovolené. Zážitky z Indonésie jsou velmi intenzivní a vyplatí se každý den. Pro ty odvážnější, kteří si mohou dovolit domluvit kromě dovolené např. týden home office, mám dobrou zprávu. Internetové připojení je všude velmi stabilní a je vskutku na každém rohu. A i kdyby jste se rozhodli, že budete ve stanu v horách, místní operátoři nabízejí zajímavé datové balíčky. Např. já si koupil simku s 50Gb dat za cca 400 Kč. Připojení není extrémně rychlé, ale rozhodně dostačující. V pohodě vystačilo na Skype hovory, uploadování větších fotek, bezproblémovou administraci webu a samozřejmě běžné emailování. Film v dobré kvalitě byste ale stahovali dlouho. Já osobně jsem pracovat musel a nejčastěji jsem k tomu využil línější rána a dopoledne. Po tom, co jsem vše dodělal, v ČR se všichni díky sedmi-hodinovému časovému posunu teprve probouzeli, takže bylo vše doděláno včas. Ostrov Bali je ráj nomádů a funguje tu tímto způsobem mnoho lidí. Pracovat se ovšem dá i z jiných ostrovů. Pokud byste to ale s Indonésií mysleli hodně vážně a chtěli cestovat třeba 6 měsíců a více, pak je potřeba počítat s tím, že musíte mít buď práci na dálku, nebo si tam založit svůj vlastní menší či větší byznys zaměřený na turisty. Například po fotografech je v Indonésii poptávka velká. Mnoho cizinců si místo vybírá i pro uspořádání svatby. 

Jet do Indonésie s tím, že si tam najdete práci, je holý nesmysl, protože místní platy se pohybují kolem 150 dolarů, což je něco málo přes 3000 Kč. Evropané a australané, kteří tu žijí tedy většinou něco pronajímají turistům (vilu, loď, ...) a zaměstnávají lokální sílu. To jde velmi dobře na Bali a okolních menších ostrovech. Ve zbytku Indonésie ale už turismus není, nebo je pouze velmi omezený. Dobrá zpráva ale je, že k šťastnému životu na jihoasijských ostrovech moc finančních prostředků nepotřebujete a vystačíte si opravdu s málem.

Jen namátkou zmíním některé ceny:

• Čerstvý kokos - 10 až 15 Kč
• Bydlení na měsíc - od 2200 Kč
• Základní tričko z bavlny - 30 až 50 kč
• Večeře v místním Warungu (lokální způsob stravování) - 50 Kč včetně pití
• Masáž 1h - pod 100 Kč

Další ceny budu ještě zmiňovat, ale až v dalších článcích. Druhý vyjde příští středu.