Fotograf bez talentu v Indonésii - Vánoce, příroda a lidé 3/5 Blog

Fotograf bez talentu v Indonésii - Vánoce, příroda a lidé 3/5

Fotograf bez talentuVydáno: 14. 2. 2018 v 17:03 • Rubrika: Blog

Rozhodl jsem se, že navštívím Indonésii a jen s malým baťůžkem ji trochu procestuji. Vyhradil jsem si na to jeden měsíc a v této sérii článků bych se s vámi rád podělil o své zážitky. Zároveň byste po přečtení článků měli vědět úplně vše potřebné pro váš vlastní, nejen fotografický, výlet do této krásné a velice návykové země. Přeji příjemné čtení a pevné odhodlání cestovat a fotit.

Jak jsem již zmínil, to hlavní, proč jsem přijel jsou lidé a jejich obyčejný život.

Jiný kraj, jiný mrav a tak jsem si nebyl jist, jak budou na foťák reagovat. Ale, protože jde o Asii a lidé v Asii jsou obecně velmi milí a přívětiví, problém nebyl žádný. Kdykoliv se na někoho místního podíváte, automaticky se usměje. Pokud se na něj usmějete vy, úsměv vám vrátí ještě větší. Je to extrémně návykové a musím přiznat, že mi to v ČR hodně chybí. Nikdo cizí mi zde úsměv nevrací a často se vlastně ani nedívá. 

Pokud v Indonésii někoho začnete fotit, vše probíhá přirozeně a jen opravdu vyjímečně se setkáte s jemným odporem. Naopak focením dáváte najevo svůj zájem o místní lidi a oni to tak berou. Jsou poctěni a často trpělivě čekají, než uděláte všechny potřebné záběry.
Nechybí ani závěrečný úsměv a někdy i poděkování.

Pro cestování a focení platí jedno nepsané pravidlo. Musíte se tomu všemu otevřít.
Hned vysvětlím, co tím myslím.
Pokud do dané země přijedete s tím, že vy jste ten vyspělý evropan, budete se tak cítit a budete si udržovat určitou pózu, nebude to nikdy fungovat. Myslím, že se vám tam pak ani nebude líbit.


Je třeba přijmout místní zvyky, tradice a trochu se napojit na stejnou vlnu. V případě Indonésie je to vlna velmi pozitivní.
S každým jsem jednal jako se sobě rovným, měl jsem pokoru a radost, že s nimi mohl trávit čas. 

S objektivem 12 - 40mm F 2,8 jsem měl dostatečné možnosti pro široký enviromentální portrét (24mm po přepočtu na kinofilm) a zároveň dostatečně dlouhé sklo pro pěkný detail a clonu F 2,8 pro zajímavou hloubku ostrosti (80mm po přepočtu na kinofilm).

 

Pozvání na Vánoce

Když jsem projížděl jednou vesničkou a fotil, oslovil mě muž. Ptal se mě odkud jsem, co dělám a prostě jsme si začali povídat. Bylo 25. prosince a jak jsem záhy zjistil, ten den jsou v Indonésii Vánoce. Muž mě pozval dál na zahradu, kde zrovna s rodinou slavili “štědrý den”.

Všichni mě ihned přijali za čestného hosta a já měl pocit, že se se všemi znám už roky.
Nabídli mi tunu jídla, vyprávěli mi o svých zvycích, ukazovali mi všechny svá zvířata (psy, kočky, leguána a papoušky) a dozvěděl jsem se například to, že v Indonésii není žádoucí mít výškové budovy, protože chtějí, aby nejvyššími místy byli jejich posvátné chrámy.
Kdo byl ovšem v Jakartě, ví, že to asi nedodržují všude:)

Během odpoledne se na zahradě střídalo mnoho lidí a já poznal spoustu sousedů, jejich dětí a další možná náhodně kolemjdoucí lidi.


Tento příběh říkám proto, že nejvýstižněji popisuje život v Indonésii.

Foťák jsem měl stále u sebe a rodině slíbil, že jim fotky taky pošlu, abych se jim mohl aspoň trochu odvděčit.


Příroda

Kromě lidí mě samozřejmě okouzlila i příroda. Na některých místech až panenské pláže, vysoké sopky, nádherná rýžová pole a vesničky uprostřed junglí.
Vyznavači krajinářské fotografiie si zde přijdou na své a některé západy slunce se vám vryjí hluboko pod kůži.

Pokud ale chcete objevovat přírodu, bývá to už delší výlet na celý den a více a k tomu už se skútr tolik nehodí.

Pro tyto případy jsem zvolil auto. Auta zde mají řízení napravo a na to bych si netroufl, proto jsem si několikrát auto pronajal i s řidičem.
Takový pronájem vychází cca na 400 000 IDR na den, což je 640 Kč. V ceně je řidič, palivo i poplatky za případné parkování. Výhodou také je, že lokální řidiči dokážou výborně poradit, kam se vyplatí jet a kde to za to tolik nestojí.

 

Za den jsem v pohodě stihl až tři lokality. Přestože jsem si vždy vytipoval místo, na které chci jet, nejzajímavější nakonec byly ty cesty samotné.
Průjezdy horskými cestami nabídnou nádherné scenérie a každou chvíli máte chuť zastavit a opravdu si ten pohled užít.

Co mě nakonec trochu mrzelo, byla absence dronu. Viděl jsem desítky míst, ke kterým jsem se nedokázal dostat, ale bylo by skvělé je zachytit na fotkách, nebo ve videu.
Kdybych jel znovu, určitě bych sáhl po DJI Mavic Air, což je naprosto mobilní dron s ultimátními vlastnostmi i pro focení. Je to sice další investice (asi 22 000 Kč), ale vyplatí se. Některé scenérie bez dronu prostě nevyfotíte. A 32Mpx panaromatické snímky by také stály za to:) No, škoda..



Vložit nový komentář

: *

:

: *


Tip: odkaz na konkrétní komentář vytvoříte tak, že napíšete jeho číslo do hranatých závorek. Příklad: [1] na webu zobrazí odkaz na komentář číslo 1

Komentáře slouží ke zveřejnění vašeho názoru, děkujeme za vaše příspěvky. Jako provozovatelé této diskuse si vyhrazujeme právo na odstranění nevhodných komentářů.


Související články

Fotografie z galerie

Přejít do galerie

Související články

Nejbližší události

Nové recenze

Přihlásit

Přihlásit pomocí Facebooku

nebo e-mailem


Košík

Způsoby doručení

Doprava zdarma od 300 Kč

Nahrát fotku

Do fotosběrny Do galerie

Do fotosběrnyDo galerie

Používáme cookies, abychom Vám mohli nabídnout nejlepší možné služby na našich webových stránkách. Kliknutím na tlačítko „Rozumím“ souhlasíte s využíváním cookies a využití osobních údajů o vašem chování na webu pro zobrazení cílené reklamy na sociálních sítích a v reklamních sítích na dalších webech. Tyto souhlasy můžete kdykoliv změnit, vypnout nebo upravit v Nastavení soukromí, které otevřete kliknutím na odkaz níže.
Dozvědět se víc | Nastavení soukromí
Rozumím