Fotografem v norských peřejích, 2. část - Extrémní závody Blog

Fotografem v norských peřejích, 2. část - Extrémní závody

Tomáš MähringAktualizováno: 13. 8. 2013 v 12:30 • Rubrika: Blog

Jak jsem v prvním článku ze severu sliboval, v tomto pokračování se vypravíme na závody. Konkrétně na extrémní kajakářské závody v národním parku Rondane ve středním Norsku na řece Store Ula. A to jak závodit, tak následně i fotit. Takzvaný "Store Ula extreme race" je jedním ze závodů v rámci každoročně konaného Sjoa river festivalu a na Store Ule se jezdí sprint. Tedy startuje se po jednom a jede se na čas přes slajdy (šikmé skály po kterých uhání voda dolů), pár skoků a jeden asi 5ti metrový fotogenický vodopád, trať na necelé dvě minuty jízdy, když se nic nepokazí.

Na start závodu je nejjednodušší dojet na kajaku, takže D600 jela hezky se mnou v lodi, zavřená ve vodotěsném kufru. Na samotnou závodní jízdu jsem samozřejmě kufr nechal u kluků na břehu. Organizátorům parádně vyšlo počasí, svítilo slunce a bylo teplo. Na závody tohoto festivalu se sjíždí lidé z celého světa, byl tu Novozélandský trojnásobný mistr světa v extrémním pádlování, partička z Ruska, z jižní Ameriky a samozřejmě kupa Evropanů a kluků, kteří v okolí stejně jako my pracují v raftových společnostech. Závod se jel až k večeru - právě aby i v případě práce přes den mohli závodit všichni. Což navíc opět nahrávalo focení - světlo bylo naprosto parádní.

Startoval jsem bohužel až ke konci a před startem jsem s foťákem nikde pobíhat nechtěl, abych něco náhodou neprošvihl. 15 nejrychlejších časů následně postupovalo do druhé jízdy. Měl jsem z jízdy docela dobrý pocit, žádná velká chyba se nikde nestala, i závěrečný vodopád se mi podařilo skočit s minimální ztrátou, takže jsem napjatě čekal na výsledky ostatních. A je to tu, výsledky jsou hotové a já mám 16tého fleka, 40 setin za postupovým patnáctým. V první chvíli se mi hlavou honí, jestli jsem přeci jen sebou nemohl ještě víc hodit. Ale pak docházím k tomu, že jsem vlastně maximálně spokojený, protože z jízdy mám dobrý pocit a ještě mohu finále nafotit! :-)

Jdu na začátek trati, mezi jednotlivými jízdami je asi 40 vteřin čas, 15 závodníků a 8 závodnic. Takže když se zadaří, stihnu 23 různých záběrů a míst. Základ při takovém focení je nestát na místě a nemít pak sto stejných fotek, akorát s jiným kajakářem, ale ideálně co záběr, to jiný pohled, to jiná fotka. Nastavuju tedy opět prioritu času a 1/1600 a už jede první. Při focení divoké vody je většinou hodně působivé fotit co nejníže od hladiny vody. Čím je menší úhel, tím víc vynikne velikost vlny, peřeje nebo spád řeky.

Jakmile projel závodník, honem přesun kousek dál, rychle vybrat místo, pevně se postavit (mokré skály jsou hodně kluzké), zkontrolovat světlo a nastavení a už jede další. Cvak, cvak, cvak. A další. Je potřeba také neustále hlídat, kam mám zaostřeno, aby například nebyla ostrá špička kajaku, ale postava a obličej závodníka už ne. Čas na nějaké dlouhé řešení a vymýšlení rozhodně není, zvlášť, pokud chci každému finalistovi udělat aspoň jednu použitelnou fotku. Ještě pár kajakářů a už budu ve spodní části, na vodopádu se dá vyřádit nejvíc. Naštěstí je dobře přístupný, takže se dá fotit ze všech stran. Od spodu vynikne jeho velikost a mohutnost. Z vrchu vypadají v tomto případě zase záběry úplně jinak, ale také dost atraktivně.

Zajímavé jsou i detaily kajakářů v letu. To přesně mě na focení divoké vody baví, bleskové hledání co největšího množství různých úhlů pohledu, ze kterých výsledek stojí zato. A zároveň sluncem nasvícená blýskající se roztříštěná voda člověka nenechá chvilku v klidu, pořád je potřeba hlídat expozici, aby voda nebyla vypálená nebo obličeje jezdců příliš tmavé.

Když zbývá chvilka času před dalším závodníkem, rychle promazávám a snažím se nechat jen ty nejlepší snímky. K tomu se dostanu ještě v příštím díle, ale určitě všichni znáte pak to dlouhé probírání doma u pc. Takže nejlepší je doma mít už jen to nejlepší a nemuset probírat. Pak vše upravit a doladit, probrat znova a nechat jen ty nejlepší a šup, je z toho galerie ke zveřejnění. Díky velkému rozlišení D600 a dokonale ostrým snímkům se dá ještě i celkem hodně vyřezávat. Fotky si samozřejmě zaslouží i okolní atmosféra závodu, diváci atd, když nato zbyde chvilka času. Mám radost, závod parádní, umístění nakonec také potěšilo a fotit jsem stihl :-)

Víc fotek najdete na Facebooku

 

Tentokrát bylo focené vše Nikonem D600.



Vložit nový komentář

: *

:

: *


Tip: odkaz na konkrétní komentář vytvoříte tak, že napíšete jeho číslo do hranatých závorek. Příklad: [1] na webu zobrazí odkaz na komentář číslo 1

Komentáře slouží ke zveřejnění vašeho názoru, děkujeme za vaše příspěvky. Jako provozovatelé této diskuse si vyhrazujeme právo na odstranění nevhodných komentářů.


Související články

Fotografie z galerie

Přejít do galerie

Související články

Nové recenze

Přihlásit

Přihlásit pomocí Facebooku

nebo e-mailem


Košík

Způsoby doručení

Doprava zdarma od 10 000 Kč

Nahrát fotku

Do fotosběrny Do galerie

Do fotosběrnyDo galerie

Používáme cookies, abychom Vám mohli nabídnout nejlepší možné služby na našich webových stránkách. Dozvědět se víc.
Souhlasím