Blog

Fotografování aktu - jak začít

Martin Lukeš • Aktualizováno: předevčírem v 14:43 • Rubrika: Blog

Fotografování aktu - jak začít

Fotografování aktů je možná tak trochu tabuizovaný, a mnohdy také mýty opředený žánr. Mnoho lidí si myslí, že se k němu běžný smrtelník nebo začínající fotograf v podstatě nemá šanci dostat. Na druhou stranu je to fotografický žánr jako každý jiný a má svá psaná i nepsaná pravidla. Určitě není těžké s ním začít – ať už soukromě, nebo v rámci workshopu. Jen je dobré se s ním předem trochu seznámit. To vám může ušetřit nejen hromadu času a chyb, ale také trapasů a nepříjemností. To ostatně mohou potvrdit i účastníci workshopů fotografování aktu v Megapixelu. Mnoho z nich si pod naším vedením vyzkoušelo fotografovat akt úplně poprvé a výsledné snímky byly v mnoha případech na velmi vysoké úrovni.

To ostatně mohou potvrdit účastníci našich fotografických workshopů aktu Megapixelu. Mnoho z nich si pod naším vedením vyzkoušelo fotografovat akt úplně poprvé a výsledné fotografie byly v mnoha případech na velmi vysoké úrovni.

foto: Jozef Priczel / ...are you ready, boots?

Nápad, koncept, myšlenka

Na začátku každé dobré fotografie musí být nápad. V některých případech samozřejmě může hrát roli i štěstí a náhoda, když je fotograf ve správný čas na správném místě, ale to se focení aktů obvykle netýká. :) Málokdy vzniknou dobré snímky, když si fotograf řekne: „Tak NĚKAM půjdu, s NĚJAKOU MODELKOU (nebo modelem), ona bude NĚCO dělat, NĚJAK se tvářit a pózovat a já to přitom jednoduše VYFOTÍM.“

Neříkám, že z takového freestylu nemůže vzejít dobrý záběr, ale bývá to velmi krkolomný a zdlouhavý proces. Jestliže nemáte předem vytyčený cíl, jen těžko ve správnou chvíli zjistíte, že jste ho dosáhli.

Mnohem jednodušší a efektivnější je vymyslet si koncept, připravit si scénář a postupovat podle plánu. Fotograf, modelka i případný asistent, vizážistka nebo stylista se pak mají čeho držet a všichni vědí, kdy mají hotovo – jdou si totiž za konkrétním cílem, za danou fotografií nebo celým fotosouborem.

foto: Martin Kubečka / https://www.megapixel.cz/foto/1460

Když nepostupujete podle plánu, obvykle to sklouzne k tomu, že začnete vymýšlet hlouposti, musíte nafotit stovky záběrů a pak doufat, že jeden či dva z nich budou zajímavé. Na druhou stranu existují fotografové, kteří dávají přednost podobným „punkovým“ způsobům práce. Ti už ale mají obvykle něco nafoceno, a tak dokážou získat perfektní záběr i z naprosté improvizace.

Když se budete držet plánu, dokážete mnohem lépe posoudit stav věci a říct si: „Ano, tohle je ta fotka, pro kterou jsem si přišel, takže máme hotovo.“ Čím dřív ten okamžik přijde, tím lépe. Může se stát, že to bude trvat 3 hodiny, ale pokud jste na to měli vy i model/ka vyhrazený čas, pořád je to úspěch. Stejně tak ale můžete skončit po deseti minutách – ušetříte čas a jdete domů, případně můžete zkusit více variant, experimenty nebo improvizaci. Důležité je, že i kdyby z toho už nic zajímavého nevzešlo, tu hlavní fotku, kvůli které jste ten den vstali z postele, máte „v kufru“, takže můžete být spokojeni.

foto: Karolina Ryvolová / Shade

Články související s nápady, konceptem a stavebními prvky fotografie

Výběr modelky

Velmi důležitým bodem plánu je bezesporu výběr modelky. Ta by měla zapadat do vašeho konceptu, aby vše fungovalo v harmonii i s ostatními prvky.

Velkou roli při výběru hraje nejen výška, délka a barva vlasů či tělesné proporce, ale také například schopnost či pružnost zaujmout požadované pózy. Stejně tak jsou důležité zkušenosti a výrazové schopnosti, protože i ty hrají ve výsledném obraze obrovskou roli.

Na náročnější projekty se vyplatí sehnat zkušenější modelku. Ta vám může ušetřit spoustu času, práce i starostí. Na „domácí cvičení“ pak stačí méně zkušená modelka, pro kterou mohou být motivací výsledné fotografie do portfolia. Nebo to alespoň vyjde levněji.

Počítejte s tím, že většina modelek si za spolupráci na aktech nechá zaplatit, což je logické. Honorář modelky se pak liší v závislosti na jejích zkušenostech a renomé.

foto: Marek Juras / Etuda s elipsou

V některých případech mohou i zkušenější modelky přistoupit na formu TFP, tedy focení zdarma (modelka investuje svůj čas a zkušenosti a fotograf jí na oplátku poskytne fotografie do portfolia). Obvykle jde ale o spolupráci se zkušenějšími fotografy, kdy modelku zaujme daný projekt nebo chce být v portfoliu dotyčného autora.

Začínajícím fotografům se může zdát těžké sehnat modela nebo modelku na fotografování aktů. V době internetu to ale zase tak složité není. Na sociálních sítích existuje mnoho skupin zaměřujících se na poptávku a nabídku modelingových služeb. Dalším zdrojem jsou modelingové agentury (jejich služby bývají dražší, takže se vyplatí spíše u komerčních zakázek) a v neposlední řadě weby, kde mají modelky svá portfolia a fotograf si může vybrat. K nejznámějším patří www.fotopatracka.cz.

foto: Martin Lukeš / Extase

Články související s fotografováním aktů

Psychologie, etika, přešlapy a varovné signály (red flags)

I když seženete skvělou modelku, která přesně zapadá do vašeho konceptu, ještě to zdaleka neznamená, že máte vyhráno. Váš přístup, chování nebo špatná komunikace jí mohou práci znechutit nebo ji dokonce odradit. Vzhledem k tomu, že je focení aktu z určitého úhlu pohledu choulostivá záležitost, je dobré se vyvarovat určitých přešlapů. Hlavním důvodem je to, že z „rozhozené“ modelky nikdy nedostanete pózy ani výrazy, které potřebujete. Navíc je tuzemský fotografický rybníček poměrně malý – pokud se o vás začne šířit negativní šuškanda, může se stát, že budete další modelky shánět jen velmi těžko.

foto: Tomáš Rücker / K

Pár rad a tipů, na co myslet a čeho se vyvarovat při komunikaci s modelkou:

Otevřenost a seznámení s konceptem

Hned od začátku seznamte modelku s celým konceptem. Vysvětlete jí, o co vám ve výsledných fotografiích jde, jakou budou mít atmosféru a kde a jak budou prezentovány. Čím lépe bude modelka předem informovaná, tím lépe se může na focení připravit i z hlediska prádla, rekvizit, líčení či účesu. Pokud od začátku získá pocit, že je v projektu partnerem, bude brát focení vážněji a bude se jí s vámi lépe spolupracovat. Zkušenější modelky navíc mohou přispět vlastním názorem, který koncept posune ještě výše.

foto: Karolina Ryvolová / Tree

Co je opravdu klíčové si s modelkou vyjasnit hned při prvním kontaktu, je to, o jakou formu aktu půjde – zda o jemnější uměleckou formu, nebo o něco odvážnějšího. Stejně tak je nutné uvést, zda budete fotit jen určité partie, nebo bude vidět celá postava a obličej. Důležité je i následné využití fotografií: zda jde o snímky pouze do vašeho portfolia, na výstavu, do soutěže, nebo pro komerční účely (reklama, kniha, kalendář). U komerčního využití jsou honoráře samozřejmě mnohonásobně vyšší a vše by mělo být ošetřeno písemnou smlouvou se všemi náležitostmi.

foto: Marek Koláček / Sandra

Na modelky se nesahá!!

Jedním z největších varovných signálů (red flags) pro modelky je, když se jich fotograf začne dotýkat – i kdyby to mělo být kvůli pózování, úpravě vlasů, šperků, oblečení nebo rekvizit. Byť mohou být vaše úmysly sebevíc čisté, pro mnohé modelky je to alarmující a začnou být ve střehu. Místo na výraz a pózu se pak soustředí na obavy z toho, co přijde dál. Pokud při focení není přítomný vizážista nebo stylista, vždy se nejprve zeptejte, zda můžete úpravu provést, nebo se domluvte, aby se modelka upravila sama. Každá to má nastavené jinak a i touto otázkou dáváte najevo, že respektujete její osobní hranice.

foto: Martin Veverka / Nikol

„Tak se nějak postav a něco dělej“

Další věcí, kterou modelky doslova nesnáší, je přenesení role „režiséra“ na ně. Modelku byste měli neustále vést – z hlediska pózy, výrazu i stylingu. Ona nevidí myšlenku, kterou máte v hlavě, a vy ji k ní musíte dovést. Zkušenější modelky sice umí zapózovat, ale ani v divadle režisér neřekne hercům: „Tak něco hrajte.“ Seznámí je se scénářem i rolí a krok za krokem představení pilují. Stejně by to mělo fungovat i při samotném focení.

foto: Hana Merunková / Adventní

Mluvte s modelkou a informujte ji o jednotlivých krocích

Spousta modelek nemá ráda, když s nimi fotograf během focení nemluví a ony nevědí, co se děje. Kromě toho, že skvěle funguje pozitivní psychologie (chválit a povzbuzovat), je dobré modelku průběžně informovat o tom, co právě děláte. Ona neví, zda vám úprava světel zabere půl minuty, nebo čtvrt hodiny, a bude zbytečně stát na značce. Při delší pauze jí řekněte, ať si odpočine. Stejně tak když děláte zkušební záběry na nastavení světla, dejte jí to vědět – ví pak, že fotky nepoužijete a nemusí podávat stoprocentní výkon. Neuzavírejte se do sebe ani při nastavování techniky; stačí říct: „Dej si pauzu, vyladím si nastavení a za chvilku pokračujeme.“ Nejhorší je mlčící fotograf.

foto: David Stana / ...

Pozor na krkolomné pózy

Častým problémem bývá požadavek na pózu odkoukanou z knihy nebo internetu. Opomíjí se přitom, že modelka může mít úplně jiné tělesné proporce a že mnohé krkolomné pózy běžný člověk vůbec nedokáže zaujmout. Takové snímky často vznikají s trénovanými tanečnicemi, baletkami či gymnastkami – klientka nebo začínající modelka je prostě nezvládne.

I když modelka pózu fyzicky zvládne, udrží ji často jen pár vteřin. Pokud v tu chvíli přenastavujete fotoaparát nebo prohlížíte fotky, zbytečně ji vyčerpáváte. Je výhodné domluvit si jasné signály (např. „póza – fotíme“ / „stop – odpočinek“). Pokud modelku fyzicky odrovnáte během prvních minut, na několikahodinové focení můžete zapomenout.

foto: Stano Fehér / Samota

Buďte pozorní a ohleduplní

Pozorností a galantností nikdy nic nezkazíte. Udomácněte si fakt, že vaše pozice nejsou zcela vyrovnané: vy jste režisér, stojíte oblečení za fotoaparátem, zatímco modelka je před vámi odhalená. Musíte si udržet vůdčí roli, ale zároveň dbát na její komfort. Zatímco vy jste v teple a obutí, bosé modelce může být zima od nohou, nebo naopak horko pod studiovými světly. Ptejte se jí, zda se cítí dobře, zda nemá žízeň nebo nechce pauzu. Každá modelka také ocení drobné občerstvení (voda, ovoce apod.).

foto: Josef Mirovský / Untitled

Pozor na přílišné lichotky a hloupé poznámky

Na druhou stranu to nepřehánějte s přehnanými lichotkami a vyvarujte se nevhodných či rádoby vtipných poznámek. Přesně to bývá spouštěčem pochybností, zda vám jde skutečně jen o fotografování. A nervózní či uzavřená modelka neodvede svou práci naplno.

foto: Štěpánka Jáchymová / Ledová

Ukazujte během focení výsledné fotografie

Ukazovat fotky modelce přímo během focení se mi mnohokrát osvědčilo. Budujete tím důvěru, že vám jde skutečně o dobré snímky, a dáváte jí najevo, že je plnohodnotnou součástí týmu. Navíc tím předcházíte profesní slepotě – modelka si může všimnout drobného nelichotivého detailu nebo pózy, kterou lze hned na místě opravit. Když si toho všimnete až doma u počítače, bývá už pozdě.

foto: Tomáš Rücker / LandArtNude

Nechte si výstupy schválit ještě před zveřejněním

S tím souvisí ještě jedna velmi důležitá věc – autorizace zveřejňovaných fotografií. Pokud nemáte detailně ošetřenou smlouvu, může modelka souhlas se zveřejněním ve většině případů odvolat (a to i zpětně). Nejlepší je hrát čistou hru, vybrané snímky jí předem ukázat a nechat si je schválit. Vyhnete se tak zbytečným dohadům a třenicím.

foto: Hynek Čermák / Horko

Rekvizity

Důležitým prvkem na mnoha aktech bývají rekvizity a doplňky. K těm patří šaty odhalující jen určité partie, spodní prádlo, obuv, klobouky, šátky, rukavice, punčochy či šperky. Pomáhají dotvořit stylizaci a atmosféru fotografie. Zajistěte si vše potřebné předem, abyste nemuseli ustupovat z plánu nebo improvizovat, což většinou vede ke snížení hodnoty výsledného snímku. I s výpůjčkou rekvizit vám může pomoci modelka, pokud bude znát váš plán dopředu.

Martin Veverka / Nikol

Technika

Akt je svým způsobem umělecký žánr, u kterého na rozdíl od jiných disciplín nestojí na prvním místě technická kvalita jako taková. Mnohem důležitější je obsah a forma. Dobrá aktová fotografie se tedy dá vyfotit i se základním vybavením.

Ideální jsou samozřejmě fotoaparáty s manuálním nastavením a výměnnými objektivy (dnes primárně bezzrcadlovky). Zda zvolíte větší snímač (Full-frame / FX) nebo menší (APS-C / M4/3), není až tak rozhodující. Větší snímač má sice lepší dynamický rozsah a detailnější kresbu, ale to vše lze dohnat precizním nasvícením a následným postprocesem.

foto: Miroslav Kirinovič / Lámání na kostce

Mnohem důležitější je již zmiňované manuální nastavení času, clony a citlivosti (ISO). To vám umožní kontrolovat časy udržitelné z ruky, pracovat s hloubkou ostrosti a v případě horších světelných podmínek dohnat světlo vyšší citlivostí.

Pokud chcete výrazněji odpíchnout pozadí od hlavního motivu (což se používá hlavně při focení v exteriéru), doporučuji objektiv s delším ohniskem (cca 70–200 mm) a ideálně se světelností f/1,8, f/2,0 nebo f/2,8.

foto: Werner W. / Emotions

Velkou roli hraje také výběr ohniskové vzdálenosti. Klasické akty se většinou fotí ohniskem mezi 35 mm až 70 mm. Delší ohnisko (200 mm až 300 mm) využijete při fotografování z větší vzdálenosti. Naopak pokud fotíte hodně zblízka nebo chcete obraz řízeně deformovat, lze použít i kratší ohnisko mezi 12 mm až 24 mm.

Zda zvolíte pevné ohnisko nebo zoom, je na vás. Zoomové objektivy jsou pohodlnější a umožňují snadno měnit odstup a perspektivu. Pevná skla většinou nabízejí lepší světelnost, práci s menší hloubkou ostrosti a o něco ostřejší kresbu. U prémiových řad zoomů je však tento rozdíl již zanedbatelný.

foto: Martin Podlas / Eliška

Články související s výběrem techniky a objektivů na akt

foto: Otakar Metlička / Mramorové sochy najednou mluví

Lokace

Primárním motivem u fotografie aktu je lidské tělo. To ale může být zasazené do nejrůznějšího prostředí či kulis. Fotograf by si měl proto předem rozmyslet, zda prostředí potlačí úplně a zachytí pouze křivky těla, nebo zda bude prostředí výraznou součástí celého konceptu. V prvním případě je to snazší – vystačíte si s neutrální plochou a zdrojem světla (přirozeným či umělým). Tento styl se může zdát jednodušší, ale divák se u takových snímků více soustředí na detaily, takže snáze vyniknou drobné chyby či rušivé prvky.

foto: Marek Koláček / Indian

Zvolíte-li focení v exteriérových kulisách, počítejte s tím, že je to náročnější na kompozici, nasvícení i zajištění lokace. Akt se dá fotografovat ve starých továrnách, v baru, kavárně, hotelovém pokoji, v historických uličkách, lesích, na pláži či mořských útesech. Musíte však počítat s tím, že nahota na veřejnosti v lepším případě budí pohoršení a v horším může vyústit v přestupkové řízení (což bývá problém zejména v zahraničí). Proto je dobré danou lokalitu předem zvážit a zjistit si informace.

Optimální je fotografovat tam, kde uniknete pozornosti veřejnosti – schůdnou variantou bývá přírodní scenérie v lese či na horách, kde je menší pravděpodobnost, že někoho potkáte.

foto: Marek Juras / Sentinel

Pokud se přece jen rozhodnete fotografovat na veřejném místě, ověřte si, kdy je lokace nejméně frekventovaná. Výhodou je, když si místo předem prohlédnete, nastavíte si fotoaparát i světla a vyzkoušíte kompozici s oblečenou modelkou. Ostré focení pak zabere jen několik sekund či minut a máte hotovo dřív, než si okolí cokoliv uvědomí. Méně zkušeným fotografům doporučuji začínat na klidnějších lokacích.

foto: Karolina Ryvolová / Traped

Světla vhodná pro focení aktu

Nezbytnou součástí každé dobré fotky je správné nasvícení. U aktu, který stojí na kontrastech, plasticitě a hře světel a stínů, to platí dvojnásob. Fotograf světlem doslova modeluje lidské tělo a dává mu finální proporce. Často se pracuje s ostrými stíny, technikami high-key a low-key a vytvářením specifické atmosféry.

Pro fotografování aktu lze použít všechny typy světla: denní světlo, odrazné desky, oheň, žárovky či zářivky, externí blesky, studiová trvalá i záblesková světla nebo LED panely. Vždy záleží na tom, jaké atmosféry chcete dosáhnout a co na fotografii chcete odhalit nebo naopak skrýt.

Články související s používáním světla

fot: Pavlína Streinz / ...a noc byla plná hvězd

Zpracování fotografií aktu (postproces)

Posledním krokem je postproces. Není důležité, zda pracujete ve Photoshopu, Lightroomu, Zoneru nebo Gimpu – hlavní je dostat ze snímku požadovaný výsledek.

Zásadní je fotografovat do formátu RAW. Scéna může obsahovat velmi jemné přechody barev, světel a stínů, které nekomprimovaný formát zachová v mnohem vyšší kvalitě. Při vyvolání RAWu navíc získáte podstatně více informací z podexponovaných i přeexponovaných míst a vyhnete se ztrátě kvality při případném tisku.