Fotografování jídla - rozhovor s Karlem Kitou Rozhovory

Fotografování jídla - rozhovor s Karlem Kitou

Martin LukešAktualizováno: 28. 1. 2016 v 18:26 • Rubrika: Rozhovory

Karel Kita je garantem právě probíhajícího soutěžního kola s názvem Dobrou chuť! Spolupracoval na knihách Jitky Rákosníkové­ Česká kuchařka, na kuchařce Divotvorný hrnec Jaroslava Sapíka a knize Mimibazar na talíři ve spolupráci s celebrity šéfkuchařem Romanem Hadrbolcem. Pro nakladatelství Pinguin London fotografoval piva českých pivovarů. Podílel se na různých dalších projektech regionálních kuchařek a restaurací a špičkových hotelů. Při své práci specialisty na kulinářskou fotografii se setkal a fotografoval s šéfkuchaři jako například Gordon Ramsey, Ken Hom, Uwe Michel, John Wood, Roman Paulus, Jaroslav Sapík, Mirka van Gils Slavíková, Jiří Štift, Roman Hadrbolec.

Co Vás přivedlo k fotografování jídla? Bylo to zprvu jen focení pro získání zkušeností, nebo hned přišla nějaká zakázka?

Stalo se to asi jako každému z nás, kdy byl hozen do neznámého s minimálním proškolením. V redakci jsem do té doby dělal reportáže a obecně události. Jednou se stalo, že nebyl nikdo jiný k dispozici a já musel jít fotit do hotelové restaurace menu šéfkuchaře (příkazem shora, jsem přece fotograf).

Prvoligový foodstyling vypadá trochu jinak než focení doma a jídla jsou v podstatě mnohdy nekonzumovatelná. Prozraďte, něco ze zákulisí. Co se dělá jinak, než když si někdo chce vyfotit jídlo doma?

To je tak trochu mýtus. Techniky lakování a podobné kejkle zůstávají někde v minulosti. Použití najdou snad jen v reklamní fotce. Dnes se fotí jídlo z čerstvých surovin a je připravováno stejně jako pro konzumaci. Takže velký rozdíl mezi focením doma a „na place“ není. Na place se pouze šetří čas, proto některé jídla nejsou jedlá. Například husa se nepeče, ale předpeče a poté se na místě opálí kůrčička dozlatova horkovzdušnou pistolí. To doma nezkoušejte, tyto triky jsou prováděny zkušenými profesionály. Hrozí znehodnocení jídla, popřípadě zapálení husy a okolí... :)



Jak dlouho třeba trvá nafocení jednoho jídla, tedy včetně naaranžování?

Dle mých současných zkušeností trvá jeden záběr, nastavení a aranžování okolo 45 minut. To platí pro fotografování do časopisů, fotobanky a tzv. imagové fotografie pro hotely, restaurace. Záleží ovšem na zadání. U obalů a reklamní fotografie to může trvat mnohem déle.


Aranžujete ho sám, nebo to dělá kuchař, případně nějaký stylista?

Správně je A) B) i C). Je to podle situace. Někdy není nutné mít kolem sebe nikoho a někdy se neobejdete, co do počtu, bez filmového štábu.

A celkový koncept fotografie, jako pozadí, různé rekvizity, podklad do toho nějak mluvíte?

Určitě bych měl režírovat všechny prvky nutné pro dobrý záběr. Je dobré vybrat si a mít tým, s kterým si rozumíte a máte ke všem absolutní důvěru, sníží se tím třecí plochy a zklamání. V opačném případě to nedopadá vždy dobře. Výsledek totiž bude tak silný jako nejslabší článek řetězu (zadavatel) ­ fotograf – foodstylista – dekorstylista – produkční – grafik – (tiskař). To si myslím, že je největší slabina nejen nás v ČR a nejen u focení.



Fotografujete vždy v ateliéru, nebo i v „terénu“?

Převážně je to v terénu. Ateliér s denním světlem a kredenci plnými rekvizit je úžasná věc, ale je to jen pro určitý druh práce jako jsou například kuchařské knihy. Taky po čase začínají fotografie z jednoho místa díky podobnosti světelných podmínek, rekvizit podobat jedna druhé. Přemísťování nutí fotografa improvizovat, přemýšlet a tvořit.

Jakou techniku používáte?

Záblesky používám od Bowens, osvědčili se hlavně výdrží a pevnosti konstrukce při častém převážení. Se záblesky mohu kontrolovat scénu a dá se dosáhnout předem očekávaného výsledku. Pokud je to možné, fotím při denním světle a používám odrazné desky Lastolite několika velikostí, zrcátka. Fotoaparát beru, který zrovna přijde pod ruku. Nelpím na značce, ale vím která kombinace tělo - ­objektiv dosáhne požadovaného výsledku. Snažím se o jednoduchost i co se týče vybavení a jeho počtu.

Vzpomenete si, jaká zakázka byla pro vás v tomto oboru nejtěžší?

Vždy se všichni zapotíme u obalů, kdy se fotka MUSÍ vlézt do nastavených mantinelů a každý záběr prochází několika stupňovým schvalováním. Uf.

A jaká focení považujete za ta nejzajímavější?

Kniha nebo časopis, pokud je možné protkat záběry jídla příběhem, nebo­ fotoreportáží.

Na čem jste pracoval naposledy, nebo na jaké focení se chystáte v nejbližší době?

Poslední větší věc spojená s jídlem, byla skvělá kuchařka Mimibazar na talíři s Romanem Hadrbolcem. U nás doma je nejohmatanější. Jinak poté mi přicházely projekty z architektury nebo deska Srdcebeat od kapely Kryštof. Nyní se soustředím spíše na osobní umělecké projekty, abych ještě rozjel více svou disociaci osobnosti mezi komerční fotografií a uměním.



Protože fotíte jídlo, nabízí se otázka jestli sám vaříte? 

Velmi rád bych uměl, ale neumím. Spoustu zkušeností nebo spíše postřehů z oboru jsem cestou nabral. Sleduji také nové knihy, pořady a internet. Má žena mi říká, že jsem kuchař teoretik. Kecám do toho a sám to uvařit neumím.

Jakou kuchyni máte nejraději, nebo jaká máte oblíbená jídla?

Mám rád zevropštěnou asijskou kuchyni (bez neočekávaných překvapení). Ale jinak mám rád jídla z kvalitních surovin a dobře připravená.

A jaká jídla fotíte nejraději?

Taková, která se dají po focení sníst, což je většina.



Bylo nějaké jídlo, se kterým jste si při focení nevěděl rady?

Ano, ústřice. Nakoupili jsme ústřice na trhu, ale neuměli jsme je otevřít. Pomohla kniha Passion for Seafood od Gordona Ramseye, kterou věnoval Gordon mé ženě, když jsem fotil v jeho restauraci v Hilton Creek Dubai. Ještěže jsme ji měli doma, pak už to šlo celkem snadno.

Kromě jídla fotíte taky na zakázku architekturu. To je zcela odlišný obor. Co je těžší a co vás baví víc?

Baví mě obě specializace, každá má své kouzlo. Vnímám co je těžší, jen když musím přenášet světla a vybavení k focení jídla a nebo u architektury, když tahám bytelný stativ a brašnu kilometry kvůli záběru v exteriéru, či po nekonečných schodech budovy.

V čem jsou tyto dva žánry podobné?

Ano, jsou si podobné, většinou se vám objekt při focení nehýbá a nepotřebuje pauzu na cigaretku nebo přelíčení.



Kulinářství je do určité míry módní záležitostí. Ovlivňují tyto trendy nějak i focení jídla?

Já bych to ze svého pohledu malinko poupravil, zájem o kulinařinu byl asi vždy. Kdo by si rád na něčem dobrém nepochutnal. Rozvoj vizuální podoby publikovaných tiskovin a posouvání měřítek a nové trendy s neutuchajícím zájmem o kulinařinu souvisí. Trendy ve focení a stylingu jídla jsou a budou, tak jako v módě. Za důležité považuji trendy spíše vytvářet, aby člověk tvůrčím způsobem nezakrněl, než se trendy nechat vést.

Boom TV pořadů a „výroba“ kuchařských hvězd u nás začala o mnoho později. V USA už dávno před „Ano, šéfe“ byla objevena síla pořadů o jídle (French Chef, 1963) s Julií Child, a nebo livestylový kanál Marthy Steward. V UK například od roku 1994 běžely na BBC pořady s Ainsley Harriottem Ready Steady Cook, později vyšly hvězdy typu Gordon Ramsey a Jamie Oliver.

Další velmoc propagace zážitkového vaření je určitě Austrálie s Donnou Hay. Myslím, že to začalo u nás s vydáním prvního čísla Apetitu v roce 2004, pak už to nabíralo jen obrátky. Vznikaly nové pořady, časopisy, publikace o jídle, v některých případech kvalitativně na srovnatelné úrovni se světem a navíc originální, jako série Kouzlo... Romana Vaňka. Bohužel, musím si postesknout, mnoho věcí pro rychlé peníze a slávu bylo pouhým „copycatem“ zahraničních projektů, nebo se stalo postrachem knihovniček a vysílacích časů v TV. Pro příklad, za mě to je Kuchařka Vaříme s Láďou Hruškou. Levně a chutně Ládi Hrušky nebo pořad Prostřeno a další podobné tragedie, které do kulinařiny asi nepatří.



Co byste poradil lidem, kteří chtějí s focením jídla začít?

Tak jako u jiných činností, odhodlat se a udělat to. Nastudovat si téma, podívat se co dělají ti nejlepší do knih kuchařek, na internet. Udělat si průzkum na netu jak se co dělá, fotí. Kde a kdo jsou specialisté. Nebo, tak jako se to stalo u mě, dejte tomu volný průběh.

A dotaz na závěr. Mnoho lidí zajímá, jestli fotograf při vyfocení jídlo také ochutná? Prozraďte jak to je...

Samozřejmě, proto to rádi připravujeme a fotíme. Na konci téměř každého focení je hostina, no která práce to nabídne? :)


Každý, kdo by se chtěl něco přiučit od Karla Kity, který je skutečným mistrem ve svém oboru, může navštívit jeho exkluzivní workshop.

Kulinářská fotografie dle Karla Kity

Kulinářská fotografie dle Karla Kity



Vložit nový komentář

: *

:

: *


Tip: odkaz na konkrétní komentář vytvoříte tak, že napíšete jeho číslo do hranatých závorek. Příklad: [1] na webu zobrazí odkaz na komentář číslo 1

Komentáře slouží ke zveřejnění vašeho názoru, děkujeme za vaše příspěvky. Jako provozovatelé této diskuse si vyhrazujeme právo na odstranění nevhodných komentářů.


Související články

Doporučené produkty

Doporučené stránky

  • Jak fotit reklamu

    Za několik posledních desítek let se stala reklamní fotografie doslova fenoménem. Troufám si dokonce říci, že je to v současné době asi…

  • Rok s Megapixelem 2016

    Zapojte se s námi do již 3. ročníku fotografické soutěže o nejlepšího fotografa roku 2016. I letos jsme si pro vás připravili 12 soutěžních kol,…

Fotografie z galerie

Přejít do galerie

Související články

Nejbližší události

Nové recenze

Přihlásit

Přihlásit pomocí Facebooku

nebo e-mailem


Košík

Způsoby doručení

Doprava zdarma od 10 000 Kč

Nahrát fotku

Do fotosběrny Do galerie

Do fotosběrnyDo galerie

Používáme cookies, abychom Vám mohli nabídnout nejlepší možné služby na našich webových stránkách. Dozvědět se víc.
Souhlasím