Fotografování jídla - rozhovor s Karlem Kitou

Co Vás přivedlo k fotografování jídla? Bylo to zprvu jen focení pro získání zkušeností, nebo hned přišla nějaká zakázka?

Stalo se to asi jako každému z nás, kdy byl hozen do neznámého s minimálním proškolením. V redakci jsem do té doby dělal reportáže a obecně události. Jednou se stalo, že nebyl nikdo jiný k dispozici a já musel jít fotit do hotelové restaurace menu šéfkuchaře (příkazem shora, jsem přece fotograf).

Prvoligový foodstyling vypadá trochu jinak než focení doma a jídla jsou v podstatě mnohdy nekonzumovatelná. Prozraďte, něco ze zákulisí. Co se dělá jinak, než když si někdo chce vyfotit jídlo doma?

To je tak trochu mýtus. Techniky lakování a podobné kejkle zůstávají někde v minulosti. Použití najdou snad jen v reklamní fotce. Dnes se fotí jídlo z čerstvých surovin a je připravováno stejně jako pro konzumaci. Takže velký rozdíl mezi focením doma a „na place“ není. Na place se pouze šetří čas, proto některé jídla nejsou jedlá. Například husa se nepeče, ale předpeče a poté se na místě opálí kůrčička dozlatova horkovzdušnou pistolí. To doma nezkoušejte, tyto triky jsou prováděny zkušenými profesionály. Hrozí znehodnocení jídla, popřípadě zapálení husy a okolí... :)

Jak dlouho třeba trvá nafocení jednoho jídla, tedy včetně naaranžování?

Dle mých současných zkušeností trvá jeden záběr, nastavení a aranžování okolo 45 minut. To platí pro fotografování do časopisů, fotobanky a tzv. imagové fotografie pro hotely, restaurace. Záleží ovšem na zadání. U obalů a reklamní fotografie to může trvat mnohem déle.


Aranžujete ho sám, nebo to dělá kuchař, případně nějaký stylista?

Správně je A) B) i C). Je to podle situace. Někdy není nutné mít kolem sebe nikoho a někdy se neobejdete, co do počtu, bez filmového štábu.

A celkový koncept fotografie, jako pozadí, různé rekvizity, podklad do toho nějak mluvíte?

Určitě bych měl režírovat všechny prvky nutné pro dobrý záběr. Je dobré vybrat si a mít tým, s kterým si rozumíte a máte ke všem absolutní důvěru, sníží se tím třecí plochy a zklamání. V opačném případě to nedopadá vždy dobře. Výsledek totiž bude tak silný jako nejslabší článek řetězu (zadavatel) ­ fotograf – foodstylista – dekorstylista – produkční – grafik – (tiskař). To si myslím, že je největší slabina nejen nás v ČR a nejen u focení.

Fotografujete vždy v ateliéru, nebo i v „terénu“?

Převážně je to v terénu. Ateliér s denním světlem a kredenci plnými rekvizit je úžasná věc, ale je to jen pro určitý druh práce jako jsou například kuchařské knihy. Taky po čase začínají fotografie z jednoho místa díky podobnosti světelných podmínek, rekvizit podobat jedna druhé. Přemísťování nutí fotografa improvizovat, přemýšlet a tvořit.

Jakou techniku používáte?

Záblesky používám od Bowens, osvědčili se hlavně výdrží a pevnosti konstrukce při častém převážení. Se záblesky mohu kontrolovat scénu a dá se dosáhnout předem očekávaného výsledku. Pokud je to možné, fotím při denním světle a používám odrazné desky Lastolite několika velikostí, zrcátka. Fotoaparát beru, který zrovna přijde pod ruku. Nelpím na značce, ale vím která kombinace tělo - ­objektiv dosáhne požadovaného výsledku. Snažím se o jednoduchost i co se týče vybavení a jeho počtu.

• Canon EOS 5D Mark II tělo
• Sigma 50mm f/1,4 DG HSM Art pro Canon
• Sigma 105mm F 2,8 EX DG MACRO pro Canon + utěrka Sigma zdarma!

Vzpomenete si, jaká zakázka byla pro vás v tomto oboru nejtěžší?

Vždy se všichni zapotíme u obalů, kdy se fotka MUSÍ vlézt do nastavených mantinelů a každý záběr prochází několika stupňovým schvalováním. Uf.

A jaká focení považujete za ta nejzajímavější?

Kniha nebo časopis, pokud je možné protkat záběry jídla příběhem, nebo­ fotoreportáží.

Na čem jste pracoval naposledy, nebo na jaké focení se chystáte v nejbližší době?

Poslední větší věc spojená s jídlem, byla skvělá kuchařka Mimibazar na talíři s Romanem Hadrbolcem. U nás doma je nejohmatanější. Jinak poté mi přicházely projekty z architektury nebo deska Srdcebeat od kapely Kryštof. Nyní se soustředím spíše na osobní umělecké projekty, abych ještě rozjel více svou disociaci osobnosti mezi komerční fotografií a uměním.

Protože fotíte jídlo, nabízí se otázka jestli sám vaříte? 

Velmi rád bych uměl, ale neumím. Spoustu zkušeností nebo spíše postřehů z oboru jsem cestou nabral. Sleduji také nové knihy, pořady a internet. Má žena mi říká, že jsem kuchař teoretik. Kecám do toho a sám to uvařit neumím.

Jakou kuchyni máte nejraději, nebo jaká máte oblíbená jídla?

Mám rád zevropštěnou asijskou kuchyni (bez neočekávaných překvapení). Ale jinak mám rád jídla z kvalitních surovin a dobře připravená.

A jaká jídla fotíte nejraději?

Taková, která se dají po focení sníst, což je většina.

Bylo nějaké jídlo, se kterým jste si při focení nevěděl rady?

Ano, ústřice. Nakoupili jsme ústřice na trhu, ale neuměli jsme je otevřít. Pomohla kniha Passion for Seafood od Gordona Ramseye, kterou věnoval Gordon mé ženě, když jsem fotil v jeho restauraci v Hilton Creek Dubai. Ještěže jsme ji měli doma, pak už to šlo celkem snadno.

Kromě jídla fotíte taky na zakázku architekturu. To je zcela odlišný obor. Co je těžší a co vás baví víc?

Baví mě obě specializace, každá má své kouzlo. Vnímám co je těžší, jen když musím přenášet světla a vybavení k focení jídla a nebo u architektury, když tahám bytelný stativ a brašnu kilometry kvůli záběru v exteriéru, či po nekonečných schodech budovy.

V čem jsou tyto dva žánry podobné?

Ano, jsou si podobné, většinou se vám objekt při focení nehýbá a nepotřebuje pauzu na cigaretku nebo přelíčení.

Kulinářství je do určité míry módní záležitostí. Ovlivňují tyto trendy nějak i focení jídla?

Já bych to ze svého pohledu malinko poupravil, zájem o kulinařinu byl asi vždy. Kdo by si rád na něčem dobrém nepochutnal. Rozvoj vizuální podoby publikovaných tiskovin a posouvání měřítek a nové trendy s neutuchajícím zájmem o kulinařinu souvisí. Trendy ve focení a stylingu jídla jsou a budou, tak jako v módě. Za důležité považuji trendy spíše vytvářet, aby člověk tvůrčím způsobem nezakrněl, než se trendy nechat vést.

Boom TV pořadů a „výroba“ kuchařských hvězd u nás začala o mnoho později. V USA už dávno před „Ano, šéfe“ byla objevena síla pořadů o jídle (French Chef, 1963) s Julií Child, a nebo livestylový kanál Marthy Steward. V UK například od roku 1994 běžely na BBC pořady s Ainsley Harriottem Ready Steady Cook, později vyšly hvězdy typu Gordon Ramsey a Jamie Oliver.

Další velmoc propagace zážitkového vaření je určitě Austrálie s Donnou Hay. Myslím, že to začalo u nás s vydáním prvního čísla Apetitu v roce 2004, pak už to nabíralo jen obrátky. Vznikaly nové pořady, časopisy, publikace o jídle, v některých případech kvalitativně na srovnatelné úrovni se světem a navíc originální, jako série Kouzlo... Romana Vaňka. Bohužel, musím si postesknout, mnoho věcí pro rychlé peníze a slávu bylo pouhým „copycatem“ zahraničních projektů, nebo se stalo postrachem knihovniček a vysílacích časů v TV. Pro příklad, za mě to je Kuchařka Vaříme s Láďou Hruškou. Levně a chutně Ládi Hrušky nebo pořad Prostřeno a další podobné tragedie, které do kulinařiny asi nepatří.

Co byste poradil lidem, kteří chtějí s focením jídla začít?

Tak jako u jiných činností, odhodlat se a udělat to. Nastudovat si téma, podívat se co dělají ti nejlepší do knih kuchařek, na internet. Udělat si průzkum na netu jak se co dělá, fotí. Kde a kdo jsou specialisté. Nebo, tak jako se to stalo u mě, dejte tomu volný průběh.

A dotaz na závěr. Mnoho lidí zajímá, jestli fotograf při vyfocení jídlo také ochutná? Prozraďte jak to je...

Samozřejmě, proto to rádi připravujeme a fotíme. Na konci téměř každého focení je hostina, no která práce to nabídne? :)

Každému, kdo by se chtěl věnovat tomuto oboru, mohu doporučit exkluzivní workshop profesionálního food fotografa Marka Kučery, který je skutečným mistrem ve svém oboru a spolupracuje například na kuchařských knihách Zdeňka Pohlreicha.

Workshop - Fotografování jídla s Markem Kučerou