Fotoporadna

Fotografování zvířat v pohybu - rady, tipy a triky z Fotoporadny Megapixel

Martin Lukeš • Aktualizováno: 25. 5. 2026 v 9:36 • Rubrika: Fotoporadna

Fotografování zvířat v pohybu - rady, tipy a triky z Fotoporadny Megapixel

V květnovém kole naší velké fotosoutěže Rok s Megapixelem 2026 se věnujeme fotografování zvířátek všeho druhu. Podmínkou ale je, že musí jít o dynamické a akční snímky v pohybu. To není zrovna jednoduchá disciplína, a tak nebude od věci zopakovat si pár základních pouček a triků, jak se co nejlépe vypořádat s pohybovou fotografií. Takže tady jsou...

foto: Robert Adamec / Vlha pestrá

Alfou a omegou focení pohybu je délka expozice, tedy čas závěrky

Jedním z klasických principů fotografování pohybu obecně je jeho zmrazení. Zastavit na fotografii pohybující se objekty není nijak složité. Stačí nastavit tak krátký čas závěrky, aby dráha, kterou pohyb opíše, nebyla na snímku lidským okem patrná. K tomu se používají tzv. krátké expoziční časy. Pro tento termín neexistuje přesná definice, ale obecně se za krátké časy považují hodnoty 1/100 sekundy a kratší, tedy např. 1/250 s, 1/800 s, 1/2000 s, 1/8000 s atd.

foto: Jan Kubica / Úspěšný lovec

Pokud nemáte s fotografováním pohybu žádné zkušenosti, lze se řídit jednoduchou šablonou.

Časy 1/100 s - 1/320 s

Tyto hodnoty zmrazí pomalejší a méně dynamický pohyb, jako je například chůze nebo jiná nepříliš rychlá činnost.

Časy 1/320 s - 1/1000 s

Rychlejší pohyb, jako je běh, let, nejrůznější sporty, stroje a dopravní prostředky.

Časy 1/1000s - 1/8000 s (nebo kratší při použití elektronické závěrky)

Velmi rychlé pohyby, trysk, extrémní sporty, závodní stroje, letadla atd.

foto: Jiří Lička / Golden eagle

Při fotografování pohybu nikdy nespoléhejte na žádný ze scénických režimů, včetně těch označených jako SPORT nebo ZVÍŘATA. Fotografie se sice může povést, ale většinou hodně záleží na světelných podmínkách. Chcete-li zachytit opravdu dobrý snímek, je nutné přepnout fotoaparát do režimu PREFERENCE ČASU (S nebo Tv), případně na plně MANUÁLNÍ režim (M). V obou případech lze zvolit konkrétní expoziční čas tak, abyste zmrazili jakýkoliv pohyb a vaše fotografie byly dokonale ostré.

foto: Jiří Večerník / Přesná muška

V módu Preference času si nastavíte požadovanou délku expozice, fotoaparát změří aktuální světlo a na základě toho automaticky dopočítá clonové číslo. V případě, že je světla hodně a hrozí přesvícení, nebo pokud fotoaparát příliš cloní, čímž zvyšuje hloubku ostrosti, a vy byste chtěli mít více rozostřené pozadí, stačí čas ještě o něco zkrátit. Tím uberete fotoaparátu světlo a on je nucen odclonit a zmenšit hloubku ostrosti.

foto: Milan Fiala / Jdeme domů

V opačném případě, kdy bude světla málo, začne blikat (nebo svítit červeně) clonové číslo. Pak je třeba zvednout citlivost, použít blesk nebo nasadit světelnější objektiv.

Plně manuální režim funguje na podobném principu. Nejprve si nastavíte požadovaný expoziční čas a k němu pak přiřadíte clonové číslo tak, aby se ručička expozimetru pohybovala kolem středu. V případě nedostatku světla zvednete citlivost.

foto: Milan Fiala / Konopka ze zahrady

Doporučené články k tomuto tématu:

foto: Jiří Heřmánek / Duel

Jak dohnat chybějící světlo?

Při focení na krátké expoziční časy se fotografové často potýkají s nedostatkem světla. I když jsou světelné podmínky relativně příznivé, při krátké expozici musí být světlo hodně silné, aby během setin až tisícin sekundy došlo k dostatečnému osvitu snímače. Jednoduše řečeno: krátkým časem potřebným ke zmrazení pohybu si světlo ubíráte a hrozí, že bude výsledná fotografie podexponovaná, tedy tmavá. Delší čas použít nelze, protože by došlo k rozmazání pohybu. Co tedy s tím? Možností je několik a vždy trochu záleží na konkrétní situaci a také na tom, co všechno máte aktuálně ve své fotobrašně.

foto: Helena Kučerová / Netopýr ušatý

Vyšší citlivost ISO

Jednou z nejsnazších možností, jak dohnat chybějící světlo, je zvednout citlivost ISO. Na fotografii tak zachováte přirozenou světelnou atmosféru i barvy. Nevýhodou je, že při vyšších citlivostech začne senzor generovat digitální šum a na fotografii se začne ztrácet ostrost, ubývat detaily a dochází k posunu barev i celkové degradaci obrazové kvality. Moderní digitální bezzrcadlovky ale mají velmi dobrý poměr signálu k šumu. Ten lze navíc částečně potlačit při následné editaci v počítači, zvláště pak když pracujete s nekomprimovaným formátem RAW.

foto: Ladislav Kovács / Baletka

Funkce Auto-ISO

Současné fotoaparáty disponují velmi praktickou funkcí, která se hodí jak při focení pohybu, tak i v situacích, kdy se velmi často mění světelné podmínky. Jde o režim automatické citlivosti. Největší potenciál má v kombinaci s manuálním režimem. V něm si nastavíte požadovanou délku expozice pro zmrazení nebo rozmázání pohybu, clonové číslo pro optimální hloubku ostrosti a ISO necháte na automatice. Ať už fotíte do stínu, protisvětla, nebo se rychle mění aktuální světelné podmínky, citlivost se automaticky dorovná vždy tak, aby byla expozice vyvážená.

foto: Marek Drha / Tváří v tvář (vysoká citlivost ISO 25 600)

Světelnější objektiv

Při častém fotografování dynamických snímků v horších světelných podmínkách obecně doporučuji světelnější objektivy s hodnotami f/2,8 a lepšími. Ty se hodí nejen na focení zvířat ve volné přírodě, ale i při focení sportu, koncertů, kulturních akcí a dalších reportáží. Světelnějším objektivem projde na snímač větší množství světla. To vám dovolí pracovat s kratšími časy a nižší citlivostí.

foto: Josef Šálek / Krásná zrzka

Externí blesk

Další možností, jak se vypořádat s chybějícím světlem, je použití externího systémového blesku. Jeho nevýhodou ale je, že dokáže nasvítit scénu pouze do omezené vzdálenosti. Navíc pokud fotografujete členitější scénu z hlediska prostoru, počítejte s tím, že popředí může být přesvícené a pozadí naopak tmavé. Výkon blesku totiž klesá se vzdáleností.

foto: Michal Berger / Fetch - (externí blesk funkce stroboskopu)

Doporučené články k tomuto tématu:

foto: Standa Michálek / Skokanka

Vneste do záběru kontrast zmraženého pohybu spolu s pohybovou neostrostí

Zmrazit na fotografii pohyb na 100 %, takže bude pohybující se objekt úplně strnulý, není vždy to nejlepší, co můžete při focení udělat, ať už jde o fotky zvířat, lidí, sportu nebo dopravních prostředků. Při extrémně krátkých časech jsou na fotce vidět detaily pohybu, které běžně člověk očima nemůže postřehnout. To může v některých případech působit až nepřirozeně.

foto: Josef Poláček / Bažant divoký

V některých případech proto může působit lépe, když se s o něco delším expozičním časem část pohybové neostrosti přizná. Tím vznikne určitý kontrast statického pozadí a máznutí určitých částí pohybujícího se objektu. Tím mohou být například špičky křídel ptáků, nohy běžících pejsků nebo kočkovitých šelem, vrtule letadla či protáčející se kola aut nebo motorek. Expoziční čas ale musí být tak akorát. Kdyby byl příliš dlouhý, došlo by k rozmazání celého objektu, což by v podstatě znamenalo nepovedenou fotografii.

foto: Milan Zygmunt / Talamanca hummingbird

Doporučené články k tomuto tématu:

foto: Věra Zikan / Šimon Guga s DB Spooknit Whiz

Používejte sekvenční snímání

Skvělou pomůckou při fotografování zvířat v pohybu je režim sekvenčního snímání. Současné modely zvládají pořídit i několik desítek snímků za vteřinu. Ze sekvence snímků si pak můžete vybrat ten, který zachycuje klíčový okamžik nebo má nejlepší kompozici. Většina modelů navíc umožňuje nastavení rychlosti sériového snímání, takže si můžete zvolit, zda chcete rychlejší, nebo pomalejší kadenci. Jen počítejte s tím, že čím více fotografií pořídíte, tím více času následně strávíte u počítače při jejich třídění.

Doporučené články k tomuto tématu:

Sekvenční snímání

foto: Marek Hladík / Sestup k řece Mara

Nastavte režim kontinuálního ostření (AF-C / AI SERVO / C-AF)

Jednou z nejčastějších fotografických chyb, které navíc nelze opravit dodatečně, je špatné zaostření. Při focení pohybu je to o to složitější, že nestačí jen správně zaostřit. Navíc je potřeba brát v potaz, že pohybující se objekt často mění v průběhu focení vzdálenost od fotoaparátu, přesněji řečeno od snímače, a tak může utéct z roviny zaostření. Problém řeší volba správného režimu ostření. Při focení pohybu je tím nejlepším tzv. kontinuální, tedy průběžné ostření, značené jako AF-C, případně C-AF, nebo AI SERVO u fotoaparátů Canon. Díky němu dokáže systém autofokusu sledovat pohybující se objekt a v reálném čase měnit rovinu zaostření. Fotograf má za úkol jedinou věc, a to udržet zaostřovací bod nebo skupinu bodů na fotografovaném objektu.

Doporučené články k tomuto tématu:

Ostření

foto: Markéta Malinčíková / Dante

Pracujte s pokročilým systémem ostření s detekcí zvířat (osob a dopravních prostředků)

Většina novějších bezzrcadlovek je vybavena velmi pokročilým systémem ostření, který je navíc podpořen prvky AI. Kromě kontinuálního ostření tak můžete ještě aktivovat automatickou detekci a sledování očí, obličejů a postav lidí, ale také dopravních prostředků, ptáků a dalších zvířat. Fotoaparát tak automaticky zaostří na klíčový objekt a sleduje ho, aniž byste se museli o něco starat. Pak už vám stačí jen zmáčknout spoušť. Díky těmto pokročilým funkcím je téměř nemožné pořídit chybně zaostřenou fotografii. Uvedený systém ostření je nejen velmi rychlý, ale zároveň i neuvěřitelně přesný.

foto: Josef Ducháč / Dudek Chocholatý s úlovkem

Vyzkoušejte funkci Pre-Burst, Pre-shooting nebo předběžný záznam

Někteří výrobci jdou s funkcemi, díky kterým nikdy neprošvihnete ten nejlepší záběr, ještě dál. Mnohé z nich jsou již na hranici kategorie sci-fi. Jednou z nich je například režim PRE-SHOOTING. Jde o mód, ve kterém fotoaparát zaznamenává scénu ještě předtím, než zmáčknete spoušť. Tato smyčka trvá obvykle v rozpětí několika desetin až nižších jednotek vteřin a neukládá se na paměťovou kartu, ale do vyrovnávací paměti, tzv. bufferu. Až ve chvíli, kdy zmáčknete spoušť, se na paměť uloží záběry z pořízené sekvence, ale také několik snímků z okamžiku předtím. To vám může zachránit situaci, kdy zareagujete pomaleji a ten nejlepší okamžik by byl jinak navždy ztracen.

foto: Lucie Nermuťová / Vášeň pro hru

Zvolte optimální způsob měření expozice

I když nastavíte správně expoziční hodnoty a také naprosto precizně zaostříte, nemusí přesto fotografie vyjít podle vašich představ. Klíčový objekt, ať už jde o zvířátko, člověka nebo nějaký dopravní prostředek, může být moc tmavý nebo naopak přesvícený, i když zbytek scény a pozadí vyjdou expozičně správně. Hodně záleží na tom, jak vysoký je kontrast daného objektu proti okolí, jakou má barvu a kolik světla odráží, a samozřejmě také na tom, které části fotografované scény jsou nasvícené a které jsou naopak ve stínu.

Zvláště pokud není scéna nasvícena rovnoměrně, je nutné, aby expozimetr ve fotoaparátu měřil světlo především na hlavním motivu, a ne na jeho okolí. A přesně k tomu slouží jednotlivé režimy měření expozice.

foto: Lucie Nermuťová / Ve skoku s radostí

Jestliže je v celé scéně rovnoměrné světlo a hlavní motiv navíc není nijak extrémně kontrastní proti pozadí, pak je ideální nechat celoplošné (zónové, maticové, matrix) měření. V případě, že fotografujete například tmavého pejska na světlém pozadí nebo naopak bílého pejska v tmavém prostředí, je lepší zvolit měření se zdůrazněným středem. A pokud je daný objekt na fotografii navíc hodně malý, je lepší přepnout na bodové měření expozice.

V obou těchto případech ale musíte počítat s tím, že hlavní motiv bude naexponovaný správně, ale zbytek scény bude přeexponovaný nebo naopak tmavý.

Doporučené články k tomuto tématu:

Režim MĚŘENÍ EXPOZICE

foto: Marcel Rebro / Na love soba

Pozor na elektronickou závěrku

Rozsah expozičních časů většiny pokročilejších fotoaparátů končí na hodnotě 1/8000 s. To bohatě stačí na zmrazení i extrémnějších rychlostí při pohybu. Některé modely jsou ale vybaveny elektronickou závěrkou, která posouvá rychlost sekvenčního focení a také hranici krátkých časů ještě dál. Pak lze exponovat na hodnoty 1/16 000 s, 1/32 000 s nebo dokonce 1/64 000 s. Tímto extrémně krátkým časem pak můžete zmrazit v podstatě jakkoliv rychlý objekt s tím, že ostré budou i ty nejmenší detaily.

foto: Radek Krystýn / Zimní výšlap

Je v tom ale jeden háček. U většiny fotoaparátů střední i vyšší třídy načítá snímač v módu elektronické závěrky obraz postupně, tedy po řádcích. Důvodem je omezená rychlost procesoru. Při focení rychle se pohybujících objektů pak dochází k tomu, že než snímač načte celou scénu, objekt změní polohu. Jednoduše řečeno: jinde bude, když snímač začne načítat obraz, a jinde, když se záznamem končí. Tento jev se označuje termínem Rolling Shutter efekt. Na fotografii se projeví tím, že se některé pohybující se části (nebo celé objekty) deformují do nepřirozených tvarů a proporcí. U nejdražších profesionálních fotoaparátů je už tento negativní jev potlačen, nebo dokonce úplně odstraněn.

Typickým příkladem tohoto efektu jsou fotografie s deformovaným tvarem závodních automobilů, rozsekané vrtule větráku, letadla nebo vrtulníku, ale také deformovaná křídla kolibříků nebo vážek.

Pokud byste se s ním setkali u svého přístroje, jediným řešením je přepnutí na klasickou mechanickou závěrku.

Doporučené články k tomuto tématu:

Mechanická a elektronická závěrka

foto: František Hromada / Tesne pred západom

Skryté funkce stabilizátoru

Při focení akčnějších záběrů musí být fotograf pohotový a často se dostává do situace, kdy je potřeba rychle změnit kompozici a perspektivu. To je důvod, proč se obvykle nefotí ze stativu, ale z ruky. Nabízelo by se tedy aktivovat stabilizátor obrazu, ať už jde o ten mechanický na snímači, nebo optický v objektivu. Myšlenka je to určitě správná, a zvláště pak, když fotografujete s velkým a těžkým teleobjektivem nebo na hranici časů, které se dají udržet z ruky, má stabilizátor určitě smysl.

foto: Ondřej Chvátal / Tygr ussurijský

Naráží to ale na princip jeho fungování. Při sledování zvířátka nebo jiného objektu reaguje stabilizátor tak, že jde do protisměru, aby vyrovnal a tlumil, tedy stabilizoval pohyb. Tím může dojít k jakémusi „brzdění“ celého systému, což může být svým způsobem kontraproduktivní. Z tohoto důvodu lze u některých optických i mechanických stabilizátorů nastavit pouze vertikální nebo horizontální směr a deaktivovat stabilizaci ve směru, kterým se pohybujete.

foto: Milan Fiala / Milan Fiala

U fotoaparátů a objektivů, které tuto možnost nemají, je pak mnohdy lepší stabilizátor vypnout. Obavy, že by mohla být fotografie rozmazaná, jsou při focení pohybu obvykle zbytečné. Krátký čas expozice kolem 1/500 s a kratší dokáže zmrazit nejen fotografovaný pohyb, ale i případný mikrotřes vašich rukou, takže fotka bude i bez stabilizace perfektně ostrá.

Doporučené články k tomuto tématu:

Stabilizátor obrazu

foto: Milan Fiala / Pozlacené ráno

Zvířata ve sportu

Pohyb zvířat, stejně jako jejich fotografování, by se dal rozdělit do dvou základních kategorií. Tou první je jejich přirozený pohyb, ať už jde o domácí mazlíčky nebo zvířectvo ve volné přírodě. V druhém případě jde o pohyb řízený člověkem, ať už přímo, nebo nepřímo. Sem spadají nejrůznější zvířecí sporty, jako jsou například dostihy, překážkový parkur, rodeo, psí agility, cirkusová vystoupení atd.

foto: Karel Cerha / Parkur

V tomto případě mnohdy nejde jen o zachycení pohybu samotného, ale také o vystižení určitého klíčového okamžiku. Jen pak bude vaše fotografie skutečně dobrá. A k tomu, abyste věděli, co je tím klíčovým okamžikem a kdy stojí za to zmáčknout spoušť, doporučuji nastudovat si daný sport, situaci nebo vystoupení. Ostatně je to podobné jako při focení zvířat ve volné přírodě. Nejlepší fotografie uloví ti, kteří mají nastudované a přečtené návyky a chování zvířat. Ostatně to ale platí v každém fotografickém žánru a ten, kdo je připraven, není překvapen.