Fotografujeme děti v interiéru (1. část)

Když přišlo na řadu téma focení dětí, byl jsem rád. Už jen proto, že se posledních pár let hodně věnuji právě rodinné fotografii. Na druhou stranu už jsem daným žánrem trochu unaven, takže změnu v podobě psaní o rodinné fotografii (namísto jejího focení) jsem přivítal. Téma rodinného fota - a konkrétně dětí - je velmi populární. Možností, jak k tomu přistupovat a jak jej pojmout, je mnoho. Někdo preferuje živé a přirozené podání (což je i můj případ), jiní se vzhlédli v retro stylu, někteří fotografové rádi experimentují (ti mají můj obdiv a sympatie) a další nedají dopustit na výraznou stylizaci - často na hraně, nebo i za hranou, laciného kýče. Přístup ponechme stranou. Jsme tu proto, abychom si řekli, co vás čeká a nemine, pokud se rozhodnete fotografovat děti. Bez ohledu na to, jakou cestou se vydáte, budete muset chtě/nechtě vyřešit tři základní faktory: techniku, kompozici a komunikaci. Jak jsme naznačili již v úvodu, jde vlastně o miniseriál, v němž se budeme postupně věnovat focení dětí v interiéru, exteriéru a fotostudiu.

Malé děti - “newborn” a batolata se fotografují překvapivě dost snadno (tj. vlastně celé dětské první dva roky). Dobrý neutrální prostor (nerušivé pozadí) obstará obyčejné bílé prostěradlo.

foto: Martin Hájek / ISO 200, čas 1/125s, F4, ohn. 50mm 

O jaké disciplíně hovoříme

Na první dobrou bychom nejspíš bez dlouhého zaváhání vyhrkli: portrétní fotografie, ale ono to zdaleka není tak jednoznačné. Kromě portrétů zde mluvíme též o dynamické fotografii, k čemuž má blízko například sportovní fotografie. Často také vstupujeme do vod reportážních. A co je pro uvedené disciplíny typické? Rozhodně rychlost, pohotovost, předvídavost ale také notná dávka houževnatosti a trpělivosti! Na to se musíte přípravit. Zvláště maminky a tatínkové vědí moc dobře o čem mluvím. Děti jsou zkrátka živel. Někdy bázlivé, ale skoro vždy nevypočítatelné, což je plus a vlastně i mínus současně. Tak či tak, kouzlo dětí je v jejich přirozenosti. Zatím se ještě neumí přetvařovat, intrikovat, ani škodit. To okoukají až časem od nás - dospělých. Na jedno se můžete spolehnout, o zajímavé momentky, spoustu zábavy, ale také horké chvilky, rozhodně nouze nebude.   

Ač to tak nevypadá, fotografováno doma v dětském pokoji, velice spontánně a velice rychle. Okolní prostředí jsme “vyřešili” běžným papírovým pozadím. Světlo - pouze denní přirozené, od okna (kolmo vlevo). A pak že doma nelze pořídit snímky jako z ateliéru.
foto: Martin Hájek / ISO 800, čas 1/50s, F2, ohnisko 50mm, bez blesku

  

Ostrost a pohyb

Fotografovat budeme primárně portréty, často dost akční. Interiéry ovšem představují světelně problematické prostředí. Zcela běžně se zde potýkáme s nedostatkem světla (potažmo delšími expozičními časy) a tím i s pohybovou neostrostí. Možná řešení samozřejmě existují, jsou to:

• fotografický blesk

• světelné objektivy

• stabilizátor obrazu (umožní fotografovat z ruky i na relativně dlouhé časy)

• vyšší ISO hodnoty

Lze i vzájemně kombinovat ale je třeba vždy řešit konkrétní typ pohybové neostrosti a její důsledky. Pohybová neostrost (rozmazání fotografie) vzniká dvojím způsobem: pohybem fotoaparátu a pohybem ve scéně.

Fotografický blesk řeší oba typy pohybu, ten náš i ten ve scéně. Blesk nám zmrazí pohyb, tedy zkrátí čas, nicméně práce s ním není zrovna snadná. Pokud to s ním neumíte, nadělá často více škody než užitku, viz: tvrdé, ostré stíny, studené podání, bílé “vypálené” tváře, oči jako angorský králík, ztráta světelné atmosféry atd. Někdy je lepší blesk vypnout a raději risknout možnou pohybovou neostrost - výměnou za příjemnou atmosféru a teplé podání fotografií.

Světelné objektivy se umí hodně “otevřít” a tím nám usnadní fotografování i při nízké úrovni světla, což přesně interiéry jsou. Světelné objektivy disponují minimální clonou F2.8 a méně (F2… 1.8… 1.4). Dalším benefitem je nižší hloubka ostrosti a tím i efektně rozmazané pozadí. Často tím vyřešíte jak problém s pohybem fotoaparátu tak i s pohybem ve scéně.

Stabilizátor obrazu eliminuje chvění fotografovy ruky. S pohybem ve scéně neudělá zhola nic. Účinek stabilizátoru stoupá s rostoucím ohniskem, čím více zoomujete, tím přijde stabilizátor více vhod.

Vysoké hodnoty citlivosti ISO - rychlé a dobře fungující řešení. Čím vyšší ISO, tím kratší expoziční časy a tedy menší riziko rozhýbání fotografie. Problém zde představuje digitální šum, který roste společně s hodnotou ISO. Dost zde záleží na typu fotoaparátu. Kompaktní fotoaparáty a smartphony se s šumem dost “perou” a výrazně “šumí” už na ISO 200-400. Systémové kompakty a základní řady digitálních zrcadlovek jsou na tom podstatně lépe a lze s nimi jít až k hodnotám ISO 800-1600. Špičkové digitální zrcadlovky pořídí velice slušné snímky i při ISO 3200-6400. Obecně se však vysoké ISO zbytečně démonizuje. Já tvrdím. že pořád, lepší “zašuměná” fotka než rozmazaná, nebo žádná. Navíc současné foto editory - Adobe Lightroom či Zoner Photo Studio - si dokáží s digitálním šumem celkem dobře poradit a částečně ho eliminovat. 

 

FOTO vlevo: Názorná ukázka, jak světelný objektiv může víceméně zachránit - jinak defakto nerealizovatelný - snímek. Fotografováno na chodbě, pod zbytkovým světlem. Sice ne úplně ostré (vzhledem k času a ohnisku se není ani moc čemu divit). Ale malá clona v kombinaci s měkkým světlem vykouzlí příjemnou atmosféru.    

foto: Martin Hájek / ISO 800, čas 1/30s, F1.4, ohn. 85mm, bez blesku

FOTO vpravo: Malá hloubka ostrosti představuje působivý kreativní prvek ovšem pozor - zároveň je i trochu zrádná! U velmi nízkých clon nám často "uteče" rovina zaostření (focal plane) a běžně pak dochází k situacím, kdy je ostrý nos, ucho, vlasy - namísto očí. Typické je to zvláště pro portrétní světelné objektivy při snímání detailů.

foto: Martin Hájek / ISO 200, čas 1/30s, F2.5, ohn. 50mm, bez blesku

 

Problémy s barvami

Druhou nejčastější potíží jsou barvy, respektive barevné posuny. Ty jsou zcela běžné všude, kde máme umělé světelné zdroje, jako jsou například žárovky, nebo zářivky. Na automatiku (AWB) raději nespoléhejte! Někdy sice může vyjít, ale je to vždy sázka na nejistotu. Naštěstí jsou digitální fotoaparáty vybaveny skvělou funkcí: vyvážení bílé barvy (white balance), pomocí níž jednoduše nastavíme některý z předdefinovaných režimů (funkce WB), v interiérech nejčastěji režim žárovka nebo zářivka. Chceme-li úplnou barevnou věrnost, můžeme sáhnout i po manuálním vyvážení (MWB, PRE, K). K tomu ale potřebujeme buďto neutrální šedou tabulku a nebo znát přesnou hodnotu příslušného světelného zdroje ve stupních Kelvina (např.: žárovky = 2800-3200K; zářivky = 3500-5000K). Pozor, ne každý fotoaparát je vybaven funkcí ručního nastavení WB. Barvu na fotografii lze upravovat i dodatečně - ve foto editoru. Pak je ovšem lepší bezztrátový formát RAW.  

Trochu netypický “akční portrét”. Konkrétně právě pod vodou dostává problém s barvami, až téměř svůj absolutní rozměr. Sice to není klasický příklad ale svým způsobem je bazén také interiérem.

foto: Martin Hájek / ISO 100, čas 1/320s, F3.5m, ohnisko 30mm, blesk

 

Ostření

Kromě pohybové neostrosti stojí za rozmazanými fotografiemi pochopitelně také chybné zaostření. Co si zde hlídat?

V první řadě je to splnění dvou základních podmínek nezbytných pro správnou funkci autofocusu. Těmi jsou dostatek světla a hrany (kontrast) v místě kam ostříme. Automatické ostření má problém pracovat ve tmě i všude, kde je stín, či nedostatek světla. Autofocus neumí zaostřit na jednolité plochy! Musíme mu ukázat nějakou hranu nebo kontrast.

Za druhé pozor na vhodný výběr ostřících bodů (AF zone, AF area). Automatický výběr (všechny AF body aktivní) není nejlepší, protože nemáte ostření pod kontrolou. Může si vybrat jinou oblast, nebo jiný bod, než ten co zrovna chceme. Volbou manuálního výběru AF bodu budete mít ostření pod kontrolou (ONE SHOT - Canon; AF-S - Nikon).

Do třetice je třeba si ohlídat ostřící režim (AF mode). Při běžném fotografování statických scén - stejně tak scén, kdy se vzdálenost mezi modelem a fotografem nemění - funguje bez problémů jednorázové ostření (AF single, ONE SHOT, AF-S). Pokud však jdete na akční scény, je lepší přepnout na kontinuální, tedy průběžnž režim ostření (AI SERVO - Canon; AF-C - Nikon). Tento režim ostří stále na objekt, který jste si zvolili namáčknutím spouště, tak dlouho dokud jí držíte ve střední poloze.  

Hledejte zajímavá místa (kouty a koutky), číhejte na ty správné okamžiky, zkoušejte nové pohledy a úhly (někdy je prostě dobré ignorovat kompoziční pravidla). Fotografováno v pokoji, před kusem černého papírového pozadí. 

foto: Martin Hájek / ISO 800, čas 1/50s, F2, ohnisko 50mm, bez blesku

 

Co si ještě hlídat

Musíme striktně rozlišovat dynamické a statické snímky. Pakliže se nám podaří děcka přesvědčit, aby chvilku zůstala v klidu, můžeme si hrát s hloubkou ostrosti - a tedy s režimem Av (A) / priorita clony. Velkou výhodou domova, a interiérů obecně je, že nám výrazně zmenší “akční rádius”. Děti jsou jednoduše limitovány čtyřmi stěnami, což je pro fotografa jasné plus. Venku je to samozřejmě úplně jiný příběh, ale tomu se budeme věnovat v příštím článku. Abyste dosáhli rozumných časů, nebojte se vyšších hodnot citlivosti ISO, nebo přidejte blesk. Ideálně externí a vyklopený směrem vzhůru, nebo do strany. Odražené světlo je vždy rozptýleněší a přirozenější.

Zapomínat však nesmíme ani na kompozici, napříkl respektovat pravidlo třetin, zlatý řez a pozor na rušivé prvky. Třeba aby dětem netrčely z hlav kliky, věšáky, lampičky atd. V interiérech je také velice důležité vhodné pozadí. Tedy ne příliš kontrastní ani by naopak nemělo splývat s popředím. Určitě je rozumné volit jednodušší, nekomplikovanou scénu a čím méně nábytku, tím lépe. Pokuste se, udržet odstup mezi dětmi a okolím. V kombinaci s malou hloubkou ostrosti a středním až delším ohniskem (50mm f/2.8) mohou vzniknout i doma, v běžném prostředí, působivé portrétní momentky. Přeji hodně trpělivosti a povedené snímky. V dalším pokračování článku maličko “přitvrdíme” a vrhneme se na fotografování dětí v exteriérech.

Titulní fotografie: foto: Martin Hájek / ISO 400, čas 1/125s, F5, ohnisko 50mm, blesk