Fotografujeme pohyb - dlouhé expoziční časy

Martin Lukeš / čas: 3s

 

 

Expozice

K rozmazání pohybu, přesněji řečeno k pohybové neostrosti na fotografii, dojde většinou při expozičních časech pohybujících se v řádech desetin sekund až sekund, nebo minut. Vše ale záleží na tom, jako rychlostí se fotografovaný objekt pohybuje, případně jak rychle se pohybuje fotoaparát během expozice. Jednoduše řečeno, čím rychlejší pohyb fotografujeme, tím kratší čas stačí na to, abychom dosáhli pohybové neostrosti.

Martin Lukeš / čas: 2.9s (Bulb)

V každém případě je vždy nutné pracovat s manuální nastavením délky expozice. Pokročilejší přístroje to umožňují většinou ve dvou režimech. Manuálním režim (M), kde se musí nastavit obě expoziční hodnoty, tedy čas i clona, nebo v režimu Preference času (Tv, S, clonová automatika). Pak stačí nastavit pouze čas expozice a clona se dopočítává automaticky. To je jednodušší hlavně pro méně zkušené fotografy. Expozici, tedy stíny a světla na snímku, lze jemně doladit pomocí funkce kompenzace expozice (+/-). Vzhledem k tomu, že se většinou expozici snažíme co nejvíce prodloužit, citlivost ISO zůstává na minimální hodnotě. V krajních případech se dokonce používá rozšířená možnost minimální hodnoty, což je obvykle ISO 50, nebo ISO 100. To z toho důvodu, aby nebyl snímek přeexponovaný.

Dan Šála / čas: 20s

Příklady scén

Typickými příklady scén s dlouho expozicí jsou tekoucí voda (potoky, vodpády, kašny), ohňostroje, nebo stopy světel projíždějících aut v nočních záběrech. Délku expozice je nutné vždy přizpůsobit konkrétní scéně. Auta mohou jezdit různou rychlostí, každý ohňostroj vybuchne po jiné době od výstřelu a tekoucí voda v potocích má také pokaždé jinou rychlost. Málokdy vyjde záběr napoprvé a je zkrátka nutné trošku zkoušet a experimentovat. Ze začátku je tedy určitě dobré vybrat si takovou scénu, kde můžete záběr několikrát opakovat a vyzkoušet si tak, jakého efektu rozmazání docílíme při různé délce expozice. V okamžiku kdy zjistíte, jaký čas je pro danou scénu nejlepší, máte v podstatě vyhráno. Pak už si v klidu můžete doladit kompozici, případně kompenzaci expozice.

Martin Lukeš / čas: 1s

Stativ

Nezbytnou pomůckou při fotografování podobných záběrů je stativ. Expoziční čas řádově v desetinách sekund a delší, je v podstatě nemožné udržet z ruky. Stativ nám tedy dává neomezenou možnost v nastavení času, ale zároveň také nabízí možnost zaclonit pro požadovanou hloubku ostrosti. Díky stativu máme navíc zafixovanou i kompozici, která se při opakovaných záběrech nemění. Lze tak například použít i techniku HDR, kdy se expozičně náročnější scény skládají z několika záběrů.

 

Petr Poláček / čas: 1/15s

Při fotografování ze stativu bychom neměli zapomenout na velmi důležitá pravidla:

• Zkontrolovat, že je nastavena minimální citlivost ISO. Pokud to opomeneme, přístroj zbytečně generuje vyšší hladinu šumu a snímek ztrácí na ostrosti, dynamickém rozsahu, věrnosti barev a vykreslení detailů. Navíc je nutné více zaclonit, což také není ku prospěchu obrazové kvality. Hlavně to většinou jde proti záměru prodloužit dobu expozice.
   
• Nemačkat spoušť prstem, protože může dojít k rozechvění přístroje a nežádoucímu rozmazání celého záběru. Ideální je bezdrátová, nebo kabelová spoušt. V případě že není součástí vaší výbavy, poslouží dobře i funkce samospouště na fotoaparátu.

Dan Svoboda / čas: 236s (Bulb)

• Vypnout stabilizátor, pokud je jím objektiv, nebo fotoaparát vybaven. Plovoucí část stabilizátoru může vykazovat při delších časech samovolný pohyb a efekt je v podstatě stejný, jako když si během expozice pohnete se stativem. Výsledný snímek bude neostrý.
•  
• Předsklopení zrcátka. Touto funkcí jsou vybaveny především pokročilejší zrcadlovky. Pohyb zrcátka před otevřením závěrky může způsobit rozechvění celého fotoaparátu, což má za následek opět jemné rozmazání snímku.

Martin Lukeš / čas: 2.5s

 

BULB

Většina pokročilejších fotoaparátu má nejdelší čas expozice 30 sekund, v ojedinelých případech až 1 minutu. Může se ale stát, že je tento čas nedostatečný a že je potřeba expozici prodloužit. K těmto účelům jsou některé přístroje vybaveny funkcí Bulb, volně přeloženo vypínač. V tomto režimu nenastavuje fotograf konkrétní čas, ale řídí závěrku ručně. Ta zůstane otevřená tak dlouhou, jak dlouho drží zablokovou spoušť. Délka expozice je tedy teoreticky neomezená. Samotný princip ale naznačuje, že nelze po celou dobu expozice držet zmáčknutou spoušť prstem. Vždy je nutné použít dálkové ovládání s možností aretace spouště.

Martin Lukeš / čas: 25s / ND filtr

 

Při vteřinových, až minutových expozicích ale dochází k zahřívání snímače, který následně generuje poměrně velkou hladinu šumu, podobně jako při vyšších expozicích. Proto je lepší fotografovat tyto scény do formátu RAW, ve kterém jde šum následně v počítači částečne eliminovat. I při fotografování do JPEGu se ale určitě vyplatí, když ve fotoaparátu zapnete funkci Redukce šumu dlouhých expozic. Právě šum způsobený dlouhým expozičním časem, se v počítači odstraňuje poměrně obtížně, zatímco fotoaparát to zvládne velice snadno. Je ovšem třeba počítat s tím, že se v přístroji bude daný snímek zpracovávat stejně dlouhou dobu, jaký byl použit expoziční čas.

Typickým příkladem scény kdy se používá režim Bulb, je ohňostroj a pohyb hvězd na noční obloze. U ohňostrojů fotograf většinou nezná délku expozice dopředu a tak jí může řídit ručně podle vizuálního sledování rachejtlí. U fotografování hvězd je zase potřeba mnohem delší čas než 30”, aby byl jejich pohyb na snímku patrný. Výsledná fotografie se navíc skládá z mnoha záběrů, takže hvězdy vytvoří kružnice napříč celým horizontem snímku.

Dan Šála  / čas: 15s / ND filtr

Filtry

Velmi častým problémem při použití dlouhých časů je nadbytek světla. Fotoaparát je nucen zaclonit na maximum což snižuje obrazovou kvalitu fotografie, zhoršuje kresbu a dále zamezuje pracovat s menší hloubkou ostrosti. Leckdy dokonce ani nejvyšší clona objektivu nestačí a rozmazání nelze docílit bez toho, aniž by byl snímek přeexponovaný, tedy přepálený. V takovém případě to lze řešit nasazením šedého neutrálního filtru. Ty jsou značeny zkratkou ND (neutral density). Tyto filtry fungují podobně jako například sluneční brýle, nebo svářecí maska. Jednoduše řečeno chrání před silným světlem. Fotografie tak není přeexponovaná, není nutné používat nejvyšší clonu a navíc lze částečně korigovat hloubku ostrosti.

Martin Lukeš / čas: 25s / ND filtr

ND filtry se vyrábějí s různou intenzitou ztmavení a lze si tak vybrat o kolik chcete prodloužit délku expozice. Každý výrobce značí faktor prodloužení trochu jinak, ale většinou lze v parametrech dohledat o kolik expozičních kroků, respektive clon se čas prodlouží. Někteří výrobci označují filtry podle toho, kolikrát se čas prodlouží a jiní o kolik expozic. Jeden expoziční krok je dvojnásobné prodloužení času. Ty nejsilnější filtry umožňují používat extrémně dlouhé časy i za slunečného dne. Tím lze docílit zajímavých efektů, jako například rozmazání mořského příboje, který se promění v klidnou hladinu. Dalším zajímavým efektem je zmizení pohyblivých objektů na scéně. Při dlouhé expozici snímač pohybující se objekty vůbec nezaznamená a lze tak ve dne vyfotit například prázdné náměstí, nebo frekventovanou silnici bez au

.

Martin Lukeš / čas: 8 s

Pannig

Jednou z disciplín, která využívá princip pohybové neostrosti je tzv. panning, neboli švenkování. Fotograf při něm pohybuje fotoaparátem během expozice ve směru fotografovaného objektu. Oba pohyby musím být přesně synhchronizované čímž dojde k tomu, že objekt zůstává ostrý, ale pozadí vytvoří dynamickou kulisu. To už ale bylo popsáno v první části článku o fotografování pohybu.

Dan Svoboda / čas: 3s