Fotografujeme pohyb - krátké expoziční časy

Expoziční čas: 1/5000 s
foto: Karel Cerha

Co se děje ve fotoaparátu během expozice

Abychom lépe pochopili nastavení správných hodnot, je dobré vědět, co se vlastně děje v přístroji během expozice. V okamžiku, kdy se otevře závěrka, přenáší světlo obraz na snímač, kde vzniká otisk obrazu fotografované scény. Fotografie je tedy v podstatě jako razítko obtisknuté světlem. Když budete chtít klasickým razítkem udělat otisk, namočíte ho do inkoustu, přitlačíte na papír a obtisknete. Pokud ale pohnete s ním, nebo s papírem, ve chvíli, kdy se inkoustová plocha dotýká papíru, nebude obtisk na papíře ostrý, ale vytvoříte určitou stopu. Čím víc s ním pohnete, tím větší šmouha, tedy rozmazání vznikne.

Ve fotografii to funguje v podstatě úplně stejně. Jakmile se pohne fotografovaný objekt během expozice, tedy ve chvíli, kdy je otevřená závěrka a dopadá světlo na snímač, dojde k rozmazání obrazu. To samé platí, když se pohne během expozice fotoaparát.

Pohybová neostrost způsobena delším časem závěrky

Jak ale tedy fotografovat dynamické scény, když je klíčový objekt v pohybu, ať už je to například dítě, zvíře, sportovec, nebo dopravní prostředek? Je to jednoduché. Závěrka fotoaparátu se musí otevřít a zavřít tak rychle, aby se objekt pohnul co nejméně, přesněji řečeno o co nejmenší dráhu.  Posun bude tím pádem minimální a rozmazání tak nebude patrné. Pohyb se samozřejmě během expozice nezastaví a k nějakému posunu dojde vždy, ale ten bude v podstatě neznatelný. Fotografii tím pádem vnímáme jako ostrou. V opačném případě, když je dráha a posun na snímku znát, vidíme ho jako neostrý, nebo dokonce rozmazaný. Tento jev je nazýván jako pohybová neostrost. Pozor, neplést si s neostrostí způsobenou špatný zaostřením. Ta může vzniknout i u statických záběrů a nemá s pohybem v podstatě nic společného.

Extrémně krátký čas zmrazí veškerý pohyb na fotografii i v těch nejmenších detailech – čas: 1/2500 s
foto: Ladislav Svencik

Související články:

• EXPOZIMETR
• MĚŘENÍ EXPOZICE

Jak vzniká ohybová neostrost

„Na pohybovou neostrost si musíme dávat pozor při snímcích všech pohybujících se předmětů. Také zde koluje celá řada legend, například o setince vteřiny jako o dostatečně krátkém čase, který ostře zachytí i dosti rychlý pohyb. Omyl! Vezměme si například nejjednodušší příklad: chodce. Za setinu vteřiny ujde dva centimetry – a to už je pořádná neostrost, která nám protáhne oči do dvojnásobné délky, řecký nos změní v cyranovský a ostré, zřetelné obrysy rozmaže v mlhovinu. Jen skutečně pomalý pohyb, zejména děje-li se ve směru optické osy přístroje, může být uspokojivě zachycen na 1/100 s. Klidná dětská hra vyžaduje 1/200 s, sportovní pohyby, skoky, běhy i rychlá dětská hra cca 1/500 s, nejrychlejší sporty, například tenis, je stěží možno fotografovat s vypjatými nároky na ostrost fotografie, nepoužijeme-li alespoň 1/1000 s."
Ludvík Souček

Pokročilejší technika fotografování pohybu na delší expozici zvaná panning - čas: 1/20 s
foto: Tomáš Kopečný

Expoziční čas a fotografování pohybu

Těmito slovy popisoval problematiku expozičních časů vůči pohybu na fotografii známý český spisovatel, autor sci-fi, stomatolog, teoretik, překladatel a také fotograf Ludvík Souček ve své knize „Cesta k moderní fotografii" z roku 1966. Ačkoliv už většině fotografů dnes nic neřeknou kapitoly, které se věnují například zpracování negativů, tak expoziční pravidla platí stejně dnes jako před padesáti nebo 190 lety. Při fotografování pohybu je tedy vždy nutné brát v potaz rychlost pohybujícího se objektu, částečně také jeho směr, a tomu následně přizpůsobit délku expozice. Pokud chcete pohyb na snímku zmrazit, musí byt expozice tak krátká, aby nebyl pohyb na fotografii čitelný.

Indikátor expozičního času (Canon / Nikon)

Související články:

• Jak fotit reportáž, dokumentární záběry a rodinné momentky

Vliv vzdálenosti scény na fotografování pohybu

Jak pan Souček naznačuje, lze správný expoziční čas čistě teoreticky i vypočítat. Pokud zdatnější chodec ujde za hodinu 6 km, pak se pohybuje rychlostí 100 m za minutu, což je zhruba 1,7 cm/s. Takový pohybu už je na snímku samozřejmě znát. Mimo jiné ale musíte brát v potaz i to, na jakou vzdálenost fotografujete a jaké ohnisko použijete. Čím více si scénu přiblížíte a čím větší detail na snímku zachytíte, tím více je pohybová neostrost znát.

Typickým příkladem je fotografování letadla nebo z letadla. Boeing 777 se pohybuje rychlostí zhruba 0.84 Mach, tedy cca 1030 km/h. Když sedíte uvnitř letadla, počasí vám přeje a chcete vyfotit krajinu z výšky, paradoxně bude stačit expoziční čas kolem 1/250 s i přes to, že se letadlo vůči krajině pohybuje rychlostí kolem 1000 km/h. Během expozice (1/250 s) urazí vzdálenost cca 1,14 metru. Jak to, že je tedy krajina na snímku ostrá přesto, že dojde více než k metrovému posunu? Je to především tím, že fotografujete scénu, které je velmi vzdálená, a pohybový posun na fotografii je v podstatě neviditelný. Krajina z výšky letícího letadla je pro lidský zrak, stejně jako pro zorné pole fotoaparátu, téměř statická i přesto, že se letadlo pohybuje extrémně vysokou rychlostí.


Objekty blíže k objektivu jsou při stejné rychlosti rozmazané více než pozadí

Souvisí to s úhlovou rychlostí, díky které bližší objekty vypadají, jako by se pohybovaly rychleji než ty vzdálenější. Ověřit si to můžete poměrně jednoduše. Stačí, když budete pozorovat z okýnka jedoucího auta, vlaku nebo autobusu okraj vozovky, trati nebo lemování cesty patníky. Vzhledem k tomu, že jedete velmi blízko krajnice, vnímáte, že se daný dopravní prostředek pohybuje určitou rychlostí. Když ale zvednete zrak a zadíváte se v místech, kde je otevřený výhled, například louka kolem trati nebo pole u dálnice, bude vám vzdálenější oblast fotografované scény ubíhat podstatně pomaleji než okraj vozovky. A to přesto, že se pohybujete stále stejnou rychlostí.

Bližší vagón je rozmáznutější než ten vzdálenější - čas: 1/25 s
foto: Martin Lukeš

Úplně stejně to funguje i naopak, tedy když budete fotografovat ze země letadlo, které se pohybuje velmi vysoko. Stroj letící hodně vysoko, působí ze země, jako by se pohyboval velmi pomalu. Jednoduše, čím delší je vzdálenost mezi vámi a fotografovaným objektem, tím delší čas stačí k jeho zmrazení. Naopak čím větší detail fotografujete a s čím kratší vzdálenosti, tím kratší musí být expoziční čas, aby bylo všechno hezky ostré.

Vzdálené objekty v pohybu zmrazí i relativně dlouhý čas - 1/250 s
foto: Zdeněk Soldán

Jak vypočítat posun objektu během expozice

Pro zajímavost, běžící gepard nebo automobil pohybující se rychlostí 120 km/h urazí za minutu vzdálenost 2 km, což je 33,3 m/s. Pokud se budeme bavit v řádech expozičního času, tak za 1/100 s urazí dráhu 33,3 cm, za 1/1000 s se posune o 3,3 cm. Přesto pravděpodobně bude fotografie pořízená tímto krátkým expozičním časem relativně ostrá.

foto: Tibor Hrnko

I v tomto případě jde o to, že se podobné scény nefotografují z bezprostřední blízkosti a na detail, takže neostrost není tolik znát. Navíc současné fotoaparáty umožňují exponovat 1/4 000 s nebo dokonce 1/8 000 s, takže je tu stále určitá rezerva, pokud by se vám 1/1000 s zdála málo. Tak krátkými časy už zmrazíte v podstatě každý běžný pohyb. A to nemluvě o elektronické závěrce bezzrcadlovek, která zvládá také časy 1/16 000 s, 1/32 000 s nebo dokonce 1/64 000 s.

Velmi rychlý pohyb zmrazený extrémně krátkým časem - 1/8000 s
foto: Dagmar Stříbrná

Dynamika vs. rychlost pohybu

Kromě rychlosti je ale nutné také zohledňovat i určitou dynamiku pohybu. Vezměte si například fotografování sokola stěhovavého. Když stoupá do výšky, tak má nějakou konkrétní rychlost. Kromě té je tu také určitá frekvence pohybu mávajících křídel. Ta je ale jiná v okamžiku, kdy plachtí, a ještě jiná, když visí ve vzduchu a nehybně číhá na kořist. Za pár vteřin ale může zaútočit na kořist a při letu střemhlav dokáže vyvinout rychlost až 390 km/h.

Z toho vyplývá, že při focení tohoto ptačího predátora nelze použít jeden univerzální expoziční čas. Je nutné přizpůsobovat se konkrétní rychlosti pohybu, jeho dynamice a jak již bylo řečeno, také vzdálenosti, na jakou fotografujeme a samozřejmě ohniskové vzdálenosti objektivu. Tyto dva prvky totiž  určují, jak velký detail na fotografii zachytíte.

foto: Pavel Svoboda

Ten, kdo nemá rád matematiku, už má možná v tuto chvíli chuť zavřít článek a prodat fotoaparát. Není to ale zdaleka tak složité, jak se v tuto chvíli zdá. Stačí jen trochu přemýšlet a vše si vyzkoušet. Tím získáte zkušenosti a samozřejmě praxi, kterou nenajdete v žádné publikaci ani v YouTubovém tutoriálu.

Na pochopení to vlastně není zas tak složité. Bavíme se totiž o veličinách, jednotkách a hodnotách, se kterými pracujeme i v běžném životě mimo svět fotografování. Ať už je to čas, rychlost, vzdálenost, nebo dráha. Z toho důvodu máme podvědomě vytrénovaný docela dobrý odhad a ten, kdo chce, se tak naučí s expozičním časem pracovat poměrně velmi rychle.

foto: Palko Staník

Související články:

• Jak fotit pohyb ve tmě a špatných světelných podmínkách
• Automatická citlivost ISO, jak fotit portrét v pohybu
   

Jaký režim zvolit pro fotografování pohybu, který chceme zmrazit

Všeobecně platí, že pokud fotografujete pohyblivou scénu, je tou důležitější expoziční hodnotou čas. U statických záběrů je to naopak clonové číslo, které definuje hloubku ostrosti. To je ale zase jiná kapitola.

Při fotografování pohybu tedy zkušenější fotografové často pracují v Manuální režim (M). Ten umožňuje nastavit délku expozice, clonové číslo i citlivost ISO ručně. Vzhledem k tomu, že mají všechny současné fotoaparáty integrovaný expozimetr, lze stejně efektivně využít režimu „Preference času“ (Clonová automatika) (S, nebo Tv), který je mnohem pohodlnější než plný manuál. V něm si nastavíte optimální délku expozice a clona se dopočítává automaticky. Citlivost se samozřejmě snažte zachovat co nejnižší, ale když to světelné podmínky neumožňují, je nutné zvýšit ISO, aby nebyla fotografie moc tmavá.

Značení režimu preference clony (Canon / Nikon, Sony, Pentax, Olympus)


Indicií k tomu, abyste zvedli citlivost, je clonové číslo. Pokud v hledáčku nebo na displeji začne tato hodnota blikat, svítit červeně, nebo se objeví zkratka „Lo“ (Low light / nedostatek světla) případně výstražná hláška „objekt bude příliš tmavý“, znamená to, že světlo neodpovídá nastavené kombinaci času a ISO. V těchto případech je nutné zvednou citlivost i za cenu toho, že se na fotografii zvýší hladina šumu. Bez tohoto kroku by byla fotografie tmavá, tedy podexponovaná.



Krátké časy expozice často vyžadují vysokou citlivost ISO - čas: 1/1600 s, ISO 5000
foto: Michal Straka

Související články:

• EXPOZIČNÍ ČAS
• PREFERENCE ČASU
• MANUÁLNÍ REŽIM

Existují i další řešení, ale i ty jsou o nějakém kompromisu. Při focení pohybu ve špatných světelných podmínkách můžete využít kromě vyšší citlivosti tyto následující postupy a metody:

• Světelnější objektiv – propustí na snímač více světla, a tím pádem nebude fotografie tmavá, případně není nutné zvyšovat citlivost o tolik. Nevýhodou je, že při otevřené cloně se snižuje hloubka ostrosti, což může být nežádoucí. Světelné objektivy jsou navíc větší, těžší a samozřejmě také dražší.

Světelný teleobjektiv - Nikon Z 70-200 mm f/2,8 VR S

• Externí blesk – nasvítí fotografovanou scénu, a tak není nutné zvyšovat citlivost. I blesk ale má své stinné stránky. Tou hlavní je, že jde o velmi ostré světlo, které vytváří tvrdé a hluboké stíny. Další nevýhodou je jeho poloha a směr světla. Ve chvíli, kdy je nasazen na tělo fotoaparátu a světlo jde souběžně s osou objektivu, tedy dopadá čelně na scénu, je světlo velmi ploché a nepřirozené. Problémem je také intenzita blesku, která při focení na větší vzdálenost může být nedostatečná. Blesk se tedy stejně jako světelný objektiv často kombinuje se zvýšenou citlivostí. Patrně největším neduhem blesku je úbytek světla na delší vzdálenost. Intenzita světla totiž klesá s druhou mocninou vzdálenosti od zdroje. Jednoduše řečeno při fotografování většího prostoru se stane, že popředí nasvítí blesk tak akorát a pozadí bude tmavé, nebo naopak pozadí bude nasvětlené optimálně, ale popředí vyjde úplně přepálené.

Částečné přiznání pohybové neostrosti zvyšuje dynamiku fotografie.
foto: Milan Fiala

• Prodloužení času expozice – jednou z posledních možností je prodloužit délku expozice. Fotoaparát tak posbírá více světla, ale na druhou stranu riskujete, že dojde k rozmáznutí pohybu. Nutné je tedy najít hraniční čas, kdy ještě dojde k zmrazení hlavního objektu. Druhou možností je pohyb částečně přiznat a poslední metodou je tzv. švenk, neboli panning. Jde o metodu, kdy během delšího expozičního času pohybujete s fotoaparátem synchronizovaně s pohybem klíčového objektu v jeho směru. Ten bude na fotografii ostrý a pozadí se naopak rozmázne. Delší čas opět posbírá více světla, což nahrává fotografování v horších světelných podmínkách.

Panning s delším časem vytvoří částečnou pohybovou neostrost, ale posbírá více světla během expozice - čas: 1/50 s
foto: Jan Novotný

Související článek:

• SVĚTELNOST OBJEKTIVU

Vyhodnocení správné délky expozičního času

Patrně tím nejsložitějším bodem celého procesu fotografování pohybu je vyhodnotit správný expoziční čas pro konkrétní scénu. Teoreticky se to dá vypočítat, pokud znáte přibližnou rychlost fotografovaného objektu, ale ruku na srdce, kdo má rád matematiku.

Mnohem jednoduší je proto vycházet z nějaké šablony. Obecně platí pravidlo, že pokud chcete zmrazit objekt, který se na fotografii pohybuje, je nutné použít tzv. krátké časy. K těm patří rozsah 1/100 s až 1/8000 s, případně kratší při použití elektronické závěrky.

Samozřejmě se teoreticky dají pro focení pohybu použít i delší expozice, ale ponechme stranou fotografování šnečích závodů nebo sprint želvy.
Jeden z osvědčených mustrů pro focení běžných pohybů může vypadat následovně:

Scéna přisvícená bleskem s vysokorychlostní synchronizací - čas: 1/1250 s
foto: Zdeněk Sedlák

1/100 s až 1/320 s – rodinné momentky

Tuto šablonu jsem si pojmenoval jako RODINNÁ FOTOGRAFIE. Uvedené časy jsou vhodné pro focení ne moc rychlých momentek, tedy běžných věcí kolem nás, ať už v rodinném kruhu, při záznamu klidnějších reportáží, dokumentu a při street fotografování. Hodí se také pro focení zvířat a dětí, které se pohybují, ale jde spíše o pomalejší, a ne moc dynamické situace.

Momentka pomalejšího pohybu - čas: 1/160 s
foto: Kateřina Thérová

1/320 s až 1/1000 s – sportovní fotografie

O něco kratší časy se hodí například při focení rychlejšího pohybu. Do této kategorie patří například sport, dynamičtější reportáže a fotografování dopravních prostředků. Stejně tak je lze použít při focení zvířat a dětí v nějaké rychlejší akci.

Sport vyžaduje kratší expozici - čas: 1/800 s
foto: Oldřich Horák

1/1000 s až 1/8000 s (a kratší) – extrémní sporty a dopravní prostředky

Nejkratší expoziční časy se používají k zmrazení těch nejrychlejších objektů. Těmi mohou být například velmi rychlé dopravní prostředky, zvířata v rychlém pohybu, extrémní a motoristické sporty atd. Stejně tak se tyto časy používají i na statické záběry v případě, že fotografujete na extrémně nízké clonové číslo, pro dosažení velmi malé hloubky ostrosti. Mnohdy jde do objektivu tolik světla, že je nutné potlačit ho velmi krátkým časem expozice. Jinak by byla fotografie přesvícená. Stejně tak se tyto časy používají při nejrůznějších pokusech, experimentech a studiích, například jednotlivých fází určitého pohybu.

Krátký čas expozice při fotografování motoristického sportu - čas: 1/1600s
foto: Martin Lukeš

Pokud se budete řídit touto šablonou, nemusíte zkoušet desítky různých expozičních časů, abyste vyhodnotili, který je pro danou scénu optimální. Testovacích snímků by bylo opravdu hodně, a navíc byste mohli prošvihnout klíčový okamžik. Takto obvykle stačí udělat 2–4 zkušební fotografie a ten správný čas trefíte. S postupem času už budete čas odhadovat na první dobrou. K tomu je ale samozřejmě určitá praxe, díky které můžete vycházet z nabytých zkušeností.

čas: 1/4000 s
foto: Josef Šálek

V případě, že máte dobré světelné podmínky, můžete si navíc dovolit použít rovnou o něco kratší expoziční časy. Světla je dost, a proto nebude nutné dohánět si ho vyšší citlivostí. Existují ale určité situace, kdy je extrémně krátký čas expozice při focení pohybu kontraproduktivní. Na snímku jsou pak statické i ty nejmenší detaily a objekt může působit, jako by se ve skutečnosti ani nepohyboval. To může leckdy působit až nepřirozeně. Občas je proto dobré najít ideální kompromis a alespoň část pohybu na snímku přiznat. Záběru zůstane určitá dynamika a působí více přirozeně. Typickým příkladem jsou rozmazané špičky křídel letících ptáků nebo roztočená kola závodních automobilů a motocyklů atd.

čas: 1/4000 s
foto: Radek Caga

Panning neboli švenkování

Jak jsem už zmiňoval, existuje také jedna metoda, kdy lze při relativně dlouhém čase vyfotografovat rychlý objekt tak, aby byl na snímku ostrý. Říká se jí „panning“, neboli švenkování. Její podstata je v tom, že během expozice, tedy při otevřené závěrce, sledujete fotografovaný objekt a plynule pohybujete fotoaparátem ve směru jeho pohybu. Jedna ze základních fyzikálních pouček říká, že mezi dvěma objekty, které se pohybují souběžně stejně, existuje tzv. nulová rychlost. Jednoduše řečeno to znamená, že mezi sebou nemají žádný posun a jsou vůči sobě v podstatě statické.

Princip švenkování

Pohybují se ale vůči pozadí, a na tom je postaven princip švenknutí. I na delší časy, řádově se používá cca 1/5 s až 1/ 125 s, je pohybující se objekt na výsledné fotografii ostrý, pokud se vám podaří během expozice plynule posouvat fotoaparátem. Jediné, co se na snímku rozmázne, je pozadí, což ale ničemu nevadí. Naopak to vytvoří velmi zajímavou kulisu, které dává snímku dynamiku a efekt pohybu.

Tento postup je velmi populární při focení motoristických sportů, ale dají se tak fotografovat i jiné žánry, od rodinných reportáží, přes záběry zvířat v pohybu až různé abstraktní experimenty.

Záměrná pohybová neostrost může dát fotografii abstraktní nádech.
foto: Daniel Klement

Související články

• Sportovní a pohybová fotografie – panning a dlouhé expoziční časy

Zmrazení pohybu externím systémovým bleskem

Další možností, jak fotografovat pohyb při relativně dlouhých časech, je použití externího systémového blesku nebo zábleskových světel. Ty zvládnout zmrazit pohyb i při časech kolem 1/160 s – 1/200 s.  Interní blesk, nebo i ten externí, který nasazený v sáňkách fotoaparátu nasvítí scénu čelně a rovnoměrně. Díky tomu je světlo na fotografii nepřirozené a postrádá boční stíny, takže je zároveň ploché a fotografii chybí plastičnost.

Kombinace delšího času a zábleskového světla
foto: Ondřej Grund

Z tohoto důvodu je mnohem lepší, když je blesk umístěn mimo tělo fotoaparátu, většinou na nějakém stojanu, nebo stativu a na scénu nesvítí čelně ale z boku. To lze ale s bleskem, který je řízen na dálku. K tomu slouží bezdrátové rádiové odpalovače, které synchronizují záblesk se závěrkou fotoaparátu.

Tento postup se využívá jak při studiovém focení v ateliéru, ať u portrétů nebo produktové fotografie, ale také právě při sportovních reportážích. Nastavení úhlu světla, vzdálenosti blesku a jeho intenzity samozřejmě vyžaduje určité zkušenosti, ale to už je zase trochu jiná kapitola.

Externí blesk umístěný mimo tělo fotoaparátu
foto: Lukáš Staněk

S externím bleskem se při focení pohybu dají použít i další postupy, jako například delší čas v kombinaci s první nebo druhou lamelou závěrky. Tato metoda se velmi často používá k dosažení určitého efektu, kdy hlavní objekt zmrazí světlo blesku, ale na fotografii je ještě vidět jeho dráha (buď ta předchozí, nebo ta budoucí), kterou zaznamenal právě delší čas závěrky. Tomuto efektu jsme se také věnovali v jednom z předchozích článků naší Fotoškoly.

foto: Lukáš Kaštovský

Související články

• INTERNÍ BLESK
• EXTERNÍ BLESK
• REŽIMY EXTERNÍHO BLESKU
• ZÁKLADNÍ NASTAVENÍ EXTERNÍHO BLESKU
• MANUÁLNÍ NASTAVENÍ EXTERNÍHO BLESKU

Shrnutí

Pokud bych měl shrnout celé téma krátkých expozičních časů při fotografování pohybu, bude to vypadat následovně:  

• Zhruba vyhodnoťte, jak rychlý je fotografovaný objekt.
• Zařaďte si jej do jedné ze tří kategorií (rodinné momentky, sport, extrémní sport).
•  Nastavte expoziční čas, tak aby zmrazil fotografovaný pohyb a ten nebyl na snímku patrný (režim Manuál, Preference času S /Tv).
•  Zvolte clonu podle požadované hloubky ostrosti (Manuál), nebo ji nechte dopočítat fotoaparátem (Preference času).
•  Při nedostatku světla zvyšte citlivost ISO nebo ji nechte dopočítat automaticky (AUTO-ISO).
•  V extrémních situacích, kdy máte maximální ISO při určitém expozičním čase a fotografie je pořád tmavá, použijte blesk, nebo prodlužujte čas až na hranici pohybové neostrosti.
•  Při práci s citlivostí ISO nezapomeňte, že je lepší fotografie zrnitá než tmavá nebo rozmazaná.

čas: 1/1600 s
foto: Nikola Skořepová

Pár rad na závěr

A ještě pár dobrých tipů na závěr. Když si nejste jisti, že se vám podaří zachytit klíčový okamžik na první dobrou, zapněte si sekvenční snímání. V tomto režimu přístroj seká jeden snímek za druhým tak dlouho, dokud držíte spoušť.  Z této série si následně vyberete ten nejlepší moment. Má to ale i jednu negativní stránku. O to delší čas strávíte následně výběrem těch nejlepších fotografií, protože místo pár desítek až stovek snímků z běžné reportáže si jich přinesete i několik tisíc.

čas: 1/1250 s
foto: Jan Hutter

Jak ostřit při focení pohybu

Při rychlém pohybu je často problém přesně zaostřit na to správné místo. Ostření při focení objektů v pohybu vám usnadní kontinuální, nebo-li průběžné doostřování  (AF-C, AI servo). V tomto módu dokáže fotoaparát uzamknout ostření na klíčový objekt a následně ho sleduje, takže je neustále zaostřený. Vám už pak stačí jen zmáčknout spoušť v ten pravý moment. Majitelé moderních digitálních bezzrcadlovek mohou také využít pokročilé metody ostření, jako je 3D focus tracking nebo automatické ostření na obličej, postavu a oko člověka nebo zvířete, stejně jako automatickou detekci dopravních prostředků, jako jsou auta, motocykly vlaky a letadla. V těchto režimech ostřící systém sám vyhledá a následně sleduje pohybující se objekt a odpadá tak prodleva mezi namáčknutím spouště a zaostřením.

Systém automatického ostření na oko

Související články:

• OSTŘENÍ
• SEKVENČNÍ SNÍMÁNÍ

Expoziční časy při fotografování z ruky

Pohybová neostrost ale nemusí vzniknout jen posunem fotografovaného objektu během expozice. Pohnout se může také fotoaparát, přesněji řečeno ruka, která ho drží. Ač se to nezdá, tak i mikrochvění rukou i zbytku těla může způsobit roztřesenou, tedy neostrou fotografii.

Abyste se vyhnuli pohybové neostrosti při fotografování z ruky, je nutné pracovat s časy expozice, které jste schopni udržet. Nápovědou je staré pravidla tzv. obrácené hodnoty, které má vazbu na použité ohnisko objektivu. To říká, že pokud fotografujete například objektivem s ohniskovou vzdáleností 50 mm, pak udržíte zhruba 1/50 s. U teleobjektivu 200 mm je to pak 1/200 s atd.

Rychlý pohyb zmrazený bleskem a krátkou expozicí - čas:1/320 s
foto: Michal Berger

Kromě toho, jak dobře jste se vyspali, v jaké jste aktuálně fyzické i psychické kondici, nebo kolik jste toho předchozí den vypili má na to ale také vliv stabilizace objektivu nebo snímače a přepočet ohniskové vzdálenosti. Ta se násobí tzv. crop faktorem, pokud používáte fotoaparát s menším snímače, ať už DX, APS-C nebo Micro 4/3.

V tomto případě je nutné ohniskovou vzdálenost nejprve přepočíst daným koeficientem. Např. 100 mm x crop faktor 1,5 = 150 mm, a následně dorovnat čas minimálně na 1/160 s.

Stabilizátor naopak zvyšuje naše možnosti toho, co jste schopni udržet z ruky. V případě, že například fotografujete na ohniskovou vzdálenost 200 mm a jeho optická stabilizace nebo stabilizovaný obrazový senzor fotoaparátu má nápříklad účinnost 4 kroky, znamená to, že na místo 1/200 s můžete udržet z ruky až 1/15 s (4EV = 1/200 s - 1/100 s - 1/50 s - 1/25 s  - 1/15 s).

Bezpečný čas eliminuje neostrost při fotografování z ruky

Tento článek byl ale zaměřen na fotografování pohybu s pomocí krátkých expozičních časů. Pak platí, že pokud nastavíte čas, kterým chcete zmrazit pohyb, a ten je kratší než obracená hodnota aktuálně použité ohniskové vzdálenosti, pak se nemusíte bát toho, že by byla fotografie roztřesená. Jestliže máte tak krátký čas, který zmrazí pohyb fotografovaného objektu, stejně tak zmrazí nějaké mikrochvění těla a třes rukou.

Pokud se vám stále zdá používání krátkých časů při focení pohybu jako věda, pak doporučuji nasadit objektiv, nabít baterku, promazat kartu a vyrazit trénovat někam do terénu. Hodina praxe vám totiž dá mnohem víc než 10 hodin teorie.

Související článek

• Fotografická matematika, aneb jaké časy lze udržet z ruky
• Stabilizátor obrazu

foto: Marian Chytka


Pokud jste fanoušci tištěných publikací a s fotografováním začínáte, mohla by vás zaujmout kniha FOTOGRAFUJEME DIGITÁLNÍ BEZZRCADLOVKOU, kde naleznete všechny uvedené postupy a spoustu dalších zajímavých rad, tipů a triků.

Související články:

• Fotografujeme pohyb - dlouhé expoziční časy

foto: Milan Zygmunt