Fotopublikace č.3 : Stíhači a 312. peruť z válečného deníku Ladislava Sitenského

Jeho kniha “Z válečného deníku – fotografie z let 1937 – 1946 z válečné Anglie” byla myslím mou vůbec první fotopublikací, kterou jsem si před mnoha lety koupil. Vyšla v roce 1991 v nakladatelství Naše vojsko, tedy téměř půl století po skončení druhé světové války. Téma našich i zahraničních bojujících jednotek bylo v éře komunismu tabu, a zvláště pak, když byl sám autor knihy příslušníkem jedné z československých perutí RAF.

Pamatuji si dobře, jak jsem ji objevil přímo v podnikové prodejně nakladatelství NV, která sídlila v pražské Jungmannově ulici. Tehdy jsem ještě nevěděl, že se právě tato kniha stane základem mé rozsáhlé sbírky fotografických publikací a monografií.

Jde opravdu o moc hezky zpracovanou velkoformátovou knihu, která je v podstatě jakousi kronikou zákulisí bojové činnosti čs. letců a pěchoty na západní frontě za 2. světové války. Mohu ji tedy doporučit nejen milovníkům fotografie, ale také všem, kteří se zajímají o naše zahraniční jednotky a především letce v Anglii.

Myslím, že jde do dnes o jednu z nejlepších publikací, která se věnuje tomuto tématu a spolu s knihami "Stíhači" a "312. peruť" od stejného autora jde o jakousi volnou trilogii, která je absolutním vrcholem naší válečné dokumentární fotografie.

Ladislav Sitenský

Skaut, fotograf, voják a vlastenec Ladislav Sitenský

Narodil se 7. srpna 1919 v Praze na Královských Vinohradech, tedy necelý rok po vzniku naší nové republiky. Fotografií byl uchvácen od dětství a už ve svých 16 letech začal publikovat v některých časopisech jako Ozvěny, Národní politika a Ahoj na neděli. Po maturitě začal studovat architekturu na ČVUT a zároveň navštěvoval kurzy architektury ve Francouzském institutu Ernesta Denise. Jeho první výstavu v roce 1939 předčasně ukončil vpád německých vojsk na naše území.

V této pohnuté době dokumentoval obsazení Prahy okupační armádou a během 48 hodin nazvětšoval přes 2 000 fotografií. Ve stejném roce vycestoval do Francie, kde nastoupil na stáž, ale v zápětí se přihlásil do čs. zahraniční armády. Útrapy, které zde prožil, zdolal především díky průpravě, kterou získal během meziválečných deseti let v organizaci Junák, jak později sám vyprávěl.

Po kapitulaci Francie se přesunul do Velké Británie. Na základně RAF v Duxfordu vstoupil znovu do zahraniční armády a byl přidělen k pozemnímu personálu 312. čs. stíhací perutě. Zde působil jako fotograf a dokumentarista. V roce 1942 dostal na starost archiv, dokumentaci československých perutí a jejich návštěv. Mimo jiné se více než 10x setkal s prezidentem Benešem.



Fotografování se věnoval i po válce. Jeho hlavními motivy se staly portréty, hory, sport, pragensie a mnoho dalších žánrů. V roce 1958 byl oceněn Zlatou medailí na Světové výstavě EXPO 58 v Bruselu. Český astronom Antonín Mrkos po Sitenském pojmenoval planetku č. 5998, kterou objevil v roce 1986.

Skutečného uznání se mu dostalo až po roce 1989, kdy mohl znovu publikovat své válečné fotografie. Dva roky před smrtí byl vyznamenán prezidentem republiky, který mu udělil Medaili za zásluhy o stát v oblasti kultury a umění. Zemřel ve věku 90 let na podzim v Praze, a to tři dny po mezinárodním svátku veteránů (11/11) .

Z válečného deníku – fotografie z let 1937 – 1946 z válečné Anglie

Tato fotopublikace byla pro autora jakousi satisfakcí, protože mohl konečně po 45 letech publikovat fotografie, které pořídil během své kariéry válečného fotografa. Kniha obsahuje nejen soubory pořízené během působení v Anglii u 311. a 312. čs. stíhací perutě, ale také záběry z Agde (Francie 1940) a snímky čs. obrněné brigády, která byla nasazena do bojů v oblasti Dunkerku (Francie 1940).

Součástí knihy je také životopis Ladislava Sitenského, který zachycuje období od jeho dětství až po konec druhé světové války. Na 328 stranách můžete shlédnout 316 fotografií, na kterých jsou zachyceni nejen samotní letci, ale také mechanici, tankisté, bojová technika, generálové západních mocností a portréty čelních osobností exilové vlády včetně prezidenta Beneše.

Přesto, že jde o fotografie z období války a válečných konfliktů, je většina z nich zachycena velmi poetickou formou, která byla panu Sitenskému tolik blízká.

vydavatel: Naše vojsko
rok vydání: 1991
formát: 23 x 28,5 cm
obsah: 382 stran
ISBN: 80-206-0247-X

•    cena v době vydání: 230 Kčs
•    aktuální bazarová cena: 250 - 500 Kč
•    aktuální cena v antikvariátech: 500 - 1100 Kč

Stíhači

Druhou knihou z volné trilogie, která se věnuje československým válečným letcům druhé světové války je dnes již legendární fotopublikace s prostým názvem "Stíhači". Jde v podstatě o jakousi encyklopedii, která čtenáře seznámí s osudy pětašedesáti stíhacích pilotů, kteří byli během druhé světové války nasazeni převážně u 312. stíhací perutě RAF.

Ke spolupráci na knize byl přizván Zdeněk Hurt, který je naším předním odborníkem a historikem v oblasti letectví. Ten je podepsaný pod mnoha články v časopise Letectví a kosmonautika i několika dalšími publikacemi. V roce 1990 byl mimo jiné ustanoven archivářem ve Sdružení zahraničních letců a působil také jako člen organizačního štábů Memorial Air Show v Roudnici.

Tato kniha se stala velmi populární mezi fanoušky válečné reportážní fotografie i fandy čs. perutí. Zachycuje totiž nejen vojenskou kariéru jednotlivých stíhačů během války a bojového nasazení, ale i jejich krátký životopis, a to jak před válkou, tak v některých případech i po ní.

Prostřednictvím velmi silných fotografií máme jedinečnou příležitost pochopit, jak pohnuté byly osudy našich letců bojujících v Anglii po tom, co se vrátili zpět do vlasti, kde byli často perzekuováni a vězněni na základě vykonstruovaných obvinění ze špionáže a vlastizrady. Kniha je tedy zároveň jakýmsi památníkem všech těchto hrdinů z nichž "mnozí nedoletěli..."

Publikace má navíc ještě dvě další zajímavosti. Údajně se jedná o poslední knihu, která byla u nás tištěna technikou hlubotisku. Navíc její obálka bude dost možná povědomá nejednomu filatelistovi. Titulní stranu tvoří fotografie, na které je zachycen jeden z našich nejúspěšnějších stíhacích pilotů v RAF Alois Vašátko. Na svém kontě měl 14 potvrzených a 4 pravděpodobné vítězství ve vzdušných soubojích.

Při jednom z nich byl bohužel 23. června 1942 sestřelen a ve svém stroji Supermarine Spitfire Mk.VB spadl do vod kanálu La Manche nedaleko mysu Start Point. Jeho tělo nebylo nikdy nalezeno. Fotografie tohoto statečného pilota, která byla použita jako titulní strana knihy Stíhači, posloužila také jako předloha motivu londýnského vydání československé poštovní známky.



vydavatel: Svět křídel
rok vydání: 1993
formát: 23 x 28,5 cm
obsah: 80-85280-17-5
náklad: 5 000 ks
ISBN: 80-206-0247-X

•    aktuální bazarová cena: cca 700 - 900 Kč
•    aktuální cena v antikvariátech: 900 - 1400 Kč

312. peruť

Osud této knihy byl stejně pohnutý jako život jejího autora a je v podstatě jeho pomyslným odrazem. Stejně jako jeho první velkou samostatnou výstavu překazil vpád německé armády na území Československa, tak první vydání této knihy zhatila v roce 1948 komunistická strana, která se během "vítězného února" dostala k moci.

Kniha už byla částečně vytištěná, ale než došlo k její finalizaci a následné distribuci, přišlo nařízení celý náklad skartovat, a tak se nikdy nedostala na pulty poválečných knihkupectví.

Našlo se však pár tiskařů, kteří velmi malou část vytištěných listů tajně vynesli z tiskárny a doma na koleni ji pak ručně vázali do konečné podoby. Těchto pár kusů se postupem času stalo velmi žádaným artiklem nejen mezi fanoušky vojenské historie, ale také mezi sběrateli. Cena původního vydání knihy se v antikvariátech v současné době pohybuje v řádech několika desítek tisíc korun.

Ani s pádem komunismu peripetie kolem této knihy nekončí. Jedním z klíčových momentů byl nález původní makety knihy, která se našla v popelnici v Českých Budějovicích. Po smrti Ladislava Sitenského byla znovu oprášena myšlenka vydat reprint této publikace.

Jeho vnučka Adéla Kándlová, redaktor David Pazdera i další členové realizačního týmu museli vynaložit ohromné úsilí při hledání původních šablon knihy, čemuž věnovali několik let. Pátrání je přivedlo nejen k pár majitelům původního vydání, ale také k jednomu z potomků rodiny Neubertových, v jejichž tiskárně měla být v roce 1948 kniha vytištěna.

Rozhodující moment nastal, když se podařilo získat přístup k výtisku po Eduardu Dostálovi, což byl typograf prvního vydání. Díky tomu se nakonec tato krásná publikace dočkala po téměř 70 letech obnovené premiéry. Nyní si jí může koupit každý, aniž by musel pátrat roky v antikvariátech a investovat horentní sumu za první "prokleté" vydání.

Kniha má o maličko větší formát než ta původní a vyšla v nakladatelství Mladé fronty. Je kompletně věnovaná kamarádům Ladislava Sitenského, spolubojovníkům z 312. československé stíhací perutě, která je zachycuje jak během technických kontrol, bojové pohotovosti, chvílích volna, ale i při návratu domů po skončení války. Nové vydání je také doplněno příběhem knihy, který by sám o sobě mohl být námětem pro knihu další.



vydavatel: (Naše vojsko) Mladá fronta
rok vydání: (1948) 2017
formát: 22,9 × 30,6 cm
obsah: 176 stran
ISBN: 978-80-204-4627-5

•    nová: cca 400 Kč
•    aktuální bazarová cena: cca 300 Kč (vydání 2017)
•    aktuální cena v antikvariátech: cca 20 000 Kč (vydání 1948)



Ladislav Sitenský původně mířil k nebesům, stejně jako hrdinové, kteří byli motivem jeho fotografií. Bylo mu však řečeno, že letců je dost, ale fotografů málo. To se mu nakonec stalo osudným a vlastně mu to i zachránilo život. Z pilotní školy, do které se hlásil, totiž nikdo z jeho kamarádů nepřežil.

A přesto, že během své kariéry nakonec nemačkal spoušť na kniplu bojové stíhačky, ale spoušť svého fotoaparátu, tak se své síně slávy nakonec dočkal. Byť ne jako voják, ale jako fotograf. A tento jeho přínos je pro současnou i budoucí generaci neméně důležitý.