Recenze Fujifilm GFX 100S II tělo

Fujifilm právě oznámil svou již šestou středoformátovou bezzrcadlovku – GFX 100S II a já měl tu čest s ní již týden fotit. Jedná se o třetí generaci GFX fotoaparátů nesoucí stejný 102 megapixelový BSI CMOS snímač, jaký již známe z loni uvedeného modelu GFX100 II.


 

Tento snímač je známý převážně ohromným pokrokem v rychlosti zaznamenávání scény. Na středoformát opravdu úctyhodné hodnoty, neboť minulé generace byly nechvalně proslulé poněkud pomalejší odezvou a snímkovací frekvencí. Samozřejmě, při rozlišení 102 megapixelů zachytí neskutečné množství detailů. Celou dobu jsem jej používal s nově oznámeným objektivem GF 500 mm f/5,6 R LM OIS WR na focení drobné zvěře jako ptáků, veverek a jiných snadno spatřitelných potvůrek. Ať už v pražské Stromovce, či v jihočeských lesích v okolí Tábora. Při focení drobné zvěře často musíte počítat s tím, že se vám většinou nepovede vyplnit záběr tak, jak byste si přáli. To však při focení s novou “Sto es dvojkou” vůbec nevadí, protože i pokud je subjekt v záběru drobný, tak je pln detailů. Veškerá pírka, struktury, škrábance, chloupky, ulovená potrava v zobácích jsou jasně viditelné. Prostoru pro ořezávání máme tedy mnoho bez nutnosti se strachovat nad potenciální ztrátou kvality.

Není to však pouze o rozlišení a detailech. Takto ohromný snímač s sebou přináší například prvotřídní dynamický rozsah, při kterém jsem nemusel nijak pedanticky řešit přesnou expozici a spíše jsem se mohl soustředit na kompozici a zaostření. Věděl jsem totiž, že spoustu přepalů, či podexponovaných snímků snadno zachráním v Lightroomu. Data v těch souborech jednoznačně jsou. Další výhodou středoformátového snímače je samozřejmě hloubka ostrosti. Nejen fakt, že je tenká jak břitva, ale také že přechod mezi zaostřeným a rozostřeným není náhlý, ale plynulý, pozvolný a esteticky příjemný.
 

I když je snímač v porovnáním s většinou ostatních ohromný, jeho vysoké rozlišení znamená, že jednotlivé pixely jsou stále velmi drobné. To s sebou nese také určitou úroveň šumu při vyšších ISO hodnotách. Nutno však podotknout, že je zrno viditelné spíše až při přiblížení na 100%, což při 102 Mpx znamená opravdu velké přiblížení. A i tak snímek překypuje detaily. Rychlé prohnání kterýmkoliv z moderních AI odšumovacích programů zajistí nevídaně detailní a čistý snímek. Všechny AI odšumovače totiž potřebují jediné pro efektivní práci. Data. A GFX 100S II jich má na rozdávání.

Samotné tělo se oproti první generaci GFX 100S nezměnilo. Jediné dva rozdíly jsou snad logo na levé straně a textura pogumování, kterou jsme poprvé viděli na výše zmíněném modelu GFX 100 II. Stejný design bych však neodsuzoval. Jak se říká “Neopravuj, co funguje”. Grip je tak stále hluboký a velmi pohodlný do dlaně, všechna tlačítka na těle dávají smysl a jsou snadno na dosah. Jak je již u Fujifilmu zvykem, většina tlačítek lze přeprogramovat. Mě osobně třeba nejlépe vyhovovalo mít na vrchních dvou zapínání detekce lidských očí a zvířat. Přední tlačítko, na kterém mi přirozeně leží ukazováček, jsem si jako u všech Fujifilm těl nastavil AF-ON. Moc se mi líbila možnost nastavení tlačítka kompenzace expozice jako přepínač funkce namísto potřeby jej při používání stále držet. 

Displej se nám vrací třísměrně výklopný. Za mě nejlepší design výklopu displeje. Je solidní, rychle se s ním pracuje a celý displej není uchycený pouze na malém otočném kloubu. Středoformáty asi těžko někdo používá k natáčení vlogů, či pořizování selfíček, a tak jsem rád, že jsme nedostali displej plně otočný.

Samozřejmě, nemůžeme se bavit o fotografování zvěře a sportů, pokud si nepromluvíme o automatickém zaostřování. To bylo oproti předešlému modelu GFX 100S značně vylepšené. Rychlejší snímač zvládá, jak jsem již zmínil, odečítat data znatelně rychleji. To s sebou přináší i rychlejší čtení scény pro zaostřovací systém a ruku v ruce s tím jde i spolehlivější rozpoznávání subjektů. Ať už jsem fotil ptáky, savce, lidi, letadla, či prostě jen sledoval neživý bod, tak se fotoaparát z drtivé většiny dokázal spolehlivě chytit a subjektu držet. Nebylo to bez chyb. Ale bylo to opravdu pozoruhodné s ohledem na fakt, že se jedná o středoformát. 

Občas se však stalo, že foťák, nebo možná objektiv, prostě lovily, ale najít subjekt se ne a ne podařit. Většinou se tak dělo, pokud byl subjekt příliš rozostřený a schovaný v bokeh. V těchto případech pomohlo manuálně přeostřit na jeho přibližnou vzdálenost a přístroj se poté chytil. Další z problémů nastal při snímání zvěře v korunách stromů. Ve změti větví a listí občas prostě zaostřil na popředí, či pozadí, ale dělo se to minimálně. Manuální ujištění přístroje znovu pomohlo.

Ano, ve světě středoformátů je tento nový systém automatického zaostřování neskutečný skok vpřed a umožnil mi zachytit snímky, o kterých se dalo středoformátovým fotografům pár let zpět pouze zdát, na úrovni moderních full-frame bezzrcadlovek jako třeba A1 od Sony, nebo Nikon Z9 to stále není. Tyto dva fotoaparáty se však “GéEfiXu nemohou rovnat obrazovou kvalitou, detaily, dynamickým rozsahem a hloubkou ostrosti.

Fujifilm GFX 100S II není pouze inkrementální update minulé generace. Je to ohromné vylepšení, které je nejen výbornou volbou pro člověka se zájmem o svůj první středoformát, ale také perfektním posunem na další úroveň pro kohokoliv, kdo už Fujifilm GFX má. Alespoň pokud máte jednu z prvních dvou generací.