Recenze Fujifilm GFX 50R tělo

Fujifilm má relativně jasnou politiku. Zaměřují se na tři zcela odlišné odvětví fotografického světa a v každém z nich se nespokojí s ničím jiným, než s excelentními výsledky. Doslova dominují trhu s instantními fotoaparáty a jejich špičková X řada APS-C fotoaparátů šlape na paty full-frame konkurentům ve spoustě parametrů. A pokud vyžadujete opravdu špičkovou kvalitu obrazu, krásné přechody mezi rozostřenou a zaostřenou částí fotografie a detaily, které vám jejich řada X nedá, tak pro vás má Fujifilm něco ještě větší než full-frame. Digitální středoformát byl po většinu doby své existence prakticky nedosažitelný pro většinu fotografů. Pro nadšence prakticky nemožný. Stavěné byly na bázi dnes již pomalu ale jistě nahrazovaných zrcadlovek, takže se jednalo o fotoaparáty velké, těžké, pomalé a hlavně opravdu, ale opravdu drahé. Fujifilm však přišel se řadou GFX, která nabízí stejně velký snímač jako středoformátové zrcadlovky v moderním designu bezzrcadlovky. To přináší spoustu výhod. Ostření přímo na snímači, živý náhled, nebo třeba kratší vzdálenost snímače od bajonetu. To nejen umožňuje mnohem menší tělo fotoaparátu, ale také možnost adaptování zrcadlovkových objektivů za použití adaptérů. Fujifilm díky tomu také může designovat menší a světelnější skla, než byla na zrcadlovkách možná.

GFX 50R je už druhým kouskem, který byl v tomto systému vydán a přináší pár změn oproti starší GFX 50S. Tělo je tenčí, nižší a celkově jednodušší. Design je bližší řadě X-Pro, X100, nebo X-E s hledáčkem v levém horním rohu fotoaparátu, který nabízí stejné rozlišení 3.69 milionu pixelů, zvětšení však kleslo na 0.77x. Celý tvar fotoaparátu je méně komplikovaný a méně agresivní, než jeho předchůdce. Je poznat, že při jeho navrhování designéři mysleli na dokumentární fotografy, kteří nechtějí strašit každého ve své scéně.

Ovládání je ve stejném duchu jako moderní jiné Fujifilm bezzrcadlovky. Analogové ovládání clony na objektivu v kombinaci s analogovým voličem rychlosti závěrky na horní straně těla. Citlivost ISO si můžete nastavit například na otočný volič vestavěný do spouště. Priorita clony, závěrky, nebo program auto se snadno nastaví pouze navolením příslušného kroužku do polohy A a tím pádem se o něj více nemusíte starat. Pokud však chcete mít stále kontrolu nad chováním závěrky a citlivosti i v automatických režimech, tak je lze limitovat. Je možné nastavit minimální rychlost závěrky a vámi nastavený rozsah ISO. Fotoaparát se pak snaží držet ve vámi zvolených hranicích. Pokud mu však nestačí, tak je překročí, aby vám fotografie neunikla, kvůli špatnému nastavení.  První stoupá citlivost ISO a až poté zpomaluje závěrka. Je lepší mít fotku zrnitou, než rozmazanou. Na zadní straně je displej s možností vyklopení o 90° nahoru a 45° dolu spolu s joystickem pro navigaci v menu a volbu ostřící oblasti při focení. Na těle máte několik volně upravitelných tlačítek, takže si fotoaparát můžete uzpůsobit pro svou potřebu. Mě osobně například skvěle sedlo ostření na tlačítku vpředu u objektivu, kde mi přirozeně leží prostředníček, díky čemuž mi stále nepřeostřovala spoušť a já měl stále pevný úchop palcem na zadní straně.

Snímač o rozlišení 51.4 megapixelů se vrátil stejný, jako u GFX 50S, což je shodou okolností ten samý, jako ve fotoaparátech Hasselblad X1D obou generací nebo třeba v Pentaxu 645Z. Zde mu však pomáhá skvělý X-Processor PRO, dodávající fotkám tu Fujifilm jiskru. Simulace analogových filmů, kterými se Fujifilm chlubí už od dob svých zrcadlovek S3 a S5 jsou stále zde a plodí opravdu krásné výsledky. Celkem zde máme k dispozici simulací 17. Provia, Velvia, Astia jsou stále se vracející krásně barevné reinkarnace filmů se stejnými jmény. Stejně jako například černobílý Acros. Nový je třeba Classic Negative, což je trochu zajímavější verze Classic Chrome s pestřejšími barvami. Všechny tyto simulace lze stejně jako u předchozích Fujifilm těl aplikovat na fotografii jak při focení, tak později při úpravách v Lightroomu, Capture One a podobných. 

Velký snímač s tímto rozlišením jako tento s sebou nese výhody, které by jinde fotografa omezovaly. Pokud si třeba pamatujete krásné stroje jako Hasselblad XPan, nebo Fujifilm TX2 se svými panoramatickými fotografiemi, tak GFX řada má právě něco pro vás. Možnost fotografovat v poměru stran 65:24 při rozlišení 25 megapixelů, což je stále dostačující úroveň detailů a fotografie najednou vypadá úplně jinak. Není se však čeho bát,  RAW je stále uložen v plném rozměru pouze s informací o ořezu tak, jak jste fotografii komponovali v hledáčku.

Za zmínku rozhodně stojí utěsnění celého systému proti prachu a vlhkosti a to včetně všech GF objektivů. Není se tak třeba obávat fotografování v dešti, nebo sněhu. Do fotoaparátu lze vložit dvě paměťové karty najednou pro možnost RAW+JPEG, zálohy nebo overflow. Oba sloty jsou kompatibilní s kartami UHS-II, takže se není třeba obávat dlouhých zapisovacích časů. Jedinou výhradu, kterou bych snad měl by byl autofokus. Ostření je totiž založeno pouze na detekci kontrastu a snímková frekvence je 3 fotografie za vteřinu, takže se nejedná o žádný blesk na sporty, ale běžnou studiovou práci, reportáž, street, krajinu, či svatbu zvládne v pořádku a výsledky vám dodá naprosto krásné.
Používal jsem fotoaparát relativně dlouho a musím říci, že se mi držel opravdu příjemně, používat jej byla radost a pracovat s fotografiemi, co z něj vycházely bylo parádní. Fujifilm se s tímto kouskem opravdu trefil. V kombinaci s jejich drobnou GF 50mm f/3,5 se vejde do malé brašny na cesty, nebo v naopak s trochu větší GF110 f/2 udělá dokonalý portrét, o kterém si full frame fotoaparát může nechat zdát. Jak jsem již říkal na začátku. Fujifilm dělá vynikající APS-C přístroje a ještě lepší středoformáty. Full frame by pro ně byla jen střední cesta, která by nedělala ani jednu z věcí, kterými tyto individuální systémy vynikají, lépe.