Recenze Fujifilm GFX 50S tělo

Před pár týdny, kdy jsem se vrátil z oficiálního představení novinky Fuji GFX 50S, jsem v našem Magazínu sepsal svoje první dojmy a moc jsem se těšil, až budu moci Fuji GFX vyzkoušet pořádně. A to se právě stalo.

Ve zmíněném článku jsem popisoval výhody bezzrcadlové konstrukce a také vliv velikosti snímače na ostrost fotek. Hned na začátek musím říci, že ani po důkladnějším vyzkoušení neměním nic na tom, co jsem minule napsal. Ale musím říci, že rozdíl oproti fullframe přístrojům není nijak velký. Fuji GFX 50S je lepší, ale ne o tolik, jak jsem si myslel.

Ovládání, design a funkce

Ovládání jsem také popisoval v prvních dojmech, ale jen velice krátce, pokusím se to teď trochu rozvést.

Už ve Francii na mě udělal velký dojem hledáček. Ani nemluvím o jeho rozlišení a obnovovací frekvenci, ani jedno z toho jsem totiž vůbec nevnímal. Tedy pohled do hledáčku mi (coby dlouholetému zrcadlovkáři) byl jednoduše příjemný a nevnímal jsem nic, co by mi vadilo. Tedy až na trochu větší “prodlevu” mezi jednotlivými snímky, tedy relativně delší zatmění hledáčku, než jsem zvyklý ze zrcadlovky. Ale to nebylo nic, s čím bych se nedovedl smířit.

Hledáček se mi líbil i proto, že je sundavací, což se hodí třeba při transportu. Hodí se to ale také tehdy, když si dokoupíte náklonný a otočný adaptér pro hledáček EVF-TL1, který po nasazení mezi tělo a hledáček umožňuje jeho vyklápění nahoru až o 90° a vytáčení do stran v úhlu 45°. To je prostě paráda. Hlavně v situaci, kdy se vám nechce hrbit se k standardně umístěnému hledáčku a na displeji není vidět tak, jak by bylo potřeba. Třeba tehdy, když máte foťák na stativu a na displej svítí sluníčko. Tam je adaptér k nezaplacení.

On samozřejmě přijde vhod i výklopný dotykový displej, ale zrovna třeba na přímém slunci je pohled do hledáčku prostě daleko příjemnější. Když už jsem u displeje, nemohu si odpustit jednu poznámku ke konstrukci. Při pohledu na přístroj vám nemůže uniknout fakt, že displej jakoby vyčnívá ze zadní strany přístroje o víc, než centimetr. Přemýšlel jsem usilovně nad významem tohoto řešení, vždyť třeba Hasselblad X1D má vlastně stejné parametry, ale takovouhle bouli na jeho zádech nenajdete. Zatím si to dovedu zdůvodnit jedině tím, že konstruktéři neměli kam umístit šachtu na poměrně velkou baterku. V gripu pod spouští by to nešlo, protože ten je kvůli co nejpříjemnějšímu úchopu poměrně štíhlý…

Zmíněný úchop je skutečně vynikající, samotný grip je dobře tvarován a pevnějšímu držení ještě napomáhá poměrně velký výstupek na zadní straně přístroje, o který se opře palec pravé ruky. Na držení je ten výstupek perfektní, ale když chcete zadním otočným voličem nastavovat třeba korekci expozice nebo cokoliv jiného, tak zjistíte, že tam ten výstupek najednou překáží. Asi to tedy chtělo otočný volič umístit trochu víc vlevo, aby byl po jeho pravé straně ještě nějaký prostor.

Jinak mám pro ovládání jen slova chvály. Expoziční čas a citlivost ISO jsou vyvedeny na samostatné voliče, což je příjemné a ještě k tomu to vypadá docela dobře. Díky těmto voličům nezapřou bezzrcadlovky Fuji vzájemnou příbuznost, ovládání je totiž dost podobné u všech modelů. To je myslím moc dobře, kdo má jednu Fujinu, určitě jí brzy pořídí ještě jednoho sourozence a pokud má ovládání vždy stejnou logiku, nebudete se při používání různých modelů nijak ztrácet.

Potěšil mě i počet uživatelsky naprogramovatelných funkčních tlačítek, našel jsem jich celkem 9 + jeden otočný volič. To je dost. V menu jsou tlačítka samozřejmě označena, abyste věděli, které právě nastavujete. Ale na těle jejich označení chybí. Nejdřív mi to vadilo, ale po chvíli jsem zjistil, že by to označení bylo vlastně stejně k ničemu, když můžete každému tlačítku přiřadit pokaždé jinou funkci.

Některé funkce ale přenastavit nejdou a popravdě musím říct, že mi to občas lezlo na nervy. Totiž: při prohlížení fotek stačí jen stisknout zadní kruhový volič a fotka se ihned zvětší na 100%, to je fajn. Hned vedle se nachází joystick, kterým se ve fotce pohybujete. Po jeho stisknutí při 100% zvětšení se vrátíte do původní velikosti. To je také fajn. Jenže při překliknutí na další fotku jsem většinou podvědomě stiskl joystick a ne kruhový volič. Joystick je víc po ruce a při jeho stisku se fotka nezvětší, ale aktivuje se menu prohlížení… Možná je to také jen o zvyku.

Samotný joystick slouží k volbě AF bodu a zde je jeho umístění naprosto perfektní. Má přiměřenou citlivost a pohyb AF budou po displeji je tedy přesný a rychlý. Nutno říci, že k tomu můžete použít i přímo dotykový displej, ale i když jsem to zkoušel, neoslovilo mě to a raději jsem dal přednost joysticku.

Když už jsme u autofokusu, také není moc co řešit. Tedy pokud si uvědomíme, pro jaký typ focení je tenhle přístroj stvořen. Tedy pro statické snímky. Ostřících bodů je až 117, takže si aktivní zaostřovací bod můžete umístit v obrazovém poli skutečně skoro kamkoliv. To je dost důležité, pokud pracujete s malou hloubkou ostrosti, třeba při focení portrétů, nebo při makrofotografii. Ze zvědavosti jsem zkoušel i průběžné ostření a sledování objektu při sériovém snímání (které je komicky pomalé), ale hned jsem toho nechal. Autofokus je na focení pohybu přece jen docela pomalý a sledování objektu moc nefunguje. Jiná věc je detekce obličejů, ty Fujina pozná naprosto spolehlivě.

Ještě se vrátím k baterce. Je poměrně veliká a při každém dobíjení mě moc potěšilo, jak rychle byla nabitá. Nestopoval jsem to, ale odhaduji, že to nebyly snad ani dvě hodiny. Ale nemohu říci, že bych byl stejně příjemně překvapen i její životností. Ještě že jsem měl přístup k elektrické síti celý den, protože po cca tříhodinovém ranním focení při teplotách těsně nad nulou jsem musel dobíjet, abych mohl fotit i odpoledne.

Kvalita obrazu

Kvalita obrazu je asi to, proč vůbec někdo začne uvažovat o koupi středoformátového přístroje. Ve zkratce jde o to, že větší snímač klade paradoxně relativně menší nároky na rozlišovací schopnost objektivů než fullframe přístroje, takže skvělé ostrosti dosáhnete bez problémů. Ne, že by to s fullframe přístrojem nešlo, ale potřebujete daleko kvalitnější objektivy. Pro názornost jsem cvaknul dvě fotky v ateliéru. Jednu Fujinou a druhou Canonem EOS 5DS R, který má srovnatelné parametry, ale trochu menší fullframe snímač.

Nedá se říci, že by fotka z Canonu nebyla ostrá, to rozhodně je - použit byl jeden z nejostřejších běžně dostupných objektivů, velice oblíbená Sigma 50/1,4 ART. Snímek z GFX 50S je prostě o něco ostřejší, ale to není hlavní rozdíl. Oba přístroje byly nastaveny naprosto stejně (kromě expozičního času, coř při focení se studiovými blesky nehraje žádnou roli), v obou případech byla použita clona F8. V obou případech jsem fotil ze stejné vzdálenosti a zaostřoval jsem na oči.

Následující snímky jsou pouze převedené z RAWu bez jakýchkoliv úprav. Kliknutím si je stáhnete v plném rozlišení:

Snímek zachycen zrcadlovkou Canou EOS 5DS R a objektivem Sigma 50/1,4 ART

Zde je fotka z Fuji GFX 50s s objektivem Fuji GF 63/2,8

Výřez z Canonu EOS 5DS R

Výřez z Fuji GFX 50S

Všimněte si, že fotka z GFX má menší hloubku ostrosti, krempa klobouku je v popředí už mimo hloubku ostrosti, zatímco na snímku z fullframe přístroje je celý klobouk ostrý. Je to dáno tím, že na větší snímač potřebujete použít delší ohnisko objektivu pro dosažení srovnatelného úhlu záběru s fullframe přístrojem. Krásně to tedy demonstruje jednu z rozdílných vlastností: u středního formátu je menší hloubka ostrosti při stejném nastavení. A to se zde bavíme zatím o snímači, který je oproti fullframe větší jen o trošku. Ty “plnokrevné” středoformátové snímače jsou ještě o dost větší, takže daný efekt je ještě daleko zřetelnější. To je ale zatím stále ještě hudba budoucnosti, respektive hudba řádově jiné (vyšší) cenové kategorie…

Stáhněte si i snímky v RAWu pro porovnání

• Canon EOS 5 DS R - studiovka
• Fujifilm GFX 50S - studiovka

Dalšího rozdílu si všimnete asi na první pohled, je to daleko lepší prokreslení stínů u GFX, tedy znatelně lepší dynamický rozsah. To se u většího snímače samozřejmě dá očekávat, ale musím říci, že třeba při porovnání s Nikonem D810 je rozdíl prakticky neznatelný. Jinými slovy: to, že na tom není Canon 5DS R s dynamickým rozsahem dobře, to není překvapení. Ale v porovnání s Nikonem D810 (schválně si stáhněte RAW), který je podle serveru DxOMark v tomto ohledu nejvýkonnější, už budeme rozdíly hledat daleko obtížněji. A najdeme je, GFX je při stejném nastavení skutečně nepatrně lepší než Nikon D810. Ale pokud bychom s Nikonem fotili na nativní citlivost snímače ISO 64, mohlo by porovnání vypadat jinak. Z nedostatku času jsem to ale nezkoušel.

Hodnotit výkon na vysokých citlivostech mi u takovéhoto přístroje přijde naprosto zbytečné, pro reportážní focení za špatného světla jsou přece jiné modely. I tak ale musím říci, že kdybyste přece jen našli důvod pro použití vysokých citlivostí, nemusíte se jich nijak obávat, GFX je zvládá s přehledem, podívejte se na ukázkové snímky v plném rozlišení.

Zvláštní zmínku si ale zaslouží režimy simulace různých známých filmů Fujifilm. To je něco, čím jsou Fujiny unikátní. Pokud si oblíbíte barevné podání v některém z těchto režimů, je klidně možné, že nebudete ani chtít fotit do RAWu. Jednak vám při zpracování v počítači dá dost práce, abyste dosáhli alespoň podobného efektu a pak je tu ještě jedna věc: snímek v RAWu zabere cca 110 MB a to není zrovna málo.

Znalci jistě pochopili mou mírnou nadsázku, ale byla opravdu jen mírná. Osobně do RAWu fotím, protože mám k dispozici dostatek dat pro pozdější úpravy. Ale pokud víte, že upravovat nebudete, nemusíte mít z JPEGů z této Fujiny opravdu žádné obavy, už samotným nastavením projasnění stínů, nebo odstranění přepalů v kombinaci s režimy simulace filmu dosáhnete neuvěřitelně dobrých výsledků. Konec konců všechny naše ukázkové snímky (stáhněte si je v plném rozlišení) jsou JPEGy přímo z přístroje. A podívejte se, jak moc jsou rozdílné: některé naprosto kontrastní s černými stíny a vysokou sytostí barev, jiné naopak příjemně měkké s vyváženými a dobře prokreslenými světly a stíny.

Popravdě trochu rozčarován jsem také ze zhoršení kresby vlivem difrakce při nastavení vysokých clonových čísel. U Nikonu D810 jsem zvyklý na to, že u clony F11 se ještě nic neděje, ale při zaclonění na F16 už začíná být znát velice mírné změkčení kresby. Vyšší clonová čísla jsou pak použitelná opravdu jen nouzově. Čekal jsem, že díky většímu snímači se zde začne difrakce projevovat až později, tedy až při opravdu vysokých clonových číslech. Bohužel se začíná projevovat už při clonách vyšších, než F16, což je tedy jen zhruba o 1 stupeň lepší, než u fullframe přístroje. Těšil jsem se na možnost clonit bez problémů na F22, nebo dokonce na F32, ale to se bohužel nekonalo. Inu, on ten snímač opravdu není zase o tolik větší, než fullframe.

Co mi chybělo

Jsou to vlastně maličkosti: jednak mě trochu překvapilo, že při nastavování vyvážení bílé sice najdeme tři druhy zářivek, nebo režim pod vodou, ale nenašel jsem poměrně běžný mráček, tedy zataženou oblohu. Samozřejmě namítnete, že si mohu bílou vyvážit uživatelsky (také tři režimy) a nebo ji mohu přesně vyvážit až při zpracování RAWu, ale stejně… Už jsem si toho všiml ve Francii, ale tam jsme zkoušeli předprodukční kusy, takže jsem čekal, že tuto volbu doplní nový firmware.

Ta druhá věc se týká hlavně fotografů, kteří ke své práci používají externí blesky: dokázal bych si představit daleko kratší synchronizační čas, než je 1/125s...

Podtrženo a sečteno

Jestliže uvažujete o foťáku do studia, nebo pro jiné “klidné” focení, jestliže vyžadujete skutečně co nejlepší ostrost, dynamický rozsah, skvělé barvy, jestliže prostě chcete něco víc, než fullframe přístroj, je pro vás Fujifilm GFX 50S skvělou volbou. Obrazově mu vlastně není co vytknout, ovládání je také bezproblémové, odolnost proti povětrnostním vlivům je zaručena nejen u těla, ale i u objektivů.

Abyste s GFX ale byli maximálně spokojeni, musíte si dobře uvědomovat, v jakých ohledech nabízí víc, než fullframe přístroje.