Recenze Fujifilm Instax Mini Liplay

Fuji se v posledních letech stala pojmem v instantní komerční fotografii. Zdálo se, že již není kam postoupit. Vedle několika velikostí a formátů tu máme černobílý tisk, papíry s tematickým potiskem a přišla na řadu i nekonečná série doplňků nebo speciálních edic. Ale co dál? Nyní je tu mini LiPlay. Hybridní Instax, který rozšiřuje možnosti tohoto média, ale v důsledku tak trochu popírá jeho filozofii.

Nej…

V historii Instax již s digitálním čipem koketoval. Tady je ovšem přiznaný natvrdo. Proto si Fuji mohla dovolit doposud nejmenší použité tělo. Papír není umístěn v komoře, taková komora si totiž nárokovala dost místa, protože osvítit celý kus papíru prostě potřebuje odstup čočky. Zatímco svítit na malý senzor (v případě LiPlay skoro 5 MPX) není problém. Dále byl využit princip z instaxové tiskárny.  Takže TADÁÁ... máme tu nejmenší Instax. Na tom se podílí určitě i akumulátor. Nejedná se totiž o klasické tužkové AA, ani o výměnný akumulátor, tady je prostě někde uvnitř integrovaný. A tak zase o kousek menší. Akumulátor mi bez problémů na plné nabití a hraní si vystačil na tisk cca 80 fotek. Mimochodem, k nabíjení je potřeba micro USB (B) a to je skutečně jenom nabíjecí, nic jiného neumí, žádná data, žádný update, nic.

Co přinesl digitál

Pokud Fujifilm zvolil u LiPlay jako mezistupeň čip, získal celou řadu výhod, ale zároveň pohřbil své velké gró. To co dělá Instax atraktivním je unikát každého kusu. Zmáčknutí spouště znamená fotku na papíře, fotku, která je originál. Originál jedinečného okamžiku “teď a tady", už nikdy víc žádná kopie.

Ale třeba to dokáže vyvážit celá řada výhod digitálního procesu, který LiPlay má. To je na individuálním posouzení každého. Papírová malá fotka ihned na místě zůstala, což je nesporně velká deviza. Digitální zpracování pak nabídlo spoustu zajímavostí v podobě efektů (od rybího oka, vivid až po sépii) nebo různých rámečků ve fotografii, které určitě k takovému přístroji patří. Protože párty foťák bez srdíček, bubliny u pusy apod. není párty foťák (: Tady trochu dává smysl i možnost audiozáznamu k fotce (to má své dominantní tlačítko na čelní straně fotoaparátu). Dokážu si představit, že tematické rámečky budou přibývat s updaty. S těmi možná přijde i CZ lokalizace, ne že by byl bez češtiny LiPlay nesrozumitelný.

Co rozhodně patří už k těm lepším zásahům je korekce expozice, (de)aktivace pomocného přisvícení při zaostřování apod. Tady je zajímavé, že kompletní měření expozice probíhá v systému TTL (pro nezasvěcené: foťák měří pouze to, co bude vyfoceno).

Pokud se vrátíme ze svatby a po týdnu se nám začnou ozývat tetičky, že by rády ještě tamtu malou fotku, co viděly u jiné tetičky, není problém. LiPlay disponuje vnitřní pamětí na několik desítek fotek a  je tu ještě možnost rozšíření o micro SD kartu. Jak bylo naznačeno výš, pro komunikaci je potřeba kartu vyndat a vložit do redukce a čtečky, protože kabel data nepřenáší.

Vedle karty můžeme do fotoaparátu vkládat už jen papíry. Tady by byla Fuji sama proti sobě, kdyby použila nový formát nebo upravenou technologii. Proto zvesela můžeme používat Instax mini film, na který jsme zvyklí, ve všech možných variantách barevného papíru.

Apka a Bluetooth

Další rozměr, který se zde otevřel a který kompenzuje ztrátu originálu jednoho kusu, je mobilní zařízení. Párovat budeme nejčastěji asi s telefonem. Aplikace je intuitivní a komunikuje s fotoaparátem přes Bluetooth. Slouží jako plnohodnotný dálkový ovladač včetně živého náhledu (to u konkurence třeba není samozřejmost), umožňuje stejná nastavení jako fotoaparát samotný včetně rámečků a uložení vlastního nastavení.

Tiskárna

Další asi nejsilnější výhodou je propárovní se samotným telefonem. Takže z LiPlay máme samostatnou malinkou, přenosnou, externí tiskárnu bez nutnosti připojení do sítě, která nám tiskne JPEG fotky. Ty si můžeme v telefonu libovolně upravit, nebo kosmeticky “pošolichat”  přímo v aplikaci. Tady smekám a velká pochvala za černobílý tisk. Tento typ tisku je všeobecně náročný pro všechna výstupní zařízení. Zase oproti konkurenci jde už skoro skutečně o černobílou (u jiných výrobců spíš o různobarevnobílou), takže nutně nemusíme kupovat monochromatické náplně. Až po hlubším zkoumání jsou v polotónech šedivé barvy náznaky nepatrně zelené. Jenže podrobnější zkoumání detailů se u Instaxu nedělá. Instax je o zachycení emocí.

Shrnutí

Je tu digitál s možností okamžitého tisku nebo miniaturní tiskárna s možností focení?

I kdyby snad někdo chtěl zkoumat detaily, doporučuji ty technické, za zmínku stojí ohnisko 28 mm nebo čas mezi 4 s až 1/8000 s samozřejmě v automatickém módu. Jediný expoziční zásah máme v již zmíněné kompenzaci v rozsahu +/- 2 EV. I tohle je nový Instax mini LiPlay. Už ne originál, ale pořád fotka tady a teď. Ta fotka, na kterou se musíme chvilku těšit. Ta fotka, se kterou si můžeme trochu pohrát. Ta fotka, kterou si můžeme vytisknout znovu.