Historie fotografických značek - Hasselblad

Roku 1841 ve švédském Göteborgu založil Fritz Wiktor Hasselblad obchodní společnost. Jeho syn v rámci ní později zakládá fotografickou divizi se slovy: “Nevěřím, že na tom nějak moc vyděláme, ale alespoň si zafotíme zadarmo.” Osobně mám moc rád podobně žoviální prohlášení vztazená k tak velkým věcem, obzvlášť v tomto případě.

To co následovalo totiž trvá s velikými úspěchy dodnes. Během svých líbánek potkal George Eastmana, zakladatele Kodaku a Hasselblad se stal výhradním distributorem jejich produktů pro Švédsko. Fotografické služby se staly natolik rozšířenými, že se oddělily z firmy jako samostatná společnost. Později, v roce 1924 se mladý následník rodu Victor Hasselblad vydává na studia optiky do Drážďan, poté Rochesteru a New Yorku. Po návratu domů se neshoduje s rodinou v názorech na fotografický byznys a odchází ze společnosti. Zakládá vlastní obchod v Göteborgu - Victor Foto.

Za druhé světové války švédská armáda ukořistila německou leteckou kameru a požádala Victora o zkonstruování fotoaparátu pro vlatní účely, zde skutečně začíná celá opravdová historie značky. Victor postupně najímal zaměstnance a ještě behem války dodal armádě 352 funkčních leteckých fotoaparátů. Poté umírá majitel rodinné firmy a Victor přebírá její vedení. Společnost pak vyrábí kromě mechanických částí hodin a hodinek také díly pro automobilku Saab a začíná se soustředit na fotoaparáty pro spotřební trh.

Hasselblad 1600F

V roce 1948 přichází onen bod zlomu, vychází první kamera s ikonickým vzhledem Hasselblad 1600F, mechanika navržená Saabem, vnějšek dodnes zámý každému zapálenému fotografovi. Zajímavé je, že vnitřní design byl vyroben s hodinářskou precizností, ale i křehkostí. První kamery tedy trpěly na časté poruchy a až o několik let později byl vydán takřka totožný, ale spolehlvější typ 1000F. Zároveň byl představen ultraširoký 38mm objektiv a zkrácené tělo bez zrdcadla, které mělo být vyráběno v menším množství vzhledem k předpokládané nižší poptávce. Shodou okolností s ním fotografuje jeden z mých oblíbených streetových autorů Shinya Arimoto. Hasselblad s těmito modely vystoupil na Photokině v roce 1954 a získal recenci v tehly slavném časopise Modern Photography, jehož redakce jím prohnala 500 filmů a omylem jej dvakrát upustili, stále fungoval. Mimochodem, ten můj taky.

Přístroj byl unikátní pro svůj rychlý čas ávěrky (1/1600s) a modulární design, umožňující výměnu hledáčku, objektivu i zad zvlášť. Prostě už v roce 1957 se výrobci nebáli produkovat dokonalé přístroje, navíc osazené objektivy od Zeisse.

Hasselblad 500c

A pak, pak se to stalo, ale opravdu. Něco jako když jste poprvé objevili lívance a mléčný koktejl, nebo recept na nesmrtelnost, což je v podstatě to samé. Každopádně, Hasselblad typu 500 je dodnes aktuální a používaný, což se od roku 1957 dodnes dá skutečně považovat za nesmrtelnost, u fotoaparátů určitě. Oficiální produkce byla ukončena v roce 2013. Tehdy byl vývoj kamer dotován z prodeje produktů Kodak, velmi brzy se ale divize výroby osamostatnila a prodej materiálu byl odprodán právě Kodaku. To vše i díky NASA, která si kamery Hasselblad vyžádala pro svůj vesmírný program. Na její vyžádání byl vyroben také první přístroj s motorovým převíjením filmu.

Hasselblad 500EL/M s elektrickým přetáčením filmu

Kromě toho, že s ním fotili kosmonauti, s ním fotili taky asi úplně všichni, kteří mohli, možná také kvůli těm kosmonautům. Ale ne neopostatněně. Dodnes je brán jako etalon optické kvality a spolehlivosti, na starých objektivech dokonce perfektně fungují moderní digitální záda. Stará těla jsou dodnes funkční a hýčkaná mnoha fotografy, kteří na ně nedají dopustit. U nás musím zmínit například Ladislava Kamaráda, který na ně dlouhou dobu také nedal dopustit a zlezl s nimi mnoho velehor.

Hasselblad H1

A po tom všem nastává rok 2002, další objev nesmrtelnosti, předpokládejme. Na tehdejší Photokině Hasselblad představuje H1, po desetiletích se s ním mění formát z 6x6 na 6x4,5 , v objektivech je poprvé implementováno automatické ostření, design a optika je od Fuji, ne od Zeisse. Stejně tak nastává úsvit digitální éry a tak se na H1 objevují také digitální stěny, v té době snímače o velikosti 24x36mm nebo dokonce 36x36mm, někdy až o omračujících 6 megapixelech, za astronomické částky, vyráběné Kodakem, nebo PhaseOne. Tato řada je dodnes aktivní a těší se obrovské oblibě mezi profesionálními fotografy, tak v průmyslových řešeních. Dnes je na trhu model H5, o kterém se rozepíši hned v jednom z následujících článků.

Filmové skenery

Standardně bych končil nejnovějším fotoaparátem, ale zde se sluší na závěr upomenout na odlišný typ zařízení. V roce 2004 totiž Hasselblad převzal scannerovou divizi Imaconu, roku 2006 vydává scannery řady X, dodnes nepřekonatelná zařízení s obrovskou rychlostí, přesností a oproti do té doby nejkvalitnějším bubnovým scannerům výrazně vyšším komfortem obsluhy.

Také jste fanoušky nebo uživateli? Jaký Hasselblad máte nejraději, nebo byste nejraději měli? Já si osobně několik analogových i digitálních užil a nemohu si je vynachválit. Kdybyste si je rádi vyzkoušeli, ty nové najdete v naší nabídce a ty starší v bazaru, obojí v hojném počtu.