Historie fotografických značek - Leica Blog

Historie fotografických značek - Leica

Kryštof KorčAktualizováno: 22. 9. 2015 v 16:57 • Rubrika: Blog

Jak jsem se u předešlých textů možná tvářil suverénně, tady opravdu nevím kde začít. V historii fotografie je mnoho značek, které její vývoj zásadně ovlivnily, mnoho výrobců s unikátními inovacemi a zajímavými přistroji. U mnoha z nich se skutečně dá mluvit o historičnosti, neboť se jejich kamery dají sehnat už jen na bazarových pultech, zde ale narážím na pojem, který nejen že založil formát existující dodnes, ale zachoval se od svých počátků s minimálními formálními změnami. Nemluvě o tom, že Leice trochu straním právě z předešle jmenovaných důvodů. Rozhodně je to pojem tak široký, že rozepsat se o něm podrobně, nevystačím si s jedním textem. Nebudu vás ale namáhat mnohastránkovými elegiemi o tom, jak se kterým čudlem na kterém foťáku točilo a kde byla měkčí poušť. Stejně jako v předešlých textech se pojďme podívat na vývoj značky Leica a na zásadní aparáty které hnuly, nebo dodnes hýbou fotografickým světem.

Vše začíná v optické společnosti Ernsta Leitze, v hlavě inženýra kterému vděčíme za dnešní podobu FullFrame snímače. Oscar Barnack se tehdy jal sestrojit kameru, která by nebyla zbytečně velká a těžká, aby ji bylo možné nosit všude s sebou. Tehdejší přístroje na desky, nebo svitek formátu 120/220 byly skutečně poněkud neohrabané. Tento filmový formát samozřejmě nemohl být použit pro malou kameru a tak si Barnack vypůjčil materiál určený pro filmování, perforovaný film. Ve filmových kamerách byl orientován na výšku a poskytoval obrazové pole 18x24mm, Barnack jej ale umístil horizontálně, aby dosáhl dodnes užívaného standardu 24x36mm. První prototyp byl sestrojen roku 1913 a o devět let později se Ernst Leitz II nechal přesvědčit, aby továrna vyrobila 31 předpodukčních vzorků. První přijetí bylo smíšené, jak tomu u novinek bývá, uvedení na trh o rok později ale mělo velký úspěch. Ve stejnou dobu začíná také vývoj objektivů přímo v závodech Leitz. Na tak malém negativu totiž bylo potřeba zachytit obraz velmi kvalitně pro to, aby bylo umožněno zvětšování do srovnatelných formátů jako s konkurenčními aparáty. Původně používané Tessary určené pro kinematografii nevyhovovaly, neboť vykrývaly dobře právě jen 18x24mm. Roku 25 přichází Max Berek s prvním Elmaxem, objektivem 50mm ohniska přepracovaným z Cookova tripletu, schopným dostatečné rozlišovací schopnosti.


Úplně první tzv. Ur-Leica

Roku 1930 je představem první přístroj s vyměnitelným obejktivem Leica I na 39mm závitu (LTM - Leica Thread Mount). Spolu s ním objektivy 50mm, 35mm, 135mm a legendární soft-focus Thambar 90mm f2.2, který je díky tehdejšímu nákladu 3000 ks dnes velmi vzácným sběratelským artiklem.

O dvě léta později je vydána Leica II, již s hledáčkem a samostatným dálkoměrem. Systémy ještě nebyly spojené ale ostření bylo mnohem snazší a rychlejší. Tehdejší 28mm standadrd hledáčku je také používán dodneška. Následující řada Leica III rozšířila použitelné časy od 1 do 1/1000 s.


Leica II

Po válce začíná produkce modelů M, roku 54 je představena Leica M3 již s bajonetovými objektivy jaké známe dodnes. Zároveň je sloučen hledáček s dálkoměrem a vylepšena závěrka. Hledáček už tehdy obsahuje rámečky pro 28, 35, 50, 75, 90 a 135mm skla, které se přepínají v závislosti na nasazeném objektivu.

Dodnes si společnost tento standard drží a je až zarážející, jak životaschopný může v digitálním světě být. Pojďmě se tedy podívat na další výjimečné modely.

Začnu odbočkou, Leicou R. Původní Leicaflex byl reakcí na veliký rozmach SLR systémů. Skoro se mi dere na jazyk, že v tomto obotu nedosáhla Leica nijak zvláštního úspěchu až na to, že jejich kamery jsou i přes svou zastaralost dodnes zatraceně hezké. Jenže i přes cenovky nad konkurenční modely je tehdy používalo mnoho fotografů pro jejich vynikající dílenské zpracování a proslulou optiku.


Jedním z posledních je model Leica R8, design skutečně značně podobný dnešní řadě Leica S2.

Z řady R je zjevně odvozen design moderních středoformátů S2. Oznámeny byly v roce 2008 s koncem R systému, tyto přístroje mají ve standardním zrcadovkovém těle ukrytý větší snímač formátu 30x45mm a jsou osazeny úžasnými objektivy s možností centrální závěrky. Nad jejich kvalitou žasnu pokaždé, když je vezmu do ruky. Při posledním testu prvního modelu jsem odcházel bytostně přesvědčem o tom že jsou lepší než ty, které mám na Hasselbladu, ale žádné definitivní verdikty vynášet nebudu, vyzkoušejte sami. Nakonec, podle slov zástupce Leicy většina S aparátů nekončí v rukou studií ale nadšených soukromníků.

Vydání modelu S2 logicky poředcházela S1, že jste o ní nikdy neslyšeli? Není divu, byl to aparát výhradně pro vědecké a reprodukční účely. Predstavená roku 1996, s digitálním snímačem 36x36mm schopna vydat snímky o 5140x5140PX rozlišení. Na svou dobu výjimečné zařízení a cena tomu samozřejmě odpovídala. Byl výhradní devízou reprodukčních studií pro muzea a vědecká pracoviště. Nakonec s jeho designem by s ním člověk svatební reportáž nenafotil.


Leica S1

A co řada M? Vypadá to, jako bych na ni zapoměl, ale jen si ji nechávám nakonec. Je ovšem velmi těžké vybrat z ní to nejlepší, každý typ je unikátní svou výbavou a všechny je slučuje nezaměnitelný design. Osobně mám nejraději dva z nich, které jsou vskutku výjimečné. Začnu Leicou M8, vydaná roku 2006 jako první digitální dálkoměr od Leicy. Sice v ní najdete pouze 10MPX čip formátu APS-H, ale s unikátními vlastnostmi. Přesto, že se jedná o CCD snímač, je dodnes aktuální spektrálním přesahem do infračervené. Na barevných fotografiích se na černých látkách může projevovat fialovým nádechem, ale pro krajinnou, nebo černobílou fotografii je právě tímto rozsahem vynikající. To co moderní foťáky s vysokým DR stěží zvládají bylo již roku 2006 pro majitele M8 naprostá hračka.


Leica M8

A druhý je také digitál. Asi zklamu ty, kteří čekali, že se budu rozplývat nad kinofilmovou technikou, ale pro tu je dost místa v komentářích. Pro mě osobně nejkrásnějším kouskem je speciální Leica M (typ 240) Edice 60, která je jediným opravdu jednoduchým fotoaparátem. Nenajdete na něm jiný ovládací prvek než ISO, čas a clonu na objektivu. Samozřejmě kromě spouště. Aparát fotí pouze do DNG formátu a není na něm ani displej. Pokud si někdo chce vychutnat naplno pocit focení na film s digitálním přístrojem, neexistuje lepší možnost než právě tento. Jak tomu ale u opravdových zvláštností bývá, jedná se o jednu z mála pseciálních edicí, která nebyla dodnes vyprodána. To ale znamená, že je stále možnost ji pořídit novou. Nevím jak vy, já už šetřím.



Vložit nový komentář

: *

:

: *


Tip: odkaz na konkrétní komentář vytvoříte tak, že napíšete jeho číslo do hranatých závorek. Příklad: [1] na webu zobrazí odkaz na komentář číslo 1

Komentáře slouží ke zveřejnění vašeho názoru, děkujeme za vaše příspěvky. Jako provozovatelé této diskuse si vyhrazujeme právo na odstranění nevhodných komentářů.


Související články

Fotografie z galerie

Přejít do galerie

Související články

Nejbližší události

Nové recenze

Přihlásit

Přihlásit pomocí Facebooku

nebo e-mailem


Košík

Způsoby doručení

Doprava zdarma od 10 000 Kč

Nahrát fotku

Do fotosběrny Do galerie

Do fotosběrnyDo galerie

Používáme cookies, abychom Vám mohli nabídnout nejlepší možné služby na našich webových stránkách. Dozvědět se víc.
Souhlasím