Historie fotografických značek - Voigtländer Blog

Historie fotografických značek - Voigtländer

Kryštof KorčVydáno: 16. 9. 2015 v 8:00 • Rubrika: Blog

Jelikož chystám článek o historii Leicy a historii Zeissu již máme za sebou, přislo mi vhodné zařadit mezi ně značku, která může být zařazována hned na další místo za tyto velikány, ale jak historicky tak v současné době, u ní můžeme najít mnoho zajímavého. Ještě než se podíváme na současného největšího výrobce dálkoměrů a potom, co jsem minule sdělil tu smutnou novinu, že Zeiss již se svým Ikon skončil, pojďme nahlédnout na Voigtländer, který dodnes dálkoměrné aparáty vyrábí a drží hned několik zásadních prvenství.

Když mluvím o prvenstvích, začnu hned tím prvním, že ano, tedy nejprvnějším. Firma byla založena roku 1756 ve Vídni, jedná se tak o jednoznačně nejstarší název ve fotografii. Z jeho dílen vyšel nejeden zásadní produkt své doby. Postupně je to Petzvalův portrétní objektiv roku 1840, svou světelností f/3,7 naprosto unikátní. První zoomový objektiv Voigtländer Zoomar v roce 1960 a roku 1965 první kompakt s vestavěným bleskem.

V šedesátých letech také začíná dlouhý proces změn vlastníků společnosti. Voigtländer je roku 1956 prodán Zeissu, 1972 společnost přestává vyrábět fotoaparáty a rok na to je odprodána Rollei. Rollei 1982 krachuje a Voigtländer je prodán Plusfotu, aby jej 1997 odprodalo Ringfotu. Nakonec je v roce 1999 značka koupena Cosinou, od té doby až dodnes je tak Voigtländer vyráběn v Japonsku. Po takovém procesu by si člověk byl býval pomyslel, že z původní tradice společnosti nezbylo zhola nic, naštěstí tomu tak není a dodnes se jedná o velmi životaschopný brand, který má stále co nabídnout. Od fotoaparátů až po vynikající objektivy na aktuální bajonety. Pojďme se podívat na přístroje a objekivy, které jsou a byly z jejich produkce skutečně výjimečné.

Zase začnu na začátku, Petzvalem. v době kolodia a daguerrotypie byl člověk rád, když sehnal dobrého slévače nebo kováře, aby mu vyrobil držák na zákazníka, trochu s nadsázkou byly totiž expoziční doby nejen k neudržení, ale k neustání, neusezení a vůbec prostě hrůza. Běžná praxe byla taková, že se portrétovanému podepírala alespoň hlava, aby onu minutu až dvě vydržel stát nehnutě. Mimochodem i to je důvod, proč se na starých fotkách nikdo nesměje, bylo mnohem složitější držet obličej jinak než v klidovém stavu. Pokud byste měli dojem, že vaši praprarodiče byli pěkní morousi, z dobových fotek si to nejspíš potvrdíte. Ale zpět k technice, Petzval byl první objektiv s revoluční clonou F3.7, která dovolila na necitlivých materiálech pracovat s trochu snesitelným časem, okamžitě se tak stal nezbytností v každém fotografickém studiu. Jen pro zajímavost, dnes se jej snaží oživit firma Lomo ve spolupráci se Zenitem.

Jako protipól bych postavil dnešní řadu optiky, ze které je zajímavé snad úplně vše. Nejen že v ní najdeme veliký podíl optiky pro Leica M bajonet, ale také moderní DSLR, nebo MTF standard. Voigtländer se vůbec nebojí experimentovat a zařadit do nabídky starší optické konstrukce, ve speciálních případech třeba i se starším antireflexním povrstvením. To vše v perfektním mechanickém provedení.

Důvod, proč je zde k nalezení tolik Leica M objektivů je prostý, Voigtländer je také výrobcem dálkoměrných přístrojů, výhradně kinofilmových a proti Wetzlarskému konkurentovi velmi zajímavých. Jejich řada Bessa je totiž cenově dostupná a obsahuje hned tři přístroje, které se liší rozsahem hledáčků. Ten nejširší zabírá dokonce 21mm ekvivalent, o čemž si Leicaři mohou nechat jen zdát. Každý z nich má pak svou elektronickou a plně mechanickou verzi. Nedokážu si představit lepší portfolio pro výběr, co se dálkoměrů týče, zde se snad nedá nevybrat.

A komu by chyběla digitální Bessa, nemusí zoufat, najde ji však jen po bazarech. Jmenuje se Epson R-1D a na první pohled by ji člověk na digitál netipoval. Jedná se o vůbec první dálkoměr na paměťovou kartu, ukrývá sice pouze 6MPX APS-C CCD snímač, ale na svou dobu to byla pecka. Dodnes je fascinující hlavně tím, že se jedná o digitální foťák s manuálně natahovanou závěrkou a mechanickým zobrazením nastavených parametrů. Vyvážení bílé, kapacita karty a stav baterie jsou k nalezení na budíku na svrchní straně přístroje.

A v posledku, nebyl by to můj článek o foťácích , kdyby v něm chyběl středoformátový dálkoměr. Voigtländer dodnes produkuje Bessu III, sklopný dálkoměrný přístroj pro svitkový 120 film. Extrémně kompaktní a velmi výkonný filmový přístroj, který obsahuje snad všechny libůstky fotografického světa, od dálkoměru, přes centrální závěrku, až po velkou obrazovou plochu. Osobně se nemohu dočkat až něco podobného vyjde v digitální podobě.



Zobrazeny komentáře (1)

  • 1

    Avatar

    Dobrý den pane Korč, Váš seriál o"Historii fotografických značek" je úžasný,opravdu.O některých,Vámi uváděných aparátech jsem neměl ani potuchy.Třeba všechny tři Bessy,to je nádhera!!! Ale když jsem spatřil Plaubel Makinu 67, tak mě to málem porazilo.Něco tak nádherného ve světě fotoaparátu se jen tak nevidí.Kdyby existovala soutěž královny krásy mezi foťáky,tak Miss by byla Makina 67.Kdybych měl tu možnost se s ní polaskat v ruce,to by bylo něco :-) ! Díky a přeji Vám pokojné Vánoce a v Novém roce jen dobré světlo. Aleš Holiš

    Aleš Holiš, 20.12.2015 | Reagovat

Vložit nový komentář

: *

:

: *


Tip: odkaz na konkrétní komentář vytvoříte tak, že napíšete jeho číslo do hranatých závorek. Příklad: [1] na webu zobrazí odkaz na komentář číslo 1

Komentáře slouží ke zveřejnění vašeho názoru, děkujeme za vaše příspěvky. Jako provozovatelé této diskuse si vyhrazujeme právo na odstranění nevhodných komentářů.


Související články

Fotografie z galerie

Přejít do galerie

Související články

Nejbližší události

Nové recenze

Přihlásit

Přihlásit pomocí Facebooku

nebo e-mailem


Košík

Způsoby doručení

Doprava zdarma od 10 000 Kč

Nahrát fotku

Do fotosběrny Do galerie

Do fotosběrnyDo galerie

Používáme cookies, abychom Vám mohli nabídnout nejlepší možné služby na našich webových stránkách. Dozvědět se víc.
Souhlasím