Jak fotit architekturu - dva úhly pohledu

Rozdíl mezi fotografií popisnou a pocitovou

Při fotografování architektury, stejně tak jako i v ostatních výtvarných a fotografických žánrech, existují dva velmi odlišné pohledy na konkrétní objekt, scénu nebo nějakou událost. Pro názornost postavme proti sobě žánry jako kubismus a realismus. První z nich je postavený na velmi specifické vizi autora, zatímco snahou druhého je co nejvěrnější otisk reality. V prvním případě má tak autor naprosto volné pole působnosti a jedinou hranicí je jeho fantazie, tak v druhém je svázaný realitou a jakékoliv odbočení od ní je nežádoucí.

foto: Ronald Hilmar Jr.

Architektura se dá fotografovat oběma způsoby. Při tom reálném záznamu musí stavby, budovy nebo interiéry vypadat na fotografii tak, jak skutečně vypadají a tak jak je vidíme v reálu. O této formě fotografie se často mluví jako o popisné. Druhá možnost je zachytit architekturu formou pocitovou, při které lze měnit proporce, perspektivu a zrovna tak si můžete dovolit náklon horizontu, kácení linií nebo dokonce změnu barev. Jde totiž čistě o autorský pohled na danou scénu. V tomto případě ale divák nezíská z fotografie pravdivou informaci o tom, jak to na daném místě ve skutečnosti vypadá.


foto: Martin Lukeš

Při rozhodování, pro jakou formu zpracování konkrétního tématu se rozhodnete, by mělo záležet na tom za jakým účelem fotografie vzniká, proč a pro koho ji pořizujete. Popisný způsob zachycení architektury volí obvykle ten, kdo chce předat divákovi co nejpřesnější informace. Typickým případem je například realitní makléř, nebo nějaké architektonické studio, které dokumentuje své projekty. Ten druhý pocitový způsob zachycení obrazu má často přesah do tvůrčí a umělecké fotografie, ale může jej zvolit v podstatě kdokoliv, když pořizuje fotografii pro sebe a ne pro nějakého zadavatele, který vyžaduje technické pojetí.


foto: Petr Kahanek

Na druhou stranu popisný způsob fotografie neznamená, že byste se měli vzdát všech výrazových prostředků. Naopak. Čím více jich zapojíte, tím výše můžete fotografii posunout výš. Jen je potřeba myslet na to, že nesmí posouvat danou scénu za hranice reality. Určitě tedy můžete pracovat se světlem, perspektivou, barvami, pohybovou neostrostí, kompozicí, rytmem křivek a linií a všechny tyto nástroje mohou vylepšit konkrétní záběr aniž by zanikla jeho popisná forma. Výsledek by se měl v podstatě hodně podobat architektonickému plánu, nebo studii, protože i v něm jsou často zakomponovány zmiňované prvky.

foto: Pavel Kozdas

Při subjektivním pojetí fotografie je velmi důležitá jedna věc. Veškeré porušení pravidel by mělo být plánované, tedy cílené a pro diváka by to mělo být patrné na první pohled. Můžete porušit v podstatě veškerá pravidla, jen to musí být porušení zřejmé. Nejhorší, co se může stát je, když nějaký autor svoji nevědomost, neznalost nebo dokonce nepozornost schovává za určitý záměr. Nejen, že je to velmi laciná obhajoba, ale navíc věřte, že rozdíl mezi záměrných porušením pravidel a tím nechtěným je obvykle hodně velký a navíc to často vyloženě bije do očí.


foto: foto: Petr Kahanek

Kácející se linie - je to při fotografování architektury chyba?

Velmi skloňovaným termín při focení architektury je tzv. kácení linií. To je způsobené perspektivou objektivu, lépe řečeno podhledem nebo nadhledem. Jednoduše řečeno, když osa objektivu není kolmo k fotografované scéně, pak se začnou vertikální linie kácet. Pokud fotíte daný objekt zespodu, sbíhají se linie směrem vzhůru. Naopak když fotografujete budovy shora, utíkají linie směrem dolu. Při subjektivním, tedy pocitovém záznamu kácení linií řešit nemusíte. Pokud ale chcete divákovi předat co nejvěrnější informaci o tom, jak daná stavba ve skutečnosti vypadá, pak se linie bortit nemohou.

foto: Adam Bečák

Proč je ale kácení linií na jedné straně chyba a na jiné to nevadí? Odpověď je prostá. Pokud zachycujete architekturu prvním, tedy popisným způsobem, měly by být linie na fotografii v rovině tak, jak to je ve skutečnosti. Jen tak divákovi nabízíme reálný pohled na danou věc.

Když se ale rozhodnete vnést do fotografie vlastní úhel pohledu, mohou se linie klidně sbíhat. Divákovi by ale mělo být na první pohled zřejmé, že jde o váš subjektivní pohled, který nemusí odpovídat realitě. Největší chybou je, když fotograf zachytí scénu na fotografii čistě popisným způsobem, ale nedodrží základní pravidla, takže pak divák díky zkreslení perspektivy nepozná skutečné proporce scény a tak neví jestli tak skutečně vypadá, nebo je to jen špatně vyfocené. To ale ostatně platí nejen při focení architektury, ale i jiných žánrů.

foto: Josef Kravčík

Někdo možná namítne, že viděl fotografie, u kterých se linie velmi výrazně sbíhaly ačkoliv šlo o snímky renomovaných fotografů architektury, nebo o záběry prvoligové architektury publikované v prestižních magazínech, které se věnují architektuře. Ano je to tak. I na podobné případy můžete poměrně často narazit. I v popisné fotografii totiž toto základní pravidlo lze porušit. Musí jít ale porušení vědomé a musí mít nějaký opodstatněný důvod.

Tím nejčastějším je to, že autor fotografie využije kácení linií jako výrazový prostředek, kterým chce něco vyzdvihnout. Obvykle například výšku budovy, nebo velkolepost nějakého zajímavého interiéru. Často se to objevuje například u fotografií mrakodrapů, výškových budov, nebo interiérů kostelů, chrámu, sportovních hal nebo stadionů. I tak ale jde většinou o jednu fotografii z mnoha s tím, že ostatní snímky ze souboru pravidla ctí. Divák tak získá informace o reálných proporcích stavby a pár fotek porušujících pravidla okoření set subjektivním pohledem autora.

foto: Vojtěch Šmíd

Jak předejít kácení vertikálních linií

Existuje několik způsobů které vám pomohou vyřešit problém kácejících se svislic:

• Fotografovat objekt nebo scénu z poloviny jeho výšky. Objektiv je díky tomu v kolmé poloze ke scéně a nedochází tak ke zkreslení. To jde ale při focení vysokých budov nebo interiérů většinou dost těžko. V interiéru se to dá řešit dostatečně vysokým podstavcem, nebo žebříkem a v exteriéru focením s protější budovy, případně dronem díky kterému se dostanete do požadované výšky.
   
• Další možností je fotografovat scénu z větší dálky objektivem s delším ohniskem. Čím dále od scény budete, tím je menší a vejde se vám do záběru bez toho, aniž byste museli naklánět objektiv. Tím se eliminuje kácení linií. To ale samozřejmě nelze použít v malém interiéru nebo v husté zástavbě, kde není možné poodstoupit.
   

foto: foto: Milan Chudoba

• Jedním z nejjednodušších způsobů, jak se poprat s tímto problémem, je dodatečně srovnat linie v počítači prostřednictvím počítačového editoru. Velmi efektivní nástroj mají oba nejpoužívanější programy, kterými jsou Zoner Photostudio a Adobe Photoshop. Jeho použitím ale dochází k deformaci obrazu, což má do určité míry za následek ztrátu ostrosti a celkové obrazové kvality a především také zkreslení poměru stran scény nebo budovy. Mimo to změní poměr stran fotografie a tu je potřeba oříznout do potřebného formátu. Je tedy dopředu počítat s dostatečnou rezervou a prostorem kolem fotografované stavby. Ač jde o jakousi berličku, tak je tento způsob stále více rozšířenější i mezi profesionálními fotografy, zvláště pak u zakázek pro online výstup, který nemá tak vysoké nároky na rozlišení a detaily fotografie.
   
• Poslední a nejvíce profesionální metodou, jak se ubránit kácení linií, je použití speciálního tilt-shift objektivu nebo kamer většího formátu, které umožňují posun a náklon tzv. standardy. Jak u objektivu tak velkofomátových kamer lze posunout optiku do stran ale i směrem nahoru a dolu. Díky tomu se vejde budova nebo její interiér do záběru celý, bez toho aniž by bylo třeba je nějak naklánět. Optika musí v obou případech vykreslovat mnohem větší plochu než je fyzická velikost snímače a jde tedy o techniku, která se pohybuje řádově v desítkách až stovkách tisíc a využívá se proto především ke komerčním účelům.

Porovnání fotografií s náklonem osy objektivu a s použitím objektivu tilt-shift, foto: Martin Lukeš

Fotografování architektury je docela věda a má spoustu přísných pravidel, které je nutné dodržet. Na druhou stranu, každé pravidlo se dá porušit pokud to má nějaký hlubší význam, nebo k tomu je nějaký pádný důvod. Než se ale rozhodnete jakékoliv pravidla porušovat, musíte s nimi být perfektně seznámeni a také byste s nimi měli umět perfektně pracovat. Navíc porušení musí být zřejmě a nemělo by být zaměnitelné s chybou nebo nepozorností. ;)

foto: Milan Kondr

Podcast s profesionálním fotografem architektury Jiřím Lízlerem

Individuální fotografický kurz na téma architektura / interiér

Chcete se zlepšit v tomto krásném žánru a rádi byste se dozvěděli jak správně fotografovat architekturu a interiéry? Navštivte naše individuální fotografické kurzy. Díky nim můžete využít veškerý komfort školení a lektor navíc přizpůsobí téma a osnovu přesně vašim požadavkům a potřebám.

foto: Martin Lukeš

Komunita Architektura

foto: Pavol Srna

úvodní foto: foto: Pavel Kozdas