Fotoporadna

Jak fotit architekturu v kombinaci se street fotografií

Martin Lukeš • Aktualizováno: 11. 9. 2023 v 12:01 • Rubrika: Fotoporadna

Jak fotit architekturu v kombinaci se street fotografií

Ač se na to první pohled nemusí zdát, tak fotografické žánry ARCHITEKTURA a STREET FOTO mají k sobě opravdu velmi blízko. Reportážní záběry z ulice je často potřeba zasadit do nějaké kulisy, a tu tvoří velmi často právě budovy a další architektonické prvky. Stejně tak ten, kdo se zaměřuje na fotografování architektury, ví, že snímky této královské disciplíny může oživit právě cvrkot a ruch města, stejně jako chodci na ulici, nebo další postavy. V následujícím článku vám proto prozradíme, jak ideálně propojit oba žánry, ať už se zaměřujete na kterýkoliv z nich.

foto: Martin Lukeš - širokoúhlý objektiv mi dovolil fotit s minimálním odstupem. Zakomponoval jsem si podloubí s kulisou Pražského hradu a následně pár vteřin počkal, než mi nějaký chodec vejde do záběru. Protože jsem tam stál dříve než dvojice, netušili, že čekám právě na ně.

Co budete potřebovat za vybavení

Na klasickou street fotografii se nejčastěji používají běžné reportážní objektivy s ohniskem mezi 35-70 mm. Velmi oblíbené jsou pevné objektivy, které vynikají perfektní ostrostí a mají lepší světelnost, v horších světelných podmínkách se s nimi dá fotografovat na kratší časy, v neposlední řadě se s nimi i mnohem lépe kontroluje hloubka ostrosti.

Pokud ale chcete příběh zasadit do nějaké zajímavé kulisy, hodí se širší úhel záběru, tudíž kratší ohnisko. Doporučil bych tedy i objektivy s ohniskem mezi 14-35 mm po přepočtu na kinofilm. Samozřejmě ale záleží na tom, jakou možnost máte poodstoupit a z jaké vzdálenosti budete fotografovat. Objektivům na focení architektury jsme před časem věnovali samostatný článek.

foto: Martin Lukeš - náklon a pohybová neostrost dávají záběru zajímavou dynamiku

Pevné objektivy na street fotografii

foto: Martin Lukeš - místo stativu jsem použil odpadkový koš. To mi dovolilo exponovat na čas, který by byl z ruky jen velmi těžko udržitelný

Ne každý fotograf má tak široké portfolio pevných objektivů, navíc mnozí dávají přednost pohodlnějšímu a univerzálnějšímu zoomu. V takovém případě bych doporučil některý z těchto objektivů:

Vybrané zoomové širokoúhlé objektivy na street fotografii

Nikon 10-20 mm f/4,5-5,6 G AF-P VR DX
ekvivalent ohniska 15-35 mm
Nikon Z DX 12-28 mm f/3,5-5,6 PZ VR
ekvivalent ohniska 18-42 mm
Nikon Z DX 16-50 mm f/3,5-6,3 VR
ekvivalent ohniska 24-75 mm
Nikon Z 17-28 mm f/2,8
Nikon Z 14-24 mm f/2,8 S
Nikon Z 14-30 mm f/4
Canon EF-S 10-18 mm f/4,5-5,6 IS STM
ekvivalent ohniska 16-29 mm
Canon RF 15-35 mm f/2,8 L IS USM
Canon RF 15-30 mm f/4,5-6,3 IS STM
ekvivalent ohniska 24-48 mm
Canon RF 24-50 mm f/4,5-6,3 IS STM
Olympus M.ZUIKO 9-18 mm f/4,0-5,6 ED
ekvivalent ohniska 18-36 mm
Panasonic Lumix G Vario 7-14 mm f/4,0 ASPH
ekvivalent ohniska14-28 mm
Panasonic Leica DG Vario-Elmarit 8-18 mm f/2.8-4 ASPH
ekvivalent ohniska 16-36 mm
Sony E PZ 10-20 mm f/4 G
ekvivalent ohniska 15-30 mm
Sony 10-18 mm f/4,0 OSS SEL
ekvivalent ohniska 15-27 mm

Další objektivy...

Vybrané full-frame objektivy

foto: Martin Lukeš - kulisa ulice a budov v pozadí byla zakomponována předem a následně jsem čekal, až se chodec dostane z kompozičního hlediska na to správné místo.

Zoomové objektivy se základním ohniskem na street fotografii pro formát APS-C a Micro 4/3

foto: Martin Lukeš - momentka z metra, kde se dá ulovit spoustu skvělých záběrů. Zde si ale musíte počínat velmi nenápadně, se stativem na těchto místech totiž budíte velkou pozornost.

Stativ zafixuje kompozici

Možná se to bude někomu zdát nezvyklé, ale na spojení architektury se street fotografií se mi osvědčil stativ. I když souhlasím, že se tato pomůcka při reportážní fotografii používá velmi zřídka a většina street fotografů možná ani nikdy v životě stativ nepoužila. Cestiček za vysněným snímkem je ale mnoho a každý si hledá tu svou. Hned vám proto vysvětlím, v čem se pro mě skrývá kouzlo stativu v kombinaci s tímto žánrem.

foto: Martin Lukeš - fotoaparát umístěný na stativu. Zakomponoval jsem si pozadí s nádražím a policejním autem NYPD a následně jsem čekal, až projede kolem taxík, který se díky delšímu času rozmázne. To, že do záběru vjely rovnou dva, navíc do něj ještě vlezl chodec, to bylo samozřejmě o štěstí a nedá se to naplánovat. Na druhou stranu, ne nadarmo se říká, že štěstí přeje připraveným

Jeho použití s sebou nese hned několik výhod. Tou první je, že můžete do snímku vnést nějakou pohybovou neostrost. V podstatě stačí nastavit trochu delší čas, který by šel z ruky udržet jen velmi těžko. Kulisa města a budovy zůstanou ostré, ale pohybující se objekty, lidé, dopravní prostředky, mraky atd. se rozmáznou. To fotografii může přinést určitou dynamiku a zajímavý kontrast mezi statickou částí a pohybem.

foto: Martin Lukeš - i zde jsem si zakomponoval ulici předem a pak už jen čekal, až se objeví nějaká zajímavá postava

Druhou výhodou, kterou získáte při použití stativu, je dokonale zafixování kompozice. Obhlídnete si lokaci, vyberete nějakou kulisu a následně musíte počkat na nějaký klíčový okamžik nebo zajímavou situaci. To ale může trvat několik minut, při větší smůle dokonce i několik hodin. Stát po celou dobu se zakomponovaným hledáčkem na oku je velmi nepraktické, navíc se může stát, že když ten klíčový okamžik konečně nastane, kompozice se v té rychlosti nepovede přesně tak, jak jste měli původně naplánované. Všechny tyto problémy řeší stativ. Precizně si ohraničíte kompozici a pak už jen čekáte, aniž byste se museli dívat na displej nebo do hledáčku. V podstatě si klidně můžete sednout někam na lavičku a do ruky si připravit dálkové ovládání, abyste neprošvihli ten správný moment.

foto: Martin Lukeš - jde v podstatě o klasický záběr noční architektury, ale protože jsem do snímku zakomponoval náhodně sedící dvojici, jde vlastně částečně i o street fotografii. I v tomto případě byl použit dlouhý čas expozice, což by bez stativu nebylo možné

Tato metoda se mi velmi osvědčila také z dalšího hlediska. Díky stativu nejste paradoxně tolik nápadní, zvenku to totiž vypadá, jako byste fotili nějakou budovu a nikdo netuší, že naopak čekáte, až vám vleze něco zajímavého do záběru. Ale jiní street fotografové naopak říkají, že stativ na sebe přitahuje zbytečnou pozornost. Nakonec, vyzkoušejte si to sami a uvidíte, jestli vám tato metoda vyhovuje, nebo ne.

foto: Martin Lukeš - aranžovaná fotografie, kdy jsem kulisu tunelu využil pro předem domluvenou a sehranou scénu. I zde byl fotoaparát umístěn na stativu, což zaručuje precizní kompozici

Výběr lokace a nastavení expozice

V podstatě už jsem naznačil, co je pro tento typ fotografie klíčové. V první fázi je třeba vybrat lokaci a vyhlídnout si zajímavou kulisu. Při výběru myslete na základní výrazové prostředky, mezi které patří perspektiva, světlo, stín, barvy, linie a tvary. V každém městě najdete nepřeberné množství zákoutí, uliček nebo zajímavých budov, které fantasticky poslouží jako základ pro tyto fotografie.

Po výběru místa je potřeba předběžně nastavit expozici. Ve chvíli, kdy se na scéně začne něco dít, většinou není pak čas na to, abychom nastavovali fotoaparát, protože jde mnohdy o vteřiny. Expozice se stejně většinou měří na pozadí, takže není problém předem zvolit clonu pro požadovanou hloubku ostrosti a alespoň orientačně přednastavit čas expozice pro optimální zmrazení, nebo naopak rozmáznutí pohybu, na který následně budeme čekat.

foto: Martin Lukeš - momentka z Muzea. Krátké ohnisko objektivu mi dovolilo zabrat i ruku návštěvníka, který stál vedle mě, aniž by o tom měl tušení. Objektiv mířil ven, a tak jsem nebudil žádné podezření

V tomto směru si troufám říci, že je celkem jedno, zda pracujete s prioritou clony (A, AV) a necháte dopočítat čas, nebo preferujete spíše délku expozice (S, Tv) a fotoaparát dopočítává clonu. V obou případech jde zapojit třetí hodnota, tedy citlivost ISO. S její pomocí následně vyvážíte i expozici.

foto: Martin Lukeš - kulisu architektonicky velmi zajímavého interiéru jsem doplnil postavou, která kopíruje linie perspektivy a dává záběru určitý dynamický prvek

Mnohdy se mi osvědčilo použít plně manuální režim (M) v kombinaci s automatickou expozicí. Tomuto tématu jsem věnoval i samostatný článek naší fotoporadny. Tento princip má výhodu, že nemusíte hlídat případnou změnu světelných podmínek. To si automaticky kontroluje sám expozimetr fotoaparátu a ISO vždy dorovná na tu optimální hodnotu. Navíc, kdybych se rozhodl na poslední chvíli opravit čas nebo clonu, nemusím tomu pak přizpůsobovat citlivost. Ta se opět těmto změnám přizpůsobí automaticky, tím pádem jsem mnohem rychlejší a pohotovější. Předem nikdy nevíme, co přesně bude tím klíčovým okamžikem, který bude stát za zmáčknutí spouště, takže být pohotový je opravdu velmi důležité. Trochu odhadnout to ale přece jenom jde a tomu bychom měli částečně podřídit i předběžné nastavení expozice, a to jak z pozice clony, tak expozičního času. V tomto směru neexistuje nějaké univerzální nastavení a vždy záleží na konkrétním světle a rychlosti pohybu. Proto je důležité tento žánr trochu trénovat, abyste získali určité zkušenosti a praxi.

foto: Martin Lukeš - efekt posunuté roviny ostrosti způsobený tilt-shift objektivem. Fotoaparát byl umístěn na stativu, následně jsem si zakomponoval pozadí, nastavil hloubku ostrosti a čekal na nějakou zajímavou skupinku aut, až mi vjedou na to správné místo

Čekání na Godota

Druhá etapa může být trochu nudná a jak se povede, to záleží trochu na štěstí. Důležité je obrnit se trpělivostí a nedělat nic jiného, než čekat na nějakou zajímavou situaci. Čistě teoreticky existuje vždy varianta, že fotografická mise skončí nezdarem a nestane se nic zajímavého, kdy by stálo za to zmáčknout spoušť fotoaparátu. Jak se ale zpívá v jedné známé písničce o obchodníkovi s deštěm – „nutný je věřit a strašlivě chtít”.

foto: Martin Lukeš - i v tomto případě jsem využil zmiňovaného principu – stativ, zakomponování kulisy a čekání na nějakou postavu. Vzhledem k tomu, že objektiv mířil směrem k zemi na mramorovou dlažbu, nevzbuzoval jsem pozornost a nikdo neměl tušení, že vlastně fotím kolemjdoucí

V podobné situaci jsem byl mockrát. Vždycky jsem věřil, že se něco zajímavého v hledáčku objeví a opravdu se vždycky něco objevilo. Někdy dříve, někdy později, ale objevilo. Vzpomínám si na chvíli, kdy jsem čekal skoro půl hodiny na to, až přestane foukat vítr, aby se uklidnila hladina kaluže. Aniž bych to čekal, objevil se v ní odraz protější budovy a kolem kaluže projel taxík. Tak jsem si tu scénu zprvu i vymyslel, u stativu jsem klečel skoro půl hodiny, ale najednou se vše stalo v jednom okamžiku. Přestal foukat vítr a v ten samý okamžik taxi zatočilo do mé ulice a vjelo mi do záběru. Podobných čekání na snímek jsem zažil opravdu mnoho, a když tak nad tím přemýšlím, nikdy jsem neodešel s prázdnou. A právě tyto vytoužené a vyčekané záběry patří i po letech k mým nejoblíbenějším. Kdybych neměl myšlenku a nepočkal si na ten správný moment, nikdy by tyto fotografie nevznikly. Jde tedy skutečně o mé dílo. A v tom je rozdíl mezi popisnou fotografií a tou, za kterou se skrývá nějaký nápad, myšlenka a příběh.

foto: Martin Lukeš – zmiňovaný snímek, kdy jsem umístil fotoaparát na stativ a následně několik minut čekal až se uklidní hladina kaluže s odrazem budovy a do záběru mi vjede typický newyorský vůz taxislužby. Bez stativu bych nikdy nedokázal v ten správný okamžik tak přesně srovnat kompozici

Někdy stačí počkat pár vteřin, jindy je čekání delší, ale to už je osud street fotografa. Trochu tomu můžete pomoci tím, když si vyberete místo s větší pravděpodobností výskytu nějakých zajímavých situací. Jsou místa plná roztodivných postaviček a bizarních situací, ať už to jsou parky, nádraží, nebo náměstí. Oblíbené jsou i nejrůznější kulturní události, festivaly a lidové slavnosti. Tam se vždy něco děje. V každý okamžik se na těchto místech odehrávají miliony mikropříběhů a groteskních okamžiků, a když se je naučíte vnímat, zachytit a hlavně předvídat, budou je mít vaše fotografie. A v tom je krása pouliční fotografie.