Jak fotit digitální zrcadlovkou (DSLR) a bezzrcadlovkou: 11. díl - režim PREFERENCE CLONY Fotoporadna

Jak fotit digitální zrcadlovkou (DSLR) a bezzrcadlovkou: 11. díl - režim PREFERENCE CLONY

Martin LukešAktualizováno: 3. 12. 2019 v 14:16 • Rubrika: Fotoporadna

Ve většině fotografických příruček a publikacích o tom, jak správně fotografovat se dozvíte, že ten, kdo nefotografuje na plně manuální režim, nebude nikdy dobrý fotograf. Osobně s tím ale nesouhlasím a myslím si, že to není úplně pravda. Manuální nastavení v režimu (M) je určitě skvělá věc a mít pod kontrolou všechny tři expoziční hodnoty, tedy clonové číslo, čas expozice a citlivost ISO, je ten nejvyšší level, kterého po technické stránce může fotograf dosáhnout. Existují ale mnohem jednodušší a v podstatě stejně efektivní řešení. Ty ocení především méně zkušení a začínající fotografové. Jedním z nich je režim PRIORITA nebo chcete-li, PŘEDVOLBA, případně PREFERENCE CLONY. Tento režim je značen zkratkou A, případně Av. V tomto díle našeho seriálu se dozvíte, jak s tímto režimem pracovat a v jakých situacích ho co nejlépe využít.


Dva typy značení pro režim PREFERENCE CLONY (Av / A)

Co je preference clony A (Av)

Tento fotografický mód je často označován jako poloautomatický. To je v podstatě pravda, ale ta “automatika” v názvu s sebou pro někoho může nést určitou pachuť amatérismu. To bych určitě nechtěl, protože prioritu clony využívají ke své práci mnozí profesionální fotografové, a i já jsem díky tomuto módu nafotil většinu svých komerčních zakázek. Raději proto používám označení “polomanuální”. Ale je to v podstatě to samé, jako kdybychom se bavili o sklenici s vodou, zda je poloprázdná, nebo poloplná. Ve výsledku je to vlastně jedno a to samé ;)


Vliv clony na hloubku ostrosti -  F1,4 / F4 / F
Foto: Martin Lukeš

Možná jste trochu překvapeni, když mluvím o tom, že režim priority clony využívají i pokročilý a profesionální fotografové, ale věřte, že je tomu opravdu tak. Většina z nich včetně mě samozřejmě ví, jak pracovat v plně manuálním režimu. Na druhou stranu, proč si to trochu neulehčit, když to jde, a zvláště pokud to nemá žádný vliv na kvalitu výsledné fotografie. A mohu vám zaručit, že skutečně nemá. V mnoha případech je naopak mnohem pohodlnější používat právě tento režim, oproti plně manuálnímu, protože část práce za nás udělá fotoaparát, lépe řečeno jeho integrovaný expozimetr a fotograf se díky tomu může víc soustředit na záběr samotný místo toho, aby neustále sledoval, zda má vše nastavené správně.


Portrét s menší hloubkou ostrosti footgrafovaný na malé clonové číslo - F2,8
Foto: Martin Lukeš

Jak funguje režim preference clony

Princip expozičního trojúhelníku je celkem prostý. Čas, clona a ISO musí být vzhledem k fotografované scéně v takové rovnováze, aby si fotoaparát posbíral přesně tolik světla, kolik je v daný okamžik potřeba. Výsledný snímek by neměl být ani moc světlý, tedy přeexponovaný nebo přepálený, jak se někdy říká, ani tmavý, podexponovaný, tedy zapečený. To se pro mnohé začínající fotografy může zdát jako neřešitelný problém, ale věřte, že to zas tak složité není.

Ze všeho nejdříve se nastavuje hodnota veličiny, která je pro nás primární. Tedy buď čas, pokud chceme zohlednit na fotografii nějaký pohyb nebo clona v případě, že je pro nás důležitější hloubka ostrosti. V druhé fázi nastavujeme tu méně důležitou hodnotu a snažíme se vytvořit vzájemnou rovnováhu tak, abychom si její pomocí vyrovnali hladinu světla. Může se ale stát, že je světla málo, a tak přichází na řadu třetí hodnota, kterou je citlivost (ISO). Víc si ale o tomto postupu povíme v některém z dalších dílů, kde se budeme věnovat plně manuálnímu nastavení.


Architektektura s velkou hloubkou ostrosti footgrafovaný na velké clonové číslo - F13
Foto: Martin Lukeš

Režim preference clony je ve své podstatě velmi podobný, jen s tím rozdílem, že fotograf nastavuje tu důležitější veličinu, kterou je v tomto případě clona a tu druhotnou, tedy délku expozice, dopočítá fotoaparát automaticky na základě hodnot naměřených expozimetrem.

V praxi to může vypadat následovně. Dejme tomu, že budeme fotit portrét a použijeme k tomu nějaký portrétní objektiv s ohniskem například 85 mm a světelností f/1,8. U portrétů je velmi důležitá malá hloubka ostrosti. Proto si nastavíme clonu tak, abychom vytvořili hezký bokeh. Moje oblíbené clonové číslo u tohoto typu objektivu je F2,2. Fotoaparát vezme v potaz nastavenou hodnotu clonového čísla, expozimetr si změří aktuální hladinu světla a nastaví délku expozice tak, aby snímek nebyl ani světlý, ani tmavý. Výsledkem je snímek s optimální expozicí. Výhodou je, že nemusí nastavovat poměr obou hodnot, ale stačí mi nastavit pouze jednu hodnotu. Druhá expoziční hodnota se dopočítává automaticky, narozdíl od plně manuálního režimu. Vlastně by se chtělo říci, jak geniální a jak prosté. Fotografický proces je ale v podstatě exaktní věda, a tak musíme počítat i s nějakými těmi úskalími, které nás mohou potkat.


Krajina s velkou hloubkou ostrosti fotografovaná na vyšší clonové číslo - F16
Foto: Martin Lukeš

Tím prvním je, že nám sice fotoaparát dopočítá expoziční čas, ale protože je světla málo, čas je moc dlouhý a hrozí, že se během expozice pohneme nebo se pohne fotografovaný objekt a výsledkem je v obou případech rozmazaná fotografie - přesněji řečeno snímek vykazující známky nežádoucí pohybové neostrosti. Čas ale ručně zkrátit nemůžeme, protože to jednak preference clony neumožňuje, ale i kdybychom se to pokusili obejít přepnutím do manuálního režimu a zkrácením času tak fotoaparátu, nedáme potřebnou hodnotu světla a výsledná fotografie by byla tmavá. A přesně to je ta chvíle, kdy vstupuje do hry třetí, ta pomocná, expoziční veličina, kterou je ISO.

Nejprve nastavíme clonu pro požadovanou hloubku ostrosti, čas se dopočítá automaticky a pokud je pro naše účely moc dlouhý, zvyšujeme citlivost a tím dochází k potřebnému zkrácení délky expozice. Mezi expozičními hodnotami existuje přímá úměra, takže čím vyšší ISO nastavíme, tím více se zkrátí čas závěrky, a to vše se děje v tzv. expozičních krocích.


Interiér s malou hloubkou ostrosti fotografovaný na menší clonové číslo - F1,8
Foto: Martin Lukeš

Ukázka posunu expozičních hodnot zacloněním objektivu

Prodloužení času zaclonením

clona F2,8 čas 1/1000s ISO 100
clona F4,0 čas 1/500s ISO 100
clona F5,6 čas 1/250s ISO 100
clona F8,0 čas 1/125s ISO 100
clona F11 čas 1/60s ISO 100
clona F16 čas 1/30s ISO 100

Zvýšení citlivosti zacloněním

clona F2,8 čas 1/1000s ISO 100
clona F4,0 čas 1/1000s ISO 200
clona F5,6 čas 1/1000s ISO 400
clona F8,0 čas 1/1000s ISO 800
clona F11 čas 1/1000s ISO 1600
clona F16 čas 1/1000s ISO 3200

 


Noční scéna s extrémně velkou hloubkou ostrosti složená ze dvou snímků (Focus stacking) - 2x F13
Foto: Martin Lukeš

Důležité v tomto případě je, aby byla citlivost nastavena pouze na nezbytně nutnou hodnotu, tedy na nejdelší možný čas a ne více. Z předchozích dílů seriálu totiž víme, že čím vyšší citlivost nastavíme, tím vyšší bude hladina šumu a fotografie tak samozřejmě ztrácí na kvalitě. Stále tedy platí pravidlo, že citlivost nastavujeme pouze na nezbytné minimum.

Velkou roli v tomto případě hraje fakt, o jaký žánr jde a zda používáme stativ. U statických žánrů, kde se se fotografovaný objekt nemůže pohnout stativ řeší problém dlouhých expozic. Fotoaparát je aretován, tudíž nemusíme řešit délku expozice a není nutné zvyšovat citlivost.


Fotografie jídla s větší hloubkou ostrosti F11
Foto: Martin Lukeš

V jakých situacích použít preferenci clony

Rovnice, podle které lze vyhodnotit kdy přepnout na fotoaparátu předvolbu clony je v podstatě velmi jednoduchá. Tento režim se používá v podstatě na všechny běžné statické žánry a statické scény. Jednoduše řečeno vždy, když ve scéně, kterou fotografujeme není žádný pohyb, případně je, ale nepotřebujeme ho nijak zohledňovat. Typickou to jsou krajiny, interiéry, architektura, zátiší, makro, portrét, akt, glamour, fashion, produktová a technická fotografie atd. Důležité ale je mít jasno v tom, že je scéna opravdu statická. Například když fotíme krajinu a chceme zmrazit vodopád, nebo naopak rozmáznout mraky na obloze, už nejde o úplně statickou scénu a je lepší upřednostnit délku expozice. Podobně tomu je, když fotíme makro a brouček nebo vážka jsou v pohybu nebo fotíme portrét, případně módu a fotografovaný člověk je v pohybu.


Noční portrét s rozostřenými světly v pozadí (bokeh) pořízený na nízké clonové číslo - F1,2
Foto: Martin Lukeš

Na co si dát pozor v režimu priority clony

Jak již bylo řečeno, fotografovat v režimu předvolby clony je poměrně snadné. Nastavíme clonu pro optimální hloubku ostrosti, expozimetr fotoaparátu změří světlo a přístroj na základě toho nastaví optimální délku expozice. To platí ale pouze v ideálních světelných podmínkách. Velmi často se ale můžete dostat do situace, kdy je světla málo, nebo naopak moc. V takovém případě existuje několik řešení.


Detail s menší hloubkou ostrosti - clona F4
Foto: Martin Lukeš

Jak poznat, že je světla málo

Přestože na prioritu clony fotografujeme především statické scény a čas se dopočítává automaticky, je nutné neustále hlídat délku expozice. Mohlo by se totiž snadno stát, že pro danou hodnotu clony nemá fotoaparát dostatek světla a v takovém případě je nucen prodloužit délku expozice. Ta může přesáhnout hranici toho, co jsme běžně schopni udržet z ruky a výsledný snímek bude rozmazaný. Scéna sice může být naprosto statická, ale na co nesmíte zapomenout je, že ruce fotografa mohou vykazovat nějaké mikrochvění nebo třes - a ten se pak přenáší do expozice. Proto je nutné stále sledovat dopočítávaný expoziční čas a v případě, že je moc dlouhý, okamžitě zareagovat. Jak? Záleží na situaci a na tom co máme k dispozici. Nejlepší možností je použití stativu. Zafixováním fotoaparátu odpadne chvění rukou a délka expozice přestane být důležitá.


Portrét s malou hloubkou ostrosti - clona F2,2
Foto: Martin Lukeš

Ne na každý žánr se ale stativ hodí, a ne vždy ho můžete použít. Další možností v situaci, kdy není dostatek světla je využití světla přídavného. K nim patří například blesk, ať už externí, nebo interní, dále to mohou být světla stálá nebo záblesková a stále populárnější jsou světla na bázi led diod. Toto řešení se nejčastěji používá při fotografování portrétů, aktu, reklamní a produktové fotografie, ale také například při focení jídla, zátiší nebo i při běžné rodinné fotografii.

Dostat se ale můžete i do situace, kdy podmínky neumožňují použití ani stativu, ani blesku. Ne vždy máte stativ po ruce a přídavným světlem byste narušili přirozenou světelnou atmosféru, anebo se blesk v daném prostředí používat vůbec nesmí. Příkladem může být fotografování v muzeu. Pokud vás někde fotografovat nechají, tak rozhodně bez stativu a bez blesku. Pak zbývá poslední varianta a tou je použití vyšší citlivosti.

Z předchozích dílů našeho seriálu už víte, že použití vyšší citlivosti s sebou nese zvýšenou hladinu šumu a riziko zhoršení technické kvality fotografie, ale někdy to prostě jinak nejde. A vždy je lepší, když je fotografie trochu zrnitá, než když je rozmazaná, protože jste fotili na moc dlouhý čas z ruky.


Interiér s velkou hloubkou ostrosti fotografovaný na vyšší clonové číslo - F11
Foto: Martin Lukeš

Co dělat, když je světla moc

Problém ale může způsobit i opačná situace, tedy když se rozhodnete použít nižší clonové číslo, ale světla je v danou chvíli moc. Fotoaparát se v první fázi snaží světlo ubrat zkrácením expozičního času. Některé fotoaparáty mají ale nejrychlejší čas závěrky pouze 1/4000s, anebo je světla tolik, že ani 1/8000s nestačí a fotografie je zkrátka přeexponovaná. Samozřejmě se nabízí varianta zaclonění objektivu. Co když ale chcete pracovat s velmi malou hloubkou ostrosti, například při fotografování portrétu v exteriéru na ostrém slunci, pak není vysoké clonové číslo žádoucí. Co tedy s tím? Existují v podstatě tři dostupná řešení.

Snížení citlivosti pod minimální hodnotu - některé fotoaparáty mají rozšířenou volbu citlivosti, ve které jde softwarově zvýšit, ale někdy také snížit citlivost pod minimální hodnotu. ISO může být v takovém případě označeno zkratkou L 0,3, L 0,7, a L 1,0. Pokud je na takovém přístroji nejnižší ISO 64, odpovídají tyto zkratky simulaci hodnot ISO 50, ISO 39, ISO 32. Simulací nižší citlivosti posbírá fotoaparát méně světla. Podobné rozšíření, ale nebývá větší než 1 - 2 expoziční kroky, což je často málo na to, abychom se vypořádali s nadbytečným světlem.


Reportážní snímek s malou hloubkou ostrosti - clona F3,5
Foto: Martin Lukeš

Elektronická závěrky - tento typ závěrky mnohdy umožňuje nastavit kratší expoziční čas než je obvyklá 1/8000s a díky tomu lze fotografovat na nízkou clonu i při velmi silném světle. Expoziční čas se ale většinou zkrátí na 1/16 000s, případně 1/32 000s, což jsou ale v praxi také pouhé dva expoziční kroky, podrobně jako je tomu u rozšířené citlivosti.

Stažení přepalů v počítači - zkušenější fotografové se drobných přepalů nebojí. Jsou si totiž vědomi z toho, že pokud fotografují do formátu RAW, dá se slabší přepal stáhnout v počítačovém editoru při "vyvolávání" RAWu. Přepal, ale nesmí být moc silný a většinou i v tomto případě nelze stáhnout světla o více než dva expoziční kroky.


Krajina footgrafovaná na vysoké clonové číslo F16
Foto: Martin Lukeš

Použití ND filtru -  v některých případech ale tyto tři uvedené metody nestačí, protože světla je více než zmiňované 2 EV. Pak existuje poslední a zároveň nejúčinnější řešení, kterým je použití šedého neutrálního filtru (ND - Neutral Density). Jde v podstatě o tmavé sklo, které je podobné jako u slunečních brýlí, které se našroubuje na objektiv a tlumí světlo. Některé kompakty mají ND filtr zabudovaný a aktivuje se v menu, ale u zrcadlovek a bezzrcadlovek se filtr nejčastěji šroubuje na přední člen objektivy. Tyto filtry se prodávají s různým účinkem podle toho, kolik světla potřebujeme ubrat, případně o kolik chceme prodloužit délku expozice. Někteří výrobci značí filtry v expozičních krocích a jiní v násobcích prodloužení času. ND filtry se nejčastěji používají právě při fotografování portrétu na ostrém světle, nebo naopak v případě, že chceme prodloužit čas k dosažení určité pohybové neostrosti, například k rozmazání tekoucí vody nebo mraků na obloze. Obojí už ale spadá do kategorie pohybové, tedy dynamické fotografie, a o tom bude řeč v dalším díle našeho seriálu.


Fotografie s převrácenou roviny ostrosti objektivem tilt-shift - clona F3,5
Foto: Martin Lukeš


Předchozí díly seriálu - Jak fotit digitální zrcadlovkou (DSLR) a bezzrcadlovkou:



Vložit nový komentář

: *

:

: *


Tip: odkaz na konkrétní komentář vytvoříte tak, že napíšete jeho číslo do hranatých závorek. Příklad: [1] na webu zobrazí odkaz na komentář číslo 1

Komentáře slouží ke zveřejnění vašeho názoru, děkujeme za vaše příspěvky. Jako provozovatelé této diskuse si vyhrazujeme právo na odstranění nevhodných komentářů.


Související články

Fotografie z galerie

Přejít do galerie

Související články

Nové recenze

Přihlásit

Přihlásit pomocí Facebooku

nebo e-mailem


Košík

Způsoby doručení

Doprava zdarma od 5 000 Kč

Nahrát

Používáme cookies, abychom Vám mohli nabídnout nejlepší možné služby na našich webových stránkách. Kliknutím na tlačítko „Rozumím“ souhlasíte s využíváním cookies a využití osobních údajů o vašem chování na webu pro zobrazení cílené reklamy na sociálních sítích a v reklamních sítích na dalších webech. Tyto souhlasy můžete kdykoliv změnit, vypnout nebo upravit v Nastavení soukromí, které otevřete kliknutím na odkaz níže.
Dozvědět se víc
Rozumím