Jak fotit digitální zrcadlovkou (DSLR) a bezzrcadlovkou: 13. díl - PREFERENCE ČASU

Jak funguje priorita času

Samozřejmostí u každého pokročilejšího fotoaparátu je možnost manuálního nastavení expozičního času. To je obvykle možné ve dvou módech. Tím prvním je plně manuální režim, který je značen písmenem M (Manual) a druhým je režim Preference času. Ta se značí písmenem S, jako SHUTTER, což anglicky znamená závěrka. Fotoaparáty Canon a Pentax používají zkratku Tv, tedy TIME VALUE, což v angličtině znamená časovou hodnotu. U některých modelů značky Nikon ještě můžete zahlédnout označení CLONOVÁ AUTOMATIKA. To je za mě velmi nešťastně přeložený výraz, protože méně zkušený uživatel může mít pocit, že se v tomto režimu nastavuje manuálně clonové číslo, ale ono je to přesně obráceně. I když jde v podstatě o přesné označení, protože clona se v tomto režimu skutečně dopočítává automaticky, na základě toho jakou délku expozice si fotograf nastaví.

Režim PREFERENCE ČASU u různých značek fotoaparátů

Z tohoto popisu už celkem logicky vyplývá, jak tento režim funguje. Pokud fotografujeme scénu, kdy je pro nás ze všech tří expozičních hodnot nejdůležitější právě délka expozice, volíme režim PREFERENCE ČASU. Fotoaparát si změří světlo a automaticky dopočítá clonu. Díky tomu má snímek vyváženou expozici a není ani tmavý ani světlý. Samozřejmě se ale můžeme dostat do situace, kdy nejsou ideální světelné podmínky a snímek by byl tmavý i na nejvíce otevřenou clonu, tedy na nějnižší clonové číslo. V takovém případě přichází na řadu citlivost ISO, kterým si doženeme chybějící světlo.

V podstatě i citlivost může být dopočítána automatiky, ale s tím nemám dobrou zkušenost. Vždy je lepší, když má fotograf pod kontrolou alespoň dvě ze tří expozičních hodnot. V tomto případě čas a ISO a pouze clona je dopočítávána automaticky. Díky tomu nemá přístroj žádný prostor k tomu, udělat ve výpočtu expozice chybu. O tom jsme ostatně psali v jednom z článku naší fotoporadny, který se věnoval právě problematice automatické citlivosti.

Režim preference clony se najčastěji používá přo fotografování pohybu (čas: 1/250s)
foto: Martin Lukeš

Na jaké žánry preferenci času používat

Asi každého začínajícího fotografa napadne otázka: „No jo, ale jak mám vědět, zda je v danou chvíli lepší preferovat čas, nebo naopak upřednostnit clonové číslo. Na to naštěstí existuje velmi jednoduchá šablona. Preference clony se primárně používá na scény, kde chceme pracovat s hloubkou ostrosti. Kdy potřebujeme mít pod kontrolou to, co bude na snímku ostré a co bude přecházet v neostrost. Řeč je především o statických žánrech. Jejich typickými zástupci jsou krajina, architektura, interiér, zátiší, makro, produktová fotografie, ale i portrét. Případně reportáž či dokument, pokud fotíme nějakou nehybnou scénu. Jednoduše řečeno, když fotíme situace, kde se nikdo a nic nehýbe, je lepší zvolit preferenci clony.


Letadla zmrazená krátkou expozicí (čas:1/640s)
Foto: Tibor Hrnko

Naopak při fotografování pohyblivých scén, upřednostňujeme expoziční čas. Pohyb totiž znamená určitou rychlost a dráhu, můžeme ho tedy převést na časovou osu. Díky přesnému nastavení expozičního času můžeme zachytit jeden bod (okamžik) na této časové ose, čímž dojde ke zmrazení pohybu. Nebo naopak bod zachytíme na několika místech zároveň, čímž pohyb na fotografii rozmázneme. Tomu se odborně říká POHYBOVÁ NEOSTROST. Jako příklad žánrů, které se fotografují na preferenci času, mohu uvést například sport, nebo zvířata a děti v pohybu. Dále to jsou dokumentární a reportážní fotky, street fotografie, rodinné momentky, ale mohou to být i tradiční statické žánry s nějakým pohyblivým prvkem. Řeč je třeba o krajině s tekoucí vodou, architektuře v kontrastu s pohybem mraků na obloze, nebo portrétu, když se fotografovaný objekt hýbe.

Značení režimu preference clony (Canon / Nikon)

Jaké expoziční časy nastavit v různých situacích

Pokud nemáte žádné zkušenosti s fotografováním pohybu, bude vám asi největší problém dělat odhad expozičního času pro různé situace. Málokdy známe přesnou rychlost objektu, který fotografujeme. Navíc i kdybychom přesnou rychlost znali, tak je velmi složité počítat to v terénu. Například fotíme motorku na dálnici, která se pohybuje rychlostí 120 km/h. To znamená, že za jednu minutu urazí dráhu 2000m, za sekundu 33,33m. Kdybychom použili expoziční čas 1/100s, bude na výsledné fotografii místo motorky pouze šmouha o délce 33,3cm. Navíc než bychom k podobnému výpočtu došli, motorka je dávno pryč. Také je třeba vždy zohledňovat, jak velký detail fotografujeme a jak jsme od pohybujícího se objektu daleko.

Jak tedy co nejrychleji a nejpřesněji odhadnout správný čas expozice pro různé situace? Mnoho fotografů zkouší tradiční metodu pokus/omyl, ale v tomto případě vám může utéct spousta skvělých záběrů.

Mně osobně se nejvíc osvědčila vylučovací metoda. Vytvořím si v hlavě určité modelové situace, k nim si přiřadím rozsah možných použitelných časů expozice a tím vyloučím zbytek časů, kterých má fotoaparát k dispozici opravdu hodně.

Kratší čas expozice zmrazí běžné momentky (čas: 1/160s)
foto: Martin Lukeš

Běžné zrcadlovky disponují nejdelším časem 30“ a některé dokonce 60“. Na druhé straně časové osy nalezneme nejkratší časy 1/4000s a u pokročilejších fotoaparátů dokonce 1/8000s. U přístrojů vybavených elektronickou závěrkou lze nastavit dokonce 1/16 000s, nebo 1/32 000s a to už je opravu fofr.

Obecně si lze pohybovou fotografii rozdělit na dvě základní kategorie. Tu, kde chci pohyb na snímku zmrazit a naopak, kdy chci pohyb přiznat, tedy rozmáznout. V prvním případě se používají tzv. krátké časy expozice, tedy hodnoty 1/100s až 1/8000s, nebo kratší. Pro rozmáznutí pohybu se naopak používají tzv. dlouhé časy, tedy setina a delší až po zmiňovaných 60“. Pokud je fotoaparát vybaven režimem BULB, tak i více.

Krátký čas expozice se využívá při sportovní fotografii (čas: 1/1000s)
foto: Martin Lukeš

Krátké časy (1/100s – 1/8000s a kratší)

Při focení na krátké časy většinou nemusíme řešit stativ, protože jsme během nich schopni udržet fotoaparát v klidu bez hnutí. Cílem použití krátkých časů je zmrazit pohyb fotografovaného objektu. Použití krátkých časů by se dalo rozdělit na tři základní modelové situace, které selektují rozsah možných časů.
 

• Rodinná fotografie (1/100s – 1/320s)

Při fotografování běžného života kolem nás, tedy rodinných fotografií, momentek, dětí, street fotografií nebo klidnějších reportáží, stačí časy do 1/320s. Pokud jsou dobré světelné podmínky, dají se použít i kratší. V případě, že je světla málo, ještě bychom se o další připravili, což je pak nutné dohnat citlivostí.

• Sport (1/320s – 1/1000s)

Rychlejší pohyby a sportovní fotografie vyžadují kratší časy a většinou na ně stačí 1/1000s. I zde platí, že lze použít kratší čas, pokud nám to světlo dovolí.

• Extrémní sport (1/1000s – 1/8000s)

U dynamických sportů a extrémně rychlých pohybů se používají časy nad 1/1000s. Na tak krátké časy je ale potřeba dostatek světla, které se dá případně kompenzovat světelnějším objektivem, bleskem, nebo zvýšenou citlivostí.

Etxrémně krátké časy zmrazí i ten nejrychlejší pohyb (čas: 1/2500s)
foto: Josef Málek

Dlouhé časy (1/80s - 60s a delší)

Druhou možností, jak fotografovat dynamickou scénu, je částečné přiznání pohybu na fotografii, nebo jeho úplné rozmáznutí. To není tak obvyklé, protože mnohem častěji chceme v záběru pohyb zmrazit. Najdou se však určité situace, kdy se to využít dá.

Typickým příkladem je rozmáznutí tekoucí vody, fotografování ohňostroje, zachycení světelných stop od jedoucích dopravních prostředků za tmy a tak podobně. Částečným přiznáním pohybu přidáváme do záběru určitou dynamiku, která jinak statickému obrazu chybí. Jako příklad mohu uvést zmrazení letícího ptáka, který je celý ostrý, ale konečky křídel jsou lehce rozmáznuté. Dále to může být zmrazení dopravního prostředku, kde jsou rozmazaná pouze kola. Na street fotografii zase lze zachytit statické postavy a auta projíždějící kolem lehce rozmáznout.

Velmi populární je také švenkování, neboli panning, což je technika, která se využívá hlavně ve sportovní fotografii a které jsme věnovali samostatný článek. Tam zjistíte více o pohybové fotografii.

Při švenkování (panningu) je třeba nastavit delší čas expozice (čas: 1/50s)
foto: Martin Lukeš

Bohužel nelze jednoznačně říci, jaký čas vyjde nejlépe a chce to trochu experimentovat. Většinou totiž neznáme rychlost objektu a navíc je těžké odhadnout, jak velké rozmáznutí bude vypadat nejlépe. Nezbývá tedy nic jiného, než zkoušet. Když například fotím krajinu a chci v ní rozmáznout tekoucí vodu, vyzkouším většinou 2–4 různě dlouhé expozice. Následně porovnám, která působí nejlépe.

U podobných záběru je samozřejmě nezbytný stativ, protože se používají časy kolem 1/10s a delší, což je nemožné udržet z ruky. Pokud se bavíme konkrétně o zachycení tekoucí vody, tak někdy vypadá snímek dobře už při 1/2s a někdy je potřeba použít 10 sekund, abychom dosáhli toho správného rozmáznutí. Proto je dobré vyzkoušet pár variant. Scéna se navíc stále opakuje, fotoaparát je na stativu, takže nás netlačí čas.

Delší expozice rozmázne tekoucí vodu (čas: 2,5s)
foto: Martin Lukeš

Postup je velmi snadný. Nastavíme délku expozice a fotoaparát automaticky dopočítává clonu. To platí ať už chceme pohyb rozmáznout hodně, nebo jen částečně. V druhém případě, kdy chceme pohyb rozmáznout jen částečně, je jediný rozdíl. Balancujeme s délkou expozice na hranici ostrého a neostrého záběru. Tyto snímky se dají fotografovat z ruky, pokud se nedostaneme pod hranici časů, které jsme ještě schopni udržet. To je hodně individuální a také záleží na dvou faktorech. Zda máme k dispozici stabilizátor obrazu, ať už v objektivu, nebo ve fotoaparátu a hlavně, jakým ohniskem fotografujeme. Věřte že na ohnisko 20mm udržíte z ruky podstatně delší čas než například na ohnisko 300mm.

Cílená pohybová neostrost způsobena delší expozicí (čas: 4s)
foto: Martin Lukeš

Jak pracovat s citlivostí v režimu Priorita čas

Samotný postup, jak nejlépe využít režim preference času byl již naznačen. Nejdůležitější je nastavit optimální délku expozice pro konkrétní scénu. Clonu fotoaparát dopočítá podle daného světla. Pokud je ho málo, clonu si otevře a pokud moc, tak automaticky zacloní. Snímek by měl vyjít tak akorát. Pokud přesto neodpovídá naší představě, a chtěli bychom záběr o něco světlejší nebo tmavší, využijeme funkci KOREKCE EXPOZICE. Posunem EV do plusu fotoaparát trochu otevře clonu a do záběru se dostane více světla. Posunem EV do mínusu se naopak clona trochu přivře, světla je méně a snímek bude tmavší. A to je celý princip toho, jak využít režim S/Tv.


Fotografování zvířat v pohybu vyžaduje krátké časy (čas: 1/1600s)
Foto: Milan Fiala

To ovšem platí pouze v případě, že máme k dispozici dostatečné množství světla. Většinou je ale světla málo a dostáváme se do problému. Nastavíme ideální čas expozice, přístroj otevře clonu na maximum. Fotografie je stejně tmavá, protože i na otevřenou clonu je světla málo. Pomohlo by prodlužit čas, ale to si při focení pohybu nemůžeme dovolit, protože by byl snímek rozmáznutý. Poslední možností tedy je zvýšit citlivost.

Focení pohybu při špatném světle vyžaduje vyšší citlivost (čas: 1/200s, ISO 800)
foto: Martin Lukeš

To, že si přístroj žádá více světla a že je zapotřebí zvednou ISO ale lze jednoduše zjistit ještě před stisknutím spouště. Při jejím namáčknutí totiž clonové číslo začne blikat, pokud fotoaparát zjistí nedostatečné množství světla. To znamená, že je třeba zvýšit citlivost a zvyšujeme ji, dokud blikání clonového čísla neustane. V tu chvíli má fotoaparát světla dost a výsledný snímek nebude tmavý. Z toho vyplývá, že přes primární práci s délkou expozice v prioritě času, musíme neustále sledovat i clonové číslo. Blikání může indikovat malé množství světla. U některých typů fotoaparátů clona nemusí blikat, ale může svítit červeně. U starších modelů značky Nikon dokonce clonové číslo zmizelo úplně a místo něj se objevil výstražný nápis „Lo“. To je zkrácená fráze „Low light“, tedy slabé světlo.

V podobných situacích je ale možná snadnější využít manuální režim v kombinaci s funkcí AUTO ISO. Čas a clonu nastaví fotograf manuálně a citlivost se dopočítává automaticky. I tomuto postupu jsme se věnovali v několika článcích naší fotoporadny.

Indikace na displeji fotoaparátu v případě že je světla málo, nebo moc

Na co si dát pozor při práci s časem

Dalším problémem může být to, že dopočítané clonové číslo neodpovídá naší představě a je například nižší, než bychom potřebovali. Představte si nějakou reportáž při špatném světle. Natavíme si čas, clona se otevře na maximum, například na hodnotu F2,8 a výsledkem je snímek s velmi malou hloubkou ostrosti. V režimu preference clony, ale nelze zaclonit.

Takže jak docílit větší hloubky ostrosti? Stále platí to samé. Musím dostat na snímač více světla, čili zvednout ISO. Fotoaparát si přebývající světlo musí ubrat a to dělá právě zacloněním. Vyšším clonovým číslem roste i hloubka ostrosti. Citlivost tedy zvedáme tak dlouho, dokud se clona nedostane na hodnotu, kterou v dané chvíli potřebujeme. I v tomto případě je ale jednoduší přepnout do režimu M, čas a clonu nastavit ručně a citlivost nechat dopočítat automaticky.

Stopy světel projíždějících aut při dlouhé expozici (čas: 6s)
foto: Martin Lukeš

Co dělat když je světla málo, nebo když je světla moc

Posledním problémem je opačná situace, tedy když je světla moc. Jako příklad můžeme použit již zmiňované fotografování tekoucí vody. Přístroj dáme na stativ a nastavíme delší čas, třeba 3“, pro dosažení výraznější rozmáznutí. Když ale fotíme ve dne, tak za tři sekundy dopadne na snímač ohromné množství světla a snímek je přeexponovaný, mnohdy dokonce úplně bílý. Fotoaparát sice zavře clonu na maximum, ale to na tak dlouhý čas a při tak silném světle nemusí stačit.

U některých fotoaparátů lze snížit citlivost na rozšířené hodnoty ISO 50, nebo ISO 32, ale ani to většinou nestačí, protože to je posun pouze o jedno clonové číslo. Jedinou možností je použití šedých neutrálních filtrů tzv. ND (Neutral Density). V podstatě jde o sklíčka s různou úrovní zatmavení, která uberou přebývající světlo. Jde o něco podobného, jako jsou sluneční brýle. ND filtry se nabízí v mnoha variantách, podle toho, jak jsou tmavé a o kolik expozičních kroků prodlužují délku expozice.

Extrémně krátký čas při focení sportu (čas: 1/1000s)
foto: Martin Lukeš

titulní foto: Robert Adamec

---

Další díly seriálu - Jak fotit digitální zrcadlovkou (DSLR) a bezzrcadlovkou:

• 1. díl - FORMÁT FOTOGRAFIE
• 2. díl - OSTŘENÍ
• 3. díl - EXPOZIMETR
• 4. díl - MĚŘENÍ EXPOZICE
• 5. díl - KOREKCE EXPOZICE
• 6. díl - VYVÁŽENÍ BÍLÉ BARVY (WB)
• 7. díl - AUTOMATIKA A SCÉNICKÉ REŽIMY
• 8. díl - PROGRAMOVÁ AUTOMATIKA
• 9. díl - CITLIVOST ISO (1/2)
• 9. díl - CITLIVOST ISO (2/2)
• 10. díl - CLONA
• 11. díl - PREFERENCE CLONY
• 12. díl - EXPOZIČNÍ ČAS
• 13. díl - PREFERENCE ČASU
• 14. díl - BULB
• 15. díl - MANUÁLNÍ REŽIM
• 16. díl - PROČ POUŽÍVAT STATIV
• 17. díl - JAK SPRÁVNĚ POUŽÍVAT STATIV
• 18. díl - HLOUBKA OSTROSTI
• 19. díl - HYPERFOKÁLNÍ VZDÁLENOST
• 20. díl - INTERNÍ BLESK
• 21. díl - EXTERNÍ BLESK
• 22. díl - REŽIMY EXTERNÍHO BLESKU
• 23. díl - ZÁKLADNÍ NASTAVENÍ EXTERNÍHO BLESKU
• 24. díl - MANUÁLNÍ NASTAVENÍ EXTERNÍHO BLESKU
• 25. díl - SVĚTELNOST OBJEKTIVU
• 26. díl - OHNISKOVÁ VZDÁLENOST OBJEKTIVU
• 27. díl - CROP FAKTOR
• 28. díl - STABILIZÁTOR OBRAZU
• 29. díl - OBRAZOVÝ ŠUM
• 30. díl - MODRÁ HODINKA
• 31. díl - FILTRY (1/2)
• 31. díl - FILTRY (2/2)
• 32. díl - SEKVENČNÍ SNÍMÁNÍ
• 33. díl - HLEDÁČEK FOTOAPARÁTU
• 34. díl - ROZDÍL MEZI OPTICKÝM A ELEKTRONICKÝM HLEDÁČKEM