Jak fotit digitální zrcadlovkou (DSLR) a bezzrcadlovkou: 15. díl - MANUÁLNÍ REŽIM

Jak funguje manuální režim

Manuální režim byl pro předchozí generace fotografů jedinou možností, jak seriózně fotografovat. Analogové fotoaparáty neměly dlouhou dobu zabudovaný expozimetr, a tak si fotograf musel změřit světlo expozimetrem externím a následně nastavil příslušné hodnoty času a clony na fotoaparátu. Citlivost, která se dříve uváděla v jednotkách ASA, DIN, GOST atd. byla dána filmem, který byl v danou chvíli založen.

Poslední generace fotoaparátů již měly expozimetr integrovaný, nicméně mnohdy ještě nebyly vybaveny preferencí času a clony, takže stejně nebyla jiná možnost, než nastavit expoziční hodnoty manuálně. Výhodou ale bylo to, že už jste nemuseli expozici měřit a ručička expozimetru v hledáčku přístroje ukazovala, zda je světla málo nebo hodně. Fotograf si na základě toho mohl doladit expozici.

Tento proces se později přenesl i do pokročilejších digitálních fotoaparátů, které jsou vybaveny manuálním režimem. Fotograf si nastaví optimální čas a clonu, přístroj mu v hledáčku nebo na displeji ukáže, kolik je světla, a díky tomu si ho lze dohnat tou méně důležitou hodnotou. Případně citlivostí ISO tak, aby byla expozice optimální.


Schéma principu expozičního trojúhelníku

Pokud má někdo záměr pořídit snímek tmavší či světlejší, opět je tu expozimetr, který ukazuje kam a o kolik expozici posunout. V manuálním režimu totiž nefunguje standardní funkce kompenzace expozice a vlastně je celkem logické, proč. Korekcí expozice posouváte volnou expoziční hodnotu tak, abyste získali více nebo méně světla. V režimu PREFERENCE CLONY tedy korekcí expozice prodlužujete/zkracujete čas. Naopak v PREFERENCI ČASU korekcí otevíráte či zavíráte clonu. V manuálním režimu si čas i clonu nastavuje fotograf natvrdo, ručně a korekce expozice tudíž nemá s čím hnout.

Jedinou výjimkou je kombinace manuálního režimu a automatické citlivosti. V tom případě není ISO nastaveno napevno a dopočítává si hodnotu podle aktuálních světelných podmínek. Posunem korekce pak přidáváte nebo ubíráte naměřenou hodnotu citlivosti a tím získáte světlejší nebo tmavší záběr.


Nastavení manuálního režimu na hlavním voliči

Jak používat plný manuál

Používání plně manuálního režimu je v podstatě velmi podobné, jako když pracujete s preferencí času nebo clony. Ze všeho nejdříve si zvolíte tu expoziční hodnotu, která je pro vás v dané situaci důležitější. Při focení statických záběru nejdříve nastavujeme clonu, čímž docílíme požadované hloubky ostrosti a jako druhý nastavujeme expoziční čas, pomocí kterého musíte expozimetr dostat na střed.

Při focení pohybu, jako například dětí, zvířat, nebo sportu, se první nastavuje čas expozice, kterým zmrazíme nebo záměrně rozmázneme pohyb a clonou srovnáváme světlo. Tedy volíme takovou hodnotu clonového čísla, aby se ručička expozimetru posunula na střed.

V obou případech se můžete dostat do situace, kdy nejsou optimální světelné podmínky a druhou expoziční hodnotu nelze posunout víc. Pak přichází na řadu citlivost ISO. Tu zvedáme opět tak dlouho, dokud se expozimetr nedostane na nulovou hodnotu.


Zobrazení manuálního režimu s expozimetrem na LCD

Výhody a nevýhody manuálního režimu

Plně manuální režim má ze své podstaty spoustu výhod, ale určitě bude fér, říct si také o jeho nevýhodách.

Největší výhodou plně manuálního režimu je, že máte všechny expoziční hodnoty plně pod kontrolou a fotoaparát vám do ničeho nezasahuje. Když se něco nepovede, vždy hledejte chybu na straně fotografa.

Manuální režim má ale i svoje nevýhody. Tou největší je, že fotograf musí neustále sledovat šipku expozimetru, zda neposkočila do plusových nebo mínusových hodnot, protože pak by byl snímek podexponovaný, či naopak přeexponovaný. Nejvíce se tato nevýhoda projeví v situacích, kdy se mohou měnit světlené podmínky. Jako příklad mohu zmínit fotografování krajiny. Nastavíte si clonu, abyste dosáhli požadované hloubky ostrosti a časem dotlačíte ručičku expozimetru na střed.

Během pár minut, ale může přijít mrak, který zastíní slunce, ubyde světla, expozimetr poskočí do záporných hodnot a pokud si toho nevšimnete, snímek bude tmavý. Správně by se na tuto situaci mělo zareagovat prodloužením délky expozice, odcloněním, nebo zvýšením citlivosti, čímž by se expozimetr znovu dostal na střed. Jenže právě to může být pro méně zkušené fotografy problém, protože si nemusí všimnout změny světla, nebo rychle nedovedou vyhodnotit situaci a nevědí, jak na podobné změny zareagovat. Výsledkem mohou být buď přesvícené, nebo tmavé fotografie.


Ručička expozimetru na stavovém displeji

Na co se hodí manuální režim

Z výše uvedených důvodů se manuální režim hodí především na fotografování v situacích, kdy jsou stálé světelné podmínky a vy potřebujete udělat sérii snímku se stejnou expozicí. Může to být například reportáž v interiéru, kde je konstantní světlo. Zrovna tak to ale může být portrét, zátiší, makro, produktová fotografie nebo sport.

V prostředí, kde se často a rychle světlo mění, bych doporučil (zvláště méně pokročilým fotografům) spíše režimy preference clony (statické scény). Nebo preference času (focení pohybu), o kterých jsme psali v předchozích dílech našeho seriálu. V obou případech reaguje fotoaparát na změnu světla posunem té „volné“ expoziční hodnoty, čímž se srovná hladina světla a výsledná expozice bude optimální.


Fotografie pořízena v manuálním režimu se zábleskovými světly
Foto: Martin Lukeš

Kdy se bez manuálního režimu neobejdete

Přes všechna úskalí manuálního režimu existuje pár fotografických disciplín, ve kterých se fotograf bez plně manuálního režimu neobejde. Ve většině těchto případů jde o žánry, které lze nazvat vyšším levelem fotografování a běžný amatérský nebo rodinný fotograf s nimi většinou nepřijde do styku.

Fotografování se zábleskovými světly

Při fotografování portrétní nebo produktové fotografie se velmi často používají záblesková světla. Ať už v ateliéru, kde je to jakýmsi standardem, nebo v exteriéru, kde se dají použít zábleskové jednotky s vlastním bateriovým zdrojem. V obou případech nelze fotografovat na žádný jiný režim, než na plný manuál. Jak v prioritě času, v prioritě clony, tak i ve všech ostatních automatických režimech, by fotoaparát měřil světlo pilotních žárovek, ale nepočítal by s následným zábleskem. Fotografie by proto vždy vyšly extrémně přesvícené.

V těchto případech se tedy postupuje tak, že se nastaví clona pro požadovanou hloubku ostrosti, minimální citlivost ISO, čas závěrky, který dokáže synchronizovat zábleskové světlo a výkon světel se následně přizpůsobí tomuto nastavení.

Podobné je to i v případě, kdy místo zábleskových světel používáte světla stálá. Preference času i clony by tady sice fungovaly, ale výsledkem by mohla být série snímků s různou expozicí. Manuální režim vám v tomto případě dává jistotu, že všechny fotky budou mít stejnou hladinu světla.


Fotografie pořízená na manuální režim se zábleskovými světly
Foto: Martin Lukeš

Fotografování s externím bleskem

Plně manuální režim používám i v případě produktové fotografie či portrétu za pomoci externího blesku. Na fotoaparátu si nastavím synchronizační čas blesku, clonu pro optimální hloubku ostrosti, minimální citlivost a v manuálním režimu zvolím takový výkon blesku, aby odpovídal dané scéně a nastaveným expoziční hodnotám. Pak mám jistotu, že celý set fotografií bude mít stejnou expozici, tedy stejnou hladinu nasvícení.


Fotografie pořízená na manuální režim s externím bleskem
Foto: Martin Lukeš

Focení na režim Bulb

V minulém díle našeho seriálu „JAK FOTIT DIGITÁLNÍ ZRCADLOVKOU A BEZZRCADLOVKOU“ jsme psali o režimu ručně řízené závěrky, který se nazývá BULB. Ten se používá především při fotografování na delší časy expozice, jako jsou například ohňostroje, zklidnění vodní hladiny, rozmazání mraků na obloze, zachycení stop světel dopravních prostředků a při dalších hrátkách s pohybovou neostrostí.

Některé modely mají na hlavním kruhovém voliči samostatný režim B (Bulb), ale u většiny zrcadlovek a bezzrcadlovek najdete tento režim pouze v manuálním módu na konci řady expozičních časů. Zmiňované scény proto také většinou nelze fotografovat jinak než v manuálním režimu.


Fotografie pořízená v režimu BULB
Foto: Pavel Noga

Panoramatické fotografie

Mnoho fotografů propadlo kouzlu panoramatické fotografie. Složením více snímků do jednoho záběru získávají nejen širší úhel záběru, což se hodí například při fotografování krajin a interiérů, ale výsledné fotografie mají podstatně vyšší rozlišení, takže z nich lze vytvořit velkoformátové tisky.

Aby na výsledném záběru nebyly poznat přechody mezi jednotlivými snímky, musí mít všechny použité fotografie naprosto shodnou expozici. A toho lze docílit opět pouze v manuálním režimu. V prioritě clony by totiž došlo k měření světla před každým záběrem a drobné posuny v expozici by způsobily viditelné přechody mezi spojovanými snímky, které by se musely velmi pracně retušovat.


Panoramitický záběr složený z několika fotografií
Foto: Martina Valihrachová

Skládaná makrofotografie - Focus stacking

Podobným způsobem, kterým krajináři skládají fotografie do panoramat, milovníci makra tvoří úchvatné makrofotografie. Na rozdíl od panoramatickcých záběrů, kde se fotografie skládají plošně, tedy vedle sebe, případně nad sebe, se u makra skládají prostorově, tedy „za sebe“. Důvodem je velmi malá hloubka ostrosti makroobjektivů, kterou nelze dohnat ani maximálním zacloněním.

Fotograf v takovém případě musí vytvořit několik desítek, až stovek, snímků s posunem roviny zaostření, které pak složí do jednoho záběru s optimální hloubkou ostrosti. Aby na výsledné fotografii nebyly patrné proužky jednotlivých snímkům, je potřeba, aby všechny měly stejnou expozici. A tušíte správně, že i v tomto případě je jedinou možností plně manuální režim.


Makro fotografie složená z 58 expozic
Foto: Stanislav Judas

Manuální režim v kombinaci s automatickou citlivostí

Přestože jsme si říkali o tom, že je manuální nastavení vhodnější spíše pro pokročilejší fotografy, existuje jedna výjimka, díky které lze i z nejsložitějšího fotoaparátu udělat lidově řečeno „blbuvzdorný superautomat“. Řeč je o plně manuálním režimu v kombinaci s automatickou citlivostí. Bohužel ne všechny modely, zvláště pak ty starší, mají funkci AUTO ISO v režimu M k dispozici. Pokud ale máte přístroj, který automatickou citlivost v plném manuálu podporuje, určitě si tento postup zamilujete stejně jako já.

Podmínkou k tomu, abyste si fotoaparát správně připravili, je znalost principu expozičního trojúhelníku. Předem je totiž nutné vyhodnotit, jaký čas expozice a jaká clona je pro danou situaci optimální.  Pak už je to snadné. Čas si nastavíte tak, abyste fotoaparát udrželi i při focení z ruky, případně abyste zmrazili fotografovaný pohyb. Následně zvolíte clonu, která vám poskytne optimální hloubku ostrosti a citlivost necháte na automatice. Ta bude reagovat na změnu světla a ISO se zvýší, případně sníží, podle aktuálních světelných podmínek. 


Fotografie pořízená v režimu Manuál + AUTO ISO - 4500
Foto: Martin Lukeš

Tento režim používám při naprosté většině fotografování reportáží tam, kde dochází k časté změně intenzity světla. To je například fotografování koncertů, divadla, sportu, street fotografie, nebo běžných rodinných momentek.

Jako modelovou situaci můžeme použít například reportáž z nějakého koncertu. Účinkující se na pódiu většinou hýbou a pokud nechceme aby z nich byly na snímku šmouhy, nastavíme kratší čas expozice (cca 1/250s – 1/500s). Pozadí by chtělo trochu separovat, takže by bylo dobré nastavit nižší clonové číslo (cca f/1,8 – f/5,6), v závislosti na světelnosti a ohnisku objektivu. Takto máme připraveny dvě hlavní expoziční hodnoty, ale stále je tu jedna proměnná a tou je citlivost.


Fotografie pořízená v režimu Manuál + AUTO ISO - 2500
Foto: Martin Lukeš

Na koncertě se nasvícení pódia mění každých pár vteřin a ten, kdo fotí na plný manuál, musí hodnotu ISO stále dorovnávat podle intenzity světla. Provést tuto změnu třeba 5x za minutu je ale dost frustrující. A v tuto chvíli přichází na řadu právě režim AUTO ISO. Tato funkce zajistí, že se citlivost dopočítá s každou změnou světla, i kdyby to mělo být 100x za minutu. Vzhledem k tomu, že čas i clonu máme nastavenou napevno předem a ISO se dopočítává automaticky, můžeme přestat myslet na fotoaparát a začít se pořádně soustředit na to, co fotíme. A to dává reportážním fotografům ohromnou svobodu.

S trochou nadsázky lze říci, že když takto nastavený fotoaparát vrazíte do ruky někomu, kdo nikdy nedržel v ruce pokročilejší foťák a dotyčný bude umět pouze zaostřit, pak mu v podstatě nemůže vyjít žádná špatná fotografie.


Fotografie pořízená v režimu Manuál + AUTO ISO - 250
Foto: Martin Lukeš

Daná kombinace navíc podporuje funkci korekce expozice, kterou si lze zvýšit, nebo snížit ISO proti naměřeným hodnotám. Navíc si lze v menu nastavit omezení, jak vysoko může přístroj citlivost v automatice nastavit. Osobně nechávám fotoaparát bez omezení, ale někdo může mít jiný názor.

Tomuto postupu jsme se více věnovali v kapitole o CITLIVOSTI, a navíc v samostatném článku o focení pohybu.

Vidíte, že manuální režim nabízí spoustu možností a je tedy na každém fotografovi, kdy a jak jej využije. Rozhodně ale nevěřte pověrám, že kdo nefotí na plný manuál, nikdy nebude dobrý fotograf, nebo že na manuální režim uděláte lepší snímky než na preferenci času či preferenci clony. To až na pár zmiňovaných výjimek není pravda.


Fotografie pořízená v režimu Manuál + AUTO ISO - 16,000
Foto: Martin Lukeš

---

Další díly seriálu - Jak fotit digitální zrcadlovkou (DSLR) a bezzrcadlovkou:

• 1. díl - FORMÁT FOTOGRAFIE
• 2. díl - OSTŘENÍ
• 3. díl - EXPOZIMETR
• 4. díl - MĚŘENÍ EXPOZICE
• 5. díl - KOREKCE EXPOZICE
• 6. díl - VYVÁŽENÍ BÍLÉ BARVY (WB)
• 7. díl - AUTOMATIKA A SCÉNICKÉ REŽIMY
• 8. díl - PROGRAMOVÁ AUTOMATIKA
• 9. díl - CITLIVOST ISO (1/2)
• 9. díl - CITLIVOST ISO (2/2)
• 10. díl - CLONA
• 11. díl - PREFERENCE CLONY
• 12. díl - EXPOZIČNÍ ČAS
• 13. díl - PREFERENCE ČASU
• 14. díl - BULB
• 15. díl - MANUÁLNÍ REŽIM
• 16. díl - PROČ POUŽÍVAT STATIV
• 17. díl - JAK SPRÁVNĚ POUŽÍVAT STATIV
• 18. díl - HLOUBKA OSTROSTI
• 19. díl - HYPERFOKÁLNÍ VZDÁLENOST
• 20. díl - INTERNÍ BLESK
• 21. díl - EXTERNÍ BLESK
• 22. díl - REŽIMY EXTERNÍHO BLESKU
• 23. díl - ZÁKLADNÍ NASTAVENÍ EXTERNÍHO BLESKU
• 24. díl - MANUÁLNÍ NASTAVENÍ EXTERNÍHO BLESKU
• 25. díl - SVĚTELNOST OBJEKTIVU
• 26. díl - OHNISKOVÁ VZDÁLENOST OBJEKTIVU
• 27. díl - CROP FAKTOR
• 28. díl - STABILIZÁTOR OBRAZU
• 29. díl - OBRAZOVÝ ŠUM
• 30. díl - MODRÁ HODINKA
• 31. díl - FILTRY (1/2)
• 31. díl - FILTRY (2/2)
• 32. díl - SEKVENČNÍ SNÍMÁNÍ
• 33. díl - HLEDÁČEK FOTOAPARÁTU
• 34. díl - ROZDÍL MEZI OPTICKÝM A ELEKTRONICKÝM HLEDÁČKEM