Martin Lukeš •
Aktualizováno: 1. 4. 2022 v 9:33
• Rubrika:Fotoporadna
Jak fotit digitální zrcadlovkou (DSLR) a bezzrcadlovkou: 16. díl - PROČ POUŽÍVAT STATIV
Na fotografických kurzech, které vedu, často slýchám dotazy typu “Jak vyfotím takové krajinky, jako vidím v časopisech, knížkách a internetových galeriích? Byl jsem na tom samém místě, měl jsem podobné světlo, ale ty moje fotky jsou takové nemastné.” Odpověď je jednoduchá. Možná jste měli moc dlouhý čas, který jste již neudrželi z ruky a možná jste se světlo snažili dohnat otevřením clony, čímž jste ztratili požadovanou hloubku ostrosti. Anebo jste to nakonec řešili vyšší citlivostí a díky tomu se na snímku objevil šum. Jednoduše řečeno neudělali jste pro výsledek maximum. A mnohdy stačí málo. Všechny podobné problémy řeší stativ a to nejen při krajinářské fotografii. V dnešním díle našeho seriálu si řekneme, v čem jsou hlavní výhody stativu a na jaké žánry je vhodný.
Ano souhlasím, že vláčet s sebou stativ je do jisté míry značně nepohodlné. Zvláště pak pokud cestujete někde po horách, kde je každé deka navíc znát. Ale on stačí i jednodenní trek v běžně náročném terénu. Jsou to prostě kila a další krám navíc. Na druhou stranu fotografie se nedá ošidit a když chcete pořídit dokonalý záběr, pak je potřeba tomu něco obětovat. Věřte, že výsledek vždycky stojí za to.
Fotografie bez expozičních kompromisů
Ze všeho nejdřív by asi stálo za to vysvětlit, co to ten expoziční kompromis je. Jde o to, že ne vždy jsou pro focení optimální světelné podmínky. Fotograf má tři možnosti, jak dohnat chybějící světlo, jak již znáte z předchozích dílů našeho seriálu. První z nich je odclonění objektivu. Nastavením nižšího clonového čísla otevřete clonu a pustíte víc světla na snímač. Prosté, ale jak správně tušíte, bude to něco za něco. Otevřením clony se zároveň sníží hloubka ostrosti a to je mnohdy nežádoucí, zvláště pak pokud fotíte například krajinu, architekturu, nebo interiér. Tudy proto cesta nevede.
Další možností je prodloužení expozičního času. Během delší expozice si fotoaparát posbírá více světla, ale…při horších světelných podmínkách je mnohdy potřeba tak dlouhý čas, že se expozice nedá udržet z ruky a fotografie bude rozmazaná, správně řečeno pohybově neostrá. I přesto, že jsou dnes mnohé objektivy, nebo fotoaparáty vybaveny stabilizátorem, nelze z ruky udržet několikavteřinové expozice, které jsou potřeba například při fotografování nočních scén. Prodloužení času je proto také kontraproduktivní.
Poslední možností je zvednout citlivost. Vyšší ISO znamená citlivější snímač, který si posbírá více světla, ale ani v tomto případě to nebude zadarmo. Čím vyšší ISO nastavíte, tím více vzroste hladina šumu a tím horší bude výsledná kvalita fotografie. Začne se ztrácet ostrost, na snímku se objeví artefakty a v horším případě i barevné mapy. Všechno to je při focení technické nebo jiné precizní fotografie nepřípustné.
Jak z toho ven? Je to prosté. Všechny zmiňované problémy řeší stativ. V tomto bodě je ale nutné zdůraznit, že se celou dobu bavíme o statické fotografii. Stativ dokáže zamezit chvění rukou fotografa, ale nedokáže zmrazit pohyb ve fotografované scéně. Jednoduše řečeno, na krajinu vám stativ pomůže, ale na focení dětí, které běhají po hřišti, už ne. Abyste zmrazili jejich pohyb na fotografii, potřebujete krátký čas expozice a ten automaticky také zmrazí nějaké to chvění rukou fotografa. Takže při pohybové fotografii většinou stativ není potřeba.
Klíčové tedy je, že pokud zafixujete fotoaparát ke stativu, nemusíte řešit žádný z uvedených expozičních rébusů. Bez starostí si můžete zaclonit, čímž získáte požadovanou hloubku ostrosti, v klidu necháte nastavenou minimální citlivost, takže výsledná fotografie nebude degradována šumem a chybějící světlo si doženete delší expozicí. A protože je přístroj upevněný na stativu, je vám jedno, jestli bude expozice trvat 1/5s, 25s, nebo 500s. V případě, že použijete režim BULB.
Existují i extrémně náročné žánry, jako je například fotografování noční oblohy, kdy jste nuceni odclonit objektiv, použít vyšší ISO a čas nemůže být moc dlouhý. I v těchto případech se ale pracuje se stativem, protože jste stále na časech, které jsou z ruky neudržitelné.
Nerad bych se v tomto článku pouštěl do problematiky, jaký čas se dá udržet a jak účinné jsou stabilizátory jednotlivých značek, ale pokud to zobecním, tak s běžným základním objektivem je rizikové fotit z ruky pod 1/60s. Pokud máte k dispozici stabilizovanou techniku, můžete si dovolit i nějakou 1/15s. To je ale hodně individuální, protože skutečně platí, že každý stabilizátor má jinou účinnost a hlavně každý fotograf má jiné fyzické dispozice.
Stativ je důležitý zvláště pak v těch žánrech, kde se fotografuje s delšími časy a to je již zmiňovaná noční scéna, krajiny, architektura, interiéry, ale zrovna tak je stativ důležitý, když potřebujete záměrně vytvořit pohybovou neostrost. Typickým příkladem může být fotografování ohňostrojů, tekoucí vody, nebo dráhy světel jedoucích dopravních prostředků.
Stativy Benro - skvělý kompromis mezi cenou a výkonnem
Precizní kompozice
Dobrá fotografie rozhodně není jen o správné expozici. Stejně tak důležitá je i kompozice a té také prospěje, když zafixujete fotoaparát na stativu. Nedávno jsem si to ověřil v praxi. Fotil jsem z ruky nějakou architektonickou dominantu a potřeboval jsem srovnat horizont, zarovnat svislice s okrajem záběru a ještě zakomponovat sochy na bazilice tak, aby ty krajní byly celé a nechyběly nějaké končetiny. Současné hledáčky, o displejích nemluvě, jsou tak velké, že je okem nelze zkontrolovat celé najednou. A tak když jsem si zakomponoval jednu stranu a chtěl srovnat i druhou, vždy jsem si tu první rozhodil.
Ruce fotografa, ramena, krk i celá horní část těla je totiž neustále v pohybu, takže není možné komponovat s přesností na milimetry, aniž by vám někde něco stále neutíkalo. Pořídil jsem snad kolem dvaceti fotografií a jedna jediná z nich měla jakž takž kompozici, podle mých představ.
Se stativem je to jiné. Pokud na něj usadíte fotoaparát, máte možnost prohlédnout si v hledáčku nebo na displeji celý rám fotografie kolem dokola a případně si kompozici v klidu srovnat. Mnohdy k tomu stačí pootočení stativové hlavy, nebo posunutí stativu o pár milimetru vpřed či vzad.
Aranžované fotorgafie se ze stativu komponují mnohem lépe
foto: Martin Lukeš
Další ohromná výhoda stativu v tomto směru je, že pokud se záběr nepovede na první dobrou, je možné něco poupravit. Může to být třeba drobná korekce expozice, jiné vyvážení bílé barvy, úprava výkonu blesku, přesnější zaostření nebo změna clonového čísla, případně délky expozičního času. Každopádně ať už se začnete na fotoaparátu „vrtat“ v čemkoliv, věřte, že úplně stejný záběr znovu již neuděláte a opět je velká pravděpodobnost, že si rozhodíte původní kompozici.
S fotoaparátem na stativu můžete přenastavit kompletně celé menu fotoaparátu, ale při opravných nebo dalších záběrech už kompozici řešit nemusíte. Tu jste si nastavili na začátku jednou provždy a pojistili si jí utažením stativové hlavy.
Mně osobně přijde neskutečně pohodlné řešit celý proces statické fotografie v jednotlivých krocích. Kompozice? Hotovo, jdeme na další. Správné zaostření – hotovo. Optimální expozice – vyřešeno. A když si to celé rozdělím, mohu se vždy vrátit pouze k tomu jednomu, pokud je potřeba něco opravit.
Pokročilý krajinář se bez stativu neobejde
Správné zaostření
Jedním ze zmiňovaných kroků je správné zaostření. Někdo si možná řekne, že to je věc, kterou nemá smysl řešit. Namáčknete spoušť a ve vteřině máte zaostřeno. V podstatě nic, co by fotografa nějak zdržovalo, nebo obtěžovalo. Není to tak docela pravda. Jsou určité žánry, kde hraje opravdu velkou roli, jak přesně zaostříte a když už se vám to povede, tak už nechcete celý proces znovu opakovat. Řeč je například o makrofotografii, nočních záběrech, fotografování produktů či zátiší.
Já se například věnuji komerčně fotografování jídla, které samozřejmě fotím ze stativu. Mnohdy totiž pracuji s velmi malou hloubku ostrosti a tak je pro mě precizní zaostření velmi důležité. Jinak totiž vypadá fotografie, kde je perfektně zaostřený steak v hodnotě několika set korun a jinak vypadá snímek, kde je místo steaku zaostřená obloha v pozadí.
Malé, polohovatelné stativy značky JOBY GorillaPod jsou vhdodné i na cestování
Stativ mi v tomto směru dává ohromnou svobodu. Nejprve zakomponuji scénu a následně ručně zaostřím, při maximálně otevřené cloně. Tím je správné zaostření vyřešeno. Následně si zacloním a pak se pustím do dalších kroků celého procesu. Protože mám vypnutý autofokus, vím, že si pak mohu zpětně cokoliv doladit nebo záběr opravit, ale zaostření ani kompozici již řešit nemusím.
Je tu ale ještě další důvod, proč je pro mě stativ pro správné a precizní zaostření tak důležitý. Moderní fotoaparáty mají nejrůznější pomůcky, které umožňují zaostřit doslova na vlas s přesností desetiny milimetru. Tyto funkce jsou k nezaplacení, pokud chcete zaostřit nejenom přesně, ale také velmi rychle.
5,9x zvětšení obrazu na displeji pro přesné manuální zaostření
Zaostřovací lupa
Pokud fotografujete zrcadlovkou a používáte živý náhled (Live View), lze si pomocí tlačítka lupy, které používáte při zvětšování prohlížených fotografií, několikanásobně přiblížit jakýkoliv detail ve fotografované scéně. Díky této vychytávce dokážete velmi přesně zaostřit i na detaily, které jsou tak drobné, nebo tak daleko, že už jsou pro lidské oko velmi špatně čitelné. Tato funkce dává rovině na kterou chcete zaostřit zcela unikátní perspektivu a v podstatě se tím vylučuje nepřesné zaostření.
Tímto způsobem zaostřuji vlastně všechny scény, které fotím ze stativu, ať už je to krajina, architektura, zátiší, produktová fotografie, interiér, makro nebo zmiňovaná food fotografie. Někomu to možná přijde zbytečné, ale na druhou stranu, když máte fotoaparát upevněný na stativu, nějakých pár vteřin, které věnujete navíc manuálnímu zaostření, vás nijak nezdrží. Bezzrcadlovky mohou zmiňovanou zaostřovací lupu využít nejen na displeji, ale také v elektronickém hledáčku, pokud jsou jím vybavené.
Někoho možná napadne, k čemu ale ten stativ. Lupa jde přece zapnout, i když fotografujete z ruky. To je sice pravda, ale věřte, že udržet takto přiblížený obraz v jedné ruce, když druhou rukou točíte zaostřovacím prstencem, je nemožné. Zvětšený a přiblížený obraz totiž násobí mikrochvění ruky a vše se třese tak, jako byste jeli autem po rozvoraném poli.
Focus peaking
Další užitečnou funkcí, kterou disponují nejnovější fotoaparáty, je asistent ostření, funkce Focus peaking. Funguje velmi jednoduše. Na displeji zrcadlovky nebo hledáčku bezzrcadlovky se vám barevně zvýrazní zaostřené hrany či zaostřená rovina a vy tak máte naprosto přesnou kontrolu nad tím, kam je zaostřeno. I tato funkce se teoreticky dá aktivovat při fotografování z ruky, ale představte si, že fotografujete například makro a je potřeba zaostřit s přesností na půl milimetru. Pokud se vám to povede, ať už ručně nebo manuálně, mnohdy pak stačí pohnout rukou milimetr k, nebo od, fotografovaného objektu a rázem se dostáváte mimo potřebnou hloubku ostrosti. Při focení ze stativu máte jistotu, že je zaostřeno přesně na konkrétní vzdálenost a ta se nezmění, pokud neposunete stativ, nebo fotografovaný objekt samotný.
Asistent ostření - Focus peaking
Volné ruce
Ať už pracujete v jakémkoliv oboru, není nad to si svou práci ulehčit. Samozřejmě bez toho, aniž byste podali horší výkon. Každý, kdo se věnuje fotografování statických žánrů, ať už pro zábavu nebo profesionálně, vám řekne, že stojí za to, mít při focení volné ruce. Vemte si krajináře, který zakomponuje, nastaví expozici a teď si všimne, že mu na zemi leze nějaká zlomená větev do záběru. Nebo fotografa, který si precizně staví v ateliéru nějaké produkty do kompozice. Stejně tak, jako když fotím jídlo a občas se teplem, nebo naopak chladnutím někde něco zbortí a tu je potřeba vyměnit zvadlý lístek bazalky, tu posunout padající třešničku na zmrzlinovém poháru, nebo setřít otisk na talíři, kterého si všimnete až na poslední chvíli. Kdybyste při všech těchto opravách měli fotoaparát v ruce a ne na stativu, musíte ho odložit, následně znovu zaujmout fotografickou polohu, znovu zakomponovat, znovu zaostřit... Ale proč? Když na vás může fotoaparát čekat na stativu s precizně zakomponovanou scénu.
Volné ruce při čekání na nejlepší záběr - stativ Genesis
Stejně tak si vezměte krajináře nebo fotografa architektury, který čeká při modré hodince na ten správný okamžik či správné světlo, kterému zrovna stíní mrak. Jde jen o ten jeden okamžik, který může trvat třeba mnohdy vteřinu a když budete stát s fotoaparátem v ruce někde ve větru, na vrcholu kopce promrzlí na kost, proč si to neusnadnit tím, že si dáte fotoaparát na stativ. Ruce schováte do kapsy, případně sebe do závětří a čekáte na ten správný moment. Přitom ale máte zakomponováno, zaostřeno a případně i orientačně nastavenou expozici. Stativ vám zkrátka dává volné ruce, a to je v mnoha oblastech k nezaplacení.
Své o tom vědí i sportovní reportéři a wildlife fotografové. Ti sice pracují s tak krátkými časy, že nemusí mít strach z toho, že by jejich fotografie byly roztřesené, pokud by fotili z ruky. Nicméně zkuste si několik hodiny držet v ruce set teleobjektivu a fotoaparátu, který váží několik kilogramů. Ať už během fotbalového zápasu nebo v lese při čekání na nějaký trofejní úlovek. I v těchto případech není nad to odlehčit si, mít volné ruce a během čekání na ten jedinečný a dokonalý záběr se třeba napít, sníst svačinu nebo se prostě jen protáhnout.
Profesionální stativy Manfrotto lze libovolně přizpůsobit fotografované scéně
Následný postproces
Stativ je také v mnoha ohledech velmi důležitý pro následné zpracování fotografií do finální podoby. Počítačové editory nám dávají neskutečné možnosti například v tom, zvýšit dynamický rozsah fotografie, prodloužit její hloubku ostrosti, rozšířit úhel záběru nebo zvětšit výsledné rozlišení obrazu. Ve všech případech je stativ bezpodmínečnou nutností.
Panorama
Již v dobách kinofilmu narazili fotografové na limity své techniky a při absenci objektivu s kratším ohniskem se jim ne vždy vlezlo do záběru. A tak byl vynalezen fenomén panoramatické fotografie. Její princip je poměrně snadný. Konečná fotografie je složena z několika záběrů, při kterých dochází k vertikálnímu nebo horizontálnímu posunu kompozice. Výsledkem je širokoúhlý záběr s velkým rozlišením.
Pokud chcete mít opravdu dobrý výsledek, je potřeba najít nodální bod, udržet horizont, nechávat určité procento překrytí jednotlivých záběrů, nezměnit rovinu zaostření atd. Všechny tyto věci řeší stativ. Některé tripody jsou dokonce vybaveny panoramatickou hlavou, na které lze odečítat stupně pootočení, což zpřesňuje celý proces. Stejně tak lze díky stativu vytvářet velmi přesná a také velmi efektivní 3D panoramataa virtuální prohlídky interiérů.
Dalším problémem, na který narazil v životě snad každý fotograf, je malý dynamický rozsah snímače. Pro ty, kteří neví co tento odborný termín znamená, jde o snímek s hezky nasvícenou krajinou, ale přesvícenou oblohou. Nebo opačně, krásná obloha a zbytek scény je tmavý. Snímače totiž bohužel stále nemají takovou pružnost, aby dokázali zachytit veškeré informace jak ve světlech, tak ve stínech, pokud jde o tak kontrastní záběr.
I v tomto případě je řešením složení několika záběru do jedné fotografie. Na rozdíl od panoramatických fotografií se v tomto případě neposouvá fotoaparátem, ale expozičními hodnotami. Jeden snímek se vyfotí hodně světlý, aby byly vidět detaily i v nejhlubším stínu, druhý záběr se vyfotí hodně tmavý, aby vynikly i nejsvětlejší partie a třetí snímek se udělá tak nějak na střed.
Chytré programy, a dnes už i některé fotoaparáty, poté jednotlivé fotografie „rozstříhají“ a použijí z každé ty nejlépe nasvícené části. Z nich pak automaticky složí finální fotografii. To je ale možné jen za předpokladu, že jsou všechny fotografie totožné z hlediska kompozice a lze je překrýt tak, aby na sebe jednotlivé části navazovaly. A to se, jak už možná správně tušíte, neobejde bez stativu.
HDR fotografie se dají bez stativu tvořit jen velmi těžko
foto: Jan Šmíd
Focus stacking
Další situace, kdy jsou mnozí fotografové v úzkých je, když fotografují určitou oblast, která má být prostřená celá, ale technika už jim tak širokou hloubku ostrosti vytvořit neumožňuje. Řeč je například o makrofotografii nebo fotografování rozlehlého prostoru (krajina, interiér). I zde to vyřeší složení několika záběrů do jednoho. Rozdíl je v tom, že tentokrát se posouvá rovina zaostření. Jednoduše, jednou zaostříte dopředu, pak na střed a nakonec dozadu. Výsledná fotografie je složena z těch nejlépe proostřených rovin nebo nejostřejších “proužků” chcete-li.
Na krajinu většinou stačí tři záběry, ale makro snímky, kde se s hloubkou ostrosti pohybujete v řádech desetin milimetrů, je mnohdy potřeba několik desítek, až stovek fotografií. I v tomto případě je potřeba stativ, pokud chcete aby do sebe jednotlivé snímky zapadaly co nejpřesněji.
Takto bychom mohli pokračovat i v dalších oblastech, kdy je pro výsledný efekt postprocesu stativ nezbytný. Fotografové noční oblohy skládají více snímků pro odstranění šumu, který vzniká vyšší citlivostí a delším časem. Ti, kteří pro změnu digitalizují umělecká díla, jako staré obrazy nebo dokumenty, skládají výsledek z několika záběrů tak, že vyfotí mnoho detailů reprodukované scény a ty pak složí do jednoho obrazu s extrémně vysokým rozlišením atd.
Obecně vzato jsou podobné procesy velmi sofistikovanou prací, kde musí být využity všechny dostupné prostředky k tomu, aby byl výsledek co nejpreciznější. A toho bez stativu zkrátka dosáhnout nelze.
Makro fotografie složená ze 120 záběrů
foto: Radek Jonát
Zpomalení procesu
Stativ je do jisté míry také jakýmsi meditačním nástroje. Není nic horšího, než zbrklý fotograf, který mačká spoušť bez rozmyslu. A to se ve kvaltu děje poměrně často. V okamžiku když dáte fotoaparát na stativ, jste většinou smířeni s tím, že už vám nic neuteče, čili nemá cenu spěchat. V tu chvíli získáváte čas a prostor si vše lépe rozmyslet. Ať už je to kompozice, skladba obrazu, nastavení expozice, hloubka ostrosti. No a taky si většinou uděláte i pár záběrů navíc, když už máte rozložené nádobíčko a tahali jste se s tím krámem. A věřte, že tyhle fotografie jsou mnohdy ty nejlepší, právě proto, že vznikly v klidu a s rozvahou.
Aranžované fotorgafie se ze stativu komponují mnohem lépe
foto: Martin Lukeš
Společné fotografie a selfie
Stativ není jen záležitostí profíků a hobbíků. Osobně myslím, že by ho měl mít i každý rodinný fotograf, který vytáhne foťák 3x do roka a to jsou narozeniny ratolestí, letní grilovačka s přáteli a rozbalování dárků pod vánočním stromečkem. To vše jsou příležitosti, kdy je rodina pohromadě. Tak proč by neměla být pohromadě i na společných fotografiích? No a pokud má být na snímku i fotograf, a chcete něco víc, než jen selfie záběr mobilem s nataženou rukou, pak přichází na řadu stativ. Jen díky němu jste na fotografii společně se všemi blízkými.
Jak vidíte, tak důvodů proč fotit ze stativu je více, než se zprvu zdálo. A v dalším díle našeho seriálu vám prozradíme pár pravidel a tipů, jak stativ co nejlépe a nejefektivně používat. A když už víte proč je stativ ve statické fotografii tak důležitý, tak si v příštím díle našeho seriálu povíme něco o tom jak ho správně a co nejefektivně používat.
Pokud si u nás zakoupíte jakýkoliv stativ, dostanete k němu speciální záruku na dva roky. Speciální tím, že v případě reklamace vám po dobu opravy půjčíme adekvátní náhradní stativ.
Podmínky garance:
Vztahuje se pouze na reklamační opravu
Náhradní stativ lze vypůjčit pouze fyzicky na jedné z našich prodejen
V rámci garance bude zapůjčen stativ z podobné kategorie
Garance se vztahuje na všechny stativy (tripody) v naší nabídce
Další díly seriálu - Jak fotit digitální zrcadlovkou (DSLR) a bezzrcadlovkou:
Reaguje na (komentář na předchozí stránce) | "Jak fotit digitální zrcadlovkou (DSLR) a bezzrcadlovkou: 16. díl - PROČ POUŽÍVAT STATIV" ----- Pečlivý rozbor, zajímavé poznatky.----- Autorovi přeji pohodu, zdraví a další úspěšné články.----- Rp.
Komentáře k článku
BR
"Jak fotit digitální zrcadlovkou (DSLR) a bezzrcadlovkou: 16. díl - PROČ POUŽÍVAT STATIV" ----- Pečlivý rozbor, zajímavé poznatky.----- Autorovi přeji pohodu, zdraví a další úspěšné články.----- Rp.
Břetislav Rozpondek, 8. 3. 2020 |Reagovat