Martin Lukeš •
Aktualizováno: 1. 4. 2022 v 9:33
• Rubrika:Fotoporadna
Jak fotit digitální zrcadlovkou (DSLR) a bezzrcadlovkou: 17. díl - JAK SPRÁVNĚ POUŽÍVAT STATIV
V minulém díle našeho seriálu jsme si vysvětlili, proč je stativ tak důležitý, v jakých situacích se s ním vyplatí vláčet a jaké výhody nám poskytuje. Mnoho fotografů si ho tedy pořídí, nebo už ho dokonce vlastní, ale pokud nevědí, jak ho správně použít, bude jim často k ničemu. Je proto nutné také znát i pár základních pravidel a triků, které byste neměli opomenout, když už fotoaparát ke stativu připevníte. A přesně o nich bude řeč v následujícím článku.
V posledním díle našeho seriálu jsme si vysvětlili, v jakých situacích se vyplatí vláčet se stativem a co díky němu získáte za výhody. Mnoho fotografů si ho tedy pořídí, nebo už ho dokonce vlastní, ale pokud nevědí jak správně ho použít, bude jim často k ničemu. Slušelo by se tedy prozradit i pár základních pravidel a triků, které byste neměli opomenout, když už fotoaparát ke stativu připevníte.
Častým prohřeškem začínajících fotografů, kteří si koupí stativ je to, že mačkají spoušť fotoaparátu prstem tak, jak jsou zvyklí při fotografování z ruky. To je ale fatální chyba. Tlak prstu na spoušť totiž často rozvibruje stativ, zvláště pak ten lehčí a levnější. Chvění se následně přenáší do expozice a výsledkem je, jednoduše řečeno, roztřesená fotografie.
Existuje několik řešení, jak tomu předejít. Nejjednodušším je dálkové ovládání. Ať už to bezdrátové, nebo přes kabelovou spoušť. Většina současných fotoaparátů je vybavena Wi-Fi nebo Bluetooth modulem, takže je lze ovládat na dálku také pomocí aplikací v chytrém telefonu. A pokud není k dispozici ani jedna z těchto variant, vždy máte možnost aktivovat samospoušť. Při jejím použití aktivujte odpočet minimálně na 5, ale ještě lépe na 10 sekund. Při odložení expozice o 2 s hrozí, že drobné vibrace ještě neustaly, a to by se projevilo v ostrosti fotografie.
Ovládání fotoaparátu na dálku pomocí mobilního telefonu (Nikon SnapBridge)
Vždy vypněte stabilizátor obrazu
Kolem tohoto pravidla koluje mnoho mýtů a polopravd, které rozdělují fotografickou veřejnost na dva tábory. Jedni říkají, že je na stativu lepší stabilizátor obrazu vypnout a druzí tvrdí, že to není potřeba. Argumentují tím, že současné stabilizátory detekují použití stativu a v těchto situacích se automaticky deaktivují. Já jsem se mnohokrát v praxi přesvědčil, že to není tak docela pravda a proto jsem zastáncem prvního názoru. Stabilizátor obrazu tedy vypínám vždy, když umístím fotoaparát na stativ.
Někdo možná přemýšlí nad tím, v čem je vlastně problém. Vždyť stabilizace, ať už ta optická v objektivu, nebo mechanická na snímači, nám přece pomáhá a vyrovnává mikrochvění tak, aby nebyl obraz roztřesený. Proč je tedy dobré ho někdy vypínat? Jde o to, že posun stabilizovaného snímače, nebo optického členu, může být až několik milimetrů. V praxi to tedy znamená, že pokud během delší expozice dojde k nějakému posunu, výsledkem bude zdvojený obraz. Ten by se dal přirovnat k dvojexpozici.
Pokud je závěrka otevřená několik vteřin a stabilizátor se během toho několikrát posune a změní svojí polohu, dopadne to úplně stejně, jako byste fotili na dlouhý čas z ruky. Výsledná fotografie ponese prvky pohybové neostrosti, lidově řečeno bude rozmazaná (roztřesená).
Posun obrazu způsobený stabilizátorem během delší expozice ze stativu
Nejmodernější fotoaparáty a objektivy mají skutečně pokročilé stabilizátory, které umí detekovat, zda je fotoaparát v klidu, či nese nějaké známky chvění. Tohle se ale ze základní specifikace výrobku dozvíte jen těžko a i když ano, tak stále není jisté, jak moc se na to dá spolehnout. Proto raději doporučuji stabilizaci vypínat vždy, jakmile fotoaparát připevníte ke stativu.
Je to prostě taková jistota. Sám jsem to dříve trochu podceňoval, i dnes na to bohužel občas zapomenu, ale mnohokrát se mi to vymstilo a podobné opomenutí mě stálo několik dobrých fotek. Toho, že je fotografie rozmazaná, si totiž většinou na displeji nevšimnete, ale pokud snímek ve fotoaparátu přiblížíte pomocí náhledové lupy, nebo se podíváte detailně v klidu doma na monitoru, pak je rozmazání často velmi výrazné a záběr chtě nechtě skončí v koši.
O dalším důvodu, proč vypínat optickou stabilizaci, i když nepoužíváte extrémně dlouhé časy, se moc nemluví. Vlastně pokud mám být upřímný, tak jsem od nikoho neslyšel, ani nikde nečetl, že by se této problematice někdo věnoval. Sám jsem k následujícímu závěru došel tak nějak z praxe, protože stativ používám opravdu velmi často. Týká se to především technické fotografie jako je architektura, interiér, ale může jít také o fotografování makra, zátiší nebo produktové fotografie.
Ovládání optické stabilizace (Tamron) a mechanické stabilizace (Sony)
Při krátké expozici sice posun stabilizátoru výsledný obraz nijak nerozmázne, ale může vám posunout předem vybranou a pečlivě zafixovanou kompozici. Jednoduše řečeno, v hledáčku nebo na displeji si precizně zakomponuji scénu a mnohdy navíc nepočítám s žádnou rezervou pro ořez. Následně uzamknu polohustativové hlavy a samozřejmě také použiji samospoušť či dálkové ovládání. Mezitím ale může dojít k drobnému pohybu stabilizátoru a na výsledné fotografii mám tím pádem obraz posunutý o kousek vedle. Ve výsledku mi tedy na jedné straně něco chybí a na druhé naopak přebývá. Pokud si toho všimnete až doma a už nemáte možnost záběr zopakovat, vaše snaha tak přijde vniveč.
I na pravidlo vypnutého stabilizátoru ale existují výjimky a v některých případech můžete nechat stabilizátor zapnutý, i když fotografujete ze stativu. Většinou ale jde o nějaké extrémní situace. Jako příklad mohu uvést fotografování z mostu nebo při nějakém silnějším větru. Fotoaparát sice máte na stativu, ale ten se díky vnějším vlivům chvěje. Pak vám stabilizátor může udělat dobrou službu, protože toto chvění eliminuje a snímek tak nebude roztřesený. To ale platí pro expoziční časy zhruba v řádech desetin vteřin. Pokud budete fotografovat na mostě noční snímek na 20 " a nosná konstrukce bude vykazovat nějaké chvění, nepomůže vám bohužel ani stativ ani stabilizátor!
Pohybová neostrost způsobená stabilizátorem při delší expozici na stativu
Proč je důležité předsklopit zrcátko
Další doporučení se týká výhradně fotografů, kteří pracují se systémem digitálních a filmových zrcadlovek. Zrcátko, od kterého je mimochodem odvozen samotný název "zrcadlovka", je mechanická součástka, která se při zmáčknutí spouště zvedne do vodorovné polohy. Světlo v tu chvíli není odkloněno do hledáčku, ale jde přes otevřenou závěrku na obrazový snímač, dříve kinofilm. Pohyb zrcátka je ale mechanický, a to má v horní poloze jakýsi doraz. Ten zastaví jeho pohyb, ale sám o sobě může způsobit nepatrné rozechvění fotoaparátu.
Možná si říkáte, že tak slabé klapnutí, navíc uvnitř fotoaparátu, nemůže mít na ostrost žádný vliv. Opak je ale pravdou. I tento nepatrný mechanický pohyb má určitou energii, která vyvolá miniaturní otřes. Ten sice trvá nepatrnou chvíli, ale jeho přenesení do expozice může o pár procent snížit ostrost fotografie. A pokud chcete podat 100% výkon v podobě technicky dokonalé fotografie, je třeba brát v potaz i zmiňované klapnutí.
Schéma DSLR se zrcátkem v horní poloze
Výrobci fotoaparátů o tomto nešvaru vědí a proto jsou zrcadlovky vybaveny funkcí, která se nazývá předsklopení zrcátka. Pokud jí aktivujete a stisknete spoušť (samozřejmě myšleno dálkového ovladače), uslyšíte drobné klapnutí, ale fotoaparát ještě neexponuje. To zatím pouze sklopil zrcátko do vodorovné polohy. Po drobné časové prodlevě, až mikrochvění ustane, je potřeba zmáčknout spoušť podruhé. V tu chvíli teprve fotoaparát otevírá závěrku a zahájí samotnou expozici. Zrcátko a závěrka tedy nepracují v jednom kroku a díky drobnému časovému odstupu snižujete riziko rozechvění fotoaparátu.
Dříve se tato problematika moc neřešila, ale v dnešní době, kdy běžné rozlišení DSLR přesáhlo 20 Megapixelů a výjimkou nejsou ani fotoaparáty s 36 Mpx, 46 Mpx a více, tak se předsklopení zrcátka rozhodně vyplatí použít. Jde o to, že čím vyšší rozlišení fotoaparát nabízí, tím menší je velikost jednoho pixelu na snímači. O to menší posun stačí k tomu, aby se chvěním během expozice jednotlivé řádky obrazových bodů překryly přes sebe. Což se ve výsledku projevuje právě jako jemná ztráta ostrosti.
Extrémně dlouhé expozice vyžadují eliminaci sebemenšího chvění
foto: Pavel Kozdas
Režimem předsklopení zrcátka jsou bohužel vybaveny většinou pouze zrcadlovky střední a vyšší třídy. U Nikonu je tato funkce značena zkratkou Mup (Mirror Up) a většinou jí najdete na spodním kruhovém voliči, případně v menu. Canon tuto funkcí nazývá BLOKOVÁNÍ ZRCADLA (Mirror lockup) a nachází se ve fotografickém menu. Pozor ale na jednu věc. Některé zrcadlovky jsou vybaveny ještě jedním režimem sklopení zrcátka, který najdete v pokročilejším nastavení fotoaparátu a při něm nedochází k expozici. Používá se pouze k zamknutí zrcátka v horní poloze při mechanickém čištění snímače.
V případě, že na svém modelu funkci předsklopení zrcátka nenajdete, nebo jí není vybaven, dá se to částečně obejít režimem živého náhledu (Live View). Aby byl obraz přenášen na hlavní displej, musí být zrcátko sklopené do horní polohy a tím vlastně docílíte toho, že je zrcátko před expozicí předsklopené.
Zrcátko digitální zrcadlovky Nikon D800
Použijte elektronickou závěrku, pokud je to možné
Fanoušci bezzrcátkových fotoaparátů si možná po přečtení předchozích řádků říkají, že jich se podobné problémy naštěstí netýkají. Bohužel v tomto případě platí rčení "Chyba lávky". Mikrootřesy nezpůsobuje jenom klapnutí zrcátka, ale i samotný pohyb planžet mechanické závěrky. Možná budete překvapeni, i to jemné cvaknutí závěrky má dostatečnou energii na to, aby vyvolalo otřes fotoaparátu. Při běžném fotografování to může a nemusí být znatelné, ale při fotografování detailů a zvláště pak makra, se každý takový otřes násobí tím, že ve větším detailu je i drobné zachvění poznat v ostrosti fotografie.
Naštěstí i tento problém má řešení. Většina současných pokročilejších bezzrcadlovek a dokonce už i některých zrcadlovek disponuje, kromě závěrky mechanické, také závěrkou elektronickou. Ta je mnohdy nazývaná obecně jak tzv. tichý režim, nebo bezhlučné fotografování. V tomto režimu je proces expozice řízen pouze aktivací a deaktivací snímače. To nevyvolává žádný pohyb, tudíž žádný otřes a tím pádem i 100% ostrost.
Nastavení elektronické závěrky v menu DSLR (Nikon) a bezzrcadovky (Sony)
Někoho možná napadne, proč nemít elektronickou závěrku aktivovanou pořád. Bohužel i to má své nešvary. Jedním z nich je například Rolling shutter efekt, který se projevuje při krátkém čase deformací tvarů pohybujících se objektů, nebo tzv. Flickering, při kterém se pod zářivkami nebo LEDsvětlem objeví na fotografii tmavé proužky.
Elektronickou závěrku proto používám převážně při fotografování statických scén a po testu, který jsem si udělal, kdy jsem porovnal rozdíl ostrosti fotografie při použití mechanické a elektronické závěrky, už to nijak nepodceňuji.
Díky dodržení všech pravidel pro práci se stativem získáte dokonale ostré fotografie
Foto: Radoslav Vnenčák
Focení ze stativu = minimální citlivost ISO
Toto pravidlo je spíše psychologické. Zvláště začínající fotografové si často neuvědomí, že si lze chybějící světlo dohnat nejenom citlivostí, ale i délkou expozice. Mnohokrát jsem zažil situaci, kdy si začínající fotograf připevnil fotoaparát na stativ a při focení noční (statické) scény, zvedl citlivost na hodnotu ISO 3200 protože přemýšlel podle vzorce "málo světla = vyšší citlivost". Bohužel si neuvědomil, že když má fotoaparát na stativu, tak si může světlo posbírat delším časem. ISO tak může zůstat na minimu a tím pádem nebude kvalita fotografie degradována nárustem šumu.
Často také může dojít k opomenutí, kdy například fotografujete nějaké večerní momentky nebo street fotografii z ruky, kde je vyšší ISO nezbytné. Pak si chcete vyfotit nějakou nasvícenou budovu hezky čistě ze stativu. V tu chvíli neapomeňte citlivost snížit, protože s fotoaparátem na stativu skutečně není vyšší ISO potřeba. Kromě minimální hodnoty ISO nezapomeňte zkontrolovat také to, že nemáte aktivovanou funkci AUTO ISO. V opačném případě si sice na fotoaparátu zvolíte nejnižší ISO, ale fotoaparát neví, že je na stativu a mohl by ho vzhledem k nedostatku světla zvednout, což je v tomto případě kontraproduktivní.
Zbytečný šum způsobený vyšší citlivostí namísto prodloužení expozice
I tady ale existují výjimky v podobě extrémních situací. Můžete chtít například fotografovat noční scénu, ale s pohybem, který chcete zmrazit. Pak ale defacto stativ nepotřebujete, protože máte tak krátký čas, který lze bez problémů udržet z ruky. I přesto mnozí fotografové raději využijí stativ, který v této chvíli slouží především k přesnému zafixování kompozice a uvolnění rukou. V takovém případě je samozřejmě vyšší citlivost na místě.
Další výjimkou je fotografování noční oblohy. V takové situaci se nemůže použít moc dlouhý čas, aby vlivem pohybu naší planety nedošlo k rozmazání hvězd a nebeských útvarů. Světlo se proto dohání odcloněním objektivu, což ale nestačí a tak nezbývá, než si pomoci ještě zvýšením citlivosti.
Extrémní expozice vyžadují kombinaci stativu a vyšší citlivosti
foto: Oliver Beneš
Zkontrolujte uzamčení pohyblivých částí stativu
Při práci se stativem nezapomínejte také na to, že každý model má určitou nosnost a zvláště ty levné s plastovými komponenty mohou při delší expozici začít povolovat. A to jak v oblasti nohou, tak i stativové hlavy samotné. Zvláště při nočním fotografování si toho ve tmě nemusíte všimnout, ale z předešlých odstavců už jistě chápete, co znamená jakýkoliv pohyb během expozice. Proto je před samotným focením potřeba vždy zkontrolovat, že jsou dotaženy jak všechny aretace na nohách stativu, tak i středová tyč a samozřejmě také páky stativové hlavy.
I z toho důvodu se vyplatí připlatit si a místo jednoduchého stativu s plastovou hlavou si pořídit kovový nebo karbonový stativ. Ty mají sami o sobě větší nosnost a aretační prvky snesou mnohem větší dotažení. Sám s tím mám zkušenost. Když jsem si totiž pořídil svůj první stativ a říkal jsem si, že plastová hlava bude stačit, velmi rychle jsem byl vyveden z omylu. Stačilo párkrát dotáhnout hlavu „na krev“ a ta samozřejmě přetížením materiálu praskla. To samé se může stát, když fotíte někde v zimě. Plast přemrzne, zkřehne a pak stačí někde ťuknout a následuje prasknutí. Do stativu se proto rozhodně vyplatí investovat nějakou kačku navíc, zvláště pokud ho používáte často nebo to myslíte s fotografováním vážně.
Tipy jak využít tichý režim elektronické závěrky
Nevytahujte zbytečně středovou tyč
No a když už byla řeč o aretaci středové tyče, tak myslete na to, že jde o nejméně stabilní část stativu. Čím víc ji vysunete, tím víc bude přenášet všechny vibrace a chvění. Proto vždy vysunujte nejprve všechny části nohou a tyč až pokud je to nezbytně nutné. Optimální je pořídit si ke své výšce a k danému žánru tak vysoký stativ, že nebudete muset středovou tyč vůbec vysunovat. Ale samozřejmě chápu, že je to mnohdy o váze stativu, jeho transportní velikosti a často také o ceně.
Zkontrolujte podklad, na které stativ umístíte
Poslední bodem našeho článku, jak správně používat stativ, je kontrola a rekognice místa, kam stativ chcete postavit. V přírodě mnohdy terén na první pohled klame a má mnohem menší stabilitu, než jak vypadá. Největším problémem jsou nestabilní podloží jako písek, štěrk, bláto, led, nebo sníh. Při focení delších expozic může tento podklad začít pracovat a pod váhou stativu a fotoaparátu se začne posouvat nebo klesat. Výsledkem je opět pohybová neostrost.
Stativ umístěný na nestabilním podloží
foto: Marian Kuric
Podobný problém vás ale nemusí potkat jen při outdoorovém focení. Stejné riziko představuje například plovoucí podlaha, parkety, moc vysoké a měkké koberce, moc hladká dlažba, na které stativové nohy kloužou. Problémové jsou také konstrukčně nestabilní podlahy jako dřevěné terasy, zvýšená patra, balkóny a půdy, které se, ač se to nezdá, mohou houpat a chvět. V podobných případech je důležité minimalizovat během expozice jakýkoliv pohyb po podkladu, na kterém je stativ umístěný. Stačí dva kroky, podlaha začne vibrovat a je po záběru.
Jak vidíte, pořídit si stativ nestačí. Je potřeba dodržet spoustu zásad a pravidel, bez kterých je jeho použití v podstatě zbytečné. Pro začátek proto není od věci si vše napsat do jednotlivých bodů a tento tahák složit do fotobrašny. Přeci jenom v zápalu boje může člověk na něco zapomenout a věřte, že se to mockrát stalo i ostříleným profíkům. ;)
Nová služba Megapixelu - Záruka stability
Co je garance stability?
Pokud si u nás zakoupíte jakýkoliv stativ, dostanete k němu speciální záruku na dva roky. Speciální tím, že v případě reklamace vám po dobu opravy půjčíme adekvátní náhradní stativ.
Podmínky garance:
Vztahuje se pouze na reklamační opravu
Náhradní stativ lze vypůjčit pouze fyzicky na jedné z našich prodejen
V rámci garance bude zapůjčen stativ z podobné kategorie
Garance se vztahuje na všechny stativy (tripody) v naší nabídce
Další díly seriálu - Jak fotit digitální zrcadlovkou (DSLR) a bezzrcadlovkou:
Komentáře k článku