Jak fotit digitální zrcadlovkou (DSLR) a bezzrcadlovkou: 2. díl - OSTŘENÍ Fotoporadna

Jak fotit digitální zrcadlovkou (DSLR) a bezzrcadlovkou: 2. díl - OSTŘENÍ

Martin LukešAktualizováno: 2. 8. 2019 v 11:03 • Rubrika: Fotoporadna

Neostrá fotografie je jednou z nejčastějších chyb, které se dopouští mnoho začínajících fotografů. Abyste se této chyby vyvarovali, je nutné pochopit, co je její příčinou. Neostrost by se dala rozdělit na dvě základní kategorie. Tou první je tzv. pohybová neostrost, tedy když je nějaký objekt na fotografii případně celá scéna rozmáznutá. Tu způsobuje pohyb fotografovaného objektu, případně pohyb fotoaparátu během samotné expozice. Druhým důvodem neostrosti je špatné zaostření. A o tom si budeme povídat v druhém díle seriálu JAK FOTIT ZRCADLOVKOU A BEZZRCADLOVKOU.

Je lepší manuální ostření (MF/manual focus), nebo automatické (AF/auto focus)?

Obecně by se dalo říci, že pro většinu běžných scén je lepší využívat systém automatického zaostřování. Ten je u současných fotoaparátů velmi rychlý a zároveň velmi přesný. Jeho vlastnosti se odvíjejí od kvality fotoaparátů, ale také od samotného objektivu. Ten v sobě totiž velmi často skrývá pohon automatického ostření. Během své praxe jsem se setkal s několika fotografy, kteří dávali přednost ručnímu ostření. Mám-li být upřímný, tak se s tímto postojem neztotožňuji a hned vám vysvětlím proč. Ruční ostření je poměrně pomalé a vyžaduje klid. U statické scény to zas takový problém není, ale v případě, že fotíte pohyb, sport, děti nebo zvířata, čas na to hrát si s ručním zaostřením zkrátka není. Dalším důvodem, proč nemusí být manual focus úplně přesný, je velikost hledáčků. Ten, kdo fotil na kinofilm nebo střední formát si možná pamatuje, jak velké byly hledáčky analogových fotoaparátů. V nich navíc byla poměrně dobře vidět hloubka ostrosti a tedy i samotná rovina zaostření. Mnohé dokonce měly klínový obrazec, který ukazoval přesné zaostření. U digitálních fotoaparátů je to v tomto směru trochu horší. Hledáčky, ať už optické u zrcadlovek (DSLR), nebo elektronické (EVF) u bezzrcadlovek jsou podstatně menší a náhled hloubky ostrosti nefunguje tak, jak by měl. Takže zaostřit ručně na větší vzdálenost není vůbec snadné, protože nevidíte detail.


foto: Martin Lukeš / snímek pořízený v režimu manuálního ostření

V tomto směru je tedy automatické ostření nepřekonatelné. Na druhou stranu netvrdím, že nikdy nepoužívám manuální zaostřování pomocí ostřícího prstence na objektivu. Ba naopak. Ručně ostřím poměrně často, ale pouze v určitých případech. Musí jít o statickou scénu, kdy je fotoaparát umístěn na stativu a k manuálnímu ostření používám výhradně živý náhled, režim Live View. V něm jde fotografovaná scéna nazvětšovat a díky přiblíženému detailu mohu zaostřit velmi přesně, doslova na vlas a dokonce mnohem přesněji, než s automatickým ostřením. Tento systém se hodí skvěle například na fotografování produktové fotografie, makra a zátiší. Na vše máte čas, scéna se nehýbe a je tu možnost si v klidu zaostřit. Mně osobně se tento způsob ostření osvědčil při fotografování jídla, kterému se věnuji komerčně. Pokročilé zrcadlovky a bezzrcadlovky mají pro manuální ostření přes LCD ještě jednu skvělou vychytávku a tou je režim Focus Peaking. Je to v podstatě asistent ostření, který barevně zvýrazní zaostřené hrany přímo na displeji a vy tak máte jistotu, že ostříte přesně na místo, které potřebujete mít v hloubce ostrosti.


Prstenec manuálního ostření - Sigma 50 mm f/1,4 DG HSM Art

A ještě jeden tip na závěr. Živý náhled u zrcadlovky používejte výhradně při manuálním zaostřování. Funguje v něm sice i systém auto focusu, ale je velmi pomalý. Automatické zaostření přes hledáček je mnohem rychlejší než přes displej. Zrcadlovky totiž využívají speciální AF senzor, který zrychluje a zpřesňuje ostření. Ten ale funguje pouze při focení přes hledáček. U bezzrcadlovek to řešit nemusíte, ty nemají optický hledáček a jinak než přes displej ostřit nelze. 

Když tedy pominu těch pár specifických žánrů, je lepší držet se automatického zaostřování a ve zbytku článku už se budeme bavit pouze o něm.


foto: Martin Lukeš / snímek pořízený v režimu manuálního ostření

Počet ostřících bodů

Výrobci se před lety začali předhánět, který fotoaparát bude disponovat větším počtem AF bodů. Zkušenější fotografové ale nepodléhají marketingovým vábničkám a jsou si dobře vědomi toho, že počet ostřících bodů nemá vliv na kvalitu výsledné fotografie. Většina z nich vám potvrdí, že ostří výhradně na jeden bod a stačí jim to. Ono je to navíc logické. Rovina zaostření může být z fyzikální a optické podstaty vždy jenom jedna a tu určuje právě zaostřovací bod. Víc jich tedy není třeba.


Výběr ostřícího bodu na dotykovém displeji - bezzrcadlovka Sony

Většina fotoaparátů nabízí možnost automatického výběru ostřícího bodu. Po namáčknutí spouště se zaostří více nebo dokonce všemi body a méně zkušení fotografové tak nabydou pocit, že je takové zaostření přesnější. Chyba lávky. Opak je totiž pravdou. Při automatickém výběru sice svítí bodů více, ale neznamená to, že bude ostré všechno mezi nimi. Jen jeden z nich určuje rovinu ostrosti, ale problém je v tom, že vy nevíte který. V případě, že použijete delší ohnisko, nižší clonové číslo, nebo ostříte na krátkou vzdálenost, vzniká na fotografii poměrně malá hloubka ostrosti a není proto technicky možné, aby bylo na snímku ostré všechno. Ostřit na více bodů je proto absolutní nesmysl a doporučuji tuto metodu vůbec nepoužívat. Nepoužívat znamená nikdy a na nic. Možná se zeptáte, proč teda fotoaparáty tuto funkci vůbec mají. To je prosté. Někdo, kdo nemá focení jako koníček, neví, jak nastavit fotoaparát, ani nezná princip ostření, jistě ocení, že mu větší počet ostřících bodů najde nějaké výrazné kontrastní místo a zaostří na něj. Takový fotograf ale nikdy nemá jistotu, že místo vybrané fotoaparátem je shodné s jeho představou. To ale většina podobných fotografů neřeší. Když se jedna fotka nepovede, udělají 1000 dalších a ona snad vyjde jiná.


493 ostřících bodů - bezzrcadlovka Nikon Z7

Až tedy budete řešit, že chcete mít na fotografii ostré dítě na hřišti a v počítači zjistíte, že máte ratolest rozostřenou a jediné, co je ostré je červená skluzavka v pozadí, zkontrolujte si, že máte opravdu zapnutý pouze jeden AF bod. Je totiž velmi časté, že při automatickém výběru ostřícího bodu vyhodnotí fotoaparát jako hlavní objekt zájmu skluzavku, jen proto, že měla krásně červenou kontrastní barvu.

Ruční výběr ostřícího bodu

Proč je důležité mít zapnutý jen jeden zaostřovací bod, jsme si již vysvětlili. Teď ještě zbývá vybrat který. Teoreticky je to jedno. S ostřícím bodem jde posouvat jak v hledáčku zrcadlovky, tak na displeji zrcadlovky. Tímto způsobem se dá zohlednit kompozice a někdo si ho umístí přesně na oblast, kterou chce mít na snímku ostrou. Není to v podstatě nic proti ničemu.

Obecně se ale doporučuje mít aktivovaný prostřední ostřící bod. Od středu to máte na všechny strany stejně daleko, pokud ho chcete posunout. Středový bod bývá navíc většinou nejcitlivější a dokáže proto zaostřit rychle a to i v horších světelných podmínkách. To platí hlavně u zrcadlovek nižší třídy.


Ruční výběr ostřícího bodu - zrcadlovka Canon

Přenesení kompozice středového ostřícího bodu

Může se ale stát, že na posouvání bodu není čas, zvláště pokud fotíte nějakou dynamickou scénu. Nebo jsou případy, kdy chcete zaostřit něco na okraji fotografie (hledáčku), ale ostřící body jsou u zrcadlovky soustředěny jen kolem středu. Pak je tu druhá možnost jak pohotově zaostřit a tou je tzv. přenesení kompozice.

Použijete standardně prostřední ostřící bod. Tím zaostříte, a pokud nechcete mít zaostřený objekt na středu, podržíte spoušť namáčknutou do půlky, tím zamknete zaostření na danou vzdálenost a posunete fotoaparátem tak, abyste dostali kompozičně hlavní objekt na místo, kam potřebujete.


Focus Peaking - Nikon D850

Někdo má problémy s tím, najít střední polohu spouště, ale to je jen otázka cviku. Tento způsob ostření využívá většina fotografů a můžete se na něj naprosto spolehnout. Dejte si ale pozor na dvě věci. Po namáčknutí spouště nesmíte posouvat fotoaparátem směrem k zaostřenému objektu nebo od něj. Tím byste posunuli rovinu zaostření a hlavní motiv by byl neostrý. Posouvat přístrojem pro změnu kompozice můžete pouze tak, aby se neprodlužovala, nebo nezkracovala vzdálenost mezi objektem a rovinou snímače fotoaparátu.

Dále nezapomeňte, že nesmíte po namáčknutí spouště a posunutí fotoaparátu uvolnit spoušť. Pokud to uděláte a zmáčknete ji znovu, abyste pořídili snímek, fotoaparát zopakuje zaostření. Protože už ale ostřící bod míří mimo hlavní objekt, zaostříte jinam a na fotografii nebude ostré to, co chcete.


Přenesení ostřícího bodu

Na co se hodí různé režimy ostření

Kromě toho, že moderní fotoaparáty umí ostřit automaticky i manuálně na jeden, případně více zaostřovacích bodů, mají také několik režimů zaostřování. Ty jsou velmi praktické a určitě stojí za to, s nimi umět pracovat. Jen musíte vědět, který kdy a na co použít.

AF-S/ONE SHOT/S – AF (Auto Focus – Single)

Jak už samotný název napovídá, jde o jednorázové ostření. Namáčknutím spouště fotoaparát zaostří na vzdálenost danou ostřícím bodem a dokud držíte spoušť ve střední poloze, zůstává zaostření uzamčeno na tuto vzdálenost. Odemknout ho lze domáčknutím spouště, tedy pořízením snímku, nebo jejím uvolněním. Tento režim ostření se používá na statické záběry, kdy se ve scéně nic nehýbe. Typickými žánry pro AF-S jsou krajina, architektura, portrét, produktová fotografie, zátiší nebo makro. Jde navíc o jediný režim ostření, ve kterém jde aplikovat již zmiňované přenesení kompozice s do poloviny namáčknutou spouští.

https://www.megapixel.cz/data/gallery/w1024h1024/8/281528.jpg
foto: Martin Lukeš / snímek pořízený v režimu AF-S

AF-C/AF-F/C-AF/AI-SERVO (Auto Focus – Continual)

Písmenko „C“ v tomto případě znamená „kontinuální“, neboli průběžné ostření. Nejčastěji se tento režim ostření využívá při focení pohybu, tedy obecně sportu, dětí, zvířat atd. Princip je celkem jednoduchý, ale velmi efektivní. Zaostříte na pohybující se objekt a spoušť necháte namáčknutou ve střední poloze. Pak už jen stačí kopírovat fotoaparátem pohyb fotografovaného objektu a udržet na něm zaostřovací bod. Přístroj si ho na základě barvy, tvaru a kontrastu dokáže zapamatovat a průběžně ho doostřuje a to i když se pohybuje směrem k fotoaparátu, nebo od něj, tedy mimo původní rovinu zaostření.


foto: Martin Lukeš / snímek pořízený v režimu AF-C

Fotografování sportu, ani jiných pohybů si bez této vychytávky už ani neumím představit. Zaostřím si na auto, motorku, tenistu nebo jiný pohybující se objekt předem, sleduji ho zaostřovacím bodem a čekám na klíčový okamžik, při kterém stačí zmáčknout spoušť. Protože je předostřeno, odpadá namáčknutí spouště i samotné zaostření. Tento úkon by trval nějakou milisekundu, ve které by se cílový objekt mohl posunout z roviny zaostření a tím pádem by na snímku nebyl ostrý. Navíc jde často o tak rychlé pohyby, že než bychom zaostřili, je klíčový okamžik pryč a sním i celé načasování záběru.

https://cdn.megapixel.cz/gallery/w1024h1024/4/19924.jpg?v=1386541138
foto: Martin Lukeš / snímek pořízený v režimu AF-C

AF-A/A-AF/AI SERVO (Auto Focus – Automatic)

Již ze své podstaty „automatika na automatiku“ nedává tento režim ostření smysl. Výrobci to s námi asi původně mysleli dobře. Uvádějí, že fotoaparát v tomto režimu pozná, zda se fotografovaný objekt hýbe a má ho sledovat, nebo zda je v klidu a má uzamknout zaostření.  Určitě to ale nepozná lépe než fotograf a tak tento způsob ostření dělá více škody než užitku. Proto je lepší ho vůbec nikdy nepoužívat. Některé značky tento přešlap uznaly a v novějších, nebo pokročilejších fotoaparátech ho už nenajdete.


Nastavení jednotlivých režimů u různých značek fotoaparátů (Nikon/Canon/Sony/Pentax)

Speciální režimy ostření

Systémy a algoritmy ostření jsou neustále vylepšovány a vyvíjeny a tak nás s každým novým modelem výrobci ohromují, o kolik se zrychlil proces automatického zaostření, nebo v jak obtížných podmínkách jsou fotoaparáty schopny zaostřit. Navíc přicházejí se stále novými funkcemi zaostřování. Za zmínku určitě stojí funkce 3D tracking. Díky ní nemusíte držet zaostřovací bod na pohybujícím se objektu, ale naopak máte fotoaparát v klidu a jednotlivé zaostřovací body objekt sledují samy. V tomto případě mají samozřejmě výhodu fotoaparáty s větším počtem AF bodů a s větším pokrytím plochy.


Sledování objektu v kombinaci s ostřením 3D tracking

Další zajímavou funkcí je ostření s detekcí tváře (face detection) a automatické ostření na oko (Eye AF). V obou případech si fotoaparát dokáže automaticky lokalizovat cílovou oblast, tedy tvář nebo oko a drží na ní zaostření, i když se objekt hýbe, nebo i když fotograf hýbe přístrojem a to v jakémkoliv směru. Nejnovější verze pokročilých zrcadlovek už došly v ostření tak daleko, že umí sledovat oči nejen lidí, ale i zvířat. Viděl jsem ukázkové video, kde fotoaparát ostřil na miniaturní oko poskakujícího vrabce a to tak rychle a tak přesně, že to bylo až neuvěřitelné.


Nastavení speciálních módů ostření

A vlastně proč ne, cokoliv nám může usnadnit cestu za lepší fotografií, se hodí. Užívejme si proto výhody auto fokusu a buďme vděční, že ho máme. Není to tak dávno, kdy byl fotograf odkázán výhradně na manuální ostření a to při sportu, nebo jiném dynamickém pohybu muselo být opravdu velmi těžké.


Speciální režimy ostření


 Nabídka externích expozimetrů značky SEKONIC


Další díly seriálu - Jak fotit digitální zrcadlovkou (DSLR) a bezzrcadlovkou:



Vložit nový komentář

: *

:

: *


Tip: odkaz na konkrétní komentář vytvoříte tak, že napíšete jeho číslo do hranatých závorek. Příklad: [1] na webu zobrazí odkaz na komentář číslo 1

Komentáře slouží ke zveřejnění vašeho názoru, děkujeme za vaše příspěvky. Jako provozovatelé této diskuse si vyhrazujeme právo na odstranění nevhodných komentářů.


Související články

Fotografie z galerie

Přejít do galerie

Související články

Nové recenze

Přihlásit

Přihlásit pomocí Facebooku

nebo e-mailem


Košík

Způsoby doručení

Doprava zdarma od 5 000 Kč

Nahrát

Používáme cookies, abychom Vám mohli nabídnout nejlepší možné služby na našich webových stránkách. Kliknutím na tlačítko „Rozumím“ souhlasíte s využíváním cookies a využití osobních údajů o vašem chování na webu pro zobrazení cílené reklamy na sociálních sítích a v reklamních sítích na dalších webech. Tyto souhlasy můžete kdykoliv změnit, vypnout nebo upravit v Nastavení soukromí, které otevřete kliknutím na odkaz níže.
Dozvědět se víc
Rozumím