Jak fotit digitální zrcadlovkou (DSLR) a bezzrcadlovkou: 28. díl - STABILIZÁTOR OBRAZU

Když jsem téměř před dvaceti lety slyšel o stabilizátorech obrazu poprvé, chápal jsem, v čem jsou užitečné, jak mohou fotografovi pomoci, ale vlastně jsem si neuměl dost dobře představit na jakém principu fungují. Samozřejmě jsem znal z příruček, že jde o nějaký systém optických plovoucích členů, gyroskopů, které detekují chvění s mechanickým posunem optického členu nebo snímače, ale stále šlo o dost abstraktní pojmy. Jasno mi v tom udělalo až jedno školení, které pro odborné prodejce připravila společnost Minolta.

Šlo o jednoho z prvních výrobců, který implementovat stabilizátor přímo na snímač fotoaparátu (Minolta DiMAGE A1 - 2003). A na zmiňovaném školení nám ukázali, jak vypadá stabilizovaný snímač ve fotoaparátu. K názorné demonstraci měli k dispozici fotoaparát, který měl odstraněné některé části těla, takže bylo vidět do jeho útrob, a i samotný snímač byl odhalen. A tehdy jsem pochopil jak jednoduchý, ale zároveň geniální je princip stabilizátorů.

Snímek bez stabiliace a s aktivní stabilizací

Stabilizovaný snímač není v těle ukotven napevno, ale je usazen do malých ráhen, nebo ramínek chcete-li, která jsou pohyblivá v několika směrech. Druhým prvkem stabilizátoru je systém gyroskopů a senzorů, které vyhodnocují mikrochvění, a to ve velmi vysoké frekvenci, řádově až několik set krát za sekundu. Tyto senzory předávají informaci o tom, jakým směrem a k jak silnému otřesu (posunu) fotoaparátu dochází. Signály následně přebírá pohon stabilizátoru, který posouvá snímač o stejnou hodnotu do protisměru.