Jak fotit digitální zrcadlovkou (DSLR) a bezzrcadlovkou: 31. díl - FOTOGRAFICKÉ FILTRY (2/2)

Obsah článku:

• UV filtr (Ultra Violet)
• Polarizační filtr – cirkulární (C-PL)
• ND filtr (Šedý neutrální / Neutral Density)
• Variabilní ND filtry
• Jak správně vybrat ND filtr
• Přechodový filtr
• IR filtr (Infra červený / Infra Red)
• Barevné filtry
• Efektové filtry
• Systémové filtry
• Na co si dát pozor při použití filtru

UV filtr (Ultra Violet)

Velmi rozšířeným filtrem je také tzv. ÚVéčko. Úkolem tohoto filtru je eliminovat ultrafialové záření, což je neviditelné spektrum světla, které vyvolává nežádoucí chemické reakce se světlocitlivou vrstvou kinofilmu a dalšími médii, které se používají v analogové fotografii. Snímače digitálních fotoaparátů jsou pro tento účel chráněny speciální vrstvou, takže UV filtry s nástupem digitální techniky trochu ztrácejí na významu. Přesto se ale používají v hojné míře dál, a to jako primární ochrana objektivu. Zastávají tedy převážně funkci ochranného filtru.

UV filtr jako primární ochrana objektivu

Polarizační filtr – cirkulární (C-PL)

Filtrem, který je rozšířený především mezi krajináři, ale také mezi milovníky fotografie architektury, interiérů i technické a produktové fotografie, je tzv. polarizák. S ním lze docílit hned dvou efektů. Polarizační filtr dokáže vytáhnout kontrast v obloze a nebe i mraky působí mnohem zajímavěji. Druhým neméně důležitým úkolem je eliminace odlesků na nekovových objektech. Mezi ty patří například sklo, odlesky na pleti, vodní hladina, podlahy, stěny a všeobecně lesklé plochy. Polarizační filtr ale také oživuje a otepluje barvy a tlumí atmosférický opar.

Zvýraznění kontrastu oblohy se využívá především při fotografování krajin a architektury. Potlačení odlesků pak najde uplatnění při fotografování vodních ploch, scén skrze sklo nebo při produktové fotografii, ve které dominují lesklé plochy.


Zvýšení kontrastu v obloze polarizačním filtrem
foto: Martin Lukeš

V digitální fotografii se používá výhradně cirkulární polarizační filtr. Pro dosažení daného efektu je třeba s ním otáčet a najít jeho optimální polohu v závislosti na tom, odkud jde na scénu světlo.