Jak fotit digitální zrcadlovkou (DSLR) a bezzrcadlovkou: 4. díl - MĚŘENÍ EXPOZICE

A proč je způsob měření expozice tak důležitý? Jde především o to, že každá scéna, kterou fotografujeme, funguje trochu jinak z hlediska světla. Když fotíme třeba krajinu, tak chceme, aby hladina světla byla na celé fotografii vyrovnaná. Světla v obloze nesmí být moc, aby nevyšla přesvícená a ve spodní části, kde je například les nebo skály nesmí být zase světla málo, aby tato partie nebyla moc tmavá. Jinak je tomu ale při focení portrétu v protisvětle, protože nás většinou nezajímá světlo na pozadí. V takových případech nám jde především o to, aby bylo v obličeji dostatek světla a nevyšla nám místo něj jen tmavá silueta. A to je přesně důvod, proč je nutné měřit světlo pokaždé trochu jinak.

Integrovaný expozimetr má u většiny digitálních fotoaparátů tři různé způsoby měření expozice. Některé modely od Canonu mají dokonce čtyři. Fotograf by proto měl brát v potaz, jakou scénu fotí a jaký poměr světla mají mít jednotlivé partie fotografie. Podle toho by pak měl volit příslušný režim měření expozice.


Správně zvolený způsob měření / chybně zvolený režim měření

Poměrové měření expozice

Každý výrobce používá pro tento režim jiný název. Můžete se setkat s označením celoplošné, zónové, případně maticové nebo například matrix. Princip je ale bez ohledu na pojmenování vždy stejný. Digitální fotoaparáty jsou vybaveny senzorem na měření světla. Ten vidí stejnou scénu, kterou sledujeme v hledáčku nebo na displeji, jen s tím rozdílem, že ho zajímá pouze světlo v dané scéně. Při poměrovém měření si rozdělí scénu na menší zóny a v nich následně měří světlo samostatně. Následným výpočtem (zjednodušeně řečeno) zjistí, jestli ve scéně dominují světlejší, nebo naopak tmavší scény, v jakém poměru jsou mezi sebou a tomu následně přizpůsobí hodnoty expozice. Když převládají tmavé partie a je potřeba více světla, tak prodlouží čas, otevře více clonu, případně automaticky zvýší citlivost, a to podle toho, v jakém režimu fotografujeme. Když je ve scéně více světlých částí, udělá to naopak. Zkrátí čas, přivře clonu nebo sníží citlivost. Díky tomu bude světlo v celé scéně rovnoměrné a fotografie bude expozičně vyvážená.

Tento režim se hodí především na takové scény, kdy potřebujeme, aby bylo světlo rovnoměrné po celé ploše snímku. Typickým příkladem jsou například krajiny a architektura. Dá se říci, že tento způsob měření světla je nejpoužívanější.


Poměrové měření / bodové s měřením na stíny / bodové s měřením na světlo

Středové měření expozice

Druhým způsobem je měření světla ze středové oblasti. Představte si například situaci, že fotíte portrét na bílém pozadí a použijete celoplošné měření. Fotoaparát se „zalekne“ světlé plochy a nastaví expozici tak, aby jí ztmavil. Z bílého pozadí bude následně šedé a obličej vyjde na fotografii tmavý. Naopak při focení portrétu na tmavém pozadí by se expozimetr snažil snímek zesvětlit. Černé pozadí by bylo opět šedé a obličej by byl přesvícený. V obou případech nedává fotoaparát obličeji takovou váhu, protože v poměru s pozadím je na plochu menší. V těchto případech je proto nutné použít středové měření. Fotoaparát měří světlo s důrazem na středovou oblast s obličejem, takže ten vyjde dobře co se světla a expozice týče. Pozadí je mimo oblast měření, takže ho nijak neovlivňuje. Tento typ měření se používá právě při focení portrétu v protisvětle, nebo naopak na tmavém pozadí.

Středové měření expozice / celoplošné měření expozice

Bodové měření expozice

Poslední standardní způsob měření funguje velmi podobně jako středové, jen s tím rozdílem, že fotoaparát měří světlo z mnohem menší oblasti, respektive pouze z bodu. U pokročilejších fotoaparátů lze dokonce nastavit procentuální velikost bodu vůči zbytku scény. Tento způsob měření světla je velmi přesný, ale zároveň dokáže být i velmi zrádný. Stačí se nepatrně pohnout měřícím bodem mimo klíčovou oblast a rozhodí to kompletně celou expozici. Bodové měření se hodí například pro fotografování měsíce na tmavé obloze. Ten jinak vyjde většinou velmi přesvícený a podobné je to při focení koncertů nebo divadelních vystoupení. Na účinkující svítí velmi ostré bodově světlo a obličeje jsou na fotografii často přepálené. Bodové měření ale detekuje ostré světlo a expozici posune tak, aby byla fotografie celkově tmavší. Obličeje tedy budou nasvícené tak akorát a pozadí se zatáhne do stínu. To ale u divadelních fotek, koncertů ani při focení měsíce na noční obloze nijak nevadí, protože tma bude na fotografii vždycky tmou.


Bodové měření expozice / celoplošné měření expozice

Bodové měření expozice se dost často plete s jednobodovým ostřením. Může za to piktogram obdélníčku s tečkou uprostřed, který evokuje ostřící bod. Jednobodové ostření je samozřejmě to správné, jak jsme již psali v kapitole o ostření. To se používá vždy, na rozdíl od bodového měření, které se používá spíše výjimečně. Představte si, že se spletete a použijete bodové měření při focení svatebního obřadu. Pokud namíříte na světlé šaty nevěsty, fotoaparát se bude snažit záběr podexponovat a ženich v tmavém obleku bude úplně černý. Když naopak změříte světlo z obleku ženicha, fotoaparát se bude snažit snímek projasnit a nevěsta bude mít místo krásných bílých a krajkových šatů jeden velký přepálený flek.


Samostatný ovládací prvek meření expozice u pokročilejších fotoaparátů

Celoplošné měření se zdůrazněným středem

Tento způsob měření najdete u některých fotoaparátů značek Canon, Olympus a Panasonic. V podstatě jde o jakousi kombinaci celoplošného měření v kombinaci se středovým. Expozimetr měří světlo ze středu a následně naměřené hodnoty zprůměruje. I tento způsob měření by šel použít při focení portrétů, především tehdy, když chceme brát v potaz i prostředí kolem portrétované osoby.

Neopomíjejte tedy jednotlivé způsoby měření expozice. Ty vám totiž mohou fotografii nejen vylepšit, ale také hodně pokazit. A nezapomeňte režim měření expozice zkontrolovat před každým focením. Fotoaparáty si pamatují poslední nastavení, a to i když je vypnete, některé dokonce i když vyndáte baterii. Opomenutý a nesprávně zvolený způsob měření expozice může naprosto zničit fotografii a celé focení vůbec.


Čtyři způsoby měření expozice

---

Další díly seriálu - Jak fotit digitální zrcadlovkou (DSLR) a bezzrcadlovkou:

• 1. díl - FORMÁT FOTOGRAFIE
• 2. díl - OSTŘENÍ
• 3. díl - EXPOZIMETR
• 4. díl - MĚŘENÍ EXPOZICE
• 5. díl - KOREKCE EXPOZICE
• 6. díl - VYVÁŽENÍ BÍLÉ BARVY (WB)
• 7. díl - AUTOMATIKA A SCÉNICKÉ REŽIMY
• 8. díl - PROGRAMOVÁ AUTOMATIKA
• 9. díl - CITLIVOST ISO (1/2)
• 9. díl - CITLIVOST ISO (2/2)
• 10. díl - CLONA
• 11. díl - PREFERENCE CLONY
• 12. díl - EXPOZIČNÍ ČAS
• 13. díl - PREFERENCE ČASU
• 14. díl - BULB
• 15. díl - MANUÁLNÍ REŽIM
• 16. díl - PROČ POUŽÍVAT STATIV
• 17. díl - JAK SPRÁVNĚ POUŽÍVAT STATIV
• 18. díl - HLOUBKA OSTROSTI
• 19. díl - HYPERFOKÁLNÍ VZDÁLENOST
• 20. díl - INTERNÍ BLESK
• 21. díl - EXTERNÍ BLESK
• 22. díl - REŽIMY EXTERNÍHO BLESKU
• 23. díl - ZÁKLADNÍ NASTAVENÍ EXTERNÍHO BLESKU
• 24. díl - MANUÁLNÍ NASTAVENÍ EXTERNÍHO BLESKU
• 25. díl - SVĚTELNOST OBJEKTIVU
• 26. díl - OHNISKOVÁ VZDÁLENOST OBJEKTIVU
• 27. díl - CROP FAKTOR
• 28. díl - STABILIZÁTOR OBRAZU
• 29. díl - OBRAZOVÝ ŠUM
• 30. díl - MODRÁ HODINKA
• 31. díl - FILTRY (1/2)
• 31. díl - FILTRY (2/2)
• 32. díl - SEKVENČNÍ SNÍMÁNÍ
• 33. díl - HLEDÁČEK FOTOAPARÁTU
• 34. díl - ROZDÍL MEZI OPTICKÝM A ELEKTRONICKÝM HLEDÁČKEM