Jak fotit digitální zrcadlovkou (DSLR) a bezzrcadlovkou: 5. díl - KOREKCE EXPOZICE

Grafické znázornění korekce EV na displeji (Canon, Nikon, Sony)

Na fotografických kurzech pro začátečníky, které vedu, jsem vypozoroval, že je funkce korekce EV velmi opomíjená a používá ji jen málo kdo. Paradoxně, nebo alespoň podle mého názoru by mělo jít o jednu z nepoužívanějších hodnot hned po nastavení času a clony. Tento signál nám dávají i samotní výrobci fotoaparátu. Korekční tlačítko totiž naleznete u všech digitálních fotoaparátů, včetně těch, které jsou vybaveny výhradně automatickým režimem a nelze na nich nastavit čas, clonu ani citlivost. Kompenzaci expozice najdete i u většiny mobilních telefonů, které jsou vybaveny fotoaparátem, přestože je to mnohdy jediná fotografická funkce, kterou telefon nabízí. Tlačítko, kterým se kompenzuje expozice, je u naprosté většiny modelů vyvedeno na tělo fotoaparátu a je umístěno tak, aby bylo velmi dobře dostupné prstům, kterými ovládáme fotoaparát. Navíc je korekce expozice vidět i v hledáčku, pokud se bavíme o zrcadlovkách, bezzrcadlovkách a kompaktech s elektronickým hledáčkem. 

A proč že je tato funkce vlastně tak důležitá? Jak jsem již naznačil, lze s ní měnit poměr světla a stínů ve fotografii. Jednoduše řečeno - ztmavit nebo zesvětlit fotografii ještě před jejím vyfocením. A to je samozřejmě pro každého fotografa zásadní.

Správná korekce EV / podexponovaný snímek

Proč používat kompenzaci expozice

Ze všeho nejdříve by asi stálo za to si vysvětlit, proč by měl chtít fotograf měnit poměr světla a stínů na fotografii, když je expozimetr velmi přesný. Jde o to, že jsou situace, kdy chceme fotografii úmyslně přesvětlit, anebo naopak úmyslně ztmavit. Důvodů může být nezpočet. Představte si, že fotíte portrét proti oknu. Ve většině případů se vám na fotografii objeví tmavá silueta, světlo totiž dopadá na portrétovanou osobu z druhé strany, než odkud fotografujete. Z této strany je klíčový objekt ve stínu. Jedna z možností, jak prosvětlit stín v obličeji, je přeexponovat celou fotografii. V tu chvíli zmizí stín, ale samozřejmě bude přesvícený pohled za oknem, protože venku je světla více než v interiéru.

Dalším příkladem je fotografování na sněhu na horách. Na obloze svítí ostré slunce, světlo se odráží od světlého sněhu a v tu chvíli většina fotoaparátů zpanikaří. Bojí se, že bude snímek přeexponovaný a změří expozici tak, aby fotografii ztmavil. A co se stane, když ztmavíte bílý sníh? Celá fotografie zešedne a ztratí kontrast. Při focení sněhu se tedy velmi často používá posun kompenzace expozice do plusových hodnot, což vede k opětovnému zesvětlení snímků.

Korekce EV na stavovém a hlavním LCD (Canon)

 Ale abychom snímek jenom nezesvětlovali, existuje mnoho případů, kdy expozici posouváme do záporné hodnoty. Například když fotíme krajinu s bouřkovými mraky a chceme, aby byla atmosféra na fotografii ještě dramatičtější. Nebo když budeme fotit nevěstu ve svatebních šatech na ostrém slunci a místo krajky a výšivky na šatech máme na snímku jeden světlý přeexponovaný flek. V tu chvíli si můžeme pomoct korekcí EV a celou fotografii ztmavíme.

Mechanický volič korekce EV (Fuji)

Vnímání světla je navíc, podobně jako vnímání barev, zvuků, vůní, nebo chutí, hodně subjektivní. Někdo má obecně raději high light fotky, jiný dává přednost raději dominantním stínům. To ale fotoaparát nemůže vědět, a proto si každý může světla a stíny upravit podle vlastní potřeby. Je to podobné, jako když budete vařit podle receptu. Základ na rajskou omáčku je vždycky stejný. Někdo jí ale má rád sladší a přidá tam více cukru, jiná kuchařka chce omáčku raději navinulejší a přidá do ní ocet nebo citronovou šťávu. Vždycky bude výsledkem rajská omáčka, ale pokaždé vlastně trochu jiná. A podobně je to i s fotografií.


Záměrně přeexponovaný snímek / standardní expozice

Jak funguje korekce EV

Abyste lépe pochopili samotnou podstatu této funkce, je důležité vědět, na jakém principu funguje. Ne jednou jsem od méně pokročilého fotografa slyšel názor, že korekce EV je v podstatě dodatečné zesvětlení, anebo ztmavení fotografie softwarovou cestou přímo ve fotoaparátu. Tato domněnka je chybná. Pokud se budeme bavit pouze o seriózních fotografických režimech, pak funguje korekce expozice následovně.


Korekce EV v chytrém telefonu

Programová automatika (P)

V programové automatice fotoaparát „nastřelí“ hodnoty času a clony. Při použití kompenzace expozice přístroj otevře clonu, případně prodlouží čas, pokud posunete expozimetr do plusových hodnot a přivře clonu, nebo zkrátí čas expozice, posouváte-li kompenzaci do mínusu. Problém je, že většinou nevíte, se kterou hodnotou bude fotoaparát pracovat. Programová automatika je tedy na hraně toho, co je seriózní fotografický režim a v podstatě ji vůbec nedoporučuji používat.

Preference clony (A, Av)

V tomto režimu fotograf nastavuje konkrétní clonové číslo. S tím tedy už korekce EV hýbat nesmí a ručním posunem expozimetru do kladných nebo záporných hodnot pak fotoaparát buď prodlužuje, případně zkracuje čas, který je dopočítáván automaticky. Tím snímač sbírá více nebo méně světla a fotografie bude světlejší, nebo naopak tmavší.

Příklad:

•   0 EV čas: 1/100 s, clona: f/ 8, ISO 100
• +1 EV čas: 1/50 s, clona: f/8, ISO 100
• - 1 EV čas: 1/200 s, clona: f/8, ISO 100

Přeexponovaná fotografie / správná korekce EV

Preference času (S, Tv)

Přesně opačný postup využívá režim priority času. Délka expozice je nastavena manuálně a korekcí expozice se buď otevírá, anebo přivírá clona. To znamená méně či více světla, tedy tmavší či světlejší fotografie.

Příklad:

•   0 EV čas: 1/100 s, clona: f/8, ISO 100
• +1 EV čas: 1/100 s, clona: f/5.6, ISO 100
• - 1 EV čas: 1/100 s, clona: f/11, ISO 100

Ukázka posunu EV

Manuální režim (M)

V plně manuálním režimu si fotograf nastavuje ručně hodnotu času i clony. Standardní kompenzace expozice proto není v tomto módu dostupná. Jedinou výjimkou jsou fotoaparáty, které mají funkci automatické citlivosti ISO i v režimu M. Pak je čas i clona nastavena na pevno a pomocí korekce expozice se snižuje, anebo zvyšuje hodnota citlivosti, a tím se docílí tmavšího či světlejšího záběru.

Příklad:

•   0 EV čas: 1/100 s, clona: f/8, ISO 100
• +1 EV čas: 1/100 s, clona: f/8, ISO 200
• - 1 EV čas: 1/100 s, clona: f/8, ISO 50

Samotné ovládání korekce expozice je velmi snadné. U většiny fotoaparátů je tlačítko označeno symboly (+ / - ). Nejprve je potřeba stisknout toto tlačítko, a zároveň otáčet kruhovým voličem, případně mačkat šipky doprava/doleva. Na displeji se objeví ryska expozimetru, která se posouvá o určitou hodnotu do záporných či kladných hodnot. Běžné fotoaparáty mají možnost posunout EV na hodnoty +5 a -5, případně +3 EV a -3 EV.
U některých fotoaparátů je korekční tlačítko nahrazeno mechanickým kolečkem, na kterém jsou vyznačeny kladné a záporné hodnoty korekce.


Oprava expozice pomocí drobné korekce EV

Je korekce EV stejná jako počítačová úprava fotografie?

Nejednou jsem zodpovídal dotaz, proč je tato funkce tak důležitá, když zesvětlit a ztmavit fotografii umí každý počítačový editor fotografií. Při porovnání obou způsobů přidání nebo ubrání světla byste zjistili, že ve výsledku je značný rozdíl. Pokud přidáme do fotografie fyzické světlo (a je jedno, zda prostřednictvím delšího času, nebo více otevřené clony), jde o světlo skutečné, a to nemá vliv na kvalitu fotografie. Počítačové zesvětlení fotografie je ale záležitostí určitého algoritmu daného programu a je velmi destruktivní co se technické kvality fotografie. Zvláště pak pokud fotografujete do formátu JPG. Na prosvětlených místech se snižuje ostrost, objeví se zde velmi vysoká hladina šumu, přechody barev a světla se změní na nehezký rastr a mohou se objevit i falešné barvy.
Formát RAW nabízí méně destruktivní a v určitém rozsahu zcela nedestruktivní projasnění a ztmavení fotografií, ale stále se to nevyrovná rozsahu světla fyzického.


Posun EV počítačovém editoru (Zoner)

Na co si dát pozor při použití kompenzace expozice

Pokud to situace umožňuje, doporučuji si zprvu dělat více záběru s různým posunem EV. V počítači si pak můžete vybrat, který posun je nejlepší, protože na monitoru je výsledek vidět mnohem lépe, než je tomu na malém displeji fotoaparátu, zvláště pak, když na něj například svítí ostré slunce.

U korekce expozice je velmi důležité, abyste začínali fotografovat vždy z nuly. Fotoaparát si nastavenou hodnotu pamatuje i po vypnutí přístroje a vyjmutí baterie. Mohlo by se proto stát, že přehlédnete případný posun a všechny následující snímky budou přeexponované, nebo naopak tmavé. Kdykoliv vezmete fotoaparát do ruky, je lepší zkontrolovat, že je expozimetr na středu.


Špatně naexponovaný snímek / drobné srovnání EV v počítačovém editoru

Je lepší pracovat s režimy měření expozice, anebo s korekcí EV?

Někdo si možná říká, že určitého posunu expozice lze dosáhnout nastavením správného režimu měření expozice, o kterém jsme psali v přechozím díle našeho seriálu. V podstatě je to pravda. Když budu například fotografovat měsíc na obloze a vyjde mi jako přesvícený kruhový flek, mohu nastavit bodové měření expozice nebo posunout expozimetr na hodnotu o cca -2 EV a výsledek bude v podstatě totožný. Stejně tak by se na zmiňovaný portrét v protisvětlo nemusela posouvat expozice, ale stačilo by přepnout na režim středového měření, a i zde by byl výsledek stejný.


Údaj o korekci expozice je propsán i v informacích o fotografii (EXIF)

Je tedy na vás, se kterou funkcí budete pracovat. Doporučuji vyzkoušet obě a pak si vybrat tu, která vám vyhovuje lépe. Mě víc sedí posun EV. Myslím, že se mnohem lépe představuje pojem 2x tmavší nebo 3x světlejší, než definice zónová oblast měření a středová oblast měření. V režimech měření expozice navíc nevíte, jak velkou oblast scény vlastně měříte, a proto se výsledek velmi špatně odhaduje. Já jsem si zvykl primárně používat celoplošné měření expozice a případné odchylky si dorovnávám právě kompenzací expozice. I to je důvod, proč s touto funkcí pracuji v podstatě neustále a pokud se podívám na 100 svých fotografií, tak u 80–90 z nich byl expozimetr posunutý mimo střed.


Reálný posun expozice o +1 2/3 EV v praxi

Kdy používat korekci EV

Často jsem tázán, zda existuje nějaké pravidlo, kdy posouvat expozici do plusu a kdy do mínusu. Nějak obecně se to bohužel říci nedá. Roli hraje konkrétní světlená situace, dále to, co fotíme, rozhodující je samozřejmě i to, jakou představu máto o výsledné fotografii. Z vlastní zkušenosti mohu říci, že v interiéru, ve stínu a v místě, kde je světla méně, tam většinou kompenzuji expozici do plusových hodnot. Na ostrém slunci je tomu pak naopak. Když si nejsem jist a situace to umožňuje, udělám si více záběru a rozhodnu se později. Mějte na mysli, že změnou poměru světla a stínu ovlivňujete samotnou světelnou atmosféru fotografie, která je ve většině případů klíčová a určuje, zda bude snímek dobrý, anebo špatný.

A na závěr malá rada - korekci expozice můžete posouvat až na hranici přepalu. Vždy je mnohem lepší světlo v počítači tlumit než přidávat. I z toho důvodu mám na fotoaparátu permanentně aktivovanou indikaci přepalů, která mě ihned v náhledu na displeji fotoaparátu upozorní, jestli někde není nějaké přeexponované místo.


Indikace přepalů ve fotoaparátu při prohlížení fotografie

---

Další díly seriálu - Jak fotit digitální zrcadlovkou (DSLR) a bezzrcadlovkou:

• 1. díl - FORMÁT FOTOGRAFIE
• 2. díl - OSTŘENÍ
• 3. díl - EXPOZIMETR
• 4. díl - MĚŘENÍ EXPOZICE
• 5. díl - KOREKCE EXPOZICE
• 6. díl - VYVÁŽENÍ BÍLÉ BARVY (WB)
• 7. díl - AUTOMATIKA A SCÉNICKÉ REŽIMY
• 8. díl - PROGRAMOVÁ AUTOMATIKA
• 9. díl - CITLIVOST ISO (1/2)
• 9. díl - CITLIVOST ISO (2/2)
• 10. díl - CLONA
• 11. díl - PREFERENCE CLONY
• 12. díl - EXPOZIČNÍ ČAS
• 13. díl - PREFERENCE ČASU
• 14. díl - BULB
• 15. díl - MANUÁLNÍ REŽIM
• 16. díl - PROČ POUŽÍVAT STATIV
• 17. díl - JAK SPRÁVNĚ POUŽÍVAT STATIV
• 18. díl - HLOUBKA OSTROSTI
• 19. díl - HYPERFOKÁLNÍ VZDÁLENOST
• 20. díl - INTERNÍ BLESK
• 21. díl - EXTERNÍ BLESK
• 22. díl - REŽIMY EXTERNÍHO BLESKU
• 23. díl - ZÁKLADNÍ NASTAVENÍ EXTERNÍHO BLESKU
• 24. díl - MANUÁLNÍ NASTAVENÍ EXTERNÍHO BLESKU
• 25. díl - SVĚTELNOST OBJEKTIVU
• 26. díl - OHNISKOVÁ VZDÁLENOST OBJEKTIVU
• 27. díl - CROP FAKTOR
• 28. díl - STABILIZÁTOR OBRAZU
• 29. díl - OBRAZOVÝ ŠUM
• 30. díl - MODRÁ HODINKA
• 31. díl - FILTRY (1/2)
• 31. díl - FILTRY (2/2)
• 32. díl - SEKVENČNÍ SNÍMÁNÍ
• 33. díl - HLEDÁČEK FOTOAPARÁTU
• 34. díl - ROZDÍL MEZI OPTICKÝM A ELEKTRONICKÝM HLEDÁČKEM